Ford Explorer je plug-in hybridní překvapení za dva miliony, které český zákazník asi neocení

Kdo ještě nedávno sháněl luxusnější automobil, ale z nějakého důvodu nemohl (nebo nechtěl) zamířit k prémiovým značkám, ten mohl u Fordu sáhnout po něčem z programu Vignale. Dostal zajímavě vypadající modely plné zajímavé výbavy, ale rozhodně nedostal žádný opravdu zajímavý pohon. To se s příchodem obřího SUV Explorer mění.

Zájemci, kteří zaplatí dva miliony, dostanou kromě množství prostoru především charakterní motor s překvapivým elánem a silou lokomotivy. Paradoxem je, že stejná pohonná jednotka bude v realitě evropských tabulek snižovat flotilové emise, přestože se s ní můžete snadno pohybovat se spotřebou třeba 14 l/100 km. Bruselští úředníci si mohou gratulovat. Každopádně jestli takhle vypadá evropská plug-in hybridní budoucnost, rozhodně nejsme proti. Ale popořadě.

Plug-in hybrid jako vrchol

Celkově už šestá generace modelu Explorer se objevila minulý rok. Nejdříve logicky dorazila na americký trh. Dostala úplně nový technický základ (CD6) s motorem umístěným podélně a stále hnanou zadní nápravou, jak to známe třeba od BMW X5. Jde o významný detail, protože předchozí vydání bylo v základu předokolkou s napříč uloženým motorem. Stejnou platformu využil také sesterský Lincoln Aviator. Nabídka motorizací na americkém trhu zahrnuje čtyřválec 2.3 EcoBoost (známý z Mustangu), třílitrový šestiválec, šestiválcový hybrid 3,3 l a plug-in hybrid, který nedávno dorazil do Evropy. Právě poslední jmenované pohonné ústrojí představuje vrcholnou motorizaci. Tuzemští zákazníci tak v podstatě dostali to nejlepší z nabídky.

Šestá generace Fordu Explorer se vrací na evropský trh. Prodávají se tu verze ST-Line (vlevo) a Platinum (vpravo). Velmi výkonný plug-in hybridní systém mají obě

A je fakt, že tabulková čísla vypadají slibně. Základem je třílitrový přeplňovaný šestiválec, kterému pomáhá elektromotor o výkonu 75 kW podporovaný akumulátorem s kapacitou 13,6 kWh. Explorer se tak může pochlubit maximálním výkonem 336 kW (457 k) a vrcholem točivého momentu 825 Nm. To je více, než co nabízí třeba plug-in hybridní X5 xDrive45e nebo Range Rover P400e. Převodovka je automatická desetistupňová.

Navzdory hmotnosti 2,5 tuny zvládne nový Ford sprint na 100 km/h za šest sekund a umí se rozjet až na 230 km/h. V čistě elektrickém režimu ujede něco málo přes 40 km. Mohlo by to být i více, jenže třicet procent kapacity baterie zůstává jako rezerva. Prodlužuje se tak životnost akumulátoru a zároveň i s baterií ukazující nulové nabití máte neustále při akceleraci k dispozici příval točivého momentu od elektromotoru. Při jízdě je to hodně znát.

Na výběr je sedm jízdních režimů. Tolik dosud žádný model značky Ford nenabízel. Kromě těch klasických pro jízdu po silnici jsou k dispozici také režimy pro pohyb na nezpevněném povrchu. Zvláštní režim je pak věnován jízdě s přívěsem. Jak to známe od jiných plug-in hybridů, také Explorer nabízí ještě další režimy, kterými ovládáte elektrickou část pohonu. EV Now znamená jízdu jen na elektromotor, EV Later „zmrazí“ elektřinu v baterii na později, EV Auto kombinuje oba druhy pohonu podle vlastního uvážení a v EV Charge se bude akumulátor během jízdy dobíjet pomocí motoru. Bezpečně to poznáte podle zvýšené spotřeby paliva.

Skutečný obr 

Jestli něčím Explorer na první pohled vyniká, tak jsou to vnější rozměry. Na délku měří 5063 mm, široký je téměř 2,3 m (včetně zrcátek) a rozvor o 25 mm přesahuje třímetrovou hranici. Překvapí ale výška, která je jen 1783 mm včetně ližin. V praxi tak před vámi stojí dlouhé, široké a relativně nízké auto. Z některých úhlů pohledu vypadá skoro až sportovně. Pro úplnost, jedinou možností jsou dvacetipalcová kola s pneumatikami 255/55 R20. Při pohledu zezadu se zdají pláště vzhledem k celkové šířce docela úzké. Obzvlášť pokud jste se nedávno dívali na BMW X5, kde můžete najít na zadní nápravě i salámy o rozměru 315/30. Ale to je jen detail.

Přední chromová maska provedení Platinum je hodně americká. ST-Line vypadá lépe

Dvojité koncovky výfuku prozrazují potenciál hnacího ústrojí. Žádné plastové náhražky se nekonají

Ford nabízí dvě varianty. Platinum poznáte podle obří chromové masky, ST-Line má masku černou a nápis Explorer na kapotě. Nepatrně se liší také interiér, kdy v případě luxusnějšího provedení najdete uvnitř třeba dřevěné dekory, zatímco sportovnější verze má na palubce něco jako karbon. Jinak tvarovaná jsou také sedadla. Ta dostala hodně krátké sedáky, což je škoda. Součástí výbavy je kromě vyhřívání a chlazení i masáž.

