Elektrickým Mercedesem na Moravu a zpět: Reportáž psaná u nabíječek

• Chtěli jsme vyzkoušet, jaké to bude, když vyrazíme s moderním elektromobilem na víkendovou cestu jako s normálním autem

• Jeli jsme v pátek z Berouna až do Uherského Brodu a v neděli zase zpátky

• I když jsme nabíjeli jen na „rychlých“ 50kW stojanech, stejně jsme strávili u nabíječek nepříjemně dlouhou dobu

• Několikrát jsme se navíc setkali s technickými problémy

• Bez ústupků v dynamice jízdy bychom museli nabíjet ještě častěji

• Omezený dojezd by tolik nevadil, kdyby nabíjení trvalo kratší dobu

Elektrická revoluce je tady. Po letech přešlapování se automobilky pod tlakem evropské CO₂-legislativy pouštějí nejen do elektrifikace benzinových a naftových motorů, ale také do čistých elektromobilů. Zatímco ještě nedávno byla elektrická auta dostupná na českém trhu spíše zajímavými kuriozitami s nepoužitelným dojezdem, v posledním roce nových modelů rychle přibývá. I těch prémiových. Tesla už má v ČR oficiální zastoupení. Nedávno jsme podrobně porovnali luxusní crossovery Audi e-tron a Jaguar i-Pace, krátce po nich jsme podrobili stejné testovací proceduře Mercedes EQC. A byl to právě e-tron, který mě inspiroval k docela odvážnému podniku. Při prvním setkání jsem se k elektrickému Audi stavěl ještě hodně zdrženlivě, ale při srovnání s Jaguarem jsem docenil jeho celkovou propracovanost, použitelný dojezd a rychlé nabíjení. Vlastně jsem si říkal, že s takovým autem bych už docela rád žil.

A protože elektrický Mercedes s papírově podobnými parametry navštívil naši redakci zrovna v termínu, kdy jsme plánovali víkendovou cestu na Moravu, zkusmo jsem doma navrhl, že bychom vyrazili v něm. (Rodinné cesty obvykle absolvujeme vlastním autem. Strašně mě nebaví přendávat do testovacích vozů dětské sedačky a pak uklízet ten binec, co děti zvládnou za pár hodin vzadu udělat.) Žena se na mě napřed podívala takovým tím pohledem, ve kterém se zračí pochyby, zda se před lety u oltáře vyslovila správně. Nakonec však musela dát za pravdu mým argumentům, že to bude „zajímavé“ a že alespoň bude o čem psát. Vskutku.

EQC využívá základ existujícího modelu GLC. To znamená jednodušší výrobu a nižší cenu, ale také kompromisy v prostornosti, dojezdu a vlastnostech elektrického pohonu

Nová generace palubního rozhraní MBUX se dvěma širokoúhlými displeji je vizuálně atraktivní, i když ne vždy dokonale přehledná. Řadu funkcí lze obstojně ovládat hlasem. I v češtině

Kdybychom jeli někam k Brnu, nic moc ke psaní by nebylo. Po cestě i v Brně a okolí je nabíječek dost. My jsme ale potřebovali až do Uherského Brodu – sedmnáctitisícového městečka na Slovácku, kde máme já i žena rodiče, naše děti tím pádem prarodiče, a v inkriminovaný víkend se tam konaly „hody“. Správně růžencová pouť. Čti „víkend, kdy rodiče přes den utratí půl výplaty za kolotoče a cukrovou vatu a po noci proklopýtané mezi postelí a toaletou si svatosvatě slibují, že už nikdy, ale opravdu nikdy nebudou pít“. To vše pod záminkou oslav blahoslavené Panny Marie růžencové, jíž je zasvěcen zdejší farní kostel.

Protože starší dcera už chodí do školy, nemohli jsme jinak než vyrazit v pátek odpoledne tam a v neděli odpoledne zpět. Samozřejmě po D1. Což je samo o sobě dostatečně zdlouhavé a stresující i bez přidaného vzrušení z udržitelné mobility. Ale právě o to mi šlo. V klidu domova si pro zajímavost propočítat, jak dlouho by taková cesta trvala a kolikrát by bylo potřeba nabíjet, je jedna věc. Odžít si to se vším všudy včetně netrpělivých dětí a kolon, to už bude jiná písnička.

