Možná mohl být dirigentem, stejně jako jeho otec, Marcello Gandini se ale naštěstí rozhodl vzít do ruky místo taktovky tužku a stejně silný zážitek vtělit do křivek aut. Díky tomu mohly vzniknout takové skvosty jako Lamborghini Espada, Miura a Countach, ale i Lancia Stratos či Alfa Romeo Montreal.
Po Giugiarovi a Fioravantim je Gandini dalším z hvězdných italských designérů, kteří v roce 2018 oslavili osmdesátku. A možná že nejvíce nedoceněným. Oproti prvnímu je mladší o devatenáct dní, ve srovnání s druhým je to sedm měsíců. Narodil se 26. srpna 1938 a od konce 50. let působil jako průmyslový designér a věnoval se hodně grafickému designu a navrhování nábytku. Ale protože je rodilý Turíňan, byla jen otázka času, kdy ho pohltí svět čtyř kol.
Netrvalo to dlouho. Talentovaný samouk svůj první automobil navrhl již v roce 1958, ve svých dvaceti letech. Jednalo se o Oscu 1500 Barchetta pro kamaráda. Velmi brzy se o jeho talentu dozvěděl i Nuccio Bertone, jemuž se již v roce 1963 velmi zalíbily Gandiniho náčrty. O dva roky později mu splnil sen. Po odchodu Giorgetta Giugiara ho angažoval na místo šéfdesignéra svého studia a odstartoval tak jeho hvězdnou kariéru. A ta změna byla velmi rychlá, že zavdává prostor k různým spekulacím. Sotva totiž v předvečer turínského autosalonu 1965 Giugiaro nakvap studio opustil, hned během následujícího dne Gandini usedl na jeho místo.
Příliš dlouho se nerozhlížel. Již na ženevském autosalonu v následujícím roce se renomovaná turínská karosárna blýskla hned třemi vozy navrženými tímto talentovaným mladíkem. Vedle kupé Jaguar 3.8 s označením FT a roadsteru na bázi Porsche 911 zaujal především projekt P400 – Lamborghini Miura, které Gandiniho vystřelilo rovnou do designérského nebe.
Jeden z nejvlivnějších supersportů historie se stal skutečným zjevením, přelomem nejen svou konstrukcí, ale především designem s nezvykle řešenými výklopnými světlomety s ozdobnými mřížkami, údajně inspirovanými řasami božské Giny Lollobrigidy. Objevily se informace, že v případě Miury Gandini jen dokončil Giugiarův rozpracovaný návrh, ten to však v jednom z nedávných rozhovorů popřel a velký Marcello se naopak hlasitě přihlásil k autorství. Navíc trochu překvapivě prozradil, že Miuru vlastně nikdy neřídil.
Stejně jako ona fascinoval v roce 1967 na světové výstavě v Montrealu stejnojmenný koncept Alfy Romeo, který se později propracoval do sériové výroby. U studie Alfa Romeo 33 Carabo (1968) se introvertní Ital soustředil na výrazně klínovitý profil. Použil u něj i originální výklopné dveře, které si zopakoval i na ostře řezaném, radikálním Lamborghini Countach (výroba od roku 1974).
Pro automobilku ze Sant’Agaty Bolognese tento Ital vytvořil celou řadu dalších modelů – Espadu, Jaramu, Urraco, Diablo a také například studie Lamborghini Marzal a Bravo. Ve stopách Countache šel koncept Stratos Zero z roku 1970. Dnes již téměř zapomenutá studie Autobianchi A112 Runabout naznačila další vývoj designu. Otevřený sportovní vůz, inspirovaný závodními čluny, předznamenal soutěžní legendu Lancii Stratos HF (1972), ale i kupé Fiat X1/9 z téhož roku, které v letech 1982 až 1989 dokonce vyráběla karosárna Bertone pod svým jménem.
