Dějiny cestování Svatého otce jsou stejně staré jako samotný jeho úřad. Dlouhé stovky let se nic neměnilo, už jen proto, že k dispozici byla jen chůze či jízda na zvířatech. Ale brzy přišla nosítka, spočívající na ramenou dvou silných mužů, v nichž papež buď seděl nebo stál. Už z tehdejší doby můžeme zaznamenat požadavek, aby papež byl maximálně a zdaleka vidět.
Od 18. století začíná i do Vatikánu pronikat móda pompézních pozlacených a ozdobami přeplněných kočárů, které se ovšem svou zdobností daly srovnat s animálními zápřahy nejbohatších obyvatel země či jejích vládnoucích rodů. Byly tažené čtyřmi či šesti statnými plnokrevníky, na přídi kočáru někdy nebývalo místo pro livrejovaného kočího. Namísto toho čněla do prostoru silně pozlacená socha. Čalounění bylo sametové, kabina bývala vpředu i vzadu zavěšena na jednoduchém řemenovém, později kovovém odpružení…
Video: Seat Panda jako papamobil
První automobil darem, ale neuspěl…
Dlouho se nic neměnilo, Vatikán se uzavíral před rychle rostoucí módou automobilů, které začaly zaplavovat i Itálii. Až přišel velkolepý dar, zaplacený úřadem newyorského arcibiskupa, ale vyrobený v Itálii. Továrna Itala (jejíž sportovní model krátce předtím proslul velkolepým entrée v nesmírně těžkém závodu Paříž – Peking) v roce 1909 vyrobila a posléze dodala do Vatikánu rozměrný třicetikoňový čtyřválec, ale papež Pius X. se s ním podle dochovaných zpráv ani nesvezl, takže jej používal nižší stupeň papežských úřadů.
Do Vatikánu se nedostaly ani známé značky
Hlava církve opět jezdila ve zdobeném šestispřeží, a zdálo se, že se na tomto způsobu přepravy nic nezmění. A to přesto, že zejména italské automobilky si kladly za čest nabízet papežskému úřadu neustále nové modely, už tehdy s prvními úpravami exteriéru a zejména interiéru.
Mercedes-Benz Nürburg měl označení 460, typový kód W08, ale jméno Nürburg zní naprosto decentně. Na snímku ještě jednou slavnost dodání prvního oficiálního papežského vozidla
Ale všechna vozidla byla s díky přijatá, zařazená do registru, ale dopravu stále zajišťovaly historické kočáry, pravidelně pokrývané novými zlatými vrstvami. Košem dostaly automobilky Bianchi, Citroën – a Henry Ford pak už raději svůj nejnovější čtyřválec Ford do Itálie neposílal, třebaže se tímto úmyslem původně netajil…
Velký Fiat byl první vlaštovkou motorizace Svatého otce
První zlom zaznamenala automobilka Fiat, která dodala v letech 1928 a 1929 do Vatikánu dva mohutné, pět metrů dlouhé Fiaty 525 s výkonem téměř 70 koní a maximálkou, atakující stokilometrovou hranici. Ledy se podařilo prolomit alespoň v tom, že papež Pius XI se nejdříve do jednoho modrého faetonu posadil, posléze se v něm i nechal svézt, byť jen na vzdálenost několika stovek metrů.
Cesta tehdejšího Svatého otce byla široce komentovaná v denním tisku, všichni (a zejména italští výrobci) byli přesvědčeni, že je jakousi „morální povinností“ úřadu nejvyššího pontifika, aby odebíral italské automobily. Tomu napomohla i aktivita jedné z nejluxusnějších značek tehdejšího motoristického světa, Isotty-Fraschini, která do vatikánských garáží dodala svůj velkolepý Model 8.
Od Grahamu k Mercedesu-Benz
Pak ovšem přišla další americká aktivita: v rámci padesátého výročí vysvěcení do kněžského stavu přijal Pius XI. dar americké automobilky Graham-Paige, model 837 s kompresorem a výkonem 155 koní. Vůz karosovalo prestižní americké studio LeBaron a opatřilo jej černou barvou, která se od té doby na několik desítek let stala oficiálním odstínem papežských automobilů…
O rok později ovšem nastává údobí zvýšené aktivity koncernu Daimler-Benz. Už v druhé polovině 20. let někteří členové správní rady usoudili, že hlava církve by měla jezdit v automobilu s třícípou hvězdou, který používají hlavy státu a další známé osobnosti. A jelikož od myšlenky nebylo daleko k činům, dostal papež Pius XI. na jaře 1930 velkolepý dar přímo ze Stuttgartu: osmiválcový reprezentační Mercedes-Benz Nürburg, poprvé oficiálně vybavený papežským trůnem na místě zadních sedadel a se signalizačním panelem. Pomocí tlačítek na panelu, spojeným s pracovištěm řidiče, mohl Pius XI. udělovat řidiči pokyny o změně směru jízdy, návratu domů, zrychlení, zpomalení či zastavení. Od té doby je podobné zařízení nedílnou součástí každého vozu papeže.
