Reportáž: Cesta s elektromobilem na zimní dovolenou do Rakouska aneb když se zima zeptá

V současnosti už není problém narazit na elektromobil slibující dojezd 500 km. Taková hodnota stačí pro běžné denní cestování s obrovskou rezervou a zároveň zaručuje bezproblémové cesty i na delší trasy. Třeba na dovolenou. Jenže... Ať už je udávaný dojezd jakýkoliv, spotřeba elektromobilů je velice závislá na okolních podmínkách. Čím horší počasí, tím kratší dojezd. V tomto se podstatně liší od běžných vozů a z tohoto úhlu pohledu se zdá být i pro nejnovější elektrické modely třeba taková zimní cesta do Alp pořád dost velkou výzvou. Jaká je realita? Vyzkoušeli jsme to.

Naše trasa vedla z Říčan u Prahy do střediska Katschberg. Podle navigace měří 480 km, které lze nepřetržitou jízdou zdolat za 5,5 hodiny. Na cestu jsme vyrazili s VW ID.4 GTX. Sportovně střižený elektromobil s pohonem všech kol a 77kWh baterií slibuje podle tabulek dojezd 482 km. V zimě ale na takové číslo zapomeňte.

Protože byl vůz na začátku cesty plně nabitý, teoreticky by šlo vše zvládnout s jedním dobíjením. My jsme ale raději naplánovali dvě zastávky. A dobře jsme udělali. Už první úsek dlouhý zhruba 90 km k nabíječce ČEZ do Soběslavi zpomalilo sněžení a celkově špatné počasí. Ačkoliv tempo nebylo nijak vysoké, průměrná spotřeba vyrostla na 27 kWh/100 km.

K autu jsme dostali dobíjecí čipy ČEZ a PRE. V Rakousku jsme měli v plánu využít síť stanic Smartics. Předem jsme si tedy stáhli příslušnou aplikaci a zaregistrovali se. Ionity jsme využít nechtěli, protože pro neregistrované zákazníky je dobíjení dost drahé. Nakonec jsme ale přece jen Ionity vyzkoušeli

Teorie o možnosti dobíjet jen jednou rychle vzala za své. Při průměru 27 kWh/100 km zvládne ID.4 GTX nějakých 280 km. Matematicky to sice pro naší trasu pořád vychází, ale případné komplikace na už poměrně dlouhé cestě riskovat nechceme. A tak zastavujeme po necelých 100 km. Jen aby bylo jasno, nejedeme ve stylu ekologické rallye. Jedeme tak, jako kdybychom cestovali s běžným vozem. V kabině je nastavených 23 °C, puštěné je vyhřívání volantu. U klimatizace bylo občas nutné zapnout manuální režim, nastavit větší teplotu i intenzitu ventilátoru. Systém s teplem očividně šetří.

U Ionity stejně na hodinu

Během hodiny dobíjení v Soběslavi jsme si zvýšili dojezd ze 171 na 297 km (99 %). Překročení hranic s Rakouskem (na tamních dálnicích potřebují známku i elektromobily) pak přineslo tmu a opět sněžení. V autě tak bylo puštěno v podstatě vše, co pustit šlo. Tomu odpovídala i vysoká spotřeba.

Když jsme dojížděli k nabíjecí stanici Ionity u Mondsee na dálnici A1 vzdálené 236 km od Soběslavi, svítila již varovná kontrolka a v baterii zbývalo 14 %. Původně jsme chtěli nabíjet o něco dále, jenže okolnosti zavelely jinak. Alespoň vyzkoušíme nejrychlejší možný způsob dobíjení. Jenže omyl. U Ionity jsme stejně strávili hodinu.

Po cestě nás doprovázelo sněžení a teploty pod bodem mrazu. Kvůli rychle se krátícímu dojezdu nakonec bylo nutné zpomalit na 100 km/h. I s problémy kolem zahájení nabíjení přes aplikaci jsme u Ionity stáli opět zhruba hodinu. Maximální výkon nabíjení byl zřejmě kvůli studeným bateriím jen 100 kW

Pomocí aplikace v telefonu se nám nedařilo nabíjení zahájit. Nakonec jsme přejeli k jinému stojanu a pak už se proces spustil. Jenže v nejlepším případě se vůz (zřejmě kvůli studeným bateriím) nabíjel pouze výkonem 100 kW. Nakonec jsme během 41 minut dobili 55,51 kWh a zaplatili 43,85 eur. Na poslední část cesty hlásil palubní počítač při odjezdu 253 km (82 %), přičemž zbývající úsek měřil 150 km. Ale ono pořád sněžilo, chvílemi se jelo do táhlých stoupání a kilometry dojezdu zase ubíhaly rychleji, než jsme předpokládali. Přestože jsme vážně nespěchali. Po příjezdu na Katschberg nám zbylo 51 km (17 %).

