Ford měl vždycky v zásobě nějaké malé a jednoduché vozidlo za menší peníz a splňující skromné nároky běžného provozu. Zejména ten britský: jeho malá Anglia se představila na podzim 1939, v téměř totožné karosérii přežila válku, aby se v roce 1953 dočkala moderní pontonové karoserie, skrývající značně antikvární mechaniku.
Další generace přišla v roce 1959 a o osm let později odešla do historie bez následovníka. Německý Ford vsadil na nižší střední třídu Fordů P4 a P6, neměl srovnatelnou konkurenci pro malý volkswagen, přestože se velmi rychle ukázalo, že by ji býval potřeboval. Jenže v době, kdy se rozhodovalo o konci Anglie 105E se o dalším malém modelu neuvažovalo. Prý je to zbytečné a hodně drahé – tak usoudili v americké centrále světového koncernu…
Video: Dobová reklama na Ford Fiesta
Ford málem zaspal konjunkturu malých vozů!
Jenže pak přišel konec šedesátých let a Evropa začala zbrojit: Fiat uvedl na trh progresívní 128 a vědělo se o konci vývoje ještě zdařilejší řady 127, Renault spěchal s malou „pětkou“, která se ukázala jako prostorový zázrak, Velká Británie stále úspěšně vyvážela do celého světa malé Mini, prý i Volkswagen chystal nějakou bombu ve třídě jedenáctistovek – jen Ford neměl žádné polínko, které by přiložil do ohně konkurenčního boje. Blížila se léta sedmdesátá a Ford viděl, že musí rychle začít s vývojem, nebo se může rozloučit s vidinou zisků…
Na rentgenové kresbě zaujme příčně uložený motor a pohon předních kol. U Fordu to byla novinka!
Projekt Bobcat vznikl v americkém ústředí ve spolupráci s karosárnou Ghia
Tak vznikl projekt Ford Bobcat – v době, kdy začaly problémy s cenami ropy a dalších komodit, a ukazovalo se, že může být ještě hůře. Automobilky daly malým modelům nejvyšší prioritu a u Fordů se představily více než dvě stovky studií malých vozů, většinou ovšem značně futuristických, jak už to u designových cvičení bývá.
Ze studie Bobcat ale vystoupilo do popředí několik skutečností, majících význam pro budoucí novinku. Tou základní se stala dvouprostorová karosérie typu hatchback, u níž se nepočítalo s pětidveřovým provedením. To zvládl Volkswagen Golf, ale Ford vsadil na jednoduchost a maximální ekonomii výroby. Dalším předpokladem byl pohon přední nápravy – u Fordu doposud něco výjimečného a praktikovaného jen u německých P4 a P6.
Designová studie, značně podobná pozdějšímu Fiatu 127 (a skutečně – minimálně v jednom provedení karosárny Ghia – využívající kompletní technologii Fiatu 127), přicestovala do Evropy na představení bossům německého a britského Fordu. Dosavadní vývoj přišel na téměř miliardu dolarů a takovou částku si ani Ford Motor Company nemůže dovolit jen tak odepsat.
Rodí se konečná podoba novinky. Vpravo od vznikajícího hliněného modelu stojí Audi 80, za ním Honda Civic. Není to náhoda, všechny automobilky světa nakupují takzvané „studijní vzorky“
Výroba se přesune do velké montovny ve Španělsku
Americký Ford se už dříve dohodl s britským a německým protějškem na vybudování zcela nového montážního závodu. Ale kde? V obou zemích to nepřicházelo do úvahy, řešení nabízela možnost jihoamerické produkce i pro Evropu, ale nedošlo k tomu: náklady na dopravu do Evropy by byly příliš velké, navíc panovala obava z kvalitativních výkyvů, a jihoamerické montovny by musely vyhovět rozdílným požadavkům amerického i evropského trhu a zákonným požadavkům.
Řešením se stal montážní závod ve španělské Valencii, kde se podle původních předpokladů měly vyrábět Escorty druhé a další generace.
Jak se bude jmenovat? Přece španělsky!
V době, kdy malý ford dostal posvěcení z ředitelského podlaží amerického Fordu a stylistická centra v Německu a Anglii se začala věnovat broušení detailů, přistála na stole otázka vhodného jména. Probíraly se desítky alternativ, z nichž některé byly velmi zajímavé, zvukomalebné a lehce zapamatovatelné, ovšem z právních důvodů existence podobného názvosloví nepřicházely v úvahu: například Amigo (příliš podobné Citroënu AMI) či Metro (rezervované pro zamýšleného nástupce britského Austinu Mini).