Stiskem tlačítka se symbolem nabíječky se na displeji MBUX vyvolá specifická obrazovka s elektrickými funkcemi

Podobně jako v e-tronu zde lze jednoduše nastavit, aby se baterie nabíjela jen na 80 % (nebo jinou hodnotu)

Nezbytné poznámky, než vyrazíme na cestu: Ze čtenářských ohlasů, diskuzí na sociálních sítích a podobně je naprosto zřejmé, že velká část české motoristické veřejnosti cítí k elektromobilům silnou zášť. Nikoliv neopodstatněně v nich vidí něco, co se jim kdosi shora bude v následujících letech pokoušet vnutit bez ohledu na to, zda se takové auto hodí nebo nehodí do jejich konkrétní životní situace. Vy, kterých se to týká, budete tuto reportáž chápat jako důkaz praktické nepoužitelnosti elektromobilů. Na druhou stranu elektromobilisté mají podobně silné sklony vidět svá auta i souvislosti jejich praktického provozu růžovými brýlemi.

Těm prvním bych rád připomněl, že

• Fakt, že pro většinu lidí není dnes elektromobil dobrým řešením, neznamená, že nejsou lidé, pro které dobrým řešením je. Praha je plná velkých SUV, která jezdí jako druhé auto v rodině v podstatě jen mezi vilami v lepších čtvrtích a podzemními garážemi nákupních center
• Navzdory tomu, čemu byste rádi věřili a v čem vás z vypočítavosti utvrzují některá média, elektromobily nejsou ekologicky škodlivější než auta se spalovacím motorem a s rostoucím podílem elektřiny z obnovitelných zdrojů se bilance překlápí více a více v jejich prospěch
• Až si jednou vyzkoušíte nepřerušovaný silný zátah a naprostou kultivovanost moderního elektromobilu, váš zamilovaný diesel se vám bude zdát zemědělsky hrubý a v reálných provozních situacích pomalý. Protože takový je
• Není elektromobil jako elektromobil. Tesla Model 3 LR má WLTP dojezd 560 km a maximální rychlost nabíjení neuvěřitelných 900 km/h, pokud umí tolik „dávat“ nabíječka (oproti 600 km/h u e-tronu, 430 u EQC a bídných 350 u i-Pace)
• A konečně, nulové emise zdraví škodlivých látek v místě provozu jsou dostatečně pádný argument samy o sobě.

https://autobible.euro.cz/i-auta-se-spalovacimi-motory-spotrebovavaji-elektrinu-sice-neprimo-ale-malo-ji-neni/

Těm druhým bych zase rád řekl, že cílem této reportáže není deklasovat elektrický pohon a jeho fanoušky. Ve skutečnosti elektrickým autům fandím, vidím v nich smysl a baví mě uvažovat o tom, že by naše příští auto mohlo být už elektrické. Pokud si takové budu moci dovolit. Jsem ale novinář a toto je reportáž. Smyslem reportáže je zprostředkovat osobní zkušenost a podat zprávu o stavu věcí. Nikoliv zavírat oči před nedostatky nové technologie. Včetně těch ekologicko-sociálních.

Je pátek po poledni. Vzal jsem si dovolenou, abychom mohli vyrazit, jakmile Natálce skončí škola. Auto jsem nabil už ráno. Bydlíme sice v bytovce, takže nabíječku nemáme a jen tak mít nebudeme, ale u nádraží nedávno vyrostly dva 50kW stojany ČEZu. Desetiminutová procházka mi nevadí, pěšky chodím často a rád. Zato v destinaci to bude s dobíjením složitější. Proto je třeba plánovat dopředu.

