Někdy automobiloví designéři vymyslí tak absurdní auto, že nad tím zůstává rozum stát. To je i následující příběh jednoho malého vozítka, které se snažilo dohromady spojit tolik kategorií, až vlastně zapomnělo, kterou by chtělo být nejvíc. Vše se začalo psát v roce 1993. To ho automobilka Suzuki předvedla veřejnosti na autosalonu v Tokiu. Ukázala jí ho proto, aby si ověřila, zda bude o takový vůz zájem. Fascinující je, že se prý setkala jen se samými pozitivními ohlasy. Zdálo se, že ho veřejnost bude milovat. Manažeři proto udělali jasné rozhodnutí a o rok později už šlo auto jménem X-90 do výroby. Tehdy ještě netušili, jak hrůzně se spletli.
Suzuki X-90 technicky vycházelo z modelu Vitara. Vyrábělo se od roku 1994
Tříprostorová karoserie byla jen jedním z mnoha nešťastných rozhodnutí produktových plánovačůNápad byl nejprve jednoduchý. Vezmeme Suzuki Vitara, které je takovým poměrně nudným off-roadem, a uděláme z něj auto, ze kterého bude sršet styl a osobnost. Možná si designéři přáli být odlišní tak moc, až jednoduše přestřelili. No posuďte sami: Suzuki X-90 mělo tříprostorovou karoserii. Ano, kromě místa pro motor vpředu a dvoučlennou posádku uprostřed, tu byl ještě samostatný kufr s víkem. Fungoval stejně jako u sedanu, což z X-90 udělalo okamžitě absolutně nepraktické auto.
Ale co? Vždyť budoucímu majiteli má jít o styl a ne o stěhování krabic, od toho si může pořídit běžnou Vitaru. X-90 je přece autem pro volný víkend! I proto šlo o jeden z mála SUV-kabrioletů. Tedy buďme přesnější, Suzuki mělo řešení kabiny typu targa. To znamená pevný rám za zády cestujících a odnímatelné střešní panely. Když jste je schovali do kufru (kam se pak už nic nevešlo), mohli jste nechat vítr, aby vám rozcuchal vlasy. Podle vzpomínek majitelů se ale ve voze tvořil vzdušný vír a ježdění ve vyšších rychlostech nebylo moc příjemné.
Suzuki X-90 mělo střechu typu targa, tedy pevný rám za hlavami cestujících a odnímatelné střešní panely. Daly se schovat se do kufru – pokud vám nevadilo, že se tam pak už nevešlo nic jinéhoMoc rychle jste ostatně stejně jet nemohli. Pod přední kapotu byl dostupný pouze jediný motor. Šlo o atmosférický benzinový čtyřválec s objemem 1,6 litru, který se objevoval už u Vitary. Dodával výkon pouhých 71 kW a mizerný točivý moment 132 Nm. Maximální rychlost X-90 tak měla hodnotu pouhých 140 km/h. Přitom spotřeba nebyla právě ideální. Motor si za svou práci nestyděl říci o 9 litrů benzinu na 100 km v průměru. A to je řeč jen o tabulkových hodnotách. Je to překvapivé, zvlášť když X-90 vážilo něco málo přes 1,1 tuny.
X-90 si bylo možné pořídit ve dvou provedeních, buď s klasicky přiřaditelným pohonem všech kol, nebo pouze s jednou hnanou nápravou. V tom případě pak motor posílal svou sílu jen na zadní kola. Bylo to od Suzuki odvážné, protože v té době se žádné SUV bez pohonu všech kol prakticky neobešlo. Na druhou stranu u X-90 byl takový systém stejně k ničemu. Auto mělo totiž sníženou světlou výšku. Podvozek se pohyboval ve výšce pouhých 160 cm nad zemí a bylo prakticky jisté, že s ním majitel moc často mimo asfalt nezamíří. Jenže i když se nedalo pochybovat o jeho zaměření hlavně na městský provoz, stále bylo postavené na žebřinovém rámu a mělo vzadu nápravu s vlečnými rameny. Z toho se dá usuzovat, že se na silnici moc stabilně nechovalo.
Jako by samo o sobě nestačilo, že X-90 bylo absurdním autem, které si jen těžko najde svého cílového zákazníka. Bohužel pro něj se dostalo i do hledáčku už tehdy slavného Jeremy Clarksona. Ten pro BBC natočil prakticky smrtící recenzi. Auto rozcupoval na kousky. Na konec reportáže si pozval malou holčičku a nechal ji načmárat autíčko na kus papíru. A pak ji označil za designéra Suzuki X-90. Od té doby se tento nebohý model objevoval pravidelně ve výčtech nejhorších, nejpodivnějších nebo třeba nejabsurdnějších autech historie.
Není divu, že se Suzuki X-90 udrželo ve výrobě pouhé tři roky. Prodeje byly mizivé, přitom se nabízelo na trzích nejen v Evropě, ale i v Japonsku nebo Austrálii. Třeba na jeho domácí půdě si ho pořídilo jen 1348 nadšenců. Suzuki dokonce odvážně poslalo přes sedm tisíc kusů na trh do USA. Za rok se jich ale prodala jen polovina a druhé se dealeři japonské automobilky nemohli zbavit ještě roky. Auta na všech kontinentech nakonec musela drasticky snížit cenu, jinak by rezla někde ve skladu za showroomem. X-90 byla z ekonomického hlediska katastrofou.
Model X-90 se od začátku prodával velmi špatně a ve výrobě vydržel pouhé tři roky. Dealeři se potom aut zbavovali s obrovskými slevamiNa druhou stranu, čtvrt století pro příchodu Suzuki X-90, se z něj stává docela zajímavý sběratelský kousek. Ne, rozhodně nepočítejte s tím, že by někdy v nejbližší době nabyl na ceně, to zřejmě nehrozí. Jde ale o raritu, se kterou se třeba v Česku jen tak nemáte šanci setkat. I proto se musíte vypravit za hranice, abyste si ho mohli pořídit. Třeba v německých bazarech narazíte na zachovalé kusy za cenu okolo tří tisíc eur. A to není špatná nabídka za auto, které se díky svým chybám stalo raritou. Je to s nadsázkou takový modrý Mauricius na čtyřech kolech.
Mimochodem Suzuki X-90 svou karoserií připomíná ruský Gaz M-73. Proto se dodnes s mírnou ironií spekuluje, zda se Japonci přece jen neinspirovali v Rusku. Gaz ale předběhl Suzuki o desítky let. Vznikl jako prototyp v roce 1955.