Dnes se naposledy setkáváme při výletu do historie poválečné československé výroby traktorů. V době, kdy se v Brně rozhodovalo o osudu Zetoru 35 a o budoucí „padesátce“, objevila se skupina konstruktérů, žádající orientaci továrny na stavebnicovou řadu.
Argumentovali menším počtem specifických dílů ve srovnání se Zetory 35/50, zlevněním výroby a nákladů, mnohem snadnějším vývojem různých modifikací a zároveň pozitivními zkušenostmi ze zahraničí.
Konstrukční skupině se podařilo prosadit stavebnicovou výrobu
Jak to v druhé polovině padesátých let dopadlo s modelovými řadami 35 a 50, už víme. Ovšem zastánci stavebnicového systému dovedli přesvědčivě argumentovat, pochopení našli i u rezortních ministerstev a exportní organizace, a to už v roce 1956!
Video: Zetor 3011 v akci
V tomto roce byla myšlenka stavby unifikované řady s minimálně trojicí strojů různých výkonových stupňů a nevelkými rozdíly ve velikosti oficiálně schválená. Výhledový plán počítal s náběhem sériové výroby v roce 1960, přičemž každý rok měl debutovat jeden nový model. Jak ale poznáme, všechno bylo trochu jinak…
Vývoj unifikované řady trval pouhé tři roky
Brněnská továrna zahájila vývojové práce už v únoru 1957 výhledem na několik koncepčních požadavků: traktory měly mít stejnou podobu, některé vzájemně zaměnitelné konstrukční prvky, všechny součástky měly pocházet z československé produkce, pásová montáž mohla kompletovat všechny typy bez nutnosti úprav výrobní linky a každý traktor měl reflektovat nejen československé, ale i zahraniční trendy.
V počátcích konstrukce se objevil požadavek na čtveřici strojů s dvěma, třemi a čtyřmi válci. Čtyřválcové traktory byly uvažované ve dvou objemových modifikacích, protože nadřízené organizace pořád ještě neřekly poslední slovo k osudu budoucího Zetoru 50, tedy zda se vůbec bude vyrábět, případně jak dlouho.
V počátečním období unifikovaná řada ještě neměla typickou masku. Podobou na snímku se blížila exteriéru Fordsonu Dexta
Původní předpoklad požadoval čtyři výkonové stupně
Celková paleta výrobků unifikované řady (UŘ) měla začínat u dvouválcového stroje s požadavkem výkonu 15 až 20 koní (tedy přesně to, co zhotovitelé státního plánu zavrhli u někdejšího Zetoru 15), pokračovat tříválcem s trvalým výkonem 30 až 35 koní a vrcholit čtyřválcovým modelem s výkonovou špičkou mezi 45 a 55 koňmi, eventuálně ještě silnějším agregátem s výkonem až 60 koní!
Nutná velkorysá investice do strojového vybavení
A tohle všechno měla zvládnout brněnská strojírna na pomalu zastarávajícím technologickém a strojním parku, navíc v kvalitě potřebné a nutné na export. Byly potřeba rozsáhlé investice: mnohamiliónovými částkami Československo krylo zcela nové výrobní zařízení, a to částečně i z dovozu, zejména pro motorárnu a opracování mechanických částí a strojních celků. Na nové technologii se také podílely československé strojírny, protože úkol modernizace továrny dostal celostátní prioritu…
Třebaže se vývoj nových zetorů odehrával zcela v československé režii, továrně byly přidělené tzv. „srovnávací vzorky“, pořízené za devizové prostředky ze západu. Jednalo se v prvé řadě o kvalitní britské Fordsony, pak italský Fiat řady 25 a dva další stroje.
Ze čtyř modifikací se nakonec realizovaly tři…
Všechny modifikace byly vyvíjené zároveň, ale přednost dostal tříválec, který měl pro většinu uživatelů představovat univerzální stroj. Zároveň skončily pokusy prosadit do výroby šedesátikoňového zástupce UŘ, protože Zetor 50 Super pro tuto kategorii postačil, do budoucna se předpokládal vývoj silnějšího agregátu (tím se stal budoucí Zetor Crystal).
Zetor 2011 cílil na drobné uživatele
Malá „dvacítka“ se vznětovým dvouválcem objemu 1565 cm3 a výkonem 21,25 koní reagovala na potřebu malých strojů pro drobnější provozovatele, například vinohrady, školní statky, lehčí silniční práce apod. Tady se už několik let projevoval nesprávný odhad potřeb státu, protože ne ke všem pracím byl nutný vysoký výkon a technická složitost.
Zetor 3011 na svá bedra naložil tíhu každodenní dřiny – často při minimální údržbě!
„Třicítka“ se stala bestsellerem
Zetor 30 byl poháněný tříválcem 2350 cm3 s výkonem 33,81 koně a představoval základ strojní výbavy zemědělských družstev a traktorových stanic. Se soukromníky se nepočítalo, přesto se našli tací, kteří na „třicítku“ dosáhli, a to i na novou.