A Mercedes nám s tím nepomůže. Zabudovaná navigace se sice tváří, že naplánuje trasu s ohledem na nabíjení, jenže bere v úvahu pouze partnerské nabíječky. A těch má zatím automobilka v programu MeCharge zoufale málo. Alespoň na českém území. Když tedy svěříte plánování trasy palubní navigaci, popřípadě aplikaci MercedesMe, dostanete v obou případech tento výsledek:

Přestože okolo D1 i v Brně je spousta rychlonabíječek, váš chytrý Mercedes by vás klidně poslal k 22kW nabíječce PRE u nákupního centra na Skandinávské a nechal vás u ní trčet skoro dvě hodiny, jen abyste sotva dojeli do Brodu. Co si člověk neudělá sám… Takže plánovat budeme raději vlastnoručně.

Slovácko sa nenabíjá

Moravské Slovácko je rázovitý kraj. Oplývá slivovicí, vlčnovskými vdolečky a nadšenou domácí produkcí tekutiny, kterou lze začasté označit za víno pouze s oběma očima zavřenýma. A chuťovými pohárky vyleptanými celoživotní konzumací těch patoků. Čím Slovácko neoplývá, to jsou nabíječky. Rychlá není od Hodonína nahoru vlastně žádná. Nejbližší 50kW stojan ČEZu najdete před dealerem BMW Synot ve Zlíně, což už je technicky vzato Valašsko.

Hic sunt leones: Slovácko je kraj zaslíbený folklóru a slivovici, nikoliv bezemisní mobilitě. Rychlonabíječka standardu CCS je pouze v Hodoníně, který nemáme po cestě ani přibližně (Zlín už patří na Valašsko) Zdroj: EVmapa.cz

Z Berouna do Uherského Brodu je to necelých tři sta třicet kilometrů. Při odjezdu ukazuje digitální přístrojový panel systému MBUX dojezd 256. Plán máme zhruba následující: Cestou tam nabijeme v Ostrovačicích, přes víkend zajedu podle potřeby dobít do Zlína a v neděli se stavíme znovu v Ostrovačicích. Jako záložní varianty na neděli jsem předem vybral Rousínov (je blíž než Ostrovačice) a rychlonabíječku EON u Vystrkova. Nemám s ní žádnou zkušenost, ale je tam 175kW stojan a nabíjet by mělo být možné i bez registrace.

Podobně jako Škoda Scala a Rolls-Royce Cullinan má EQC konektory USB-C. A já nemám redukci, takže jsme nemohli využít CarPlay. Proto telefon v držáku. V pátek odpoledne se kolonám člověk nevyhne ani s Waze

Cesta se vleče, ale typ pohonu za to nemůže. Páteční provoz v kombinaci s uzavírkovým peklem na D1 tvoří dlouhé kolony. Na adaptivním tempomatu mám nastavených 140 km/h (s jiným autem by možná bylo o něco víc, ale nechci se připravit o rezervu dojezdu pro případ nenadálých potíží), průměrná rychlost je však výrazně pomalejší. Pomalu se jede před sjezdem na Benešov, u Velkého Meziříčí i kousek před Brnem. K hotelu D1 u Ostrovačic jsme přijeli o tři čtvrtě na tři – bezmála tři hodiny od startu, a to za sebou máme jen 216 km s jednou krátkou zastávkou na záchod.

https://autobible.euro.cz/auta-na-cng-jsou-ke-klimatu-setrnejsi-nez-elektromobily-rika-nova-studie/

Displej ukazuje zbývajících 25 % v baterii a dojezd 88 km. Připojuji auto ke stojanu ČEZ a zapínám aplikaci Polyfazer. Nabíjení přes ni sice vychází draho (platí se po minutách), ale funguje i bez registrace, takže pro mě s půjčeným autem představuje jediné praktické řešení.  V prázdné hotelové restauraci si podle plánu dáváme pozdní oběd, aby nám čekání uteklo. Mladší Nikolka si přeje obědvat kečup. Milostivě souhlasila vzít si k němu i hranolky, ale ty nakonec skoro celé zůstaly mně, protože jí mnohem víc chutnaly moje batátové mřížky coby příloha k masu. O hodinu později máme dávno snězený oběd i dezert a vypitou kávu, ale nabíjení ještě není u konce. Za hodinu a čtvrt jsme si nabili 203 kilometrů dojezdu – celkem máme 291, respektive 96 % baterie, což nám bohatě stačí. Jdeme se opět postavit do kolony.

