„Před sto lety uvedl Rolls-Royce na trh první modelovou generaci automobilu, nesoucího nejzásadnější a trvalé označení v celé firemní historii: Phantom. Po celých sto let nabízel a nabízí maximum velkoleposti a vůz nejlepší z těch nejlepších.
Požadavky zákazníků Phantomu byly a jsou prioritou, Rolls-Royce nebere ohled na měnící se automobilovou módu a poskytuje nejdokonalejší řemeslné a umělecké zpracování. Jsme hrdi na uplynulých sto let a věříme, že v této tradici budeme nadále pokračovat.“ Tolik Chris Brownridge, ředitel firmy…
Video: Rolls-Royce Johna Lennona
Na počátku RR stojí nespokojenost s francouzským vozem
Na cestě k fenomenálnímu úspěchu legendárních Phantomů se vydejme ještě malou odbočkou k samotnému počátku této společnosti. Zrod koncernu se datuje do roku 1904, kdy své síly spojili velmi nadaný technik a konstruktér Henry Royce (jak se traduje – nespokojený s výkonem a spolehlivostí svého malého vozíku Decauville) a Sir Charles Stewart Rolls, kapitálově silný obchodník z aristokratických kruhů, prodávající už koncem 19. století na britském trhu francouzské automobily. Tito dva průkopníci založili v březnu 1906 společnost s ručením omezeným Rolls-Royce Ltd, tehdy se sídlem v Manchesteru.
Phantom I. byl přímým následovníkem jedinečného Silver Ghostu a ztělesňoval britský smysl pro aristokracii ducha i vozidel
Zrodil se velkolepý Silver Ghost…
Prvním světoznámým společným dílem se v témže roce stal fenomenální Rolls-Royce Silver Ghost, vyráběný a úspěšně prodávaný celých devatenáct let. Jeho export směřoval nejen na starý kontinent, ale i do Ameriky, Indie, dalších asijských států či do Ruska, kde Silver Ghost používal například Vladimír Iljič Lenin.
Ovšem už na konci první světové války bylo jasné, že Silver Ghost dosáhl maxima svých technických možností a jeho další vývoj narazí na těžkosti inovací vozidla, konstruovaného podle technologií a principů první dekády 20. století. Především Charles Royce zastával stanovisko nutného příchodu zcela nové modelové řady. Možná právě tady se zrodilo pověstné pomalé a zdánlivě neochotné prezentování novinek.
Nebylo totiž nutné omračovat veřejnost novinkami, jdoucími rychle po sobě, jak to dělali výrobci běžného „spotřebního zboží“, jakkoliv automobily počátkem 20. let zdaleka ještě nebyly věcí pro širší veřejnost, snad s výjimkou Spojených států…
Odkud se vzalo jméno Phantom?
Počátky řady, vyráběné dnes již v osmé generaci, datujeme do roku 1925. Ale čeká nás ještě jedna odbočka: první byl Silver Ghost, tedy Stříbrný Duch! Cítíte ten mimosmyslový vjem astrálna? Žádná značka se do té doby neodvážila pojmenovat svůj výrobek něčím tak nehmotným, jakým je dotek duše! Navíc stříbrný! A teď bylo nutné vymyslet pokračování!
On ale Phantom nepřišel jen tak zčistajasna. Dnes už není příliš známé, že se v éře Silver Ghostů objevily rovnou dva Phantomy! Jeden Zelený (Green Phantom) a dva Stříbrné (Silver Phantom), všechny konstruované krátce po náběhu výroby Silver Ghostů.
V roce 1933 vystavovala karosárna Park Ward tento elegantní Phantom II.
Byly to mimořádné a zakázkové exempláře (ovšem který RR v oněch královských dobách nebyl zakázkový?) – a tady vznikl precedens budoucího Phantomu. Tehdejší šéf odbytu RR krátce před debutem nové řady dal do vínku budoucím honosným modelům název New Phantom, tedy nový Phantom, a záhada je vyřešená! Posléze se typový název zkrátil na Phantom, pod nímž známe někdejší nejluxusnější vozidla světa dodnes.
Rolls-Royce Phantom I.
Phantom I. (třebaže RR se v některých dobách od tohoto číslování distancoval) se stavěl v letech 1925 až 1931. Píšeme „stavěl“, ale nesmíme RR srovnávat s jakoukoliv jinou automobilkou. Rolls-Royce montoval pouze šasi, které zákazník následně odvážel do některé z proslulých karosáren. Těch byly ve dvacátých letech tisíce, a každá z nich si kladla za čest, pokud mohla karosovat právě RR.
