V minulých desetiletích, například od konce poslední války. Měnily se barvy, druhy a typy majáků, tónina jejich signálů, ale i značky a zejména vybavení vozidel. Od poválečných prvních československých typů přes značné množství prvorepublikové a zejména kořistní techniky (která ovšem u hasičských jednotek často přešla z provozního stavu mezi zasloužilé a opečovávané oldtimery) až po novou a nejnovější techniky k pomoci člověku.
Nemůžeme se věnovat každému používanému vozidlu: včetně těch válečných jich bylo od konce roku 1945 stovky typů mnoha desítek značek. A tak jsme vybrali především takové, které pamatujete buď z jejich obětavého nasazení či alespoň z přehlídek veteránů, z muzeí a výstav…
Tatra 613
Stala se jednou z prvních vlaštovek kooperace československého závodu a renomované zahraniční karosárny. Na sklonku druhé poloviny šedesátých let jeho elegantní šat vytvořilo studio Vignale, ovšem od předání prototypových exemplářů do oficiálního zahájení výroby uplynulo několik let. Během nich tatra nemládla, dalším negativem se stalo použití těch nejobyčejnějších prvků interiéru, které by se snesly u škodovek, nákladních vozů a autobusů, ale v sedanu nejvyšší třídy určitě nikoliv.
Tatra 613 RZP používá jako základ původní sedan 613, nesoucí vysokou a rozměrnou nástavbu. Počet postavených kusů přesáhl dvacítku…
Tatra 613 spoléhala na vidlicový osmiválec s objemem 3 500 cm3, umístěný v zádi vozidla. Motor dával velmi slušných dvě stě koní, Tatra 613 by se bývala znamenitě hodila alespoň na kusovou a pravidelnou stavbu záchranných speciálů – a to hned od počátků produkce. Ke vzniku takových modelů ovšem došlo až po dlouhé době. Projekty sice začaly vznikat už v polovině 80. let, ale na skutečnou „záchranku“ si několik českých provozovatelů muselo počkat do začátku další dekády.
Ambulance Tatra 613 RZP vznikla radikální přestavbou sedanu a instalací nástavby téměř dvoumetrové výšky. Že to tatře nepřispělo ke stabilitě, netřeba dodávat. Dalším negativem se stalo umístění agregátu a tím i nutnost vysoké podlahy.
Přesto během necelých pěti let vzniklo přes dvacet exemplářů, dalších několik dodala karosárna Vladimíra Frimla, jedno jeho vozidlo bylo později přestavěno na pohřební. S exempláři T 613 RZP se setkáte v expozicích velkých muzeí, zaměřených všeobecně či značkově.
VAZ 2101 a odvozené modifikace
Na základu italského Fiatu 124 a licenčních podkladů k výrobě vyvinul tehdejší Volžský automobilový závod v Sovětském svazu karosářsky téměř shodný, ale technicky odlišný vůz střední třídy, který se pod továrním názvem VAZ 2101 a prodejním jménem Žiguli, na export a později všeobecně Lada začal vyrábět v roce 1970.
Sympatický sedan klasické koncepce měl pod dopředu otvíranou kapotou řadový čtyřválec 1 200 cm3 s výkonem 60 koní, který v kombinaci s mechanickou čtyřstupňovou převodovkou zajistil sedanu maximálku 140 km/h.
Dvojice VAZů 2101 (sedan) a 2102 (kombi) s „příslušníky Veřejné bezpečnosti“ při jedné veteránské akci ve středních Čechách
Vozidlo se vzápětí začalo dodávat do prodejen Mototechny a PZO Tuzex. Šlo o bestseller, protože v našich podmínkách byl jediným srovnávacím etalonem ze „zemí socialistického tábora“ Polski Fiat 125p, který ovšem v určitých obdobích trpěl kvalitativními výpadky.
Někdejší Veřejná bezpečnost a později Policie okamžitě po celé modelové řadě sáhly, protože vůz byl mimořádně robustní, dostatečně svižný a lehce opravitelný.
Kariéra začala ještě s někdejším modrobílým lakováním bezpečnostních vozidel (říkalo se jim „mlíkaři“), pokračovalo dodnes známou oranžovo-bílou kombinací, aby po politických přeměnách přešlo na kdysi platnou kombinaci zelené a bílé.
