• Originální design, který v daných kubaturách nemá konkurenci
• Nadstandardní podvozkové komponenty
• Dospělé rozměry a ergonomie

–

• Výkonový deficit vůči limitu skupiny A1 u CB125R
• Nevzhledná koncovka výfuku u CB300R

Znalci kavárenské terminologie snad prominou, že titulek odkazuje nikoli na sílu, ale na objem jejich oblíbeného nápoje. Pokud bychom chtěli pro dvě nejmenší hondy řady Neo Sports Café najít přirovnání přesněji odpovídající jejich výkonu, zazněla by v názvu článku zřejmě slova jako horká čokoláda nebo cappuccino.

Podobně jako zmíněné „soft“ nápoje jsou totiž i oba testované strojky primárně určeny bikerům, kterým v konzumaci stimulační látky (řeč už pochopitelně není o kofeinu, ale o adrenalinu) v koncentrovanější podobě brání nízký věk nebo nedostatek zkušeností. A pak také těm, kdo po silnějších dávkách jednoduše nezatouží ani s přibývajícími léty strávenými v jedné stopě nebo už naopak mají svoje bláznivé roky za sebou. Za hlavní cílovou skupinu však můžeme u stopětadvacítky považovat šestnáctileté nováčky s řidičským průkazem skupiny A1, u třístovky pak mírně pokročilé držitele řidičáku A2 ve věku 18+.

Necelá třetinka objemu, víc než 30 koní. Maximální rychlost 140 km/h

Poměr objem/výkon je u 125 podobný. Z kopce se  rozjede až na 110

Výkonové parametry ani jednoho z motocyklů sice naplno nevyužívají limity stanovené legislativou – u třístovky by se motoráři dostali na povolené maximum 35 kW (A2) jen za cenu nepřiměřených výrobních nákladů –, zato stylem a výbavou se malá „cébéčka“ svému litrovému vzoru vyrovnají. Jestliže si Honda chce tímto způsobem vychovat novou generaci zákazníků, vzala to za správný konec. Dospělost přece byla v mládí snem snad každého z nás. Když v šestnácti ještě nesmíte velkou motorku řídit, budete štěstím bez sebe, že váš „entry bike“ alespoň vypadá jako tátova 145koňová mašina. Co vypadá, on je dokonce i ověšený skoro stejnými komponenty! U třístovky to až taková rarita není, ale stopětadvacítka s převrácenou vidlicí a čtyřpístkovým radiálním třmenem, to se zas tak často nevidí.

Škoda, že spaliny třístovky nepochytá kratší tlumič

Na koncovku stopětadvacítky se kouká mnohem lépe

Zadní kyvka – přestože vyrobená „jenom“ z ocelového výlisku – vypadá rovněž velmi seriózně (na menší CB125R je navíc pěkně vidět z obou stran) a díky minimalistickému pojetí kapot i nádrže mohou kamarádi před školou uznale pokývat hlavou také nad masivním svařencem příhradového rámu. Méně už je oslní zvuk výfuku, přiškrcený europředpisem na hlukovou úroveň šeptandy copatých spolužaček při hodině fyziky. A v tomto ohledu je celkem lhostejno, zda jste ráno přijeli na „dváce“ nebo „tříkilu“ – se sériovou koncovkou mají k rozbíjení okenních tabulek obě mladé pušky dost daleko. Zato výkonové rozdíly mezi jednoválci jsou propastné a celkem přesně kopírují logiku legislativy. Potenciál stopětadvacítky odpovídá omezenému pudu sebezáchovy šestnáctiletého pubescenta, ale jako cvičební nástroj k získání potřebných návyků bohatě stačí.

Zadní kyvka není žádný věchýtek. Vede motorku jako po kolejích

Čtyřpístkový Nissin pracuje pod dohledem dvoukanálového ABS

S třináctikoňovou „špičkou“ ležící vysoko v deseti tisících otáčkách žádné nechtěné wheelie při rozjezdu nehrozí, při troše šikovnosti se však role třídního chuligána vzdávat nemusíte. Motor jde za plynem velmi ochotně a kvalty padají do šestistupňové skříně jako po másle, takže i k maximální rychlosti lehce přes stovku se CB125R prokouše snadno a jízdní vlastnosti nezůstávají nic dlužny předimenzovanému podvozku, stavěnému zároveň pro dvakrát silnější a o 20 kg těžší třístovku. Na sbírání prvních zkušeností je tedy dvacka jak dělaná, ale bude nejspíš jen otázkou času, než motocyklový adjunkt narazí na její výkonový limit.

Víc váhy je opticky na předku, v reálu je poměr vyvážený

S předrevolučním rokem vydání v řidičáku v kapse to mohu těžko objektivně posoudit, ale dvouletý interval mezi věkovou hranicí skupin A1 a A2 mi připadá jako dostatečně dlouhá přípravka na vstup do další etapy motorkářského života. A na co jiného v osmnácti přesednout než na CB300R? Dostanete do ruky v podstatě tu samou motorku s živějším motorem, takže si nemusíte zvykat na nic nového, a pokud převážnou část kilometrů najezdíte po městě a blízkém okolí, můžete s ní klidně strávit i víc než dva roky motorkářského života.

Honda CB125R a CB300R: Verdikt

Malá „cébéčka“ přinesla do začátečnických kubatur svěží vítr. Design moderního café raceru v nabídce motocyklů pro skupiny A1 respektive A2 chyběl a Honda našla řešení pro ty, kdo chtějí vybočit z řady sportovních nakedů, supersportů či cestovních endur. Při použití nadprůměrných komponentů a tradičně vysoké kvalitě zpracování navíc dokázala udržet cenu na rozumné úrovni, takže omladině zbude na benzin i na kávu.

• 
• 
• 

Dalších 24 fotografií