Nikoho asi nepřekvapí, že v nové generaci T-Roc výrazně vyrostl. Délka se zvětšila o 122 mm na 4373 mm, čímž se velmi přiblížil domácí Škodě Karoq, která je se svými 4382 mm prakticky stejně dlouhá. Trochu jsem tak znejistěl, čím chce německý koncern přesvědčit své, zejména české, zákazníky. Předpokládal jsem totiž, že novinka s logem VW bude dražší než Karoq uvedený před dlouhými devíti lety. Pohled do ceníku mě ale přesvědčil o opaku.
Video: Uvedení modelu T-Roc
Nejlevnější T-Roc můžete mít za 699 tisíc korun. Za tuto cenu jej dostanete s automatickou převodovkou, kombinovanou se slabší variantou čtyřválcového motoru 1.5 TSI o výkonu 85 kW. Za stejné peníze lze pořídit nejlevnější Karoq s tříválcem 1.0 TSI a manuální převodovkou. S automatem vyjde Karoq na 770 tisíc. To je docela zajímavé srovnání.
Efektní na fotkách, v realitě trochu nuda
T-Roc sleduje designový směr, který jsme loni viděli u nového Tayronu. Menší světlomety v mohutné zakulacené přídi a relativně malá prosklená plocha vůči bokům auta mají dodávat dynamický vzhled. Promo snímky varianty R-Line v zářivě žluté barvě s velkými dvacetipalcovými koly opravdu působí velmi dobře. Námi testovaná verze v černé barvě s menšími koly však vyznívá o poznání hůře. Nerad to říkám, ale testovaný T-Roc působí poměrně nudně. Té černé barvy až příliš, velké plochy sice částečně rozbíjí osvětlená linka mezi světlomety, ale nejsem si jistý, zda to stačí.
Zvláštní pocit mám i ze ztvárnění blatníků kolem zadních kol. Mohutná zadní část způsobuje, že kola vypadají v podbězích utopeně. Relativně vysoká bočnice pneumatiky, nad ní volné místo v podběhu, plastový lem a ještě lem plechu mají opticky snižovat výšku SUV, ale v černé barvě se to příliš nedaří. Situaci zachraňuje jednoduchá zadní část, kterou pozvedají koncová světla spojená osvětlenou linkou s podsvíceným logem výrobce.
Interiér: Jak hodně se Volkswagen odvázal?
Pojďme dovnitř. Tam se výrobce držel zažitých pravidel, která vozy Volkswagen dlouhodobě pasují na špičku ergonomie, ale několik “odvazů” se tu přece jen najde. Napočítal jsem čtyři. Prvním je návrat fyzických tlačítek na volantu místo dotykových ploch, které byly velmi nešťastné. Druhým je použití látky na vrchní části palubní desky. Nejsem si úplně jistý, jak snadná bude údržba takto komplikované struktury materiálu oproti klasickému plastu. Třetím je klika dveří. Zvykl jsem si rychle, ale všem cestujícím je nutné vysvětlit, jak se dostanou ven, protože především v přítmí zadních sedadel ji málokdo najde na první pokus.
Čtvrtým odvazem je kruhový ovladač umístěný zhruba tam, kde by bývala řadicí páka. Je hezký a velmi připomíná Smart Dials ze Superbu. Ovladač má uprostřed displej a jeho stisknutím se mění kontext ovládání. Výchozí je hlasitost, po stisknutí se přepíná ovládání jízdních režimů. Hlasitost lze tedy ovládat tímto ovladačem, tlačítky na volantu, tradiční lištou pod displejem i hlasově. Jízdní profily se navíc dají přepínat i přímo v infotainmentu. Pokud jsem tento ovladač za týden použil dvakrát, tak je to hodně.
Při dalším rozhlížení interiérem samozřejmě nepřehlédnu velkou obrazovku infotainmentu. Systém už je prakticky bezchybný a patří k absolutní špičce. Skvělá je možnost personalizace rychlých zkratek, systém funguje okamžitě po startu motoru a celkově působí velmi dospěle. Pod displejem je velká polička na mobilní telefon s chlazeným indukčním nabíjením. Vedle ní se nachází nenápadná štěrbina přesně na klíč nepravidelného tvaru, což si zaslouží pochvalu. Překvapilo mě jen nahrazení klasické schránky pod loketní opěrkou, která dříve navazovala na úložný prostor před ní. Teď už ale vyrazíme na cestu.
Známá technika v dobré formě
Tlačítkem na středové konzoli, což je vlastně páté nóvum, probouzím motor a vyrážíme. Pod kapotou pracuje známá jednotka 1.5 eTSI. Jde o mild-hybridní čtyřválcový přeplňovaný motor 1.5 TSI o výkonu 110 kW, spojený se sedmistupňovou automatickou převodovkou DSG. Točivý moment 250 Nm dostupný v širokém spektru otáček potvrzuje pružnost motoru, papírová spotřeba 5,7 litru zase jeho úspornost. Tento pohon dobře známe z celé řady koncernových modelů.
