Kia Optima SW GT v dlouhodobém testu: zpět k (alpským) kořenům

Optima GT, kterou máme v redakci na dlouhodobý test, je – až do příchodu novinky Stinger – nejvýkonnějším a nejrychlejším modelem v evropské nabídce značky Kia. V Evropě se také vyvíjela a testovala. Samotná automobilka uvádí, že Optima GT je výsledkem spolupráce evropského vývojového centra v německém Rüsselsheimu a globálního vývojového centra v korejském Namyangu.

Dosavadní díly dlouhodobého testu

Kia Optima Sportswagon GT v dlouhodobém testu: Začínáme

Kia Optima Sportswagon GT v dlouhodobém testu: Rychlejší, než slibují

Kia Optima Sportswagon GT v dlouhodobém testu: Na brzdě obstála

Na starém kontinentu logicky probíhala i velká část provozních zkoušek. Prototypy najezdily více než deset tisíc kilometrů na Severní smyčce Nürburgringu, ale nejen tam. Třeba brzdy se zkoušely na Großglockner-Hochalpenstraße. Vysokohorská silnice přetínající hlavní hřeben Alp není jen oblíbenou turistickou destinací a téměř poutním místem motorkářů a majitelů sportovních aut, ale také svého druhu testovacím polygonem. Dlouhé klesání proložené ostrými zatáčkami je jako dělané ke zkoušení brzd. Víc než o jejich výkon jde o odolnost vůči „fadingu“, vadnutí při delším namáhání. Protože jsme na Großgklockneru dlouho nebyli, neodolali jsme zámince udělat si s redakční Optimou výlet.

Kvalitní asfalt, přehledné zatáčky různých poloměrů a impozantní scenérie vysokohorských masivů – Großglocknerská silnice je sice už povážlivě „profláknutá“, ale na působivosti jí to neubírá

Großglocknerská vysokohorská silnice spojuje turistickou oblast okolo Zell am See a Kaprunu na severu s městečkem Lienz nedaleko italských hranic. Neplést s Lincem (Linz) u hranic českých! Silnice je pojmenovaná po nejvyšší hoře Rakouska, která se tyčí několik kilometrů západně do nadmořské výšky 3798 m. Po asi sedmihodinové cestě přes Mnichov a přenocování v Kaprunu přijíždíme k mýtné bráně kousek za městečkem Bruck an der Großglocknerstraße v sobotu okolo deváté ráno. Díky místní „Sommerkarte“ platíme za osobní auto 31,5 eur (v přepočtu přibližně 822 Kč), jinak bychom to měli ještě o čtyři eura dražší.

Přestože je sobota ráno, provoz už neobyčejně vázne. Kolona se vleče krokem a zatímco motorkáři, pro které je tato silnice jednou z nejoblíbenějších dovolenkových destinací v celé Evropě, se mezeru po mezeře probíjejí vpřed, nám nezbývá než trénovat trpělivost. Posléze se ukáže, co je příčinou: v čele kolony jede autobus, který na úzké a klikaté cestě do kopce nemůže předjíždět skupinky cyklistů. A jimi se to zde po ránu jen hemží.

Kvůli dlouhému klesání s ostrými zatáčkami se tady často testují prototypy nových aut

Testování brzd na Großglockneru absolvovala v rámci vývoje i Optima GT

Ano, grossglocknerská silnice přitahuje vozidla nejrůznějších kategorií. Běžně tu potkáte i youngtimery nebo sportovní auta, často ve větších skupinách na organizovaných klubových výletech. A v době naší návštěvy bylo parkoviště pod vyhlídkou Edelweiss-Spitze na nejvyšším místě trasy (2571 m n.m.) v obležení historických hasičských vozů. Setkat se zde ovšem můžete také s maskovanými prototypy aut zcela nových. Od nejvyššího bodu je to zpět k mýtné bráně ve Ferleitenu na severní straně téměř 13 kilometrů klesání, proloženého mnoha ostrými zatáčkami. Právě v tomto úseku automobilky testují odolnost brzd. V sobotu dopoledne ale potkáváme pouze jeden maskovaný Ford, patrně Tourneo Connect nebo něco podobného.

Pro motorkáře je silnice doslova poutním místem, na letní cestě do Alp ji nevynechá skoro nikdo. Potkáte zde ale i cyklisty, veteránisty a samozřejmě majitele sportovních aut

Cestou nahoru nicméně brzdy příliš ke slovu nepřijdou. Zabrat dostane spíš motor, přestože moderní přeplňované agregáty se s úbytkem kyslíku v řídnoucím vzduchu vypořádají mnohem lépe než atmosférické motory. A neodpočinou si ani pneumatiky, protože krátké rovinky do kopce jsou proložené mnoha zatáčkami. Některé jsou ostré, sotva na jedničku, zatímco jindy jde o pěkné konstantní oblouky na roztočenou dvojku nebo klidnější trojku.