Píše se 9. leden 1979. Z linky v Saarlouis sjíždí miliontá Fiesta!
Velký počet hlasů získal atraktivní název Sierra. Nakonec ale neprošel (třebaže si jej Ford – jak se později ukázalo – nechal v záloze) a přímo ze Španělska přišel návrh na Ford Fiesta. Jak vám to zní? Příjemně, jméno evokovalo volný čas a společnost, svátek, radost. Razítko přistálo, zrodil se Ford Fiesta!
Bylo jasné, že nováček bude následovat tradici výrobce. Ten jej nabídne v mnoha verzích, odstupňovaných podle výbavových položek i variant použitých motorů. Tak tomu bylo u Escortů, Taunusů i větších modelů.
Od premiéry nás dělí už padesát let
Slavná premiéra se odehrála 11. května 1976, ale na sériovou výrobu v myšleném rozsahu to ještě nebylo. První malý počet Fiest vznikl v závodu v Saarlouis, pak teprve na přelomu září a října začala Fiesty chrlit továrna ve Valencii, která se stala jedním z nejmodernějších závodů Fordu.
Také centrála v britském Dagenhamu se připojila, ovšem pouze s výrobou pravořízených Fiest pro britský trh. Vozy s řízením RHD závod ve Valencii nevyráběl, protože by se montážní proces zpomalil a tříštil, navíc montovna v Dagenhamu byla vybavená vším potřebným a nemusela pracně rekonstruovat linky.
Něco málo o technice a karosérii…
Podívejme se na několik technických údajů: v premiérovém roce si zájemci mohli koupit základní model s litrovým čtyřválcem o výkonu 40 a 45 koní v provedení 1000, L a Ghia. Pak byl k mání model GLA s agregátem 1115 cm3 a výkonem 53 koní, o rok později přišla na trh třináctistovka 1,3 S a 1,3 Ghia, ale i americká verze 1,6.
Přední sedadla Fiesty byla s ohledem na třídu vozidla pohodlná. Uprostřed přístrojového štítu si všimněte schématu řazení…
Všechny agregáty se pojily s mechanickou čtyřstupňovou převodovkou. Unifikovaná karosérie vynikala jednoduchostí a elegancí, ovšem v rámci automobilové módy poloviny 70. let nenabízela kromě nárazníků a zpětných zrcátek u prvních modelů chromované ozdoby.
Americké provedení bylo možné poznat na první pohled: mělo nárazníky nejen chromované, ale navíc i nevkusně „traverzovité“, což šlo pochopit v rámci federálních zákonů u amerických vozidel, ale evropské s podobnými doplňky vypadaly skutečně děsivě – a to nejen Ford. Elegantní boční profil pontonu zaujal lehce stoupající linií spodních stran zadních oken, středem boků se táhl prolis. Přední maska nabídla pohled na obdélníkové světlomety, záď měla z důvodu širších třetích dveří svisle orientované koncové svítilny. Třetí dveře sahaly až k zadnímu nárazníku, což přinášelo výhodu. Fiesta totiž často fungovala jako druhé auto v rodině a „nákupní košík“.
Fiesta pohledem zevnitř
Interiér se nesl v duchu určení vozidla a výrobní ceny. Řidič měl před sebou volant se dvěma (později čtyřmi) příčkami a čalouněným středem, měkce obložená palubní deska nesla střízlivě vybavení přístrojový štít. Ten měl v základním provedení kromě běžného rychloměru, kombinovaného přístroje a nejnutnějších kontrolek jeden zajímavý detail: grafické schéma řazení znázorňovalo, který rychlostní stupeň je právě „v akci“.
Můžeme se tomu pousmát – my, kteří máme najeté statisíce a milióny kilometrů, ale pro začátečníka to byla mnohdy vítaná pomůcka. Sklápěcí opěradla nabízela nepříliš široký vstup k zadním sedadlům, Fiesta se samozřejmě profilovala jako čtyřmístný model, přičemž velké postavy mívaly stejné problémy s místem, jako u třídveřové konkurence.