Autor článku se v 90. letech setkal s rolníkem, používajícím Zetor 30 už od poloviny 60. let, a sice nový, vrácený z exportní dodávky do Libanonu. Traktor nesl netradiční červený odstín, musel být dovybavený kabinou a ochranným rámem, a majiteli (i jeho poměrně korpulentní manželce) sloužil nejen na polnostech, ale také k občasným návštěvám menšího jihočeského města za nákupy…
Zetor 4011 byl výkonově srovnatelný s „padesátkou“
Vrcholem unifikované řady se stal Zetor 40 s řadovým vznětovým čtyřválcem o objemu 3122 cm3 a maximálním výkonem 48,9, trvalým pak 45 koní. Z těchto parametrů je vidět, že se brněnským podařilo sjednotit výkony a technické vlastnosti obou původně uvažovaných výkonových stupňů. Pro zajímavost dodejme, že se 4011 montoval (s pozměněnou kapotou) i v Polsku jako Ursus C350.
Co to je Zetormatic?
Stavebnicová koncepce vycházela z jednoho typu pohonné jednotky, lišícího se pouze počtem válců. Sériová pětistupňová převodovka obsahovala redukci, takže řidič měl k dispozici deset dopředných převodových stupňů.
Prvenstvím v československých podmínkách se stalo zavedení progresívního hydraulického systému Zetormatic, ovládajícího od volantu regulaci a obsluhu neseného nářadí, ale i bezpečnostní kabina, v počátcích výroby ještě bez ochranného rámu.
Geneze jednotlivých typů v časovém sledu
První sériový tříválec Zetor 30 (3011) se objevil v červnu 1960, a znamenal dodávky lehkého, kompaktního a výkonného stroje. V následujícím roce se měl do sériové produkce dostat i silnější Zetor 4011, ale přišel až o rok později – podle soudobých pramenů vinou některých motorických problémů.
Stovky jich pořád slouží… Zetor 3011 se nemusí bát nudy. Hravě zvládne svůj příděl práce i radosti
Výroba nejmenší „dvacítky“ započala až v roce 1963, ale jen něco přes tisícovku exemplářů se dostalo k československým uživatelům. Mnohem větší úspěchy si Zetor 2011 připsal v zahraničí, protože byl ideálním strojem do menších farem. Jeho exportní objemy přesáhly šest tisíc kusů…
Méně časté a vzácnější varianty UŘ
Ovšem Zetor dodával nejen běžné a notoricky známé stroje: pod číselným kódem 2023 nabízel malý a praktický pásový dvouválec, číslo 3016 dostala polopásová verze klasické „třicítky“, prodávaná už jako komplet včetně přídavných kol a pásů. Dnes už raritu představují zúžené verze či „svahovky“ se sníženým těžištěm, vhodné pro podhorské oblasti a strmější sklony.
Pokusnou vlaštovku v našich podmínkách představovaly první modely s pohonem 4×4, do série se dostal Zetor 3045.
Výrobce v součinnosti se subdodavateli nabízel i specifické příslušenství, například nesené nářadí pro zemědělské i zemní práce, přívěsy či čelně montované doplňky, pohříchu však jen na export do devizově „zajímavých“ zemí. Českoslovenští zákazníci z řad družstev, podniků a strojně-traktorových stanic byli vázáni takzvaným bilančním přídělem (museli vozidlo nárokovat dlouho předem) či použít úplatek. Nic nového…
Setkat se dnes s malým pásovým zetorem představuje téměř cestu nazpět časem…
Něco o barevných odstínech a trocha výrobní statistiky
V úvodu jsme zmínili tradiční modrý odstín unifikované řady, určený našim odběratelům. Ovšem zahraniční zákazníci si mohli zvolit i jeden z dvou červených odstínů, přičemž motor a další technické prvky dostaly nástřik v béžové barvě. Zelené, žluté a další laky, prezentované dnes jako nezpochybnitelný fakt, nemají dobové opodstatnění. Tak to jednoduše nebylo…
Zetor první unifikované řady skončil v druhé polovině roku 1967 po dosažení produkčního cyklu téměř 108 000 postavených exemplářů. Stroj opět pozvedl kredit československé výroby zemědělských strojů – a je jen příznačné, že mnoho tzv. barterových obchodů (včetně dovozu některých západních automobilů 60. let) se mohlo uskutečnit výhradně díky směně za traktory Zetor UŘ.
Nástupcem sympatických Zetorů první UŘ se stalo jejich faceliftované provedení, vyráběné zpočátku souběžně od konce roku 1966. Ale to už by bylo nad rámec tohoto povídání…
Proto někdejší československé traktory zůstanou už navždy rodinným stříbrem našeho strojírenství a věčným dokladem umu brněnských konstruktérů a dělníků!
Zdroj: archiv autora, Zetor