Test Fiat Panda La Prima: Styl za dobrou cenu a automat k tomu

přidejte názor

Malá italská auta motorizovala velkou část Evropy už od 50. let. S modelem Panda přišel Fiat na trh v 80. letech s malým hranatým vozem a ten se stal legendou. Od roku 1980 se Panda vyráběla v podstatě ve třech generacích, přičemž ta třetí je stále v prodeji. Nově pod označením Pandina. A teď přichází zcela nová Panda.

I přesto, že vůz měří na délku méně než čtyři metry, ve srovnání s 3380 mm první generace a 3686 mm současně prodávané Pandiny je jasné, že tohle musí být Grande Panda.

Není tajemstvím, že Panda je sourozenec modelu Citroën C3. Nabízí tak velmi podobná technická řešení, stejné pohonné jednotky i rozměry. Jen Italové autu vdechli zcela jiný vzhled zvenčí i uvnitř – a stvořili velmi pohledný vůz. Díkybohu.

Video: Uvedení modelu Fiat Panda

Zdroj: Youtube.com

Citroën C3 jsem testoval v květnu, takže se občas nevyhnu drobnému srovnání. Zatímco C3 se snaží navázat na tradici pohodlných aut (a podle mého názoru se to nedaří), Fiat se vrací k tradici levných, pohledných a praktických vozů – a to v tomto případě docela funguje.

Test Citroën C3: Design, komfort, švihadla. Nový Citroën je svébytný a lidový
Přečtěte si také:

Test Citroën C3: Design, komfort, švihadla. Nový Citroën je svébytný a lidový

Panda je k dispozici pouze s jedním spalovacím motorem – mild-hybridem s automatickou převodovkou. S cenou od 459 tisíc Kč půjde o jeden z nejlevnějších vozů, pokud nechcete zápasit s manuálním řazením (které není nic moc).

Design a interiér

Začněme vzhledem – ten se skutečně povedl. Navazuje na hranaté tvary prvních dvou generací, hraje si s prolisy a celou řadou detailů, které jsou na auto této cenové kategorie možná až překvapivé.

 Interiéru nejde upřít hravost a originalita

Autor: Jan Nemrava

Interiér je pak úplný “odvaz”. Architektura je klasická, ale barevné provedení působí velmi osvěžujícím dojmem. Když překonáme úvodní šok z všudypřítomné modré, připomínající americké interiéry 70. let, překvapí hlavně nápaditost a hravost. Kombinace žlutých detailů, hnědé na bambusové přihrádce a té modré je osvěžující změnou. Je vidět, že tomu někdo chtěl dát péči, chtěl vymyslet něco, co zaujme a povedlo se.

Méně důležité „vychytávky“

Řada recenzí se zaměřuje na věci, které s autem vlastně moc nesouvisejí. Neexistuje video, které by nezmínilo, že na zadní světlo si můžete položit espresso (ale už neříká, že víkem kufru si ho shodíte), nebo kolikrát se v interiéru objevuje odkaz na testovací dráhu Lingotto v Turíně, která má tvar oválu. Jakýkoliv ovál v interiéru se tak dá označit za symbol slavné testovací dráhy.

 Bronzová barva a jednoduché tvary Pandy jdou hezky dohromady

Autor: Jan Nemrava

Proč? Na ty dva hlty espressa přece nepotřebujeme auto degradovat na pojízdný držák šálků. My chceme auto, které bude dobře jezdit a nebude nás ničím štvát. Tak jdeme na to.

Za volantem

Podobně jako u C3 se poloha za volantem hledá trochu obtížněji – volant bych si rád přitáhl víc k tělu, ale rozsah nastavení je omezený. Jinak se ale sedí dobře, opěradlo drží tělo, i když sedák je poměrně krátký a mělký.

 Hlavní světla jsou šikovně schovaná

Autor: Jan Nemrava

Motor a převodovka

Pod kapotou je pohonná jednotka 1.2 Turbo Hybrid 110k – kombinace tříválcového turbomotoru a elektromotoru o výkonu 21 kW. Elektromotor pomáhá spalovacímu motoru při zrychlení a z nízkých otáček. Kombinovaný výkon je 81 kW (110 koní). Výrobce uvádí zrychlení 0–100 km/h za 10 sekund a kombinovanou spotřebu 5 l/100 km.