„Jednička“ přinesla krátkodobě i rozdvojení produkce, RR totiž v rámci značného odbytu v USA otevřel americkou montovnu ve Springfieldu, z níž vyjížděly lehce upravené britské modely, rozpoznatelné především díky levostrannému řízení (LHD) a odlišnému stylu karosérií. Byla to poněkud exotika, a my se budeme dále zabývat pouze originálními ostrovními exempláři.
Něco málo o technice, karosériích a zajímavostech!
Phantom I. používal masivní tuhý rám, měl progresivní brzdy na všech kolech, vybavené posilovačem. Mohutný řadový šestiválec o objemu 7 670 cm3 byl (jako u všech RR) mimořádně tichý, téměř neslyšný, ale jeho výkon továrna nepublikovala, pouze konstatovala, že je „dostačující“. Britské RR Phantom I. používaly čtyřstupňovou mechanickou převodovku.
Z továrny v britském Derby vyjelo celkem 2 271 Phantomů I. (včetně dvou prototypových, které ovšem uvádějí jen některé statistiky, jiné je definují jako přechodový model od Silver Ghostu), Amerika postavila na kola 1 243 springfieldských Phantomů.
V garážích britského královského dvora se nachází pozoruhodná sbírka nejluxusnějších vozů planety: v popředí Phantom IV. s karosérií Hooper
Všechny do jednoho karosovaly proslulé společnosti, například H.J.Mulliner, Park Ward, Hooper, Brewster, Fleetwood, Saoutchik, Zagato či Binder.
Zákazník si mohl vybrat jakoukoliv karosérii, platilo ovšem, že uzavřené modely řídil najatý šofér, nezřídka byly osazené limuzínovou karosérii s přepážkou mezi „červenou a modrou krví“, populární byly i kabriolety, landaulety či broughamy (otevřené nad řidičem a uzavřené nad pasažéry).
Rolls-Royce Phantom II.
V roce 1929 se objevily nejen celosvětové hospodářské nesnáze, ale také zcela nový a především technicky inovovaný Phantom, označený dvojkou. Vývoj reagoval na zkušenosti a ohlasy první generace, takže se Phantom II. prezentoval nových šasi, radikálně sníženým, ale stejně pevným a masivním. Další úpravy prospěly ovladatelnosti a chování na silnici. Koncem 20. let se situace natolik stabilizovala, že se v celé Evropě i mimo ni vyrojilo velké množství movitých zákazníků, chtějících si svůj Phantom řídit sami, a požadujících ekvivalentní vlastnosti pro takzvané „samořidiče“, především sportovní výkony.
Takovým vyhověl Henry Royce, který zkonstruoval zkrácený podvozek s nižší hmotností, určený pro „ošacení“ prvními karosériemi s náznaky aerodynamických prvků. Model se jmenoval Phantom Continental.
V roce 1938 se Josef Sodomka ml. snažil ztělesnit svou vizi sportovní karosérie Phantomu. Realizaci přerušila válka…
Technické inovace a odchod Sira Royce
„Dvojka“ dostala i některé mechanické úpravy: inovaci představovala nová hlava šestiválcového agregátu, jinak převzatého z první generace. Ovládání těžkého vozu se zlepšilo i díky synchronizaci třetího a čtvrtého rychlostního stupně, Phantom II. byl mimořádně elastický a schopný dosahovat mimořádných výkonů na přímý záběr.
Phantom II. se už vyráběl výhradně v britské továrně, americká filiálka uzavřela brány v roce 1931. V rámci světové hospodářské krize se ovšem celkový počet vyrobených Phantomů snížil, továrnu v Derby opustilo celkem 1 681 exemplářů plus malý počet prototypových a zkušebních modelů – jejich počet se ale u různých pramenů mírně liší.
Pohledem do historie musíme konstatovat úmrtí Henryho Royce v roce 1933 (i on byl uvedený do šlechtického stavu s právem používat titul Sir). Jako projev smutnu se změnila barva legendárních písmen RR v chladičovém emblému z červené na černou, a tak to již zůstalo…
Z fotografie šasi Phantomu IV. je jasně patrná maximální kvalita zpracování, odpovídající standardu firmy. Všimněte si řadicí páky zcela vpravo – přestože je vůz pravořízený, řidič řadil pravicí. Byl to zvyk britských výrobců luxusních vozidel…
Rolls-Royce Phantom III.
