Nikdo není dokonalý a žádný učený z nebe nespadl. Už jsme si několikrát ukázali, že na silnicích musíme pracovat a počítat s různým řidičským „materiálem“. Nelze se zkrátka spoléhat, že každý bude dělat přesně to, co se od něj čeká. Než ale budeme hledat chyby u ostatních, měli bychom si zamést před vlastním prahem a zamyslet se nad tím, jestli také sami neděláme něco špatně.
Každý máme různé řidičské návyky, ale tento článek nemá za cíl vysvětlovat absolutní řidičské základy, jako je správné nastavení sedačky, správná poloha rukou na volantu nebo správné vedení pohledu. O schopnosti udělat druhým místo pro jejich chybu nemluvě. Tentokrát chceme spíše upozornit na velmi nebezpečné nešvary a zlozvyky, které mnohdy vedou k naprosto zbytečným a ještě ke všemu vážným nehodám, někdy i s fatálními následky. Myslete na ně a snažte se jezdit tak, aby vás a ostatní tyhle hrubé řidičské chyby nestály na silnici život.
1. Nepozornost a ztráta přehledu o situaci
Zejména v poslední době, kdy se víc a víc řidičů při jízdě zabývá nikoli řízením, ale čtením textových zpráv, popřípadě kontrolováním aktuálních příspěvků na facebooku, twitteru a jiných sociálních sítítch, se množí případy zbytečných nehod z prosté nepozornosti a z ní plynoucí ztráty přehledu o tom, co se vlastně na silnici děje. Policejní statistiky mluví jasně. To, že se řidič plně nevěnoval řízení vozidla, je nejčastější příčinou dopravních nehod.
Takoví řidiči zapomínají na to, že řídí auto, což by měla být za volantem jejich hlavní činnost. Kdo se ale přehrabuje v telefonu, ťuká do navigace a vede se spolujezdci vášnivou debatu o aktuální politiciké situaci, snadno ztratí ucelený přehled o tom, co se vlastně děje. V letectví se tomu říká „loss of situational awarness“ a vedlo to k mnoha tragickým nehodám. Důvody bývají mnohdy zcela triviální, jako například u nehody letu 173 United Airlines, která byla podnětem k důkladnějšímu zkoumání tohoto problému nejen v letectví, ale i v silniční, lodní nebo železniční dopravě. Analogicky bychom našli mnoho příkladů i za volantem, ať už jde o fixaci pozornosti na navigační systém nebo některá hlášení jiných palubních systémů. Řidič zkrátka musí myslet hlavně na řízení auta. Ať se děje cokoli, řiďte auto. Jestli potřebuje řešit problém, vždy je lepší bezpečně a kontrolovaně zastavit a nepokračovat v jízdě.
Co může udělat taková „chvilková“ nepozornost s mobilem v ruce, můžete vidět v následujícím videu:
Typickým příkladem takových nehod je přejetí do protisměru nebo vyjetí ze silnice, protože se řidič nedívá, kam jede. Chvilkovou nepozorností ale také může přehlédnout například značku přikazující dát přednost vozidlům na hlavní. Stačí zlomek sekundy a řidič například zapomene, že vedle něj jede autobus a aniž by se znovu rozhlédl, začne přejíždět do jiného jízdního pruhu. Jediným lékem na tyto nehody z nepozornosti je skutečně důsledné soustředění se na to, co řidič zrovna dělá, eliminace rušivých faktorů (nechcete si ten telefon v autě třeba úplně vypnout?) a hlavně neustálé sledování provozu kolem sebe a utváření si stále aktualizovaného 3D modelu dění kolem auta.
2. Chybně odhadnuté nebo špatně načasované předjíždění
Jedním z nejkritičtějších a co do rizikovosti a následků potenciální kolize i nejnebezpečnějších manévrů je předjíždění na běžné obousměrné silnici. Jedno auto akceleruje a proti němu se blíží jiné. Kolize mnohdy končí fatálně pro více účastníků takové nehody a následně plní večerní zpravodajství. Jak správně předjíždět, o tom by se dal napsat celý článek (třeba někdy příště). Co tedy v kostce dělat, abyste se takhle do televize a novin nedostali?