Existovalo policejní provedení VAZu 2101, 2102 (kombi), 2103 (1 500 cm3), 21011 (1 300 cm3), později i 2121 (Niva) a novější. Dnes existují desítky vzhledově podobných vozů, ty méně podařené repliky poznáme podle nepůvodních doplňků a také třeba podle absence „kapsy“ ve stropním čalounění, kde byl přístup k majáku…
Škoda 1203
Nestor československých silnic má za sebou velké a dlouhé „porodní bolesti“. Začal vznikat v polovině 50. let, ale sériové výroby se po neuvěřitelných peripetiích dočkal až na sklonku dalšího desetiletí. Technicky se ovšem za dobu vývoje víceméně nezměnil, což mu jistě nebylo k prospěchu.
Škoda 1203 nikoho nenechala lhostejným: ti zachránění rychlým převozem do nemocnic jí byli vděční, ale řidiči, kteří ji dojeli do kopce s nepřerušovanou středovou čárou, vozidlo proklínali. Ale auto samotné za nic nemohlo, dělalo jen maximum možného – a jeho řidič společně s ním…
TAZ 1500 byl přímým pokračovatelem Škody 1203. Vyráběl se v Trnavě, lišil se optickými změnami, ale zejména motorem o objemu 1 500 cm3
Vůz konečně debutoval v roce 1968, ale výroba se rozbíhala nepříliš rychle. Měl v prostoru mezi předními sedadly legendární čtyřválec 1 220 cm3, jehož původ můžeme vysledovat až do předválečné doby. Motor dával výkon 42 (později 45) koní, což ani prázdnému vozidlu nepropůjčovalo dynamiku. V polovině 70. let přešla v rámci reorganizace výroba do Trnavských automobilových závodů, o deset let později tam zamířila celá produkce pod názvem TAZ 1500.
Populární „dvanáctsettrojku“ jsme poznali především v roli ambulance, v menším množství i jako přepravní vozidlo Veřejné bezpečnosti, případně osobní vozidlo hasičských jednotek. Dodnes existují stovky exemplářů všech dodávaných provedení, typ má svá vlastní setkání.
GAZ M 21 Volga
Legendární sovětský model, u nás známý pod přezdívkou „Carevna“, prošel poměrně krátkou genezí. Vznikl ideovým námětem na vůz vyšší střední třídy, který by se hodil také pro reprezentaci poválečného sovětského státu.
Protože automobilka GAZ měla už od 20. let minulého století velmi těsné vztahy s americkou společností Ford, koupil GAZ více než dvě desítky modelů Mainline a Customline modelových ročníků 1952 a 1953 ke studijním účelům. První provedení Volgy M 21 se včetně interiéru těmto fordům až nápadně podobá. Výjimku tvořil agregát: zatímco za Atlantikem sloužil k pohonu řadový šestiválec či moderní a výkonný vidlicový osmiválec „Y-Block“, Volga si musela vystačit se čtyřválcem. Zastaralý sovětský šestiválec byl určený k pohonu reprezentačního GAZu M 12 ZIM, osmiválec do modelu této třídy nepřicházel (zatím) v úvahu.
GAZ M 21 Volga, jak by bývala možná mohla vypadat, pokud by se kdysi moderní laky a nedobový lesk by se stal standardem…
Sériová produkce se rozběhla v roce 1955, ale na plný výkon se továrna rozjela až o rok později. Za dobu existence řady vznikly tři generace.
Volgu M 21 známe jako služební vozidlo Veřejné bezpečnosti a dalších jednotek pod ministerstvem vnitra. Jezdila ve slavné modro-bílé kombinaci nebo v civilním provedení, její čas se naplnil v první polovině 70. let velkými dodávkami následujícího modelu Volga 24…
Tatra 805
Malý užitkový terénní speciál vznikl na přímý požadavek Československé lidové armády a Ministerstva obrany ČSR, protože vojsko nemělo při postupném vyřazování kořistní a západní vojenské techniky (především Fordy a Chevrolety CMP) srovnatelný model vlastní konstrukce k tažení lehčích děl, k zásobování a dalším desítkám účelů.