Slavnostní předání nového Mercedesu-Benz W100 v papežském letním sídle v Castel Gandolfo. Vpravo je vidět předchozí model W186
Pokud můžeme věřit (a to asi můžeme) zdrojům z továrny, byl Pius XI. vozidlem nadšený a poprvé veřejně projevil uznání modernímu automobilu. Papež se prý hodinu nechal vozit širokými cestami vatikánských zahrad a od té doby svůj nový mercedes používal, jak jen mohl.
S novým vozidlem přišla nutnost vatikánského registru!
Za zmínku stojí i jedna úřední záležitost. Bylo totiž nutné reprezentační vůz příslušně registrovat. Vatikán tedy v roce 1931 uvedl do života proslulou registrační značku SCV-1 (Stato della Città del Vaticano), která je přidělovaná jen pro speciál Svatého otce a představuje vlastní vatikánský registr motorových vozidel. Mercedes jezdil až do roku 1960, jen v době války byl pečlivě uschovaný (Svatý otec prý používal za války běžný Mercedes-Benz 230 se standardní karosérií a někdejší Graham-Paige 837), ale dodnes existuje a občas jej lze vidět v rámci expozice dopravních prostředků Vatikánu.
Nürburg se tedy stal do té doby nejoblíbenějším papežským vozidlem, výrobce si už nenechal toto želízko v ohni vzít z rukou.
Převzetím vozidla také oficiálně skončila éra vatikánských potahových ekvipáží, třebaže ještě několikrát se jejich pozlacení zablýsklo v paprscích italského slunce.
Ale my stojíme před organizačním rozdělením. Totiž: existovaly papežské automobily, určené k cestě po Vatikánu a okolí.
Ty jezdily v režii tohoto městského státu, ale málokdy (a spíše až v poslední době) byly součástí oficiálních delegací Svatého otce do zahraničí. Pokud jel papež navštívit některou zemi, tato většinou svými prostředky nechala postavit vozidlo pro papeže, které potom zůstalo doma – buď je součástí muzejních sbírek státních či soukromých, nebo bylo bez ohledu na excelentní původ přestavěno. My se až na několik výjimek budeme věnovat pouze vozidlům, určeným pro službu na území Vatikánu.
První skutečný papežský speciál přišel opět ze Stuttgartu
Uplynulo třicet let od převzetí prvního vozidla značky Mercedes-Benz Vatikánem. Výrobce si pospíšil a na poslední chvíli (protože typ, který vám nyní představíme, už byl na odchodu do historie), dodal zakázkově postavený Mercedes-Benz 300d („d“ neznamená vznětový pohon, ale čtvrtou generaci řady W186). Speciál toho neměl s končící sériovou řadou moc společného: jezdil na prodlouženém rozvoru a s karosérií typu landaulet (stahovací látkový střešní díl v zadní části střechy).
Mercedesy-Benz 300 SEL byly velmi luxusní a v Evropě představovaly špičku. Neměly ovšem ten distinguovaný odstup, jako dlouhý W100, takže jejich použití bylo vzácné…
Namísto zadních sedadel byl obří papežský trůn, proti němu dvojice sklápěcích sedaček. Vozidlo bylo vybavené klimatizací, automatickou převodovkou a komunikační jednotkou pro udávání povelů řidiči, zesilovačem a externími reproduktory. Perličkou je, že zástupci Vatikánu si vozidlo převzali na slavném závodním okruhu Nürburgring…
Velkolepý dar automobilky papeži
Uteklo pět let, ve výrobě byl patrně nejluxusnější Mercedes-Benz všech dob, typ 600 (W100), a do Itálie dorazila delegace ze Stuttgartu, vezoucí Svatému otci Pavlu VI. nový vůz. Stal se jím právě jmenovaný superlativní model, opět v provedení landaulet a s naprosto dokonalou výbavou. Celý vůz byl od počátku vedený jako stoprocentně zakázkový, dostal zvýšenou střešní nástavbu a všechny ostatní náležitosti (podnožka, držáky pro jízdu papeže vestoje, kvalitní ozvučení, možnost zvednutí trůnu o deset centimetrů) jako předchozí model. Speciál dovezla delegace Daimleru-Benz do papežova letního sídla v paláci Castel Gandolfo.
Do Vatikánu také přišla trojice modelů Mercedes-Benz W109 (300 SEL), dokonce v landauletovém provedení, ale nebyly příliš oblíbené. Chyběla jim reprezentativnost W100, takže se s nimi veřejnost při papežských jízdách setkávala jen výjimečně a většinou s nimi jezdil jen nižší klérus.