Přichází rok 1936 a s ním i nový Phantom III., jehož kariéra vzhledem k nadcházející hrozbě trvala jen tři roky.
Byl ve vývoji od roku 1932, kdy naplno (především za Atlantikem) propukla móda mnohaválcových vidlicových i řadových agregátů, jejichž výkony (také pomocí mechanických kompresorů) letěly do závratných výkonových špiček. Tomu se přizpůsobovali i evropští výrobci, takže ze světově proslulých značek můžeme jmenovat Packard, Lincoln, Marmon (šestnáctiválec Sixteen), Cadillac (V16), Maybach, Cord, Duesenberg aj. Rolls-Royce nutně musel zareagovat, přestože honba za výkony a maximálkou byla proti firemní filozofii.
Vidlicový dvanáctiválec objemu 7 340 cm3 byl naprostou senzací! Firma dokonce v některých odborných materiálech a typových listech zveřejnila výkon 165 koní, v následujícím roce výroby až 180 koní! Parametrům motoru odpovídala i modifikovaná čtyřstupňová převodovka se synchronizací druhého až čtvrtého stupně, nejmodernější brzdy s velkými bubny a servoposilovačem, dvojité zapalování, elektrické palivové čerpadlo a později přidaný rychloběh do převodovky. Podle provedení mohl Phantom III dosáhnout rychlosti 140 až 145 km/h, sportovní a odlehčené modely až 160 km/h!
Karosérie výhradně zakázkové stavby opět spočívala na mohutném šasi, o odpovídající karosérie se opět postarali proslulí stavitelé: Parker, Hooper či Thrupp&Maberly. Tady musíme odbočit směrem k české kotlině…
Česká stopa v historii Phantomu
U nás před válkou jezdil malý počet RR, prameny se dnes už neshodnou na definitivním množství – zda jich bylo pět či šest, protože běžnou praxí tehdejší doby bylo překarosování stávajícího šasi podle nejnovějších trendů. A tak tomu mohlo být i u některého českého RR. Do historie Phantomů ale vstoupil i geniální Josef Sodomka ml. z Vysokého Mýta, jehož karosárna šatila lidové i nejdražší vozy československé i světové produkce. V roce 1938 tady vznikl projekt roadsteru na bázi Phantomu III. s vizuálem mohutné karosérie s výraznými předními blatníky a aerodynamickými tvary. Bohužel, osudy Československa se už naplňovaly, a tak úžasný koncept nepřekročil stádium výkresu…
Vzhledem ke krátkému produkčnímu cyklu a hrozící válce nepřekvapí nízký počet vyrobených vozů, bylo jich přesně 727 a (údajně) dva až tři předsériové modely.
Propagačních materiálů ke klasickým RR Phantom je poskrovnu. Na snímku důstojná fotografie Phantomu V. s karosérií H.J.Mulliner – Park Ward
Skončila válka – bude vůbec ještě místo pro nejluxusnější RR?
Když skončila válka, svět už nebyl jako předtím. Británie se ocitla v tíživé hospodářské situaci, v momentu hospodářské vyčerpanosti, a noblesní aristokratická vozidla byla zřejmě tím posledním, na co se dalo myslet.
Mohutnost a exkluzivita dvanáctiválců už neměly mít budoucnost – ve světě se jim sériově věnoval už jen Lincoln, a to ještě jen krátkodobě – RR musel přikročit k racionalizaci. Rozhodnutím z počátku roku 1946 byla výroba jednoduššího a levnějšího modelu Silver Wraith s novým šestiválcem, protože i po této celosvětové katastrofě zůstalo mnoho movitých lidí, kteří si svůj status hodlali vylepšit vlastnictvím nového RR.
RR Phantom nakonec zachránila britská královna!
Na Phantomem se vznášel velký otazník a dlouho se zdálo, že jeho existence skončila s počátkem války. Britskou legendu ale zachránil královský majestát, který mimo tradičních daimlerů požadoval i odpovídající vozidlo značky RR. To byl impuls, který rozběhl čtvrtou generaci Phantomů. Stalo se v roce 1950.
Rolls-Royce Phantom IV.
Rolls-Royce skončil s mnohočetnými dodávkami Phantomů pro běžné uživatele a postavil speciál na prodlouženém šasi s karosérií Mulliner přímo podle požadavků královského dvora. Vozidlo existuje dodnes a mimo něj vzniklo pouhých 17 dalších Phantomů IV. včetně dalšího královského vozu, landauletu, phaetonu, ale i třímístného pick-upu, používaného v závodové dopravě v rámci továrny v Crewe. Vozidlo po drobné kolizi neopravili a sešrotovali.
