Téma posledních měsíců? Problémy. Už od začátku roku člověk neslyší z veřejného prostoru nic jiného než problémy. A hlásání problémů má zvyšující se intenzitu. Nejdřív Čína, pak Itálie, pak celá Evropa. Následně celý svět. Všichni mají zdravotní problémy. Následují problémy se zdravotními pomůckami. Problémy s jejich distribucí, pokud tedy už je konečně co distribuovat. Protože předcházely problémy s jejich množstvím. Když se neřeší tyto problémy, řeší se problémy ekonomické. Fakt, že se zastavil evropský automobilový průmysl, je vskutku dost velká komplikace, která přinese další potíže. Takže vyhlídky do budoucnosti? Jak to jen říct. Ano, i ty jsou problematické. Skoro se zdá, že problémy dnes jsou všude, kam se podíváte. Ale kam od toho utéct? Každý má určitě nějaké to svoje místo, kde na všechno zapomene. I já jich pár mám. Některá z nich jsou v Krušných horách. Přirozeně, jsou to okresky.
Upřímně řečeno, tohle není tak docela normální test. Ani reportáž. Vlastně to vůbec není nic seriózního. Zkrátka mě pod vlivem všech okolností popadla hrozná touha na chvíli vypadnout a zapomenout na všechny ty problémy. Prostě zmizet. Takže jsem se hluboce zamyslel, co si na takový útěk vzít, a napadlo mne Subaru BRZ. Kupé, které se objevilo už před osmi lety a o kterém už bylo napsáno snad úplně všechno. Ale které mám nesmírně rád. Slovo dalo slovo…
Exkluzivní šeď?
… a jednou takhle v úterý jsme si to s kolegou fotografem mířili po D7 směr Chomutov. Ujeli jsme asi tak dva kilometry, než si začal stěžovat, že to auto je hlučné. Přirozeně, vždycky bylo. Však je to také sportovní automobil staré školy. Hlavní roli zde hrála nízká hmotnost, což nepřeje přemíře tlumicích materiálů. Vadí to? Někomu asi ano. Ale v době nastupujících elektromobilů a hybridů bude podobně přirozeně hlučných aut jen ubývat. Tady nenajdete žádné elektronické vylepšování a zesilování zvuku motoru. Zde slyšíte jen a pouze přirozený zvuk plochého dvoulitru. Typicky hrubý projev má své kouzlo, ne že ne.
BRZ a Toyota GT86 zkrátka byly odjakživa puristické stroje, ale o tomto konkrétním exempláři to tak úplně neplatí. Pochází z edice Spec.S, která kromě šedé barvy, černých kol a tlumičů Sachs přidává také velmi pěkně vypadající interiér. Jeho dominantou jsou sportovní sedačky částečně čalouněné hnědou kůží. Stejný materiál najdeme také na dveřích. Mimochodem, v době příchodu edice Spec.S (zhruba před rokem) byla unikátní i ta šedá pastelová barva. Dnes už to neplatí. Dostanete ji i k ostatním modelům. Takže už to není tak docela exkluzivní šedá. Ale to jsou jen malicherné detaily.
Výkonu možná není úplně na rozdávání, ale jízdu si s tímhle autem užijete vždy. I v době rouškové
V kontextu dnešní doby je jízda s BRZ radost. Takhle vás do děje jen tak nějaký vůz současné nevtáhnePodstatné jsou jiné věci. Třeba pozice za volantem. Sedí se nízko. Vždycky, když jsem se doma před barákem soukal z auta, jsem si uvědomil, jak nízké to auto je. Tašky se z interiéru vyndávají špatně. Vystupuje se také špatně. Ale za volantem je to jedním slovem skvělé. Těsně nad zemí, s nataženýma nohama. Řadicí páka ideálně při ruce, páka ruční brzdy zrovna tak. Ten pocit splynutí člověka s autem se mi na BRZ líbil odjakživa. I na té D7 jsem si ho užíval. Víte proč? Protože to je něco, co vám všechny ty crossovery nebo hot hatche nedají. Cítíte každý pohyb auta, neboť jste do slova a do písmene v centru dění. Navíc vás nic neruší. Žádné displeje, žádné hlasové ovládání, žádné konektivity. Beztak to jsou jen kanály, prostřednictvím kterých k vám plynou další problémy. V BRZ to je celé jen o velkém otáčkoměru, rozumně velkém displeji a několika dalších ovladačích. Pokud hodláte utéct před všedním světem na okresky, nic víc rozhodně nechcete. A ani nepotřebujete.
Něco takového jsem už dlouho neřídil
Vážně. Takové auto, jako je BRZ, jsem už pěkně dlouho neřídil. To samo o sobě svědčí o kvalitách japonského kupé. I o tom, jak povedený automobil před osmi lety dorazil na trh. Je to dáno jednoduchým faktem. Současnost je o elektromobilech, hybridech, ekologii. Respektive nepříliš vzdálená minulost o tom byla, než přišel vir. K čertu s ním, problémů jsme už zmínili až dost. Každopádně kvůli přívalu ekologických aut jsem už dlouho neřídil něco tak ryze sportovního. Takže když jsme proletěli (Dycky)Most a vyjeli do hor, musel jsem si chvíli připomínat, jak se s BRZ zachází.