Přes dvě hodiny navíc

Cesta to vlastně byla pohodlná, jenže byla také zdlouhavá. Dílem kvůli zhruba dvouhodinovému dobíjení, částečně ale také kvůli pomalé jízdě, kterou si elektromobil vynutil i tehdy, když zrovna hustě nesněžilo. Dalo by se namítnout, že párkrát do roka to prostě nějak přežijete, což je samozřejmě pravda. Jenže neměli bychom zapomínat, co dnes nabízí i naprosto obyčejná auta se spalovacím motorem. Jsou významně levnější a podobné delší cesty zvládají lépe.

Přečtěte si také:

Nákup elektromobilu: Pět věcí, kvůli kterým poté budete na spalovací motor vzpomínat se slzou v oku

Ať chcete, nebo ne, při cestování elektromobilem (a v zimně obzvlášť) se zkrátka musíte přizpůsobit, což u spalovacích motorů nutné není. A nemusíte ani kalkulovat s faktorem počasí a rychlosti. Když to jde, klidně pojedete 130 km/h. Pro mnohé je taková rychlost naprosto samozřejmá, ve světě elektromobilů to ale je vzhledem k jejich spotřebě poměrně vysoké tempo. Tím spíš, pokud budete cestovat v zimě, s celou rodinou a ještě budete mít na střeše rakev s lyžemi.

Jde to i lépe, pokud počasí dovolí

Cesta zpět sice opět začala sněžením, ale ještě před Salcburkem se počasí umoudřilo, ukázalo se slunce a teploty se přehouply přes nulu. Tahle tvář elektromobilního cestování na delší trasy je docela jiná. Spotřeba rychle klesla a s tím se vylepšil i dojezd. Přestože jsme jeli po dálnicích občas i 130 km/h, najednou se průměr cesty ustálil na 23 kWh/100 km.

Nabíjení u hotelu sice bylo, ale jen jedno. S jiným elektromobilistou jsme se prostřídali. Pokud by nás bylo ještě více, byl by to problém. Nebo by si někdo musel dojet auto dobít k nějaké dobíjecí stanici

Mnozí pořád vidí v dobíjení za deště problém, ale nebojte, technicky je vše dobře vyřešené. Problémem není ani situace, kdy vám na elektromobil přes noc napadá víc jak dvacet čísel sněhu

Za těchto podmínek by už nám pro návrat skutečně stačila jen jedna naše dobíjecí zastávka plánovaná u McDonaldu po ujetí prvních zhruba 200 km, kde bychom stavěli na jídlo i bez elektromobilu. Nicméně jsme měli štěstí, protože v daném místě byl jen jeden 50kW DC nabíjecí bod a okamžitě po připojení našeho ID.4 GTX dorazili další dva, viditelně zklamaní (ne-li přímo rozezlení) elektromobilisté.

Zatímco cesta tam trvala zhruba osm hodin, cesta zpět mohla být minimálně o hodinu rychlejší. My jsme ovšem stavěli v Českých Budějovicích na nákup a při té příležitosti ještě jednou dobíjeli více než hodinu. Tato zastávka už ale kvůli dojetí do Říčan nutná nebyla.

Naše nedávna zkušenost nám nastavila obě tváře moderních elektromobilů. Zatímco za příznivějších podmínek opravdu zvládnou i dlouhé trasy vcelku bez potíží, za špatného počasí je zimní cesta pořád otravná a stresující. Není problém představit si scénáře, kdy vám zejména nad očekávání rychle ubývající elektrická energie přidělá potíže, kdy budete muset nabíjet jinde, než jste původně chtěli a kdy se nakonec celý výlet protáhne.

Dvojnásob to platí o situacích, pokud pojedete do zahraničí v exponovaných termínech, jako třeba začátkem nějakých prázdnin. V české realitě se zdá, že elektromobily ještě trh nezaplavily, v zahraničí jich ale jezdí podstatně více. A úměrně s tím stoupá riziko komplikací při dobíjení především na vhodných místech, jako jsou například stanice u restaurací.

