V loňském roce odebrala Česká obchodní inspekce (ČOI) na čerpacích stanicích přes tisíc vzorků benzínu a skoro třináct set vzorků nafty. Z hlediska jakosti nevyhovovalo příslušným normám v případě benzínu pouze 19 a u nafty 9 vzorků. Podle odborníků se většinou jedná o marginální pochybení a kvalita paliv v Česku je dlouhodobě na vysoké úrovni i ve srovnání se zahraničím. Příležitostné excesy se však stávají. Pozor je také třeba dávat na kvalitu paliva u pump, které jsou veřejnosti standardně nepřístupné. Může jít o různá zařízení v areálech podniků, kterých je evidováno přes 3 tisíce z celkového počtu 7 tisíc čerpacích stanic.
V rámci průběžného monitoringu jakosti motorových paliv odebrali inspektoři ČOI za loňský rok u čerpacích stanic celkem 2 645 kontrolních vzorků paliva. V případě benzínu bylo testováno 1005 vzorků, u nafty 1290 vzorků, zbytek připadá například na CNG, LPG a jiná paliva. „Kvalita pohonných hmot na českých čerpacích stanicích byla za rok 2018 opět na vynikající úrovni. Odchylka od příslušné normy byla zaznamenána pouze u 1,1 procenta odebraných vzorků,“uvádí Václav Loula, odborný tiskový mluvčí České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu (ČAPPO).
Odborníci se shodují, že kvalita paliv je v Česku dlouhodobě vysoká. I když výše pokut může vyvolat dojem závažných nedostatků, mnohdy se jedná pouze o méně významné odchylky některého ze sledovaných parametrů. „Kvalita pohonných hmot je ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi za posledních 5 let vysoce nadprůměrná. Spotřebitel by se neměl nechat zmást výší pokut, která může vyvolat dojem, že došlo k prodeji výrazně nekvalitního produktu. Za marginální prohřešky, kdy je palivo sice v rozporu s kvalitativní normou, ale jeho složení nemohlo vůz spotřebitele nijak poškodit, jsou totiž obvykle udělovány pokuty v řádu desítek tisíc korun,“vysvětluje Ivan Indráček, předseda představenstva Unie nezávislých petrolejářů ČR.
Jednorázové natankování nekvalitního paliva většinou nezpůsobí žádné fatální následky. Pokud problémy nastanou, většinou odezní s dalším dotankováním či při výměně pohonných hmot. I tak je ale třeba mít se na pozoru. Extrémní případy, kdy musí kontrolní orgán neprodleně zapečetit tankovací stojany, se občas stávají.„Konkrétním příkladem z posledních let může být benzín obsahující mechanické nečistoty a velké množství síry nebo padesátinásobné překročení limitu pro obsah vody v naftě. Je dobré mít svého osvědčeného lokálního pumpaře, jemuž důvěřujete, ale jinak doporučuji tankovat jen u renomovaných sítí čerpacích stanic, které jednak nabízejí kvalitně aditivovaná paliva a paliva bez biosložky, a jednak mají též propracovanou údržbu i vlastní kontrolní systémy kvality,“upozorňuje Damir Duraković, generální ředitel nákupní aliance Axigon, jež firmám poskytuje tankovací karty Shell a EuroOil.
Problematické je pak samozřejmě dlouhodobé tankování nekvalitního paliva z pochybného zdroje, jakým mohou být pumpy v areálech různých podniků nebo zemědělských farem. V Česku je podle Ministerstva průmyslu a obchodu evidováno přes 7 tisíc čerpacích stanic, z toho veřejných jsou necelé 4 tisíce. Zbytek jsou čerpací stanice s vymezeným přístupem nebo neveřejné areálové čerpací stanice. U všech přitom musí palivo svou jakostí odpovídat příslušné normě. „Není vyloučeno, že z některých areálových provozních nádrží tankují například zaměstnanci pro svoji soukromou potřebu nebo i někteří dopravci na základě obchodních vztahů,“uvádí Václav Loula. „Otázkou však je, do jaké míry se kvalita na pumpách, které spotřebitelům formálně nejsou přístupné, ve skutečnosti kontroluje a zda se zde dodržuje potřebná péče o skladované palivo i používané technologie, tedy pravidelné čištění a odkalování nádrží či kontrola stojanů, jako je tomu u profesionálních distributorů a značkových čerpacích stanic, které pracují v různých systémech řízení jakosti, například podle norem ISO,"dodává Václav Loula.