Na okraji Ostrovačic je velké odpočivadlo s nově vybudovaným hotelem D1. Co je ale podstatné, jsou tu také rychlonabíjecí stojany

Na zdech restaurací jsme už viděli leccos, ale Barkas ještě ne. Kdybychom jeli normálním autem, zastavili bychom jen na pumpě a o tuhle dekoraci se ochudili

Palubní navigace je toho názoru, že máme jet obvyklou cestou na Slavkov. Já ale na základě opakovaných srovnání víc důvěřuji Waze, která se chce vyhnout rozkopanému obchvatu Slavkova a posílá nás po dálnici až do Zlína, odkud je to do Brodu zhruba třicet kilometrů přes kopce. To znamená minimálně 15 km navíc, k tomu vysokou rychlostí po dálnici. Už v ten moment je mi jasné, že i kdybych přes víkend v Brodě neujel jediný kilometr, zpět do Ostrovačic v neděli nedojedeme. Po rozdělení dálnice na Olomouc a na Zlín provoz velmi zřídne a jede se velmi příjemně, zvlášť s využitím asistenčních systémů. A také díky tomu, že Mercedes EQC je velmi tichý. Možná ještě tišší než Audi. Děti jsou protivné jen tak přiměřeně a do Brodu jsme dorazili v docela dobrém rozpoložení. Skoro jsme si nevšimli, že cesta, která za optimálních podmínek trvá tři a půl hodiny, nám zabrala hodin rovných šest. Zbývající dojezd: 121 km.

Výlet z donucení

V sobotu dopoledne mám volno a jezdit elektromobilem mě pořád baví. Rozhodl jsem se tedy vyrazit na nabíječku do Zlína. Pobaveně zjišťuji, že palubní navigace místo před dealerstvím BMW nezná, ačkoliv o jiných nabíječkách ČEZ ví (jen s nimi neumí počítat při automatickém plánování trasy). Že by konkurenční nevraživost? To stěží. Když se palubního systému MBUX zeptáte, co si myslí o BMW, dozvíte se, že „jsou fajn“. Což je pozitivnější, než o nich mnohdy tvrdím já sám.

V týlu nepřítele: zlínská rychlonabíječka stojí před dealerstvím BMW

K Synotu je to 28 kilometrů po pěkné klikaté silnici. Protože budu nabíjet, nehledím na spotřebu a vychutnávám si okamžitý tichý zátah, slušnou ovladatelnost i aktivní spolupráci zadního elektromotoru na výjezdech ze zatáček. Mercedes EQC určitě není tak hravý jako i-Pace, ale ani tak těžkopádný jako Audi. Na místě leje jako z konve a v blízkém okolí nic není. Prodejna je naštěstí otevřená, tak se infiltruji, srkám kafe z automatu za pět korun a s mobilem v ruce čekám v křesílku. Zaměstnanci mě nechávají na pokoji (když se předtím ujistí, že nic nepotřebuji), zákazníci tu žádní nejsou. Bezplatná rada: Klientela prémiové německé automobilky by možná víc než pětikorunovou cenu ocenila, kdyby kafe chutnalo alespoň přibližně jako kafe.

https://autobible.euro.cz/elektromobily-by-se-v-budoucnu-mohly-nabijet-z-obsahu-vasi-toalety/

Za tři čtvrtě hodiny mě už čekání nebaví a poprvé mě napadá, že je celá ta záležitost tak trochu ubíjející. Zvlášť když si vzpomenu, že jsem včera ignoroval prosby kamaráda, který chtěl autem svézt, protože by mi nevyšel dojezd. Auto musím ještě vyfotit (v posledních dnech tomu nepřálo počasí) a odpoledne bych chtěl se ženou do nedalekých Luhačovic připomenout si výročí. Dobil jsem 33 kWh, což odpovídá dojezdu sto až sto třicet kilometrů podle stylu jízdy. Zpátky k našim se vracím údolní trasou a zkouším režim Eco. Je chytrý. Odstavuje „plyn“ tak, aby auto mělo v další křižovatce nebo třeba na začátku obce tu správnou rychlost. Takový styl jízdy ovšem klade vysoké nároky na trpělivost řidičů jedoucích za vámi…