 Potěší čalounění kufru i rozumná velikost

Autor: Jan Nemrava

Pohonná jednotka je pro takové auto více než dostačující. Elektromotor reaguje svižně a dává pocit většího výkonu, než ve skutečnosti má. Ve druhé polovině dráhy plynu už ale motor moc nenabízí. Spotřeba kolem 5,5 l/100 km ve městě je přijatelná, celkový průměr testu byl lehce pod 6 litrů.

Jízdní dojmy

Ve městě překvapí hbitost a rychlé reakce na plyn, elektromotor v kombinaci s nižšími převody dokáže auto svižně rozhýbat i v době, než se připojí spalovací motor. Dvouspojková převodovka někdy motor podtáčí, což se projevuje duněním v kabině – například při jízdě 70 km/h do kopce na Barrandov si i moje posádka stěžovala na hluk.

Přes dva tisíce kilometrů s Fiatem 128 z roku 1979: Po stopách 120 let dlouhé historie značky Fiat
Přečtěte si také:

Přes dva tisíce kilometrů s Fiatem 128 z roku 1979: Po stopách 120 let dlouhé historie značky Fiat

Když motor více vytáčíte, zjistíte, že výkonu už není nazbyt. Převodovka ho žene do vysokých otáček a přeřadí, až když je motor na pokraji sil. Celkově ale působí Panda živě a hravě především ve městě a i mimo město jí to svědčí. Na dálnici se trochu projeví deficit výkonu, ale na tuto třídu to tak odpovídá. Dálniční rychlost v pohodě udrží kdykoliv. 

Testovaný vůz měl zimní pneumatiky s měkčí směsí (oproti C3 na letních). Zatímco C3 byla až nepohodlná, Panda je o něco lepší, i když při přejezdu krátkých příčných nerovností (např. kovových retardérů) zadní část vozu poskočí a do interiéru pronikne dost hluku.

 Mezi přešlapy určitě patří tenhle velký lesklý plast

Autor: Jan Nemrava

Cena a výbava

Velkým překvapením je, že Panda v nejvyšší verzi stojí 554 tisíc Kč – téměř stejně jako C3. Zajímavé je srovnání základních verzí s tímto motorem: C3 začíná na 500 tisících, Panda na 460 tisících Kč – a k tomu nabízí o dva roky delší záruku. Aut s automatem do půl milionu moc není. Panda s manuálem k dispozici není (na rozdíl od C3, která se s ním dostane hodně pod 400 tisíc Kč).

Výbava obou aut je velmi podobná. Jediný rozdíl, který jsem našel, je bezdrátové nabíjení telefonu – to C3 nenabízí v žádné verzi. Chybí bezklíčové startování i odemykání, adaptivní tempomat by se také hodil.

 Původní Pandu trochu připomíná hranatostí z boku

Autor: Jan Nemrava

Co se nepovedlo

Přešlapem je obrovský lesklý plast kolem řazení, který i v testovaném voze vypadal značně opotřebovaně. Dalším neduhem, sdíleným s C3, je bíle svítící nápis Airbag On na stropě – v noci rušivý, ale lze ho přelepit.

Zklamal mě i posilovač řízení – jde až příliš lehce, v nízkých rychlostech téměř bez odporu láká k točení volantem na místě. Komfort jízdy by mohl být lepší: auto působí na výmolech prkenně, ale při vyhýbacím manévru naopak měkce. Hluk od kol je velmi citlivý na povrch.

 Vzadu je místa tak akorát abyste netrpěli

Autor: Jan Nemrava

Shrnutí

I přesto, že jde o levné auto, pohonná jednotka je více než důstojná – stejnou (jen s vyšším výkonem) najdete i v mnohem dražším Peugeotu 5008.

Objem kufru 412 litrů odpovídá délce vozu, a překvapivě i dospělí cestující se na zadní sedadla vejdou bez potíží. Vzhled potěší nejedno oko.

Největší slabinou je komfort jízdy a hluk při přejezdu nerovností, společně s několika drobnostmi, které mohly být vyřešeny lépe. Na druhou stranu – nové auto s automatem za 450 tisíc a sedmiletou zárukou je v dnešní době nabídka velmi pěkná. Překazit ji může snad jen Hyundai Bayon za 470 tisíc. Co se týče ostatních parametrů, nechám na vás, jestli preferujete styl před komfortem jízdy.

+ rozměry,  dobrá cena za vůz s automatickou převodovkou, originální design
– horší komfort jízdy, hluk při přejezdu nerovností, přeposilované řízení

Zdroj: autorský text

  • Žádné názory

Kvíz týdne

Zůstalo jen u prototypů. Poznáte, o čem tuzemské automobilky uvažovaly, že začnou vyrábět?
1/10 otázek