Z Prahy do Ženevy a zpět: Dva tisíce kilometrů se Škodou Fabia Combi 1.0 TSI

Ženevský autosalon má několik výhod. Tou největší je místo, kde se nejdůležitější akce svého druhu v Evropě koná. Areál Palexpo leží v podstatě na letišti, takže pokud koupíte včas letenky na přímou linku, dostanete se sem z Prahy za necelé dvě hodiny. My jsme ovšem tentokrát zvolili cestu autem. To nám dalo větší svobodu, protože jsme mohli zůstat na autosalonu, jak dlouho bylo třeba. Zároveň to byla dobrá příležitost, jak důkladně vyzkoušet na delší trase naší dlouhodobě testovanou Škodu Fabia Combi 1.0 TSI a nabrat zkušenosti, které v rámci běžných sedmidenních testů nemáme čas získat.

Pokud se motorističtí novináři rozhodnou pro cestu na autosalon po vlastní ose, obvykle si domluví větší rodinné auto se silným motorem, aby cesta pěkně ubíhala. V Ženevě jsem například zahlédl kolegy s Peugeotem 5008 nebo se Škodou Superb. Zřejmě proto se nikomu, komu jsem řekl, že já pojedu Fabií, můj záměr příliš nezamlouval.

Škoda Fabia je v principu jednoduché malé auto, určené zejména k dennímu popojíždění, a karoserie kombi na tom mnoho nemění. Jak se ale ukázalo, ani delší trasy nejsou ničím nepříjemným

Asi se to dá pochopit. Fabia je v principu jednoduchý městský automobil a karoserie kombi na této skutečnosti mnoho nemění. Na druhou stranu, o to by taková cesta mohla být zajímavější. Že se Superbem dojedete do Ženevy v klidu a v maximální pohodě, to by snad mělo být samozřejmé. Ale s tříválcovou Fabií?

S řízením vám příliš nepomůže 

Náš dlouhodobě testovaný exemplář si na chudou výbavu stěžovat nemůže, ale co se týká jízdních asistentů, nenabízí vůbec nic. Žádné hlídání jízdních pruhů, žádný adaptivní tempomat (ten si ovšem zájemci dokoupit mohou, pouze náš vůz ho nemá. Po faceliftu lze také pořídit hlídání mrtvých úhlů a automatické přepínání dálkových světel). Když si otevřeme menu palubního počítače věnované těmto systémům v naší Fabii, najdeme zde jedinou položku: přednárazový systém Front Assist. Už si ani nepamatuji, kdy naposledy jsem takto dlouhou cestu absolvoval s autem, které nemělo alespoň hlídání jízdních pruhů.

Doporučujeme: Škoda Fabia 2018 — TSI s filtrem pevných částic, diodová světla a sledování mrtvých úhlů

Fabia možná není na první pohled moc zajímavé auto, ale i to má své nesporné výhody. Malá Škodovka se v interiéru drží tradičního uspořádání ovládacích prvků a tradiční pozice za volantem. Vše je tam, kde to má být, sedadla mají příjemný tvar, posaz je přirozený. Vůz po vás nechce nic speciálního, což je dobrý základ k tomu, abyste bez problémů absolvovali i mnoho kilometrů. V našem případě přibližně dva tisíce.

Vestavěná navigace průběžně upravuje trasu podle aktuální dopravní situace. Bohužel se ukázalo, že speciálně na tuto funkci nelze moc spoléhat

Stejně tak nás Fabia upozorňovala na různé problémy na trase. Konkrétně zde „olej na vozovce“ jsme ale nepotkali

Ještě jednu důležitou věc bychom měli zdůraznit. Celou trasu jsem absolvoval sám. Mějte to na paměti zejména ve chvílích, kdy se v následujících odstavcích dostaneme k hodnocení dynamiky motoru ve vysokých rychlostech nebo ke spotřebě. Obecně ve mně Fabia po této cestě zanechala velmi dobrý dojem, hodnocení by ale asi bylo trochu jiné, kdybychom v autě jeli čtyři a měli plně naložený kufr.

Dálnice zvládá s přehledem

Z Prahy až do Ženevy se jede vcelku příjemně, protože celá trasa vede po dálnici. Jenže není dálnice, jako dálnice. V Německu se dá jet samozřejmě rychleji, zatímco ve Švýcarsku je naopak na dálnicích rychlost omezena na 120 km/h a navíc jsou zde celkem časté úseky s ještě nižším limitem. V zásadě tak tahle trasa nabídla zajímavou příležitost zjistit spotřebu jak při rychlé jízdě, tak naopak při jízdě vysoce ekonomické.

Doporučujeme: Zvládne Škoda Fabia s litrovým tříválcem víc než 200 km/h? Ano, a nemá s tím problém

Dálniční provoz nečiní naší Fabii žádný problém, o čemž jsme se v dosavadních několika měsících přesvědčili mnohokrát. Aby také ne, když testovaný tříválec o výkonu 82 kW (110 k) představuje vrcholnou motorizaci. Motor má dost točivého momentu na to, aby vůz utáhl i na šestku v dálničních stoupáních při rychlostech kolem 130 km/h, kdy točí necelé tři tisíce. Tohle je jedna z výhod malých přeplňovaných jednotek, které na rozdíl od těch atmosférických nemusíte při vyšších rychlostech tolik vytáčet, což je pohodlnější.