Malá lithium-iontová baterie umístěná pod sedadlem spolujezdce umožňuje startér-generátoru pomáhat motoru zhruba 50 Nm v nízkých otáčkách. Energii sbírá při brzdění a umožňuje T-Rocu při každém uvolnění plynu vypnout spalovací motor. Jednotka 1.5 TSI je plná technických zajímavostí, je velmi kultivovaná a neuvěřitelně tichá. Ve spojení s manuální převodovkou je často až nemožné se řídit sluchem, jako například v nedávno testovaném Seatu Ateca. Takže jsem rád, že zde za mě práci odvádí dvouspojkový automat.
Jízdní projev a spotřeba
S automatem si tento tichošlápek rozumí velmi dobře. Díky drobné pomoci elektromotoru se snadněji dostává nad hranici dvou tisíc otáček, kde motor ožívá. Ve středním pásmu pěkně táhne a má příjemný zvuk. Převodovka řadí ve většině situací bezchybně, rozjezdy, couvání i podřazování jsou plynulé. Přepnutím páčky do režimu S motor méně plachtí a drží vyšší otáčky, což prospívá dynamice.
Menší výtku mám k prodlevě plynu při probouzení motoru z režimu plachtění. Je jasné, že motor se musí znovu nastartovat a převodovka zařadit rychlost, ale na dlouhé cestě mě moc nebavilo to, že po každém stisknutí plynu je drobná prodleva. Režim S situaci vyřeší, ale částečně degraduje úspornost. Dobrou zprávou je, že ještě letos má dorazit plnohodnotný hybrid a právě T-Roc by měl být prvním modelem, který jej dostane.
Podvozek a komfort
A jak se s T-Rocem jezdí? Očekávaně dobře. Jde o typický projev vozů Volkswagen posledních let. Auto je relativně tuhé a jízdní komfort bude výrazně záviset na velikosti kol a případně volbě adaptivních tlumičů DCC. Základem jsou šestnáctipalcová kola s pneumatikami 225/60 R16, testovaný vůz měl osmnáctky a za příplatek jsou k dispozici až dvacetipalcová kola. Na zimních osmnáctkách je to tak na maximum, co bych doporučil. Jde o dobrý kompromis mezi vzhledem a komfortem.
Jedinou výraznější výtku mám k chování na železných retardérech, kde přední kola poskočí s nepříjemným hlukem. Krátké příčné nerovnosti jsou jediným místem, kde jsem nad prací podvozku lehce svraštil čelo. Jinak si zaslouží chválu. Podvozek je tichý a dobře dělá svou práci.
Řízení je příjemné, brzdový pedál má dobrou odezvu, i když někdy je dávkování složitější kvůli rekuperaci a podřazování, které mírně mění brzdný účinek. Hluk v kabině je na velmi dobré úrovni, aerodynamický šum na dálnici je nízký a žádná jeho složka nevyčnívá. Na dálnici si T-Roc vzal 7,5 litru benzinu, celkový test jsme zakončili s hodnotou 7,3 litru. To je poměrně daleko od výrobcem udávané spotřeby a čekal jsem příznivější výsledek. Ale pohledem na test Atecy zjišťuju, že na tom se spotřebou byla velmi podobně.
Kufr nabízí objem 475 litrů, k dispozici je velký průlez na lyže a pod podlážkou se nachází dokonce rezervní kolo. Při pohledu na jeho průměr je jasné, proč v mnoha moderních autech už rezervu nenajdeme.
Testovaný vůz vyšel na téměř 950 tisíc korun a šlo o dobře vybavený exemplář. Základní cena s motorem 110 kW činí 844 tisíc a k ní se přidala řada příplatků. Nejvýraznějším byly světlomety LED Plus za 30 tisíc, které kromě osvětlených log a lišt vpředu i vzadu nabídly také dynamickou regulaci dosahu. Nešlo o plnohodnotné LED Matrix, ale světla se natáčela a přisvěcovala do zatáčky.
Závěr
T-Roc v nové generaci dospěl, ale vzhledem k tomu, jak dobrá byla ta předchozí, tak ten skok není zase tak obrovský. Hlavními výhodami jsou větší rozměry, nové technologie a typicky koncernový charakter. Za vyšší cenu nabízí spíše obyčejný design, ale velmi dobré jízdní vlastnosti a očekávatelně i dlouhodobou užitnou a obchodní hodnotu.
| + vyladěné auto, příjemné ovládání, dostatek místa, komfort jízdy, nabídka výbavy, práce pohonu |
|---|
| – design vyžaduje velká kola, vyšší spotřeba, vyšší cena |
Zdroj: autorský text