Předně sledujte provoz. Ano, opět se dostáváme k tomu prvnímu bodu. Nikdy se nesmíte pustit do předjíždění „naslepo“, aniž byste měli absolutní jistotu, že celý manévr stihnete s dostatečnou rezervou. Nikdy se nespoléhejte na to, že vám předjížděné auto udělá prostor, případně že se s protijedoucími vozy „nějak vyhnete“. Znejte také svou techniku, respektive auto. Máte dostatek výkonu? Naberete dostatečnou rychlost? Stát se také může cokoli. Jsou lidé, kterým přesně uprostřed předjížděcího manévru spadlo auto do nouzového režimu a snížilo výkon. Takže máte dost místa a času na to předjíždění přerušit a zařadit se zpět?
Některé příklady nezvládnutých předjížděcích manévrů můžete vidět na následujícícm videu. Zvláštní je, že někteří řidiči jako by té bouračce ještě šli naproti:
Velmi riziková je situace, kdy předjíždíte za jiným autem. Zatímco jeho řidič může manévr stihnout, pro vás už tam prostor nezbývá. A stejně může uvažovat řidič protijedoucího auta, který ani neubere, protože se domnívá, že to auto vpředu to pohodlně stihne. Ale neví, že za prvním předjíždějícím autem jedete ještě vy. Velkou chybou je také spoléhání se na to, že protijedoucí auta se pohybují dovolenou rychlostí. Ošklivé nehody se také stávají v momentě, kdy někdo předjíždí před křižovatkou a do cesty mu vjede jiný řidič z vedlejší, protože se nepodívá také do druhého směru (ano, to musí, nejen podle zákona o silničním provozu, ale také podle zákona o zdravém rozumu).
3. Špatně přečtená zatáčka a vysoká nájezdová rychlost
Nepřizpůsobení rychlosti povaze vozovky, svým schopnostem a schopnostem vozidla patří v policejních statistikách k nejčastějím příčinám tragických dopravních nehod. Pozor, nezaměňujte to s překročením dovolené rychlosti, s tím to nijak nesouvisí! Typicky se jedná o situace, kdy řidič neodhadne profil silnice a vyletí ze zatáčky. V tom „lepším“ případě do stromu, v horším do protisměru, kde smete jiné auto (motorku, cyklistu, chodce...).
Podobné nehody se stávají hlavně začínajícím řidičům, kteří neumějí správně odhadovat svou rychlost, ale postihnout samozřejmě můžou i zkušené jezdce. Stačí, aby nedávali pozor a špatně odhadli zatáčku, která může být negativně klopená a ještě postupně zmenšuje svůj poloměr. Příčinou ztráty kontroly nad autem ale může být třeba i technický problém nebo náhlá ztráta přilnavosti, například na nerovnosti, štěrku, olejové skvrně, blátě a podobně.
Jak může přehnené sebevědomí s nájezdovou rychlostí do zatáčky dopadnout? Podívejte se na video:
Řidiči by si měl vždycky na silnici nechávat dostatečnou rezervu a netlačit v zatáčkách auto na maximum. Nejste na závodním okruhu s dostatečnými únikovými zónami, kde autobus v protisměru prostě nepotkáte. A nespoléhejte na záchranné elektronické asistenty, protože ty fyzikální zákony nepřemůžou.
4. „Jedu tam, kam vůbec nevidím“
To platí samozřejmě i u předjíždění, ale na silnici se typicky jedná o situace, kdy vjíždíte na hlavní ze špatně přehledné křižovatky, případně si zkracujete nepřehlednou zatáčku protějším pruhem. Ošklivé bouračky se pak stávají také na víceproudých silnicích s rychlým přejížděním z pruhu do pruhu, případně při křižování takových silnic. Podobně dochází i k nehodám při vjíždění doleva na hlavní silnici z vedlejší. Auto na hlavní bliká a odbočuje vpravo, řidič na vedlejší stojí a myslí si, že nic jiného nejede. Ale za druhým autem se může schovat třeba motorka nebo auto, které jede dál po hlavní a to odbočující auto objíždí zleva. Řidič pak vjíždí do místa, o kterém vůbec nemá přehled.