Oslava výročí nevyšla úplně podle plánu. Chtěli jsme zajít do vinárny U Racka, kam jsem před 18 lety vylákal dceru svého tehdejšího zaměstnavatele na první rande. Nad Luhačovicemi ale byla opět průtrž mračen. Prohlásil jsem, že dnes jsem už jednou pořádně promokl a prochladl na kolotočích s dětmi a že zůstaneme v autě. I tak to nakonec bylo fajn. Jenže z té zhruba stovky kilometrů, co jsem si ráno slavnostně nabil ve Zlíně, už moc nezbylo. Necelých třicet jsem spotřeboval na cestu ze Zlína domů a dalších 26 na výlet z Brodu do Luhačovic a zpět.

Nabíjecí stanice ČEZ u Rousínova jsou v areálu čerpací stanice Benzina přímo u D1. Na druhé straně parkoviště je i motorest. Pohlreichova gastro revoluce do něj (jako do mnoha jiných koutů východní Moravy) zatím nedorazila, ale u místních je zjevně v oblibě. V době naší návštěvy tam probíhalo hned několik menších oslav

V neděli ráno vyrážím ještě na myčku a najít místo k focení. Jezdím už jen na režim Eco a s pravým pedálem zacházím, jako by pod ním byla vyskládaná vajíčka. Je zjevné, že nabíjet budeme muset v Rousínově, je to zhruba 74 km. Odjezd jsme si znovu naplánovali před polednem, abychom si dali během nabíjení oběd a čekání nám lépe uteklo. Dojezd lehce nad sto kilometrů mi na klidu nepřidá, celou cestu jedeme na adaptivní tempomat v režimu Eco. Abych za sebou v buchlovských kopcích zdržoval vláček aut, to jsem opravdu dlouho nezažil. Vlastně nikdy. K nabíjecím stojanům (opět ČEZ) jsme ale dorazili bez potíží a se zbývajícím dojezdem 38 km. Už rutinně připojuji auto a jdeme do motorestu. Číšník v přeplněné restauraci se omlouvá, že na jídlo se čeká až 40 minut. S úsměvem odpovídám, že máme času dost. Manželka se moc pobaveně netváří. Začíná jí docházet, že domů přijedeme pozdě. Starší dcera je znuděná a mladší zlobí.

Nový druh pohonu, nové problémy

Po chvíli nám zpestřuje čekání na oběd nečekaný problém. Na mobilu vyskakuje notifikace „chyba dobíjení“. Stejná svítí na stojanu. Pro jistotu jsem auto přeparkoval k vedlejšímu a všechno běží, jak má. Tedy až do chvíle, kdy chceme zhruba za hodinu odjet. Nabíjení sice probíhá řádně, aplikace Polyfazer však ztratila spojení se stojanem. Považuje stojan za obsazený jiným autem a doporučuje mi kontaktovat řidiče. V aplikaci tedy nabíjení ukončit nejde. Na stojanu také ne, protože po stisknutí softwarového tlačítka „Ukončit nabíjení“ se zobrazí hlášení „ukončete nabíjení na telefonu“.

Vytáčím číslo linky na stojanu, abych se dozvěděl, že mi rádi pomohou v pracovní dny od devíti do pěti. Což je legrační. Když jsem o den dříve hledal na internetu informace o nabíječce E.ON u Vystrkova, na prvním místě mi vyskočil placený odkaz ČEZu „Nám se dovoláte kdykoliv“. Nepřišel jsem na jiný způsob, jak nabíjení ukončit a uvolnit kabel ze zástrčky, než stisknout červené tlačítko nouzového vypnutí na stojanu.