Jestli něco naše zimní cesta k rakouským sjezdovkám ukázala, tak to byl fakt, že by to určitě chtělo ještě delší tabulkový dojezd než 500 km právě kvůli větší rezervě a svobodnějšímu cestování. Až potom můžeme říkat, že elektromobily zdárně nahradily klasická auta.

Průběh cesty

Cesta do Rakouska
Start     Říčany/14:40/100 %
89 km   Soběslav/15:50/54 %
16:41/99 %
324 km Ionity, Mondsee/20:01/14 %
20:43/82 %
481 km Katschberg/22:30/17 %
7 hodin a 50 min, Ø 27,3 kWh/100 km

Cesta zpět
Start    Katschberg/10:30/100 %
203 km McDonald, Vorchdorf/12:56/32 %
13:40/75 %
352 km České Budějovice/15:37/30 %
16:50/92 %
483 km Říčany/18:10/51 %
7 hodin a 40 min, Ø 24,7 kWh/100 km

Cena

Nabíjení Soběslav - ČEZ, 8 Kč/kWh, 35 kWh, 280 Kč
Nabíjení Ionity - tarif pro neregistrované uživatele, 0,8 euro/kWh, 55,51 kWh, 43,85 eur
Nabíjení v cílové destinaci - zdarma pro hotelové hosty

Protože jsme vůz dostali nabitý a nic za to neplatili, správně bychom asi měli počítat cenu za ujetý kilometr od nabíjecí stanice v Soběslavi. Za 392 km jsme pak zaplatili 1348 Kč, průměr tedy je 3,44 Kč/km. Vysoká cena je daná stanicí Ionity. Automobilky nabízejí v rámci svých služeb různá zvýhodnění. U Volkswagenu jde konkrétně o služby We Charge Go (poplatek 199 Kč měsíčně) a We Charge Go Plus (465 Kč měsíčně). Pak vychází nabíjení u Ionity na 15 Kč/kWh, respektive 8 Kč/kWh. V prvním případě bychom se tak dostali na 2,8 Kč/km, v tom druhém na 1,8 Kč/km.

Pokud vezmeme cestu jako celek, pak jsme na trase dlouhé 481 km utratili 1348 Kč, což dává průměr 2,8 Kč/km (u levnějších tarifů Ionity by to bylo 2,3 Kč/km, respektive 1,5 Kč/km.

Cesta zpět
Nabíjení Vorchdorf - Smartics, 50 kW, 43 min, 20,61 eur (502 Kč)
Nabíjení České Budějovice - ČEZ, 8 Kč/kWh, 48 kWh, 384 Kč

Na místě jsme vůz před cestou dobili zdarma. Zastávka v Budějovicích po cestě zpět nebyla nutná. Teoreticky by se tak dalo ujet 483 km za 502 Kč (1,04 Kč/km) plus cena za domácí dobíjení po návratu. Pokud nebudete dobíjet třeba u Lidlu zdarma.

Otázka ceny za ujetý kilometr ukazuje na dva potenciální problémy. Udržet přehled, kolik kde elektřina stojí, je poněkud složitější než u běžných spalovacích automobilů. Automobilky poskytují dobíjecí karty, prostřednictvím kterých lze nabíjet napříč Evropou u všech možných poskytovatelů. Následně se zaplatí pouze jedna souhrnná faktura. Kdo ale chce šetřit, ten se bude muset s tarify blíže seznámit a bude muset svou cestu více plánovat.

Druhým problémem budoucnosti je dobíjení na místě. Dnes lze dobíjet zdarma, jakmile ale nastoupí elektromobily ve větším měřítku, tato možnost skončí. A s tím se zvedne i cena za ujetý kilometr. Kromě toho se pořád nacházíme v úvodní fázi elektromobility. Ceny za dobíjení stoprocentně s rostoucím počtem elektromobilů v provozu klesat nebudou. Právě naopak. Ostatně to není tak dávno, co se zvýšily ceny jak třeba u ČEZu, tak u Ionity. Navíc se začíná platit také za parkování u dobíjecích stojanů, aby je zbytečně neblokovala auta, která už jsou nabitá, ale jejichž majitel si ještě potřebuje dojíst oběd a nechce se zvedat od stolu.

Foto: Lukáš Dittrich