V posledních týdnech se v médiích objevuje iniciativa profesionálních cyklistů, jejichž cílem je uzákonit, aby bylo jezdce na kole povinné předjíždět ve vzdálenosti alespoň 1,5 metru. Informuje o tom i na svém webu, kde mimo jiné stojí: „Chceme zlepšit bezpečnost cyklistů...“ Paradoxní ale je, že by v tom případě měli cyklisté nejprve volat po ostřejším dozoru nad sebou samými. Statistiky totiž dokládají, že za většinu nehod, a to i smrtelných, mohou sami.
Podle policejních statistik cyklisté loni zavinili 2603 nehod. To je 64 procent ze všech nehod s účastí jezdců na kole. Ještě horší je ale statistika úmrtí. V roce 2019 zahynulo na českých silnicích 36 cyklistů, 27 z nich přitom bylo podle policie viníky nehody. To jsou tři čtvrtiny!
Že jsou cyklisté sami sobě nebezpeční, dokládá i srovnání této statistiky s motorkáři, na které se často ukazuje jako na jednu stranu velmi zranitelné a na druhou nezodpovědné účastníky silničního provozu. Loni v Česku zahynulo 70 motorkářů, za svou smrt mohlo 46 z nich, tedy 65,7 procenta a o 9,3 procentního bodu méně než v případě cyklistů.
Strašidelně ale působí i alkoholová bilance. Z 2603 způsobených nehod byli cyklisté v 782 případech pod vlivem alkoholu. Z toho 509 (20 %) nadýchalo více než 1,51 promile! „Vliv alkoholu u cyklistů je podobný jako u řidičů vozidel. Dodává jim sebedůvěru, a přitom snižuje vnímaní, zpomaluje reakce, zhoršuje schopnost řídit. Může se stát, že cyklista bude natolik opilý, že se stane nebezpečným pro sebe i ostatní účastníky silničního provozu,“ varuje Jan Polák, ředitel Týmu silniční bezpečnosti.
Držte se dál od cyklistů!
Když se nad tím řidič hlouběji zamyslí, dojde mu, že iniciativa profesionálních cyklistů vlastně dává smysl. Z hlediska bezpečnosti je totiž dobré se držet od lidí na kole co nejdál, aby měli při svém opileckém vrávorání prostor a nepřipletli se řidiči do cesty a v nejhorším případě nezpůsobili smrtelnou nehodu.
Ale žerty stranou. Předjíždět cyklistu s co největším odstupem je smysluplné, zejména ve vyšších rychlostech. Kolemjedoucí auto totiž vytváří tlakovou vlnu, která může jezdci na kole zhoršit stabilitu. Snižuje se také riziko střetu. Rozhodně ale není dobrou cestou něco takového uzákonit. V rámci dodržování pravidel by se pak z mnoha volně průjezdných míst staly špunty, kde jeden cyklista zablokuje řidiče, kteří ho prostě nebudou legálně schopni předjet. Řeč je například o většině městských ulic.
Iniciativě profesionálních cyklistů bychom pak doporučili, aby se věnovala spíše osvětě ve vlastních řadách. Je potřeba neustále opakovat, že i když kolo slouží hlavně k rekreaci, není dobré s ním vyrážet na pivo. Cyklista je stále účastníkem silničního provozu a podle toho se musí také chovat. Kdybychom se měli řídit politikou velkého biče a malého dvora, kterou státní instituce uplatňují na řidiče motorových vozidel, možná by stálo za zvážení, zda cyklisty coby obzvlášť zranitelnou skupinu nepouštět do provozu pouze pod podmínkou získání nějaké formy řidičského oprávnění. Co takhle cyklistický „řidičák na zkoušku“?