Doba plně autonomních vozů podle všeho jen tak nepřijde, ovšem sofistikované asistenční systémy jsou v podstatě už dnes realitou a lze předpokládat, že jejich pomoc lidským řidičům bude čím dál rozsáhlejší. To otevírá jednu palčivou otázku: kdo nese odpovědnost za nehodu, při které budou řídit v podstatě dva řidiči, tedy člověk s pomocí stroje, nebo naopak stroj s pomocí člověka?
Právě na toto téma se zaměřil průzkum, na nějž upozornil magazín Ars Technica. Vědci zjišťovali, jak se na otázku v těchto případech dívají lidé. Účastníci průzkumu se měli zamyslet nad scénářem nehody, při které byl teoreticky usmrcen chodec. Různí účastníci dostali různé scénáře od klasického řízení výhradně řidičem až po plně autonomní vůz. Nejzajímavější oblast je ale mezi těmito hranicemi. Uvažovalo se nad skutečností, že k nehodě došlo ve chvíli, kdy de facto řídil člověk i stroj (což mimochodem v zásadě odpovídá tomu, co známe už ze současných aut). Takové scénáře vědci nastínili dva.
Ten první představoval špatný zásah do řízení. Šlo o případ, kdy primární řidič udělal správné rozhodnutí k tomu, aby nehodě zabránil, ale kvůli intervenci druhého řidiče k nehodě přesto došlo. Zde se respondenti setkali s oběma možnými případy. Tedy že primární řízení obstarával automobil a lidský řidič zasáhl špatně, ale také naopak, že řídil člověk a automobil mu do řízení chybně zasáhl.
Další taková modelová situace představovala opačný pohled, a sice primární řidič učinil špatné rozhodnutí a ten druhý neudělal nic, aby nehodě zabránil. Opět se pracovalo s předpokladem, že primárně řídil člověk a vůz jeho chybu nenapravil, ale také s tím, že primárně řídil vůz a člověk nezasáhl. (Přesně takovým případem byla nehoda testovacího Volva společnosti Uber.) Účastníci průzkumu pak měli rozhodnout, kdo ve finále za nehodu může.
Vina spíše na straně člověka
Pokud jde o špatný zásah do řízení, tam vědci i respondenti spatřují vinu jasně na straně druhého řidiče, který špatný zásah učinil. A je jedno, jestli tím záložním řidičem byl člověk, nebo asistenční systém automobilu. Naproti tomu modelová situace, kdy primární řidič udělal chybu a ten sekundární neudělal nic, co by nehodě zabránilo, se ukázala jako složitější.
Podle vědců je teoreticky v takovém případě vina na obou řidičích, ale respondenti častěji vinili v této situaci lidského řidiče. Bez ohledu na to, zda primární řízení měl na starost automobil, nebo člověk. Zřejmě jsou si vědomi limitů, které technika má, a faktu, že člověk je ve svém rozhodování daleko flexibilnější a měl by být tedy schopen tyto limity kompenzovat.
Průzkum samozřejmě nelze brát zcela za bernou minci. Už kvůli tomu, že respondenti věděli, že jsou dotazováni na vymyšlené scénáře, což jejich rozhodování mohlo ovlivnit, uvádí Ars Technica. Přesto jde o zajímavé zjištění. Pokud totiž budou mít lidé tendenci v nejasných případech svalovat vinu na lidské řidiče, automobilky se své odpovědnosti snadno zbaví. To by mohlo snížit jejich motivaci vylepšovat asistenční systémy v maximální možné míře. Nakonec i nehoda společnosti Uber je toho důkazem. Fakticky sice systém ženu vyhodnotil jako „falešný poplach“ a nezasáhl, jenže celá vina padá na operátora sedícího uvnitř, který nedával pozor.
Znovu se tak potvrzuje, že rozdělení odpovědnosti mezi člověka a stroj je problematika složitá nejen technicky a právně, ale také eticky. Výrobci dnes už nabízejí auta, která fakticky zvládnou jet třeba na dálnicích v pruhu bez toho, aby řidič musel cokoliv dělat, jenže v každém návodu najdete upozornění, že musíte být připraveni převzít řízení. Protože odpovědnost padá na řidiče. Platí to úplně o všech systémech dostupných na trhu. Ani Tesla a její takzvaný „Autopilot“ není výjimkou.