Vozidlo vzniklo na základě prototypových staveb ze samého počátku padesátých let. Další verze se do série nedostaly, světlo světa spatřil jen lehký čtyřkolový užitkový automobil s mimořádnými terénními schopnostmi. Začal se vyrábět v roce 1952, do konce produkce na přelomu desetiletí výrobci (v Kopřivnici, Plzni, Mladé Boleslavi a také v Praze) dodali více než 13 000 jednotek.
Vzácně zachovalý valník Tatra 805 prodělal ideovou konverzi z „požárního“ na hasičský
K pohonu sloužil zážehový vidlicový osmiválec Tatra, později uzpůsobený k pohonu luxusních sedanů Tatra 603.
Tatra 805 se uplatnil zejména v armádě, ale první vyřazené vozy (a také některé nové) získávaly hasičské (tehdy požární) útvary, později i Veřejná bezpečnost a další ozbrojené složky. V ojedinělých případech nalezneme Tatru 805 u malých hasičských útvarů v aktivní službě dodnes, častěji jsou ovšem prezentované jako zasloužilé veterány po renovaci nebo ve stále provozním stavu.
Škoda 105/120
Nezapomenutelné i „nezapomenutelné“ poslední historické provedení škodovácké koncepce „vše vzadu“, navazující na řadu 1000 MB a 100/110. Vozidlo s továrním kódem 742 bylo ve vývoji od samého počátku 70. let, třebaže se tehdy stále doufalo, že se továrna odvrátí o celosvětově překonané pohonné konfigurace a vydá se cestou klasické koncepce, dovolující vývoj a výrobu velkého množství odvozených modelů s různými (i užitkovými) karosériemi.
Vozidlo mělo premiéru v roce 1976, řada 105 spoléhala na výkonově a dynamicky podprůměrný čtyřválec 1 050 cm3, mezistupeň představovala Škoda 120 v několika výbavových verzích, vrcholem se před koncem existence celé řady stala „třináctistovka“ Škoda 130, v závěru i se vstřikováním paliva. Celá generace odešla do výslužby v roce 1990.
Řada Škoda 742 v posledním vyráběném provedení a v tradičním žluto-bílém laku, také ovšem s některými nedobovými doplňky
Tyto modely pamatujeme zejména v roli hlídkových a oranžovo-bílé kombinaci. V běžně dodávaných barevných odstínech jezdily i v další službě ministerstva vnitra, občas také i jako velitelské vozy hasičů (tehdy požárníků).
Dnešního dne se dočkaly tisíce exemplářů, některé stále v běžném provozu, ty zásahové jsou k vidění zejména na veteránských akcích, ovšem jedná se až na několik výjimek o repliky…
Škoda 1202 STW
Populární „stejšn“ (či poněkud nelogicky „stejšnA“) přišel jako generační obměna zaoblené řady Škoda 1200/ 1201 STW v rámci modernizace roku 1961 po čtyřletém vývoji.
Vozidlo mělo moderní karosérii dvouprostorového typu, dodávanou ve verzích kombi a menší množství pick-upů. Slabinou se stal nepříliš výkonný čtyřválec 1 220 cm3, ale podle některých informací uvažovala Škodovka“ aspoň o malosériové produkci čtyřválcové „patnáctistovky“, která existovala už od počátku 50. let, byla živá a výkonově uspokojivá. Ovšem nestalo se…
Ambulance Škoda 1202 STW má nakročeno ke zdařilému exteriéru, chybí už jen název nemocnice nebo okresního úřadu národního zdraví, pod nějž spadala
Škoda 1202 STW představoval spolu s Octavií Combi poslední dědictví škodovek klasické koncepce a vyráběla se až do roku 1973, kdy už továrna stačila „stíhat“ s minibusem 1203.
Škodu 1202 STW si pamatujeme (také díky televizi a filmům) převážně jako ambulanci, která sice nebyla prostorově a ani dynamicky vyhovující, ale jiný podobný vůz k dispozici nebyl, na import ze západu až na řídké výjimky nebyly prostředky a východoevropské státy měly samy svých starostí s přepravou pacientů dost.
Model se objevil i u Veřejné bezpečnosti jako služební vůz, tehdy samozřejmě v modrém laku s obvodovým bílým pruhem.
