Škoda Octavia, která se vyráběla mezi lety 1961 až 1971, měla velký úspěch. Nejen na domácím trhu, kde si ji oblíbily hlavně početnější rodiny a chalupáři, ale i v zahraničí. Dovážela se třeba do Pákistánu, Turecka, Indonésie nebo na Island. Hlavě díky své odolné konstrukci si poradila i s drsnějšími provozními podmínkami. I proto se zalíbila chilské vládě, která dokonce zorganizovala její výrobu.
Jihoamerická Škoda Octavia se stavěla v několika halách manufaktury v severochilském městě Arica, která leží na hranici s Peru. V továrně pracovali jen místní, tedy převážně Indiáni, kteří neměli s výrobou aut žádnou zkušenost, byli to farmáři. Vznikala jen tři auta denně. I proto Škoda vyslala do Chile svého zástupce, aby s výrobou Octavií pomohl.
Tehdy osmadvacetiletý Bohuslav Čtvrtečka dostal nabídku letět. Když kývl, měl jen několik týdnů na to, aby se naučil základy španělštiny. Měl ale zkušenosti ze svařovny, znal každý šroubek Octavie. Manufaktura v Chile přitom nejdřív vozy jen kompletovala. Tamní vláda ale tlačila víc a víc na to, aby v autech byl větší podíl tamních součástek.
Montování hotových částí se tak změnilo ve shánění součástek, šlo třeba o baterie nebo pneumatiky. Později už bylo potřeba vyrábět i vlastní lisované díly. To byl ale problém, protože k dispozici nebyl žádný lis. Tak si v továrně vyrobili vlastní pomocí zvedáků, desky a dřevěné formy. Pumpovalo ho šest mužů a výsledkem byli díly, které vznikaly s velkou nepřesností. Ta se tehdy měřila v milimetrech.
Momentka z výroby v manufaktuře
Montování přední nápravy OctavieVýroba Octavií ve Chile nakonec neměla dlouhého trvání. Zastavena byla už v roce 1971 a z politických důvodů nikdy nebyla obnovena. Čtvrtečka se vrátil domů. Dodnes ale na období v Chile rád vzpomíná. Pokud budete mít štěstí, potkáte ho v Kvasinách, kde stále dělá průvodce.