Základní provedení Fiesty bez příplatkového vybavení vyhovovalo skromným nárokům například na druhé auto v rodině
Nejvýkonnější model debutoval v roce 1981
Zajímavá výkonová alternativa přišla v roce 1981. Po dvou letech příprav a testování se v nabídce objevila Fiesta XR2, osazená ostrou šestnáctistovkou s výkonem 85 koní a schopností dosáhnout maximálky 175 km/h – tedy kladivo na podobně orientovaný Golf GTI. XR2 byla samozřejmě odlišená i opticky, za dost značnou pořizovací cenu dostal majitel efektní lak s polepy, sportovní interiér, hliníkové ráfky, velké kulaté světlomety a další nezbytnosti.
Po sedmi letech nastoupila druhá generace
To už se ale vědělo, že první generace končí a Ford finišoval s nástupcem. Vzhledem k nevelkým optickým rozdílům se původně uvažovalo jen o oznámení faceliftu, ale sedmiletý výrobní cyklus připadal americkému vedení jako dost dlouhý, aby se nástupce označil dvojkou.
První generace Fordu Fiesta tedy strávila na montážních linkách léta 1976 až 1983, v prázdninách roku 1983 se konala slavná premiéra nové generace, která těch optických změn zase tolik nepřinesla. Ale takové jsou zákonitosti automobilové branže. Celkem za dobu výroby spatřilo světlo světa bezmála 2 600 000 Fiest včetně předsérií, prototypů a zkušebních modelů.
Zajímavou variantou se stala Fiesta Van, praktický model pro drobnou rozvážkovou službu a zásobování. Standardem byl litrový čtyřválec
S názvem Fiesta se dnes už u nových fordů nesetkáte. Sedmá generace tohoto populárního modelu byla závěrečná, poslední exempláře sjely z montážní linky v polovině roku 2023, o obnovení výroby se už neuvažuje. Není ostatně divu, trh se velmi proměnil…
Fiesty v Československu? Velmi málo…
Fiesty byly v Československu velkými exoty. Ne snad, že by tu nejezdily, ale vídali jsme je převážně s nákladem cizinců či v rolích soukromých vozidel pracovníků zahraničních zastupitelských úřadů či cizích afilací. Oblíbené byly mezi pracovníky západoněmeckého, britského a švédského velvyslanectví. Ford Motor Company je sice občas představil v expozici brněnského veletrhu, dále Československem projela koncem sedmdesátých let propagační kolona, směřující do Maďarska, ale to bylo vše.
Podle záznamů se u nás prodaly pouhé čtyři nové Fiesty první generace, dále se individuálně dovezl malý počet ojetých (zajímavá zlatě metalízovaná a červená Fiesta brázdily v první polovině 80. let pražské ulice), ovšem větší počet k nám dorazil po změně režimu. Do konce srpna 1991 stát toleroval import ojetin jakéhokoliv roku výroby, zejména „jedničkové“ Fiesty patřily v zahraničí k levným nabídkám.
Když se v roce 1981 objevila ostrá verze XR2, znamenalo to zajímavý příspěvek rozrůstajícího se segmentu rychlých hatchbacků
Jak si Fiesta vedla v cenovém souboji?
Nevynecháme ani obvyklé cenové srovnání na západoevropském trhu. Vybrali jsme modelový rok 1977, kdy už začala produkce ve statisícových sériích a Fiesty se zabydlely po celé Evropě. Z důvodu nabídkové rozmanitosti volíme opět švýcarský trh:
| Ford Fiesta 1000 | 10 570 SFr (švýcarských franků) |
| Fiat 127 L | 9 040 SFr |
| Peugeot 104 GL | 9 950 SFr |
| Simca Horizon | 11 800 SFr |
| Citroën Ami | 9 200 SFr |
| Mazda 323 | 8 990 SFr |
| Datsun (Nissan) Cherry 100 | 9 900 SFr |
| Škoda 105 S | 8 010 SFr |
Ford Fiesta v žádné generaci nedosáhl takové proslulosti a obliby jako konkurenční VW Golf. Je to jednoduché: Ford nabízel v první polovině sedmdesátých let mimořádně široké portfolio modelů pro každou kapsu a potřebu.
Volkswagen se soustředil na vozy nižších tříd čili zajišťoval odbyt v odlišném segmentu. Přesto na Fiestu nesmíme zapomenout. Pro mnohé znamenala to, co signalizoval její typový název…
Zdroj: archiv autora, Ford, Automobil Revue
