Skromný Ital bez hvězdných manýrů, podle vzpomínek těch, kteří měli čest jej znát, málomluvný, úsporný ve slovech i gestech – to byl Marcello Gandini, který přišel na svět v automobilové metropoli Turíně 26. srpna 1938. Rodina Gandiniových byla na hony vzdálená od automobilového dění a techniky všeobecně, „papà“ Gandini byl hudebník a dirigent symfonického orchestru. Mladý Marcello ale odmítal jít v jeho šlépějích, i během školní docházky začínal kreslit karosérie aut a takzvané užité umění.
Svět nedostal muzikanta, ale návrháře!
Tvůrčí cesta nadějného Itala dostala ten správný směr v roce 1963, kdy se mladý Gandini osobně obrací na tehdy již proslulého Nuccia Bertoneho s žádostí o zařazení do jeho týmu návrhářů. Místo písemného doporučení s sebou přinesl desítky vyzrálých návrhů. Proti jeho přijetí se ale postavil Giorgetto Giugiaro; dnes můžeme spekulovat, zda v něm cítil silného konkurenta a možné ohrožení vlastní kariéry u Bertoneho. Ovšem už dva roky po tomto osudovém setkání Giugiaro odchází a Bertone si osobně jede pro mladého Gandiniho. Začíná plodná spolupráce, trvající plných patnáct let.
Zpočátku se Gandini podílí na celkovém designu karosérií jen detaily, ale poté, co se Bertone skálopevně přesvědčil, že Gandini je schopný uvažovat nejen mnoho let dopředu, ale i s přihlédnutím na tvorbu automobilové módy, dostává nový designér volnou ruku.
Autobianchi A112 dokazuje, že Marcello Gandini neuváděl do života jen mnohasetkoňové supersporty, ale i kubatury, populární u většiny italského národa
První samostatnou prací, kdy Gandini nesl poprvé vlastní kůži na trh, se stalo Lamborghini Miura. Jeho technický tvůrce a rival Enza Ferrariho pověřil studio Bertone zhotovením karosérie a úpravou celého konceptu tak, aby byla budoucí hvězda autosalónů připravená do Lamborghiniho expozice v Ženevě na jaře 1966. Gandini byl tedy doslova hozený do vody, aby plaval… Čtyři měsíce na stavbu prototypu? Nemožné!
První zakázkou byla Miura, znamenající průlom
Ale Marcello Gandini porazil skeptiky i čas, protože Miura se stala monumentem autosalónu – a tím je pro mnohé dodnes. Vedle dalších exotických vozidel je učebnicovým příkladem italské designové školy a Gandini si na ní „udělal“ kariéru. Pak přišel Marzal, který se ale na rozdíl od Miury do sériové výroby nedostal, následovala atraktivní a přísně klínovitá Alfa Romeo Carabo (oba posledně jmenované modely byly nedlouho po premiéře dostupné ve formě modelů Matchbox 1–75). Pak ovšem přišla pecka a s ní další dodnes doslova zbožštělý designérský počin.
Lamborghini Countach – kdo by jej neznal? Jeho agresívní linie a nůžkové dveře, otevírající se vzhůru a současně dopředu znají i ti, jejichž zájmem a doménou jsou třeba offroady a kombíky. Když Countach s razancí bouřlivé přílivové vlny vpadl na veřejnost, byla reakce tisku a dalších sdělovacích prostředků jednoznačná: něco podobného přece nemůže do série! Ale Gandini a Bertone si to prosadili, Ferrucio Lamborghini se později vyjádřil, že nikdy nelitoval vstupu Countachu mezi produkční Lamba!
Gandini umí vše, také nižší a střední třídu
Ovšem nejen superautomobily je živ člověk: Marcello Gandini dokázal navrhnout i dodnes známý a klasický Autobianchi A112, který se sice dostal do vyšší cenové třídy než konkurenční Fiat 127, ale i tak našel si desítky tisíc obdivovatelů. Do vyšší střední třídy vstoupil Gandini návrhem Fiatu 132, který sice nepatřil mezi komerčně nejúspěšnější (tradiční propady Fiatu mimo kategorie nejmenší a nižší střední kategorie), ale oblíbil si jej třeba „Commendatore“ Enzo, používající model 132 k běžným jízdám do své továrny.