Podle mluvčího ČEZ bývá za takovýmito chybami ztráta komunikace mezi stanicí a autem, obvykle z důvodu na straně auta

Mluvčí ČEZ, a.s. Martin Schreier později v odpovědi na náš dotaz připustil, že aplikace Polyfazer má mezery, spočívající právě ve ztrátě spojení mezi aplikací a stojanem z nejrůznějších důvodů. (Třeba vypnutí aplikace na pozadí operačním systémem telefonu.) Vše by měl údajně vyřešit nový systém, který společnost plánuje spustit ještě v letošním roce. Pro úplnost dodejme, že Polyfazer je zamýšlen jako nouzové řešení pro příležitostné uživatele. Majitelům elektrických aut jinak ČEZ nabízí dobíjení za měsíční paušál 450 korun. K identifikaci pak slouží RFID čip. Podobně to funguje u dalších poskytovatelů.

https://autobible.euro.cz/mercedes-eqc-audi-etron-jaguar-ipace-realna-spotreba-dojezd-zrychleni-prostornost/

Zpátky na dálnici. Dojezd nám až domů nevystačí. Ujišťuji ženu, že poslední nabíjení bude pohoda, protože vyzkoušíme rychlou 175kW nabíječku u Vystrkova a baterie bude dostatečně nabitá, než vypijeme kávu. Před Velkým Meziříčím nás Waze posílá dolů do města, abychom se vyhnuli gigantické koloně před zúžením. Pak to jakž takž jede, ale hodin je najednou nějak moc a ke 175kW stojanu E.ON zajíždíme až o půl čtvrté. Za normálních okolností, bez nabíjení a nuceného dlouhého oběda po cestě, bychom už byli doma. Posílám holky na pumpu, po chvílí tápání ve webové aplikaci E.ON zadávám údaje své platební karty a klikám na „Zahájit nabíjení“. Vím, že Mercedes EQC umí maximálně 112 kW, ale i tak by to mělo frčet jinak než na dosavadních 50kW stojanech. Koneckonců včera jsem na Facebooku viděl, že se tu jiný Mercedes EQC nabíjel.

Ale ouha!

Zkouším proces zahájení nabíjení znovu a znovu. Kvedlám hlavicí nabíjecího kabelu v zástrčce. Zkouším auto odemykat a zamykat, startovat a vypínat. Pořád to samé. Zmocňuje se mě zlost, ale co. Vedle je 50kW stojan, ty jsem použil už mnohokrát. Ovládací rozhraní vypadá stejně jako u ČEZu. Zkusím to na něm. Výsledek je však stejný!

Martin Pultzner z facebookové skupiny Majitelé a příznivci elektromobilů v ČR / SK, kam jsem se s problémem také obrátil, má následující vysvětlení: „Nedošlo k uzamčení konektoru. Stačí koncovku kabelu při zapojování zatlačit a mírně nadzvednout a je to. To samé to někdy dělá u e-tronu a dalších novějších aut. Je to problém nabíječek ABB. Vědí o tom a řeší to.“

https://autobible.euro.cz/i-starsi-tesly-maji-vetsi-dojezd-nez-nejnovejsi-konkurence-z-evropy-vdeci-za-to-konstrukci-baterie/

Podobně to vidí Martina Slavíková, vedoucí koncernové komunikace E.ON: „Podle kolegů došlo k situaci, kdy auto nezamklo dobíjecí kabel v zásuvce. Ze zkušenosti víme, že přesně toto se děje lidem, kteří to zkoušejí poprvé a nikdo je na to neupozorní. Kabel má nějakou váhu, a pokud ho elektromobilista nepodrží v zásuvce, dokud nedojde k uzamčení, tak se vzpříčí a zamykací pin nepřetlačí váhu kabelu. Na stejném místě jako Vy dobíjel jen o pár hodin dříve jiný Mercedes EQC a vše bylo v pořádku. Stanice (ani jedna z nich) žádnou interní chybu nehlásila.“

To dává smysl. Až na ten drobný detail, že já to nezkoušel poprvé. Auto jsem během týdenního testu dobíjel nejméně osmkrát na šesti různých stojanech, a na takový problém jsem nenarazil. Stejně jako při dřívějším dobíjení jiných elektrických nebo plug-in aut.

