Zelená lobby nezná hranice. Zatímco automobilky aktuálně musí nutně pracovat na úpravách motorů a hromadných homologacích v souvislosti s příchodem nových norem, v Evropském parlamentu se řeší další emisní cíle. Parlament navrhuje snížení produkce emisí CO2 o třicet procent, někteří navrhují o 50 %. Asociace evropských výrobců automobilů (ACEA) však upozorňuje, že takové nápady jsou dost vzdálené realitě. Důvod je prostý. Takto dramatické snížení emisí v automobilové dopravě by si žádalo masový nástup elektrických aut. A zákazníci je chtít nebudou, protože je nemají kde nabíjet. Aktuální vývoj navíc nenasvědčuje tomu, že se situace v dohledné době dostatečně rychle změní.
Doporučujeme: Co přinesou následující roky z pohledu emisí a jejich měření? Opel nám dal odpověď
ACEA uvádí, že aktuálně se v EU nachází zhruba sto tisíc míst, kde lze elektromobily dobíjet. Podle konzervativních odhadů Evropské komise bude v roce 2025 potřeba minimálně dva miliony nabíjecích míst. A kdyby náhodou došlo na realizaci návrhu snižující produkci emisí CO2 dokonce o polovinu, pak by podle zpracovaných studií muselo vzniknout během nadcházejících dvanácti let 8,4 milionu nabíječek. ACEA to považuje za nereálné. Mimo jiné proto, že v roce 2014 sice směrnice EU stanovila pro členské státy cíle týkající se výstavby potřebné infrastruktury, jenže ne každý stát vše implementoval do své legislativy.
Za vše mluví čísla. Studie ACEA zveřejněná letos v červnu říká, že je na území EU přesně 116 842 nabíjecích stanic. Plných 76 % ale leží pouze ve čtyřech státech, a sice v Nizozemsku (28 %), Německu (22 %), Francii (14 %) a ve Spojeném království (Velká Británie + Severní Irsko). Naopak třeba na Kypru mají aktuálně 36 dobíjecích stanic, v Řecku 38 a v Lotyšsku 73. Česká republika na tom také není ideálně. U nás je 684 stanic, což v kontextu EU znamená 0,59 %.
Červnová studie, kterou zpracovala organizace ACEA, ukazuje kromě jiného poměr počtu dobíjecích stanic vzhledem k rozloze daného evropského státu. Česká republika patří mezi průměrPodle generálního tajemníka ACEA Erika Jonnaerta je budoucnost v tomto směru celkem jednoduchá. Snižování emisí CO2 přímo závisí na rozvoji elektromobilů a ten bude přímo úměrný rozvoji potřebné infrastruktury. Evropská legislativa by tuto skutečnost měla reflektovat.
Samozřejmě je jasné, že masová výstavba dobíjecí infrastruktury by si žádala nemalé finanční prostředky. Tím spíš, pokud bychom chtěli dobíjet z nejvýkonnějších rychlonabíjecích stanic. Jen pro představu, domácí dobíjecí stanice dodávané automobilkou Renault stojí v případě té základní o výkonu 3,7 kW zhruba 40 000 Kč bez montáže a dalších nákladů souvisejících s uvedením do provozu. Za lepší stanici o výkonu 22 kW zaplatíte šedesát tisíc. Rychlonabíjecí veřejná stanice (50 kW) vyjde přibližně na půl milionu korun.
Doporučujeme: Dotace na ničení historie? Holandská firma začíná měnit Porsche 911 na elektromobil
Sečteno a podtrženo, Evropané dobrovolně elektromobily kupovat nebudou. Tedy ne v takovém měřítku, jak by si někteří z Evropského parlamentu přáli, protože plánování dobíjení je pro fanoušky tohoto druhu dopravy sice zajímavé dobrodružství, ale pro většinu uživatelů to je nepřekonatelný problém.
Nedostatečná infrastruktura má ještě jeden zajímavý rozměr. I kdyby EU vnutila zákazníkům tisíce elektromobilů, jako tomu je třeba v Nizozemsku, uživatelé s auty stejně budou jezdit pouze na krátké vzdálenosti, protože nikdo nechce čekat dvě hodiny na to, až se u dobíjecího stojanu uvolní místo a další dvě hodiny na to, až se elektromobil dobije. Elektromobily proto v průměru najedou příliš nízký počet kilometrů na to, aby se jejich ekologický přínos vůbec nějak projevil.