Typické pro většinu Gandiniho návrhů jsou ostré přechody a charakteristický výřez zadních kol. Design jeho vozů je mnohdy až syrový, ale rozhodně funguje. Právě tato starší díla pro Carrozzerii Bertone jsou obecně považována za nejhezčí. Gandini se ale nepodílel jen na výkonných sportovních vozech, významnou stopu zanechal i v masovější produkci. Ať už se jedná o první generaci BMW řady 5, která definovala i celou příští bavorskou produkci, Innocenti Mini, Fiat 132, Mazdu Luce, Autobianchi A112, Audi 50 či Renault 5 Turbo. Z jeho skicáku pochází i druhá generace Maserati Quattroporte a jediný sériový vůz od studia Bertone pro Enza Ferrariho – Dino 308 GT4 z roku 1973. Ve všech případech se opět jednalo o velmi promyšlený nadčasový design. Asi nejdál v tomto směru zašel u studie Lancia Sibilo z roku 1978.
Vývoj designu je vidět i v případě konceptu Volvo Tundra (1979), který inspiroval i Citroën BX z let 1982 až 1994. Právě jeho charakteristický design se výraznou měrou podílel na tom, že BX tehdy tuto francouzskou značku zachránilo. Jednalo se o poslední Gandiniho projekt pro karosárnu Bertone, v roce 1980 se totiž talentovaný designér rozhodl odejít a založil si vlastní návrhářské studio Marcello Gandini Design. Bral různé zakázky, stal se konzultantem Renaultu, pro který vytvořil novou generaci populární pětky označovanou jako superpětka.
Pro jeho divizi nákladních automobilů vytvořil legendu mezi tahači – Renault AE Magnum, nákladní automobil roku 1991, který fascinoval nejen svým aerodynamickým tvarem, ale i inovativní konstrukcí s mechanicky oddělenou kabinou a motorovým prostorem. Vyráběl se dlouhých 23 let a i dnes je jeho tvar nezaměnitelný. Navázal úzkou spolupráci s Alejandrem de Tomasem, pro kterého navrhl modernizované De Tomaso Pantera, řadu modelů Ghibli II, Quattroporte IV, Shamal a supersportovní Chubasco, které se ale do výroby nakonec nedostalo. Stejně jako Iso Grifo 90.
Ani v 90. letech tedy Gandini rozhodně nezahálel. Vytvořil De Tomaso Biguà (později přejmenované na Qvale Mangusta), supersportovní Cizetu-Moroder V16T a navrhl i Bugatti EB110. Jeho ostré linie však byly nakonec přepracovány a zjemněny do sériové podoby Giampaolem Benedinim. Možná proto, že až nápadně připomínalo návrh „lidového“ Lamborghini s kódovým označením P140, které se sériové realizace též nedočkalo.
Jeho novější věci si jsou mnohdy hodně podobné, ty nejlepší evidentně pocházejí z doby jeho působení u Bertoneho. Ne všemi návrhy se může chlubit, zejména u některých japonských značek je to součástí dohody. Gandini se však nevěnoval jen autům. Navrhl např. i vrtulník Heli-Sport CH-7 či interiér nočního klubu. V roce 2014 získal od internetového magazínu Car Design News cenu za celoživotní přínos designu.
Gandini je považován za tichého génia. Na rozdíl od různých rozevlátých designérů působí klidně. Žije v ústraní ve své rezidenci Villa Gran Vigna ze 17. století nedaleko Turína, již si upravil k obrazu svému. Z obývacího pokoje má krásný výhled na Grajské Alpy s horou Musinè. I dnes tam panuje velmi tvůrčí atmosféra, všude jsou rozloženy různé návrhy a modely.
Ti, kdo ho dobře znají, říkají, že radši přemýšlí, než mluví. A pokud ano, tak většinou hodně ironicky. „Uznávám dvě své vlastnosti: tvrdohlavost a nezměrnou lenost,“ říká o sobě s oblibou. Gandinimu se líbí trocha tajemství, protože to je to, co stimuluje představivost. S oblibou říká: „Nezapomeňte snít a žít život tak, jak se vám líbí.“