Příkladem situace při přejíždění z pruhu do pruhu může být následující video z Belgie, které asi nejlépe vystihuje obrovské riziko takového počínání. Řidička Focusu přejela několik pruhů, aby stihla předjet kamiony a zařadit se do pruhu odbočovacího. Ovšem vůbec nemohla vidět, že v něm stojí kolona. Prostě jela „naslepo“.
Na rozdíl od pilotů dopravních letadel nemají řidiči aut k dispozici systémy zajišťující dostatečný odstup mezi stroji či zařízení pro jízdu bez dostatečné dohlednosti. Nejezdíme podle přístrojů, ale podle toho, co vidíme. Většina z nás podobně riskuje například v noci nebo v mlze, kdy jezdíme obvykle o trochu rychleji, než nám dovoluje dostatečný rozhled a schopnost případně zastavit vozidlo. Zkrátka se spoléháme na to, že se všichni na silnici chovají, jak mají, že mají rosvícená světla a podobně. A tím se dostáváme k poslednímu bodu.
5. Spoléhání se na ostatní a na vlastní přednost
Někteří řidiči si vážně na silnici počínají tak, jako by se chtěli nechat nabourat. Vždyť oni mají přece přednost! Ano, to je možná pravda, ale mohlo by být fatální chybou domnívat se, že ostatní účastníci provozu budou striktně dodržovat vyhlášku, vidí vás a dají vám přednost. Motorkáři o tom určitě vědí své. Nebo vy snad vstupujete na přechod bez opatrnosti a rozhlédnutí, protože na něm přece máte podle zákona přednost? Až za vámi budou zavírat zip černého pytle, bude vám paragraf ve sbírce zákonů k ničemu.
Samozřejmě že právní úprava přednosti jízdy slouží k tomu, aby se řidiči na silnici nějak dohodli, respektive aby bylo v běžných situacích zřejmé, kdo pojede první. Někdy se ale dá už z chování jiného řidiče odvodit, jestli vůbec hodlá zpomalit a dát přednost. Co když se zrovna proklikává navigací nebo telefonem a vůbec neví, že má nějakou přednost dávat? Jakmile vidíte auto, které se nezvykle rychle blíží ke křižovatce, měli byste se mít na pozoru a raději brzdit. Jeho řidič se asi nechystá dát vám přednost v jízdě. Stejně tak zpomalte u křižovatky, ve které je více aut.
Opět se tedy dostáváme k tomu, co jsme naznačili už v jiných článcích. Vždycky je lepší nechat ostatním řidičům prostor pro jejich chybu. K dopravním nehodám logicky docházet bude pořád a někdy prostě mají někteří z nás tu smůlu, že jsou ve špatný čas na špatném místě. Přesto stačí trocha k tomu, abychom se naučili chování ostatních odhadovat a pokud možno se jim snažili aspoň trochu vyhovět, i když je právo na naší straně.
Příklad, jak by se to dělat nemělo, vidíte na následujícím videu z našich silnic. Pozor, video obsahuje výrazy, které nenajdeme ve slovníku spisovné češtiny:
Bourat úmyslně nechce snad nikdo z nás. Zatrubte si, zanadávejte si pro sebe. Ale hned to nechte plavat. Důležité je, že se nikomu a ničemu nic nestalo. Dojíždět někoho, vybržďovat ho a vyhledávat konfrontaci jen kvůli tomu, že vás omezil nebo ohrozil v jízdě, je také zbytečné. Také se vám může stát, že z dotyčného vozu vystoupí psychicky labilní jedinec a bude se chtít prát. Stojí vám to za to?
Dalibor Žák