Obecná negativa týkající elektrické mobility jsou i po letech stále ta stejná. Elektrická auta jsou mnohem dražší než ta spalovací, mají obvykle menší dojezd a jejich dobíjení na veřejných nabíjecích stanicích je podstatně složitější než tankování. Zatímco na benzinovou stanici přijedete, máte jasně danou cenu a své tankování prostě zaplatíte, obvykle kartou, u elektromobilů to takhle nefunguje, protože provozovatelé odmítají dát na nabíjecí stanice platební terminál. V dohledné době se to ale konečně začne měnit.
Toho, že placení nabíjení je pro uživatele nepřehledné a komplikované právě kvůli absenci možnosti platit přímo kartou, si všimla už i EU. Připravila proto nové nařízení, které začne platit od poloviny dubna. Podle tohoto nařízení už musí být platební terminál povinně na všech nově instalovaných dobíjecích stanicích.
EU chce ale dosáhnout stavu, kdy bude možné platit kartou úplně všude, takže aktuální nařízení je jen první krok. Další důležité datum je 1. leden 2027. Za necelé tři roky už má být možné zaplatit platební kartou dobíjení úplně všude. Provozovatelé tedy budou muset přidat terminály i na staré nabíječky, které jsou už dnes v provozu a kde platební terminál není a zatím tam ani být nemusí.
Proč to trvalo tak dlouho?
Je docela s podivem, že EU zakročila až teď. Nemožnost platit za dobíjení přímo kartou je v kontextu technologie budoucnosti, tedy elektromobilů, naprostá ostuda. Zatímco kartou lze uhradit úplně všechno (pokud zrovna nejdete do hospody akceptující platbu pouze v hotovosti), nutnost používat nabíjecí čipy nebo nabíjecí karty mohla přivést uživatele elektromobilů do svízelných situací.
Teorie sice říká, že majitelé elektromobilů budou mít od automobilek nebo jiných společností univerzální dobíjecí karty, takže přijedete, pípnete a nic dalšího neřešíte, ale dříve či později se stejně dostanete do situace, kdy vám daná nabíjecí stanice univerzální kartu akceptovat nebude. Pak zpravidla nastává zdlouhavý proces skenování QR kódu, zadávání platby přes internetové bankovnictví, případně stahování aplikací do mobilního telefonu. Ne každý ale tohle zvládne a právě strach z neschopnosti aktivovat nabíjení tehdy, kdy to potřebuji nejvíc, spoustu lidí od nákupu elektromobilu odrazuje.
Důvod, proč musela zakročit až EU svou regulací, je prostý. Provozovatelům dobíjecích stanic aktuální stav vyhovuje především kvůli cenovému nastavení. Zatímco na čerpacích stanicích všichni platí stejně, na dobíjecích stanicích se sazba za dobíjení určuje podle toho, jakou kartičkou nabíjení aktivujete. Za stejnou službu se tak někdy účtuje i násobně více, a to znamená větší zisk. Je prakticky jisté (a někde to tak funguje už dnes), že přímá platba platební kartou bude tou jednoznačně nejdražší možností.
I chaos v cenách je velká nevýhoda, protože bez nějaké aplikace v chytrém telefonu často vůbec netušíte, za kolik vlastně nabíjíte a dozvíte se to až na souhrnné faktuře. Tohle by si možná také žádalo zásah EU.