Svatý otec používal i speciální terénní vozidla
Prvním terénním vozidlem ve vatikánských garážích se stal bílý (nový odstín papežské flotily) Fiat Campagnola, dodaný v roce 1975 za pontifikátu Pavla VI. Vozidlo bylo postavené na výslovnou objednávku, aby papež Pavel VI. mohl žehnat a být viděný maximálním počtem poutníků, kteří se sjeli do Říma u příležitosti jubilejního roku.
Po útoku na Jana Pavla II. se Svatý otec začal objevovat v krytých speciálech s klimatizací a zařízením proti zamlžování oken. Byla to první daň době zla…
Nástupcem byl podobně řešený Fiat „Nuova“ Campagnola, dodaný už Janu Pavlu II. roku 1980. Ten jej použil i v květnu 1981, kdy na Svatého otce zákeřně vystřelil turecký občan Ali Agca s úmyslem hlavu křesťanské církve zabít. Okamžitě se objevily dokumenty, dokazující Agcovo spojení s bulharskou tajnou službou. Jan Pavel II. po uzdravení navštívil atentátníka ve vězení a pravděpodobně mu dal odpuštění. Jen dodáváme, že tato Campagnola byla prvním papežským vozem, který získal přezdívku „popemobil“ (u nás většinou z němčiny „papamobil“), dokazující ohromnou lásku a náklonnost věřících celého světa k laskavému polskému Karolu Wojtylovi, který po vítězném konkláve zvolil jméno Jan Pavel II.
Napětí ve světě si vyžádalo nové konstrukce…
Tento odporný úklad ale otevřel téma bezpečnosti papežů, zejména v podobných otevřených vozech. První vlaštovkou mezi superbezpečnými vozidly byl Mercedes-Benz 230 G. Svatý otec od té doby cestoval na velmi vyvýšeném místě v jakémsi „akváriu“, kde měl klimatizaci a veškeré spojovací prvky k řidiči i stráži. Vozidla tohoto typu odmítl až nedávno zesnulý Svatý otec František, který chtěl být blíž lidem a bez omezení, byť stavěnému pro jeho bezpečnost…
V roce 1985, tedy dvacet let po slavnostním předání velkého W100, dorazil do Vatikánu zakázkový Mercedes-Benz W126 v provedení 500 SEL s mimořádnou výbavou. Tu tvořila nejen neprůstřelná karosérie a okna, ale i obvyklé „vatikánské“ vybavení, hodné důstojnosti Svatého otce. Mimořádným prvkem 500 SEL se stal rozměrný střešní díl nad papežským trůnem, krytý velkoplošným skleněným víkem, které se mohlo zvednout, a nejen chránit papeže, který vestoje z jedoucího vozidla mohl žehnat lidem, ale působit i jako deflektor. Vozidlo bylo v lehce prodlouženém provedení s mimořádně širokým sloupkem B, ale také v rámci zvyklostí se zasouvací přepážkou mezi předními a zadními sedadly.
Neříkejte „popemobil“, není to důstojné!
Po dvanácti letech dostal Jan Pavel II. nový mercedes, tentokrát výsledek generační obměny S-Klasse, konkrétně S 500, opět v provedení landaulet. Zároveň Daimler-Benz dodal do Vatikánu nejnovější „popemobil“ na bázi SUV ML 430. Tady se zastavme u dějinného momentu: Janu Pavlu II. samozřejmě neuniklo, jak lidé nazývají jeho vozidla. A vůbec se mu to nelíbilo! Během předání požádal zástupce sdělovacích prostředků o otištění prosby, zda by věřící nemohli přestat používat jemu tak nepříjemný název „popemobil“. Nevíme, zda se to zveřejnilo, ale slovo „popemobil“ žije dál…
Pohlednicový obrázek polského nákladního vozu Star, upraveného pro návštěvu Jana Pavla II. v mateřské zemi. Model pochází z roku 1979 a navzdory úpravám a bílo-zlaté kombinaci nezapře svůj vojenský původ
To už se ale dostáváme do současnosti. Zesnulý papež František byl známý svou skromností, rád využíval běžná vozidla z vatikánských garáží, většinou střední a nižší střední třídu. Jak si povede jeho nástupce, nevíme, stejně jako nevíme, jaké jméno ohlásí proužek bílého kouře, signalizující zprávu „Habemus Papam!“ (Máme papeže!)
Jen doufejme, že se mu podaří zmírnit vše nehezké a zlé, co prožívá Evropa i ostatní svět. Budiž mu požehnání…
Zdroj: archiv autora, Fiat, Mercedes-Benz, In aller Welt