„Plně autonomní řízení“ (FSD, full self-driving) bude i po uvolnění z testovací fáze do běžné distribuce asistenční systém úrovně 2 dle definice SAE. Kalifornský výrobce elektromobilů to uvedl v odpovědi tamním úřadům, informuje server Jalopnik. Otázkou je, co na to řeknou zákazníci, kteří Tesle za „schopnost plně autonomního řízení“ ochotně platí astronomických 200 000 Kč.
Tesla v šestnáctistránkovém dokumentu popisuje kalifornskému Úřadu pro motorová vozidla funkci City Streets, která má být nejnovějším rozšířením jejího asistenčního systému. „V některých scénářích nebo situacích je zapotřebí intervence řidiče, ale systém ho na to neupozorní. Protože City Streets (stejně jako všechny stávající funkce FSD) nedokáže provádět všechny úkony potřebné k ovládání vozu, musí být do něj zapojen i lidský řidič (…), jinak se systém deaktivuje,“ uvádí mimo jiné automobilka. Dokumentu si poprvé všiml hacker, který na Twitteru vystupuje pod přezdívkou Green. Upozornil na sebe nedávno, když z nabourané Tesly získal velmi podrobná data o průběhu nehody:
Nejde jen o slovíčkaření, jak by se mohlo na první pohled zdát. Profesní organizace automobilových konstruktérů SAE International rozlišuje šest úrovní automatického řízení od nuly (žádná pomoc) po úroveň 5 (plně automatické řízení ve všech provozních scénářích, vůz vůbec nemá primární ovládací prvky.) Všechny asistenční systémy na dnešním trhu až dosud spadaly do úrovně 2, která vyžaduje, aby řidič stále plně věnoval pozornost situaci a byl připraven kdykoliv převzít řízení. Čerstvou výjimkou je japonská Honda, jejíž Legend s autonomním řízením úrovně 3 umožní řidiči bezpečně namířit pozornost jinam – ale jen na dálnici v koloně.
Automobilky na vývoji vyšších úrovní autonomního řízení samozřejmě pracují. Po silnicích zejména v USA jezdí stovky prototypů různých značek a Waymo dokonce provozuje v Arizoně flotilu autonomních taxi čtvrté úrovně. Většina výrobců se shoduje na tom, že k zajištění autonomní jízdy jsou zapotřebí dvě věci – senzory typu lidar přímo na voze a dokonalé trojrozměrné zmapování „světa“, které řídicímu systému umožní neustále porovnávat aktuální realitu s uloženým modelem a vyhodnocovat tak povahu, záměry a rizikovost proměnlivých prvků.
Naproti tomu Tesla se dlouhodobě snaží vyvolávat dojem, že k autonomnímu řízení může dospět jen dalším vývojem svého stávajícího systému na bázi kamer. Už v roce 2016 Elon Musk sliboval, že jeho vozy zvládnou do roka přejet celé Spojené státy bez zásahu řidiče. Mezitím automobilka nadále prodává svůj asistenční systém Autopilot, jehož záměrně zavádějící název i nastavení vyvolávají v řidičích zdání vyššího stupně automatizace. To prokazatelně vedlo k několika nehodám, negativnímu hodnocení ze strany evropských i amerických organizací a posměškům některých vlivných českých příznivců Tesly na adresu doopravdy autonomních prototypů Waymo, které se ve světle nejnovějších skutečností jeví poněkud neuvážené:
Autonomní řízení může vypadat různě. Mně tedy dává větší smysl přístup #Tesla, ale třeba se někomu tohle líbí;) https://t.co/D1bN8ForRj
— Radovan Vávra (@BlanikZ) February 13, 2021
U zákazníků a fanoušků tento přístup Tesle trvale prochází – i díky soustavné přízni technologických médií, která mají tendenci informovat o jakémkoliv počinu Elona Muska jen obdivně. A protože s jídlem roste chuť, automobilka svoji marketingovou asertivitu v čase stupňuje. Už nějakou dobu prodává zákazníkům „schopnost plně autonomního řízení“. Za nemalých 200 tisíc korun získáte funkci asistovaného řízení na dálničních nájezdech a sjezdech, automatické parkování, přivolání vozu na parkovišti – které v praxi moc přesvědčivě nefunguje – a dokonce i schopnost reagovat na dopravní značení upravující přednost v jízdě. To není málo, ale do „schopnosti plně autonomního řízení“ má systém Tesly pořád nekonečně daleko. Stále totiž vyžaduje permanentní dohled a nelze se spolehnout, že všechny situace vyřeší správně.
Právě proto třeba Euro NCAP považuje přístup Tesly za nevhodný. Řidič se totiž může nechat zdánlivě vysokým stupněm automatizace ukolébat a v kritické situaci reagovat chybně, pozdě – nebo obojí zároveň. „Schopnost plně autonomního řízení“ příliš nenadchla ani vlivnou americkou spotřebitelskou organizaci Consumer Reports. „Navzdory extrémně vysoké pořizovací ceně nepřinášejí některé funkce zákazníkům žádný velký přínos,“ konstatovala na základě detailního testování.
Přístup Tesly nedávno kritizovala i americká Národní rada pro bezpečnost dopravy (NTSB, vládní organizace zaměřená na vyšetřování nehod). V dopise adresovaném Národnímu úřadu pro bezpečnost silničního provozu (NHTSA) vyzývá její předseda Robert Sumwalt k přísnějším regulacím s odkazem na to, že Tesla nechává běžné řidiče testovat na veřejných komunikacích asistenční systém úrovně 2, který prezentuje jako schopný plně automatického řízení.
Proti Muskově trvalé snaze nadhodnocovat míru automatizace vozů Tesla se nedávno vymezil i ředitel Waymo John Krafcik, když dal najevo, že postupným vylepšováním kamerových systémů se k autonomnímu řízení dospět nedá:
Že tomu ve skutečnosti nemohl věřit ani sám Musk, naznačují další místa citovaného dokumentu. Automobilka v něm výslovně uvádí, že funkce City Streets bude i ve finální verzi pokročilý asistenční systém úrovně 2. Obzvláště pikantní je nicméně v kontextu Teslou používaných obchodních pojmenování hned následující pasáž: „(…) vývoj opravdových autonomních funkcí (SAE level 3+) se bude řídit naším iterativním procesem…“. Z kombinace slova „opravdových“ (v originále true, zvýrazněno redakcí Autobible) a budoucího času lze stěží vyvodit jiný závěr než ten, že systém, který Tesla za velké peníze prodává jako „schopnost plně autonomního řízení“, opravdu autonomní není a jen tak nebude. Jsme zvědavi, jestli si nekritičtí příznivci značky upraví názor alespoň teď, když to mají přímo od zdroje černé na bílém.