Phantom IV. vyjížděl z továrny v Crewe, většina měla řadový osmiválec s objemem 5 676 cm3 a výkonem (uváděným pouze v továrních typových listech) 165 koní. Historie všech modelů je dokonale zmapovaná, sedmnáct vozů by mělo k dnešnímu datu stále existovat. Několik státnických Phantomů IV. bylo dodatečně karosářsky upraveno, někdy dokonce pancéřováním, výrobce v archivu eviduje dosazení automatické převodovky a další úpravy. Phantom IV. používala nejen britská královna, ale i španělský diktátor Francesco Franco, íránský šáh Reza Pahlaví či vládní složky Kuvajtu a Iráku.
Rolls-Royce Phantom V.
Zlaté časy Phantomu se opět daly do pohybu. Tři roky po ukončení výroby těsně poválečné „čtyřky“ se slavnostně představil mohutný Phantom V. s limuzínovou karosérií jako výsledkem práce nezávislých karosáren Park Ward a H.J.Mulliner Ltd (sloučené v jednou společnost Mulliner-Park Ward), a nezávislého studia James Young. Specialitou této řady se staly dva královské speciály na dlouhém rozvoru, opatřené karosériemi s částečnou střechou z organického skla (nad zadním sedadlem).
Pod kapotu přišel velkolepý řadový osmiválec!
Phantom V. se dodával s limuzínovou karosérií (s dělící přepážkou), a byl poháněný řadovým osmiválcem 6 230 cm3 s výkonem 188 koní. Motor standardně doplňovala samočinná převodovka, jejíž výrobu zajišťoval RR na základě licence amerického výrobce General Motors a jeho systému Hydramatic. Tím si Rolls-Royce zajistil možnost snadného servisu a zázemí v celém světě. Pro zajímavost uvádíme točivý moment 460 Nm, což u extrémně těžkého vozidla je doslova superlativní hodnotou! Maximální rychlost se pohybovala mezi 160 a 170 km/h.
Phantom zůstává Phantomem, i když je kýčovitě pomalovaný. K tomuto stanovisku došlo údajně i vedení koncernu a stáhlo chystanou žalobu proti Beatles
Návštěva garáží slavných…
Tvary Phantomu V. jsou dostatečně patrné z naší fotogalerie, takže jen dodáme několik známých vlastníků této generace. Patřil mezi ně například Elvis Presley nebo John Lennon, který dopřál sobě a skupině Beatles dokonce dva! Jeden zářivě bílý, druhý ovšem pomalovaný jak cirkusová maringotka (zřejmě v souladu s tehdy panující módy hippies).
Říká se, že RR chtěl Beatles zažalovat, protože vozidlo nebylo v dostatečně důstojné podobě, ale nakonec od žaloby ustoupil, protože značce RR nemůže ublížit ani nevkusný exteriér. Dalšími prominentními vlastníky byli například Elton John, jugoslávský prezident Josip Broz-Tito a samozřejmě britská královna a její dvůr.
Limitovaná edice k osmdesátému výročí přinesla tento tmavý zakázkový speciál, osazený již ale technikou BMW a vyráběný pod taktovkou mnichovského koncernu
Rolls-Royce Phantom VI.
V roce 1968 skončila éra Phantomu V. a následovala generace Phantomu VI., posledního tradičního s fascinující noblesou. Řada se dodávala až do roku 1991, celkem vzniklo 374 exemplářů, ovšem během celé dekády osmdesátých let výrobce dodal pouhé tři Phantomy VI. Na této statistice můžeme jasně dokumentovat ústup od tradičních hodnot, a to nejen v zemích britského impéria. A mělo být ještě hůř…
Phantom VI. je exteriérem téměř totožný se svým předchůdcem, ale dostal mnohá sofistikovaná technická vylepšení, například vyspělou klimatizaci, progresívní vzduchové odpružení či brzdy (stále bubnové, ale se servoposilovačem).
Karosářské varianty se zjednodušily na limuzínové provedení s běžnou nebo speciální a zvýšenou střechou či landaulet; interiér, výbava či odstín barvy dodala továrna v souladu se specifickou objednávkou zákazníka.