Škoda 706 RT
Moderní užitkové vozidlo, dodávané k montáží velkého množství nástaveb, vzniklo jako generační obměna legendární kapotové Škody 706 R, a v krátké době si získalo podobnou proslulost.
Model debutoval v polovině 50. let po čtyřletém vývoji základní valníkovou modifikací. V následujících několika letech vznikla pozoruhodná řada užitkových a účelových nástaveb včetně těch, které spadají do rámce našeho článku. Všechny byly součástí vozidla s nejmodernější bezkapotovou (trambusovou) konstrukcí.
Škoda 706 RT CAS je už řazený mezi oldtimery. Vůz na snímku ale stále garážuje v hasičských garážích a je plně schopný okamžitého zásahu!
Vozidlo bylo poháněné vznětovým řadovým šestiválcem bezmála dvanáctilitrového objemu a s výkonem 160 koní.
Sériová produkce se plně rozběhla v roce 1958 a trvala až do osmdesátých let. Vozidlo se dodávalo také jako komerční šasi, v našem případě i k montáži hasičských nástaveb pro hašení požáru RTHP.
Třebaže některé 706 RT jsou dnes již ve stavu historických vozidel, stále se v menších obcích a městech setkáváme s touto technikou, udržovanou ve stavu pohotovosti. V rámci technického vývoje jsou 706 RT osazené nejmodernějšími výstražnými prostředky…
Moskvič 408/412
Klasicky koncipovaný sedan sovětské výroby se představil v roce 1964, jeho definitivní sériová podoba spatřila světlo světa o rok dříve. Model tehdy představoval to nejmodernější, co bylo v sovětském automobilovém průmyslu k vidění.
Vozidlo pochází z produkce Moskevského závodu malolitrážních automobilů, poháněl jej čtyřválec s objemem 1 360 cm3. Kladem Moskviče 408 byla bezpochyby mimořádná robustnost a odolnost i při jízdách mimo zpevněné vozovky. Od základního sedanu výrobce odvozil řadu dalších variant, k nám se (zpravidla jen pro potřeby institucí) dováželo kombi 426.
Moskviče řad 408 a 412 neomylně patřily ke koloritu československých silnic sedmdesátých let, a to i ve verzi kombi
Generační obměnou modelu 408 se stala řada 412, která se prezentovala už v roce 1967. Byla až na několik drobností vzhledově shodná, ale pod kapotou pracoval moderní agregát s rozvodem OHC, na něm výrobci pomáhala francouzští odborníci. Exteriérová změna proběhla až v roce 1969, ale omezila se víceméně jen na obdélníkové světlomety. Také od Moskviče 412 existovalo kombi, dodávalo se pod typovým číslem 427.
Všechny popsané modelové varianty známe i z našich silnic. Moskviče ve velké míře sloužily i u Veřejné bezpečnosti, a to jak v hlídkovém (modrobílém), tak i v civilním provedení…
Tatra 148
Jeden z legendárních milníků kopřivnické stavby těžkých nákladních vozidel s mimořádnou průchodivostí byl připravený do výroby už v roce 1971, ale produkce začala až roku následujícího.
Řada vycházelo z mimořádně zdařilé Tatry 138, ale nabídla vyšší výkon i maximální rychlost. Stejně jako předchůdce se dodávala v téměř nekonečné řadě modifikací a nástaveb včetně těch západoevropských.
Tatra 148 CAS z našeho snímku je stále provozuschopným a nasazovaným vozidlem v boji s požáry
Tatra 148 nabídla mimořádnou elasticitu a zátah vzduchem chlazeného vidlicového osmiválce bezmála třináctilitrového objemu s výkonem, přesahujícím dvě stě koní. Vůz nabízel trakci všech třech náprav a proslulou koncepci „tatrováckého“ podvozku, která se osvědčila už před válkou.
Tatru 148 provozovala Veřejná bezpečnost, měla k dispozici provedení k potlačování demonstrací a vzpour, ale těžiště činnosti tohoto typu tkvělo a mnohde dosud tkví v boji proti zkázonosnému ohni. Výrobce nabídl hasičům nejen populární provedení CAS, ale i nosiče výsuvných žebříků a hydraulických vysokozdvižných plošin…
Zdroj: archiv autora
