-
Ministerstvo životního prostředí opět zvažuje finanční postihy pro majitele starých aut
-
Vozový park nemládne, ale není to tím, že by se nová auta neprodávala
-
Počet registrovaných aut do dvou let stáří se za sedm let zdvojnásobil
-
V průměrném stáří vozového parku se odráží rozšiřování trhu zdola, u nejlevnějších a nejstarších aut
-
Taková ale najezdí málo. Většinu dopravního výkonu obstarávají auta podstatně mladší
-
Daň či poplatek za staré auto by byl jakýmsi trestem za chudobu
Češi jezdí starými auty. Téma, které se vrací do titulků českých médií s železnou pravidelností. A za nímž lze vytušit PR práci Sdružení dovozců automobilů. Nic proti tomu. Není nemravné, když se výrobci aut snaží rozšiřovat odbytové příležitosti legálními PR aktivitami a lobbingem. Trošku smutné ale je, když jejich agendu nekriticky přebírají editoři vlivných celospolečenských médií. A hodně smutné je, když se jí chopí veřejná správa. Protože to dopadne jako vždycky.
Zatímco SAP používá kolovrátek o stáří vozového parku (poslední tři roky okolo 14,5 roku) jako argument k zavedení šrotovného či jiných subvencí na pořízení nových aut, úřednický aparát ho chápe jako záminku k postupu přesně opačnému – zavedení nových poplatků a daní. Ministerstvo životního prostředí pracuje na zdanění a zpoplatnění starých vozidel, píše iRozhlas.cz v článku Vozový park v Česku stárne. Vláda jej chce obnovit, chystá analýzu zdanění starých vozidel.
„Cílem analýzy je poskytnout přehled o zdanění vozidel v zahraničí a posoudit jeho vliv na podobu vozového parku v daném státě. Na základě této analýzy budeme moci navrhnout konkrétní možnosti úpravy zpoplatnění vozidel v Česku s cílem zlepšit jak obnovu vozového parku, tak podpořit rozšíření nízkoemisních vozidel,“ cituje iRozhlas mluvčí MŽP Petru Roubíčkovou.
https://autobible.euro.cz/srovnani-ojetin-300-000-bmw-525d-e60-vs-skoda-octavia-iii-2-0-tdi/
Pokusme se nezaobírat příliš otázkou, proč materiál veřejnoprávního zpravodajského webu vyznívá tak, že šrotovné nebo jiná subvence na nákup nového vozu je automaticky cosi chvályhodného, a položme si otázky jiné. Takové, které si editorský tým iRozhlasu zjevně položit nedokázal. Třeba co je na stáří vozového parku 14,6 let tak strašně špatného.
Před patnácti lety, v polovině roku 2003, jsem začínal pracovat jako motoristický novinář. Tehdy jsme testovali auta jako BMW 5 E60, Ford Mondeo MkIII nebo první Octavia RS. Tedy auta vybavená už poměrně vyspělými zádržnými systémy a soustavami řízení emisí. Homologovaná byla podle Euro 3, některé diesely už plnily Euro 4 a měly i filtr pevných částic. Samozřejmě bychom mohli debatovat o tom, v jakém stavu jsou takové ojetiny dnes. To je ale téma pro STK. Patnáct let stará Octavia může být pro svoji posádku i pro ovzduší menší hrozbou než desetiletý vrak.
Ale i kdyby nebyla. Když se rozhlédnu po ulicích českých měst, dálnicích a silnicích prvních tříd, těžko se bráním dojmu, že bez ohledu na průměrné stáří vozového parku zajišťují podstatnou část souhrnného dopravního výkonu auta okolo pěti let a mladší. Potvrzuje to i studie z pražského provozu. V hlavním městě jezdí zhruba 30 % aut starých maximálně tři roky a polovina vozového parku je mladší sedmi let:
https://autobible.euro.cz/studie-prazskeho-provozu-ukazala-zajimave-veci-treba-ze-emisni-zony-nicemu-nepomohou/
Pak je tu ta drobnost, že nových aut na českých silnicích přibývá, a ne málo. V roce 2017 u nás bylo zaregistrováno 639 005 aut do dvou let stáří. Ve srovnání s rokem 2010 jde o nárůst o 97 procent! Kategorie od dvou do pěti let se drží stabilně okolo půl milionu. Není to tedy tak, že by se nová auta prodávala méně kvůli přetlaku nabídky ojetin.
Proč tedy vozový park nemládne? Protože se rozšiřuje i z druhé strany, zdola. V roce 2010 u nás úřady evidovaly 2,7 milionu aut starších deseti let, o sedm let později už 3,4 milionu. Je ale zjevné, že tato nabídka uspokojuje zejména poptávku nízkopříjmových skupin obyvatel včetně lidí, kteří dosud žádný vůz nevlastnili.
Staré vozy používají nejčastěji lidé, kteří toho tolik nenajezdí. Z mnoha zřejmých důvodů. Jedním z nich je majetková situace. Nikoliv náhodou jezdí v průměru nejstarší auta na Chomutovsku a Mostecku. Kdo nemá na nové auto, těžko najde v domácím rozpočtu peníze na to, aby měsíčně najezdil tisíce kilometrů. Stará auta jezdí na venkově mezi vesnicemi, vozí děti pár kilometrů do školy nebo školky, popřípadě slouží jako x-té auto v domácnosti k převážení psů. Takové auto se nevydává pětkrát týdně na cestu po D1.
Nová auta jsou samozřejmě významně bezpečnější. A mají příznivější složení výfukových plynů. Omlazení vozového parku by nepochybně vedlo ke snížení počtu obětí nehod i čistšímu ovzduší. Ale. Copak si někdo vážně myslí, že lidé jezdí starými auty z plezíru? Veterány s jejich minimálními nájezdy stranou. Běžný motorista prostě jezdí takovým autem, jaké si může dovolit. A další zvýšení finanční zátěže je zaručeným receptem na to, jak mu zabránit, aby si na novější našetřil.
Představa pražských úředníků, že když napaří na patnáctiletá auta každoroční několikatisícovou daň, majitelé je houfně vymění za novější, je naivní. A vlastně asociální. Poplatek nebo daň z vlastnictví starého auta by fungoval jako pokuta za chudobu.
Myšlenka zavést novou daň na stará auta je podle vás…
Uklidňovat nás může, že to není poprvé, co se podobná myšlenka objevuje. V roce 2015 třeba MŽP zvažovalo rozšíření ekologické daně na auta s normou až Euro 3. A zatím z toho nikdy nic nevzešlo. Protože by to byl zaručený způsob, jak snížit kvalitu života velkému množství voličů ze sociálně citlivých skupin.
Pokud by vláda opravdu chtěla, aby motoristé stará auta odložili, mohla by například snížit zdanění práce, které u nás patří k nejvyšším v Evropě. Lidem by tak zůstalo v peněžence víc peněz, takže ti lépe vydělávající by na nové nebo novější auto našetřili rychleji. A nemajetní by nemuseli řešit dilema, zda hradit zase další poplatek do státní kasy, nebo se auta vzdát zcela a chodit do fabriky z odlehlé vesnice se špatným dopravním spojením pěšky.
S přispěním Lukáše Dittricha