Volvo 740 Turbo ukončilo jednu éru ve velkém stylu

Na sklonku výroby nečekají dosluhující modely většinou žádné novinky. Občas se objeví nějaká finální edice s pár libůstkami navíc, ale to bývá vše. U švédské vlajkové lodi s číslem 740 tomu však v roce 1989 bylo trochu jinak.

Když u nás probíhala Sametová revoluce, Volvo bylo plně připraveno na vstup do 90. let. Rozhodlo se pomalu upustit od konzervativních vozů se zadním pohonem a získat si trh se dvěma novými modelovými řadami: kompaktními vozy 400 a na evropské standardy velkým typem 850, který měl být pro značku zásadní. Ale stále tu ještě byla řada 700. Její vývoj trval na přelomu 70. a 80. let dlouhých šest roků s jediným cílem – zachránit upadající slávu automobilky.

Přečtěte si také:

Retro: Vyhynulé evropské sedany se zadním pohonem, které už skoro nepotkáme

Tehdejším publikem byla velice dobře přijata, přestože nebyla při uvedení na trh v roce 1982 úplně přelomovým vozem, který by v něčem podstatném předčil dobové konkurenty. Design betonové tvárnice, lehce modernizované, ale zastaralé (i když kvalitní) motory, převzaté z řady 200, ani na svou dobu historicky vyhlížející interiér modelu mnoho plusových bodů nepřidaly. V průběhu prodeje začala řada 700 navíc rychle zaostávat za konkurencí, když přicházela na trh auta jako Mercedes-Benz W124, BMW řady 5 E34 nebo rovněž švédský Saab 9000. V žádném případě nelze říci, že by sedmsetčtyřicítce chybělo charizma, naopak. Objektivně řečeno ale zkrátka nebyla ani zdaleka nejlepším autem ve své třídě. Cílovou skupinou byli tedy hlavně lidé zvyklí na mnohaletou klasiku a výdrž, nikoliv zákazníci bažící po moderním voze.

Ostré hrany patřily v 80. letech k bontonu, Volvo s nimi však zašlo nejdál

Vedle běžných přístrojů má 740 Turbo také rafičku značící velikost plnicího tlaku dmychadla

Všichni se tedy mohli oprávněně domnívat, že Volvo nechá svou dosluhující vlajkovou loď v poklidu odejít – zvlášť když ji má nahradit vůz s úplně jinou koncepcí. Jenže chyba lávky: Automobilka se na závěr kariéry typu 740 rozhodla vyvinout nový agregát se šestnácti ventily (B234F), jemuž bohužel osud dopřál jen krátký život. Tento čtyřválec o objemu 2,3 litru byl ekonomičtější a silnější než jeho předchůdce a Volvo jím osazoval jak sedany, tak kombi. O pár měsíců později přišlo Volvo s dvoulitrovou verzí tohoto motoru se 190 (FT) a 200 koni (GT). Takto specifikované vozy byly nabízeny na trzích, kde byly „velké“ motory (s větším objemem než 2,0 l) zpoplatněny vysokou daní – tedy převážně v Itálii, Francii, Španělsku, Portugalsku a v neposlední řadě i v Belgii, odkud původně pochází námi testovaný vůz.

Přečtěte si také:

Poznáte tohle divné auto? Má něco společného s Volvem, Audi, Mercedesem i Geely

V době oblých tvarů auto okamžitě upoutá svým brutálně hranatým vzhledem. Díky téměř kolmému sklonu zadního okna vůči navazujícímu zavazadelníku (který by bez problému dokázal pojmout tři nepotřebné gastarbeitery) působí 740 dojmem auta, za něž by se nestyděl leckterý gangster z Chicaga. Na kapotě můžete klidně pořádat mezinárodní sjezdy zastánců hranatých tvarů a na střeše jakbysmet. Celkový vzhled skvěle doplňují dobová 17" kola Polaris, která jsou dnes už velkou vzácností.