Průlomem v celosvětovém měřítku se dá nazvat Gandiniho návrh řady E12 koncernu BMW. „Pětka“ se zapsala jako jedna z nejúspěšnějších poválečných modelů…
Během konce let šedesátých a následující dekády z Gandiniho skic vystoupilo množství dodnes proslulých sériových kreací i nerealizovaných konceptů, jmenujme například Alfu Romeo Montreal, o níž jsme před časem psali, nebo tvarově zcela odlišný Lamborghini Jarama. Ten proslul svými naznačenými hranami a rovnými plochami – veřejnost jej sice nepřijala tak jednoznačně jako třeba Miuru či Espadu, ale své místo v příběhu Marcella Gandiniho jí nikdo nemůže a nesmí upřít.
Život jde dál, Gandini postupně vyzrává a společně s tím se mění i jeho designové představy. Přichází Maserati Khamsin a na druhé straně cenového portfolia třeba malý Volkswagen Polo. Ten sice nikdy nedoznal průlomového úspěchu, srovnatelného s Golfem, ale modelová řada se vyrábí dodnes. Podobně na tom je práce pro mnichovský koncern, který už v druhé polovině 60. let začal připravovat nástupce rychle stárnoucích sedanů „Neue Klasse“ a konkurenta budoucích stuttgartských W123 a Granad z Kolína nad Rýnem. Nováček se jmenoval E12, dodnes je mezi ctiteli „ledvinek“ braný jako etalon, a kompletní karosérie je dílem Marcella Gandiniho.
Odchod ze studia Bertone v přátelském duchu
Pak přišel rok 1980. Gandini požádal Bertoneho o ukončení jejich vzájemné spolupráce. Nebyly mezi nimi neshody ani nevraživost, třebaže Bertone proslul značným temperamentem a Gandini se spíše držel „zpátky“. To se jen návrhář dostal na rozcestí, odkud vedly dvě životní dráhy: buď bude stále jen druhý po Nucciovi nebo půjde svou cestou jako nezávislý designér. Zvolil druhou možnost, ale jeho odchod ze studia Bertone byl přátelský a oba slavní Italové si zůstali nadále blízcí…
Prvními samostatnými pracemi kompletních vozidel se staly Gandiniho projekty Citroënu BX, koncernově typicky odlišného, ale přesto ve srovnání s GS a CX poněkud fádního modelu. Ale tady je třeba brát v potaz dobu vzniku designového návrhu. Další známou Gandiniho kreací je druhá generace populárního Renaultu 5 (1984), později zvaného „Superpětka“ (SuperCinq). Bylo to úhledné a úspěšné vozidlo, dodnes ale zůstalo trochu ve stínu první generace.
Devadesátá léta přinesla nejen automobily, ale i nábytek
Do deváté dekády vstoupil Gandini ve spolupráci s firmou Maserati, pro níž zpracoval návrh Shamalu s atraktivní tříprostorovou karosérií. Model se vyráběl šest let a za tu dobu vznikly necelé čtyři stovky exemplářů. O dva roky později Gandini dokončuje projekt, pro nějž bylo oživené slavné jméno Ghibli – s tvarovou podobností Shamalu a ostatním typům Maserati této doby. Ghibli nezklamalo, zákazníky zaujalo natolik, že Gandini v roce 1994 nabízí koncernu čtvrtou generační řadu legendárního Quattroporte s masívním vzhledem svalnatého sedanu.
Ani na sklonku života se Gandini neoprostil od milované práce, stále se pohyboval v blízkosti tisíců návrhů a nákresů
Koncem let devadesátých Gandini opět začal myslet na užité umění, ale i na architekturu a průmyslový design. Známým je jeho návrh vrtulníku Heli Sport pro italsko-argentinského výrobce. Také se věnoval realizaci interiérů soukromých domů i hotelových a restauračních objektů, dokud jej opět nezlákala auta: jeho rukopis najdeme na Bugatti EB110, na rovněž supersportovní Cizetě Moroder a dalších.
Marcello Gandini byl aktivní až do svých posledních dnů. Svým žákům a následovníkům dodával odvahu a chuť vidět věci z pohledu nikoliv současného, ale futuristického: „Nebojujte za to, co už udělali jiní, ale jděte dál. Neopakujte ani ostatní, ani sebe!“
Velký muž italského designu a světové proslulosti odešel 13. března 2024. Čest jeho památce a věčná sláva automobilům, zrozeným z rukopisu jeho geniální ruky…
Zdroj: archiv autora, archiv JUDr. Jana Tulise, Bertone, Automobil Revue
Autor článku děkuje JUDr. Tulisovi za laskavé svolení k použití fotografie z osobního archivu