Interiéru dominuje na výšku orientovaný středový displej. Má solidní grafiku, ale není z nejrychlejších a na uživatelské přívětivosti by se také dalo zapracovat. Druhý displej nahradil přístrojový štít. Každý ze sedmi jízdních režimů má vlastní grafické provedení. Mapu na přístrojový štít ovšem nedostanete. Prostoru v interiéru je samozřejmě obrovské množství. I ve třetí řadě sedadel se usadí vyšší postavy. Sedáky se z podlahy zavazadelníku vyklápí elektricky a jsou ještě kratší než vpředu. Sedí se velmi nízko. Tak už to zkrátka chodí.

Na fotkách je vše v nejlepším pořádku, v praxi ale interiér za prémiovou konkurencí trochu zaostává

Sklopením zadních opěradel vznikne prostor o objemu 2274 l, respektive plocha dlouhá 2,1 m

Jakkoliv Explorer vypadá uvnitř zajímavě a zpracování působí velice solidně, interiér zřejmě bude jedním z potenciálních problémů. Právě zde na vás totiž naplno dýchne americký původ. Evropská prémiová konkurence s cenovkami kolem dvou milionů zkrátka uvnitř vypadá lépe.

Překvapivá jízda 

Americký původ kombinovaný s vysokou hmotností a obřími vnějšími rozměry může za to, že jsem od svezení s Explorerem nic moc nečekal. Představoval jsem si houpavé auto, které navzdory plug-in hybridnímu pohonu s odpuštěním žere vše kolem silnic a vůbec nezatáčí. Jenže to jsem se hodně spletl.

Přečtěte si také:

Poprvé za volantem Fordu Ranger Raptor: Dokonalý lék na české okresky

Explorer jezdí překvapivě dobře. ST-Line má tužší naladění podvozku, ale technici to nepřehnali. Vůz se naklání jen decentně a pořád je dostatečně pohodlný. Oproti provedení Platinum se liší také řízení. Je hodně tuhé. Pro křehké dámy možná až moc. Luxusnější varianta má podvozek měkčí, je malinko houpavější a řízení není tak tuhé. K autu se tohle naladění hodí více.

Ať už sáhnete po jakékoliv z těchto dvou variant, dostanete obří stroj s překvapivou dynamikou. Točivý moment 825 Nm dokáže tohoto giganta rozpohybovat s nečekanou lehkostí. Vše navíc doprovází hutný zvuk šestiválcového motoru. Vlastně za volantem není problém zapomenout, že řídíte něco, co má ambice hrát na ekologickou stránku věci. Tím spíš, když Explorer také vzhledem ke své velikosti krásně zatáčí. Protože systém připojování přední nápravy přes mezinápravovou spojku úplně nepřehání, není problém pod plynem narazit na přetáčivost. Zvyk pouze vyžaduje snad až přehnaná reakce na plyn při rozjezdech. V podstatě stačí pedál pohladit a elektromotor okamžitě zabere. Každopádně jízdním projevem mne Explorer hodně překvapil. Tohle se povedlo.

Žádný „vyhoněný“ čtyřválec, jako třeba ve Volvu XC90, tady je základem poctivý třílitrový šestiválec

Dobíjení z 230V zásuvky trvá 6 hodin. Z wallboxu stačí 3,5 hodiny. Baterie jsou chlazené kapalinou

Rozumná pak může být i spotřeba. Jistě, na dálnici při konstantní rychlosti 180 km/h pojedete klidně za čtrnáct litrů, při běžné jízdě (i s vybitou baterií) ale dokáže Explorer jezdit třeba za 8 l/100 km. Na elektřinu ujedete 40 km a budete rádi, i to ovšem pro vyzvednutí dětí ze školy většinou postačí. V režimu EV Charge se spotřeba vyšplhala z necelých devíti na 13 l/100 km.

Máte zájem? 

Nový Explorer je vážně zajímavé SUV. Je prostorný, výkonný, dynamický, pohodlný a hezky jezdí. Obávám se ale, že na našich silnicích to bude jev spíše vzácný. ST-Line totiž stojí 2 010 900 Kč a Platinum 2 026 900 Kč. Když zůstaneme u plug-in hybridních konkurentů, tak za prakticky stejné peníze můžete koupit Audi Q7 55 TFSI e (2 007 900 Kč), BMW X5 xDrive45e (2 028 000 Kč) nebo třeba Volvo XC90 T8 (2 009 600 Kč). Dá se předpokládat, že spousta evropských zákazníků upřednostní zvučnější značku.

Jenže Ford Explorer nabízí řadu pádných argumentů, proč to neudělat. Tak třeba má ve výbavě úplně všechno. Připlácet můžete leda tak za příslušenství. Především ale nad zmíněnými konkurenty vyniká parametry pohonného ústrojí. Za dva miliony vám žádný z nich tolik výkonu nedá. Pokud se tedy poohlížíte po něčem podobném, než skočíte k BMW nebo Audi, zkuste Explorer. Minimálně za testovací jízdu tohle trochu nezvykle vypadající auto vážně stojí.