Pod řadicí pákou čtyřstupňové převodovky s rychloběhem najdete přepínače výhřevu sedaček

Královskou porci místa na zadních sedadlech hezky doplňuje uzavíratelná schránka v loketní opěrce

Když usedám za volant Petrova zachovalého kousku, který sjel z výrobní linky 7. března 1990, okamžitě na mě dýchne atmosféra typická pro léta osmdesátá. Opravdu to tady nevypadá jako v autě, které bylo vyrobeno teprve před pětadvaceti lety – od budíků přes volant až po ovládání klimatizace je vše tak nějak správně oldschool. Každý prvek ale funguje, jak má, nic nevrže, takže autu odpustíte i tu pro 740 typickou bolístku interiéru – prasklinu ve tvaru V uprostřed palubní desky způsobenou sluncem a následnou dilatací materiálu. V tomto starém obýváku je ale skryta spousta na svou dobu moderních prvků – elektrické ovládání všech oken, zrcátek i střešního okna a automatická klimatizace. Sedadla jsou pro Volvo typická, tedy neskutečně pohodlná a samozřejmě vyhřívaná.

Přečtěte si také:

Lexus představil svůj nejdražší model. Má motory od Volva

S vozem hýbe již zmiňovaný motor B204GT o síle 200 koní a velmi pěkném točivém momentu 290 Nm. Na stovku tuhle krabici dostane za neuvěřitelných 7,9 vteřiny! To jsou ale jenom čísla, co vlastní jízda? Přes vyšší hmotnost, z části určitě díky víceprvkovému zavěšení zadní nápravy multilink (dodávané jen u verze sedan), máte plavbu s tímto jedenapůltunovým korábem absolutně pod kontrolou. Píšu plavba, protože houpavou jízdu typickou pro řadu 700 snad výstižněji pojmenovat nelze. Současně bych rád zmínil neuvěřitelný rejd. Přední kola lze natočit téměř kolmo k blatníkům a obrysový poloměr otáčení tohoto bezmála pětimetrového vozu je pouhých deset metrů.

Dvoulitr „Redblock“ B204GT se šestnácti ventily má pod kapotou švédského ingotu spoustu místa

Stěrače světel značí dokonalou připravenost na sněhové bouře

Čtyřstupňová manuální převodovka je pro Volvo typicky v kombinaci s overdrivem. To v praxi znamená, že pátý stupeň je řešen přidaným koncovým převodem řazeným elektrohydraulicky tlačítkem na řadicí páce. Mohlo by se tedy zdát, že tohle Volvo je hlavně pro lidi, co se rádi kochají. Ale spíš vám 740 dá na výběr: Když jedu klidně, auto je pohodlné, celkem slušně odhlučněné, takže mohu v klidu vychutnávat krásy okolní krajiny. Když se ale náhodou rozhodnu šlápnout na plyn, 740 se nedá dlouho přemlouvat. Zvuk čtyřválcového redblocku v kombinaci s burácením větráku chlazení doprovází síla, která vás zatlačí do polokožených sedaček. Před každou zatáčkou se auto tváří, jako že jedu moc rychle, a se švédským klidem mi naznačuje, že i přes svou robustnost se už bezpečností nevyrovná svým novějším příbuzným. Zlomek vteřiny váhám, ale pak to zkusím. Kdyby krabice mohla, zamračila by se a dala najevo, že jsem mládě, co neumí poslouchat, ale ani přesto mi nedá přes prsty a kola drží stopu, ač se z náklonu zdá, že jen polovina z nich. Podtrženo a sečteno, 740 Turbo je překvapivě velice zábavné auto, které je takovou skromnou předzvěstí modelové řady Volvo R – svižný ingot, který i přes svůj hranatý zevnějšek překvapí skvělým dojmem z jízdy a na mokru vám i přes svoji houpavost dovolí díky zadnímu pohonu, pružnému motoru s turbem a dobrému podvozku užít si v zatáčkách i nějakou tu legraci.

Foto: Martin Mičánek