Podívejme se na některá specifika pohonné jednotky: karburační (dva karburátory SU) vidlicový osmiválec převzal výrobce z předchozí generace, měl objem 6 231 cm3 (v letech 1968 až 1978), výkon 202 koní, točivý moment 470 Nm, automatiku a dosahoval maximálky až 175 km/h. V rámci technického faceliftu byl počínaje modelovým rokem 1979 zvýšen objem na 6 750 cm3 při zachování původní výkonové špičky, ale s točivým momentem hodným respektu: 540 Nm při 2000 ot/min!
Poslední velkolepý – co přijde potom?
Časy zlatého věku důstojných britských vozidel se ale rychle chýlily ke konci, montáž posledních Phantomů VI. se uskutečnila na přelomu let 1991 a 1992. Pak se vody nad aristokratickými vozy zavřely.
Továrna sice koketovala s myšlenkou postavit sedmou generaci na oblíbeném „lidovém“ modelu Silver Shadow, ale všichni cítili, že by to nebylo ono. Budoucnost Phantomů byla ve hvězdách…
Phantom těch nejlepších ročníků se dostal i na stylizovanou ilustraci. Hydroplán v pozadí a udržovaná alej evokují smysl pro předválečnou eleganci
Rolls-Royce Phantom VII. a VIII.
Těžko říci, zda ještě můžeme sedmou generaci nazývat skutečným Phantomem podle původní filozofie pánů Rollse a Royce. Generace se představila v roce 2003, tedy více než dekádu po odchodu poslední „šestky“ do historie. Mezitím musel RR překousnout mnohá a některá značně nemilá dobová fakta: rozchod s bratrským Bentleyem, stěhování do Goodwoodu (aspoň automobilová tradice tohoto města zůstala), ale zejména područí nového šéfa – německého koncernu BMW (1998).
Phantom VII opět zlidověl, mohl si jej dopřát každý, a to nejen ve formě sedanu a limuzíny, ale i s karosériemi kabrio a kupé. Jelikož generace, vyráběná v letech 2003 až 2017, nespadá do našich retroohlédnutí, omezíme se jen na několik technických dat: motor V12 (BMW) s objemem 6 750 cm3 a čtyřventilovou technikou, spojený se šestistupňovou (později osmistupňovou) samočinnou převodovkou německého koncernu ZF.
Produkce „sedmičky“ skončila na samém počátku roku 2017 ve prospěch osmé generace po vyrobených více než 10 300 exemplářích. A právě tato statistika naprosto boří dřívější snahu RR o exkluzivitu…
Generace číslo osm zůstává ve výrobě dodnes, přinesla jemně modifikované tvary a známý dvanáctiválec s dvojitým přeplňováním.
Před válkou Rolls-Royce vyráběl i šasi pro sportovní modifikace svých Phantomů, soudobá odbytová politika se v tom snaží pokračovat…
Na samý konec jsme si nechali obvyklé cenové srovnání, třebaže bylo velmi těžké (ne-li přímo nemožné) vybrat teoretické konkurenty (reálná konkurence Phantomu neexistovala). Sáhli jsme na švýcarský trh roku 1969. Phantom byl opatřený karosérií Mulliner-Park Ward, cena s poznámkou „cca“ je jen pro názornost, protože mohla vzrůst do téměř jakékoliv výše v závislosti na zvolené výbavě. Daimler Majestic na konci roku 1968 odešel do historie, ale přesto se ještě necelý rok ve Švýcarsku doprodával, následující model DS 420 ještě neměl určenou prodejní cenu.
- Rolls-Royce Phantom VI.: cca 125 000 SFr (švýcarských franků)
- Mercedes-Benz 600 SWB: 77 000 SFr
- Mercedes-Benz 600 Pullman: 87 000 SFr
- Daimler Majestic Limousine (doprodej): 58 500 SFr
A nevynecháme ani filmové okénko, důstojným zástupcem poslední předválečné generace je velkolepý Phantom III., použitý v Hamiltonově „bondovce“ Goldfinger z roku 1964.
Jak vidno, samotná značka – nyní už nikoliv výhradně britská – se radikálně odřízla od původní filozofie této výjimečné typové řady. Můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak vše, co se dá dělat. Maximálně ještě obdivovat klasické Phantomy čistě ostrovní provenience, protože klasika v jakékoliv podobě se už nikdy nemůže opakovat.
Zdroj: archiv autora, Rolls-Royce, Automobil Revue
Autor článku děkuje dr. Janu Tulisovi za laskavé poskytnutí archivních materiálů