Subaru BTZ a Toyota GT86 byly odjakživa puristické stroje zaměřené na nadšené řidičeJá vím, určitě už jste to četli. Mám ale takové tušení, že si to chcete přečíst znovu. Protože jde o něco, co si člověk prostě pod náporem elektromobility chce připomínat každou chvíli. Dokud to je možné. Stará škola v japonském podání znamená dvoulitrový čtyřválec o výkonu 147 kW (200 k) kombinující přímý a nepřímý vstřik paliva. Bez turba, přirozeně. Za těch osm let, co BRZ figuruje na trhu, se furt mluví o nedostatku výkonu. Ale automobilka nic navíc nepřidala. Auto by přišlo o své kouzlo. Toto Subaru totiž vyžaduje od řidiče aktivní zapojení. Musíte se snažit. Ne jako v hybridu, elektromobilu nebo třikrát přeplňovaném dieselu, kde se šlápne na plyn a stroj zařídí vše ostatní. Náš plochý dvoulitr jede od pěti tisíc do sedmi a půl. Chcete se povozit? Tak pro to něco udělejte.
https://autobible.euro.cz/videodojmy-subaru-brz-spec/
Což přeloženo znamená, že musíte celkem často řadit. Manuál původem z Lexusu IS má dobré předpoklady k tomu, aby i výměna rychlostních stupňů přinášela potěšení. I když je převodovka celkem přesná, není to ryzí dokonalost. Pomoc meziplyny při podřazování je vítaná. Když při vývoji inženýři auto chystali, také na tento detail zjevně mysleli. Pedály brzdy a plynu jsou od sebe jen kousíček. Brzdit a šlapat na plyn zároveň není zrovna velký problém. Když se vše povede, je to příjemný pocit. Příjemnější, než když v nějaké ostré předokolce podřadíte, elektronika automaticky hodí meziplyn a z výfuku se ozve takové to strojově nachystané prásknutí. Přirozenost Subaru BRZ najdete všude. Proto ho máme tak rádi.
Na limitu bez starostí
Nejvíce pozornosti si ale Subaru BRZ zaslouží kvůli podvozku. Platilo to v roce 2012 a platí to stále. Patří totiž do úzké skupiny aut, která na vás informace o veškerém dění přímo chrlí. Když přijedete do zatáčky, přesně víte, jak na tom jste. Přesně cítíte, kdy se dostáváte k limitu, a naprosto přesně poznáte přicházející přetáčivost. Nebo také nedotáčivost. Takže už když vjíždím do zatáčky, je mi zcela jasné, že jsem si nájezd nachystal špatně a pan fotograf David M. bude z průjezdu zklamaný. Protože výkonu není přehršel, na suchu BRZ jenom plynem neutrhnete. Jenže to je součást hry a další důkaz, že tady se od řidiče chce větší zapojení. Na druhou stranu to není žádná atomová fyzika. Brzy přijdete na to, co od vás Subaru chce. Tím spíš, když nemusíte hned vypínat stabilizaci. I režim Track vás nechá hrát si doširoka. To ostatně byla hlavní náplň celého tohoto výletu. Hrát si s plynem, meziplynem, řazením, přenášením hmotnosti, i nastavením stabilizace. A hlavně najít tu správnou zatáčku a vychytat ten správný okamžik, kdy já trefím nájezd i výjezd a David trefí záběr. Když se to nepovede? Co na tom. Času máme dost. Problémy jsme nechali v Praze.
Řadicí páka ie umístěna ideálně při ruce, páka ruční brzdy zrovna tak
Motor jede od pěti tisíc otáček. chcete se povozit? Tak pro to něco udělejteJak čas ubíhá, přichází ztracená jistota. Pomalu se rozpomenu na společné chvíle strávené se Subaru BRZ kdesi za polárním kruhem na sněhu a ledu v minulém roce. Nebo to jsou už dva roky? Letí to. I na další projížďky provedené od roku 2012 mnohokrát. Je opravdu zajímavé, jak se na tomto autě v průběhu let neměnilo téměř nic a jakou radost nám udělalo pokaždé, když se objevilo v redakci. Je to skvělý přímočarý vůz.
Zpátky do reality
Nevěřili byste, jak rychle čas ubíhá. Člověk jezdí sem a tam, aby uspokojil potřeby fotografa, a najednou je další půlhodina pryč. Stejně jako tři čtvrtiny nádrže, protože navzdory lehké váze dokáže i toto Subaru jezdit za více než deset. Nastal čas na návrat do reality.
https://autobible.euro.cz/bmw-m2-coupe-vs-porsche-cayman-juniorska-extraliga/
Utéct se Subaru BRZ problémům všedního světa je snadné. Stačí k tomu prázdné okresky a váš čas. To auto vás vtáhne do děje a je úplně jedno, že ani pak nebudete nejrychlejší v širém okolí. Nebo že už ho znáte, protože jste ho řídili mnohokrát předtím. I díky tomu jsem se vrátil domů sice mírně unavený, ale odpočinutý. Náš útěk se zdařil. Tak zase příště.
Foto: David M. Bodlák