Morálka mužstva ženstva klesá

Ale vraťme se na odpočívadlo. Ke vzteku se přidává lehká panika. Hledám v mobilu, kde jsou v okolí nabíječky ČEZu, který mám vyzkoušený, nebo PRE, se kterým má zase smlouvu Mercedes. S úlevou zjišťuji, že ČEZ je pár kilometrů odtud u McDonald’s na D1, a jdu oznámit tu radostnou novinu děvčatům. Nacházím je utábořené u stolečku nad svačinou. Žena otráveně říká, že všechny potřebují ještě na záchod. Když pak jedeme dál, v autě je nálada pod psa. Děti z nás cítí nervozitu. Manželka, obvykle mírná a tichá bytost, která nevypustí z úst ani lehkou vulgaritu, cedí mezi zuby cosi o „prom*aném času“, a před Mekáčem u Lokte nevybíravě vyhazuje z míst vyhrazených elektromobilům auta, která tam nemají co dělat.

Snažím se minimalizovat škody ujišťováním, že nabijeme jenom tolik, abychom s jistotou dojeli domů. Mladší dcera mezitím v autě usnula, obě starší dámy se uklidňují fast foodem. Začíná se stmívat. Za půl hodiny přiteklo do baterie 24 kWh, což znamená dojezd asi 150 km a pohodlnou rezervu na těch 107 km zbývajících domů. Zbytek cesty už obnáší běžné náležitosti. Tedy dlouhou a velmi pomalou kolonu před sjezdem na Benešov; řidiče úspěšně blokující všechny pruhy kromě pravého za ním; a čím dál zpruzenější děti (malá se v koloně zase probudila, samozřejmě do kňouravé nálady), které se už nenechají ukonejšit žádným z obvyklých uklidňovacích prostředků, což jsou i-Pad, svačinky a vyhrožování.

Jakmile opustíme zahuštěnou D1 a sjedeme na Pražský okruh, spotřebu už moc nehlídám, chci být hlavně rychle doma. Před vchodem parkujeme v 18.17. Bez patnácti minut po sedmi hodinách od chvíle, co jsme vyrazili od tchýně. Ani to ale ještě není úplný konec. Po vyložení nákladu musím odvézt auto k nádraží na nabíječku, abych ho mohl v pondělí ráno vrátit. Zase na druhou stranu, není taková poklidná procházka večerním městem účinný lék na pocuchané nervy?

Když nepočítám poslední dobíjení po ukončení cesty, na osm set kilometrů najetých během víkendu jsme strávili nabíjením celkem 256 minut + zhruba 60 u Rousínova, kde ani jedno ze dvou nabíjení nebylo ukončeno řádně, a tudíž nemám v telefonu doklad s vyčíslením. To je nějakých šest hodin nabíjení na jedenáct hodin jízdy. A těžká zkouška trpělivosti pro všechny zúčastněné.

Před McDonald’s u Lokte. Jak byla žena v ráži, už se chystala vykázat i parkujícího řidiče Golfu. Naštěstí si včas všimla loga „e-Golf“

Konečně doma. Za soumraku dávám Mercedes nabíjet v Berouně u nádraží. V baterii zbývá necelých 5 kWh. Plně nabitá bude za hodinu a 42 minut

Jestli něco elektromobily nyní naléhavě potřebují, aby je veřejnost začala brát vážně, není to ani tak větší dojezd, jako podpora rychlejšího nabíjení. Ve stojanech i v samotných autech. Rychlost 50 kW se považuje za rychlonabíjení, ale i ta v praxi znamená dlouhé desítky minut čekání. Zvlášť když ani čerstvá novinka na trhu od prémiové značky s nominální rychlostí nabíjení 112 kW neumí těch padesát naplno využít. Znovu se ukázalo, o kolik je Tesla – automobilovými fanoušky tu vysmívaná, tu opovrhovaná, často právem – v otázkách elektrického pohonu a jeho praktické použitelnosti napřed před zbytkem světa.

• 
• 
• 

Dalších 28 fotografií