- Unikátní charakter a jízdní vlastnosti
- Ovladatelnost jízdního kola
- Obrovský sex-appeal
–
- ABS se nedá úplně vypnout
- Ochrana před větrem je nulová
Každý z nás měl v dětství nějaký idol. Někdo měl nad postelí Schwantze, někdo Pamelu Anderson, no a já měl vylepeného Rubena Xause na Hypermotardu 1100 S v nadpozemském driftu, jak si ho vodí jen jednou rukou a druhou zdraví, s kolenem na asfaltu…
Tahle fotka je prostě nejvíc a vlastně říká o Hypermotardu všechno: Je to chuligán, je to rošťák s duší plnou vášně, kterého můžete kočírovat s prstem v nose. Bývaly doby, kdy měl skoro každý výrobce v nabídce aspoň jedno supermoto. To už je bohužel pryč, supermot ubývá a přežívají jen ta nejsilnější. Jako právě Ducati Hypermotard.
Hyproš prošel od roku 2007 už několikátou generací. Na úplném začátku byl legendární Hypermotard 1100, který udal směr. Pak si Ducati trochu hrála s objemem, následovala 796, protože jedenáctka byla opravdu zabijárna. Po ní přišla 821, 939 a nynější verze 950. Je to v podstatě vylepšená 939 s vyšším výkonem, téměř o 4 kg lehčím šasi a výfuk se vrátil opět pod sedlo. Každopádně Ducati, díky za to, že se vývoji velkých supermot pořád věnuješ! V dnešní době fousatých týpků v kostkovaných flanelkách na scramblerech je takovýchto motorek jako šafránu.
Plynulý charakter
Otáčím klíčkem a vítá mě perfektně čitelný 4,3" TFT displej. Osmiventilový dvouválec si párkrát lehce pomlaskne a výfuk začne hrát hodně líbivou písničku. Kultivovaný zvuk slibuje nebe i peklo, a to i přesto, že se na zvuku podepsaly předpisy. Mačkám (letos novou) hydraulickou spojku, jednička sametově zapadne a vyrážím. První rozjezd je vždycky důležitý a trochu jsem očekával, jak to motor zvládne, jelikož starší dvouválce Ducati neměly moc rády nízké otáčky. U nového Hyproše je ale motor výrazně příjemnější.
Charakter dvouválce se samozřejmě nedá zapřít, ale na novém Hyproši by šlo v autoškole klidně dělat pomalou jízdu bez toho, aby motor chcípnul. Pár kilometrů na seznámenou, a je to tady. Samozřejmě, první, co musí každý zkusit, je jízda po zadním! Od toho tady přece supermota jsou, aby bavila řidiče i okolí. Takže za jedna a davaj. Hyproš se přizvedne a v „power wheelie“ letí dopředu jak splašený, čím víc otáček, tím se mu to líbí víc, takže jen přidávám pod kotlem a směju se do helmy. Ale nebylo to wheelie, které jsem vlastně chtěl vyzkoušet.
#LetABSfree
Zastavuji a začnu se probírat palubním menu. Tady to je: tři jízdní režimy pro motor, několik režimů nastavení trakce, anti-wheelie a nastavení ABS. Elektronika dostává informace z šestiosé inerciální měřicí jednotky (IMU) a upravuje své chování podle toho, jestli jedete v zatáčce, nebo po rovině. Úžasný: Takže co jde, to vypínám. Ale třeba ABS úplně vypnout nejde. Má tři režimy, první kecá do řízení nejmíň. Zkouším wheeliesu a s novým nastavením vše už funguje, jak má. Co na plynu, to na zadním kole. S původním nastavením není jízda po zadním úplně jednoduchá záležitost, ale jakmile jsem přepnul motorový režim na méně agresivní, tedy lépe kontrolovatelný v nižších otáčkách, chodil už Hyproš na záda velmi ochotně.
Tento prostřední motorový režim mě ve finále po městě bavil nejvíc, jelikož v rozsahu otáček, které ve městě využijete, měl nádherně plynulý průběh. Trochu horší je to teď ale s driftováním. Prostě nechápu, jak to tenkrát Ruben Xaus udělal, a začínám ho uznávat mnohem víc. Ono taky urvat do driftu lepivé Pirelli Diablo Rosso III je docela kumšt.
Protože tyhle gumy společně s tuhým rámem dávají Hypermotardu neskutečnou jistotu v zatáčkách. Ani na nejdecentnější režim ABS se zadnímu kolu moc do driftu nechtělo, a jak už víme, ABS úplně vypnout nejde. Takže opět zdravím evropský parlament a vzkazuji, že červené tlačítko „Hooligan mode“, které všechno vypne, by Hypermotardu moc slušelo a dodalo mu nemalé společenské krédo!
Co konkurence?
Žádná není. Anebo je zdecimovaná. Hypermotard je králem své třídy, jediným nejbližším konkurentem je daleko hodnější Aprilia Dorsoduro 900. Pokud Hyproše srovnám s loňskou verzí Dorsa, tak pocitově je Hypermotard mnohem lehčí do ruky.
Má také o něco dravější průběh motoru a lépe drží stopu v rychlých zatáčkách. Pro naše rozbité cesty má Hypermotard i vhodnější nastavení podvozku. Naopak na Dorsu se zase lépe cestuje, jelikož na něm fouká o něco míň. Ale zase má sedlo, které vám dá brzy poznat, co je to středověk.
Ducati Hypermotard 950: Verdikt
Hypermotard 950 je motorka, která vám prostě přiroste k srdci. Má jedinečný charakter a stejně jako každá výjimečná věc lidi rozděluje. Jedni ho bezmezně milují pro jeho úžasné jízdní vlastnosti, obrovský sex-appeal nebo zkrátka jenom proto, že je nádherný. Druzí si o něm myslí, že je to úchylárna – ale jen dokud se na něm nesvezou. Čím déle na něm totiž jedete, tím víc zjišťujete, že vám vlastně posouvá limity. Geometrie s ostrým úhlem řízení a nízké těžiště zajistí, že Hyproš naprosto bleskurychle reaguje na každý váš povel. Takže když to sečteme: Hypermotard je motorka s ovladatelností kola, protáhne se zatáčkami s lehkostí motýla, a když chce, tak na rovince natrhne kdejaký supersport!
Technické údaje | Ducati Hypermotard 950 |
---|---|
ROZMĚRY A HMOTNOSTI | |
Rozvor (mm): | 1493 |
Výška sedla v nezatíženém stavu (mm): | 870 |
Zdvihy pérování vpředu/vzadu (mm): | 170/150 |
Úhel krku řízení (°): | 65 |
Pneumatika vpředu | 120/70 ZR 17 |
Pneumatika vzadu | 180/55 ZR 17 |
Hmotnost včetně náplní (kg): | 200 |
Objem nádrže (l): | 14,5 |
PODVOZEK | |
Rám: | příhradový z oceli |
Zavěšení vpředu: | převrácená teleskopická vidlice Ø 45 mm |
Zavěšení vzadu: | kyvná vidlice, centrální tlumící jednotka |
Brzdy vpředu: | 2 x čtyřpístkový třmen, Ø 320 mm |
Brzdy vzadu: | dvoupístkový třmen, Ø 245 mm |
MOTOR | |
Konstrukce: | vidlicový dvouválec |
Zdvihový objem válců (cm3) | 937 |
Nejvyšší výkon (kW/min-1): | 84/9000 |
Nejvyšší točivý moment (N.m/min-1): | 96/7250 |