První tankování proběhlo už u Rozvadova po nějakých 180 km. Ne proto, že bychom museli, ale proto, abychom na konci Německa mohli po dalším dotankování vypočítat spotřebu. Nádrž o objemu 45 l je pro svižný průjezd Německem tak akorát

Kolem tachometrových 130 km/h je i díky poměrně dlouhým převodům v interiéru možná až překvapivé ticho, takže můžete nerušeně poslouchat třeba docela slušně hrající audiosystém doplněný o navigaci. I ve Fabii lze zadávat adresu do navigace pomocí hlasového ovládání, a funguje to velmi dobře.

K navigaci se ale vztahuje jedna z méně pozitivních zkušeností této cesty. Na základě aktuální dopravní situace vůz upravuje trasu a snaží se vás provést kolem kolon, jenže informace nejsou příliš aktuální. Během těchto tří dnů nás Fabia několikrát vedla kolem zácpy, která ale už podle aplikace Google Maps (a hlavně reálně) neexistovala, nebo se nás vůz snažil vést kolem „dopravního kolapsu“, což ovšem byla kolona kamionů čekající před švýcarskými hranicemi. V tomto směru nelze na navigaci příliš spoléhat. Chytrý telefon udělá lepší službu.

V Německu bez obav 

Největší výzvou měl být pro litrovou Fabii německý provoz na úsecích bez rychlostního limitu. Původně jsem nechtěl malý motor v Německu příliš trápit, ale brzy se ukázalo, že pro něj nejsou rychlosti kolem 160 km/h žádný problém, takže jsem začal jeho potenciál využívat poněkud více. Udržet se v levém dálničním pruhu zvládá Fabia bez větších potíží, samozřejmě za předpokladu, že občas uhnete někomu rychlejšímu. Nakonec i tempo kolem 200 km/h nepůsobí nenaložené Fabii moc velké potíže. Což mi přijde docela zajímavé vzhledem k tomu, o jaký vůz se jedná a jak malý má motor.

Zatímco v České republice bylo začátkem března velmi chladno, v Německu to vypadalo docela jinak. Teploty nad deset stupňů a jasno

V kombinaci s poklidným dopoledním provozem to byly ideální podmínky k vyzkoušení maximální rychlosti

Z počátku bylo ovšem potřeba zvyknout si na podvozek. Nedá se říci, že by Fabia byla v rychlostech blízkých jejímu maximu nějak zásadně rozevlátá, podvozek je ovšem naladěn spíše na komfort a vůz je trochu neklidný. Přirozeně na tom má svůj podíl také nízká hmotnost a ne zrovna nejširší rozchod kol.

Celkově ale pro mne byla jízda po Německu s naší Fabií příjemným překvapením. Po cestě zpět, kdy jsem ze Ženevy vyrážel až po obědě a popravdě i celkem unaven pochodováním po výstavišti, už nebylo co řešit. Pokud to šlo, volil jsem rychlost kolem 180 km/h. Cesta i v tomhle malém kombi pak příjemně ubíhá.

Spotřeba není špatná 

Abychom zjistili přesnou spotřebu při jízdě po Německu, došlo k prvnímu tankování už u Rozvadova. Fabia má nádrž o objemu 45 litrů, což by mělo stačit pro průjezd Německem. Nakonec to bylo tak akorát, kdy jsme po ujetí 525 km dotankovali 39 litrů. Cestu napříč Německem Fabia dala za 7,6 l/100 km.

Doporučujeme: Za polárním kruhem (nejen) se Škodou Karoq —  Sobi, zábava, kýč a zamrzlá příroda

Zpátky jsme stejný postup zopakovali s tím, že jsme tankovali na první německé čerpací stanici a dotankovali opět u Rozvadova. Zpět bylo tempo svižnější, a to se na spotřebě podepsalo. Fabia si vzala 39,93 litrů po ujetí 499 km, v průměru tedy jela za 8 l/100 km. Tato hodnota ale navíc obsahuje hodinové poskakování zácpou kolem Karlsruhe. Pravdou také zůstává, že při rychlostech blížících se 200 km/h klesá ručička palivoměru téměř před očima. Padle palubního počítače je v takových chvílích spotřeba zhruba 15 l/100 km.

Krátká zastávka u klidného Ženevského jezera představovala dokonalý kontrast k tomu, co se tou dobou dělo na výstavišti

Obdélník pod SPZ značí přítomnost systému Front Assist. Ten nás v jedné z německých kolon patrně uchránil před drobnou kolizí z nepozornosti

Švýcarsko ukázalo spotřebu při opačném stylu jízdy. Na dálnicích klidných 120 km/h, někdy i méně, plynulý provoz, žádný spěch. Nádrž o objemu 45 l vystačila na dojetí z německých hranic do Ženevy, popojíždění v jejím okolí, jednu vskutku nekonečnou ženevskou zácpu a návrat zpět do Německa. Řečí čísel to znamená 705 ujetých kilometrů, natankování 39 litrů a průměr 5,5 l/100 km. Pro úplnost, palubní počítač byl o desetinku optimističtější.

Pokud vezmeme v úvahu úplně celý ženevský výlet, pak Fabia spotřebovala na trase dlouhé 2090 km dohromady 142,53 litrů, což nám dává průměrnou spotřebu 6,82 l/100 km. To lze vzhledem k tomu, že jsme většinu trasy absolvovali ve svižnějším tempu, brát jako sympatický výsledek. Zejména v Německu jsem očekával vyšší spotřebu.

I když je Fabia pro mnoho lidí takové to obyčejné auto, vhodné leda pro dojíždění do práce a zpět, výlet do Ženevy ukázal, že ani takto dlouhé trasy pro ni a především pro řidiče nejsou žádný problém.