Když se nám konečně podaří předjet autobus, rychle stoupáme nesčetnými serpentinami nahoru. Každá má svoje číslo s uvedenou nadmořskou výškou a krajina se rychle mění. Idylický svět alpských luk s pasoucími se kravami postupně ustupuje kamenitému reliéfu se zbytky sněhu a velkolepým výhledům na horské masivy okolo. Za volantem si ale scenérii tolik neužijete, klikatá silnice s plynule navazujícími zatáčkami různých poloměrů vás brzy pohltí. Lepší je při řízení opravdu řídit a pohled do krajiny si vychutnat na některém z mnoha odpočivadel a odstavných parkovišť.

Optima GT se silným turbomotorem a spoustou přilnavosti byla v zatáčkách na Großglockneru ve svém živlu

Ke slovu často přišel režim Sport s ostřejším nastavením plynu, převodovky, řízení i adaptivních tlumičů

Kvalitní asfalt umožňuje aktivovat tlačítkem vedle voliče převodovky režim Sport a užít si ostřejší mapování plynového pedálu spolu s tužším nastavením elektrického posilovače řízení i adaptivních tlumičů pérování. Optima GT se na téhle náročné silnici předvádí ve stejném světle, jako ji známe z domova: přesná, jistá, poslušná, s dostatkem snadno dostupné síly. Není to vyloženě sportovní kombi, to ne, ale má dost dynamické suverenity na to, abyste si svižnou jízdu jaksepatří užili.

Základní cena jednodenního vjezdu pro osobní auto je 35,50 € (přibližně 925 Kč)

Při placení u mýtné brány dostanete brožuru s informacemi i v českém jazyce

Kousek pod horizontem se od hlavního tahu odděluje krátká silnice na Edelweiss-Spitze. Je kostkovaná, úzká a zakroucená ostrými vracečkami, takže nahoru mohou jen osobní auta, motorky a kola. Můžete si tu dát kýčovitou gulášovku a skvělé povidlové knedlíky s mořem vanilkové omáčky, jako jsme to udělali my; v obchodě se suvenýry pořídit kýčovitého jódlujícího sviště; nebo se pokochat kýčovitým pohledem na více než třicet třítisícovek okolo. Další program je na vás.

Pro některé zde výlet končí a jakmile se nabaží hor, vrátí se stejnou cestou dolů do Kaprunu. Dá se tu strávit celý den ježděním sem a tam. Projíždějící turisté, většinou na motocyklech, pokračují dál směrem na Itálii. Také je ale možné odbočit po několika kilometrech na slepou cestu k Výšině císaře Františka Josefa, kde je na nápor turistů připraveno dokonce několikapatrové (a bezplatné) parkoviště. Nedlouhá zajížďka za to určitě stojí. A nejen proto, že vede po krásné horské silnici s pěknými zatáčkami okolo vodopádů a smaragdových jezer.

Jasně, po dálnicích dojedete k moři rychleji, ale ochudíte se o podobné scenérie, které na großglocknerské silnici čekají doslova za každou zatáčkou

Je odsud parádní výhled na Großglockner, ale s dobrým turistickým vybavením se můžete vydat i na procházku po ledovci nebo jen obejít po štěrkových stezkách menší okruh, ze kterého lze na travnatých svazích zahlédnout sviště. Sice nejódlující, ale živé. Jen pozor! Moderní turbomotory si s řídkým vzduchem možná poradí, ale vaše plíce pocítí omezený příděl kyslíku už po několika desítkách kroků do mírného kopce. Dobré je pamatovat i na oblečení, pokud se chcete vzdálit od auta na víc než jednotky minut chůze. Počasí vysoko v horách umí být i uprostřed léta krajně nevyzpytatelné.

Z hlavní trasy můžete odbočit na slepou cestu k Výšině císaře Františka Jozefa

Pokud tak učiníte, uvidíte mimo jiné alpský ledovec, (živé) sviště i kaskádovité vodopády

My jsme si na großglocknerskou silnici vyhradili celý jeden den se dvěma přenocováními v Kaprunu. Tam jsme jeli v pátek přes Plzeň a Mnichov, zpět v neděli okolo Salzburku a přes České Budějovice. Příjemným překvapením byla spotřeba Optimy GT. Dlouhodoně se drží těsně pod jedenácti litry, ale na delší cestě dramaticky klesla. Do Kaprunu jsme přijeli s průměrem 7,5 /100 km, cestu zpět pak Kia zvládla za 7,9 l/100 km (podle palubního počítače). I udávaná kombinovaná spotřeba je přitom ještě o tři decilitry vyšší.

Großglockner-Hochalpenstraße v číslech

• V provozu od: 3. srpna 1935
• Délka: 48 km
• Počet serpentin: 36
• Nejvyšší bod: 2571 m n.m.
• Převýšení: 1894 m (5,7 %)

Komfort na dlouhé cestě nás na rozdíl od spotřeby nepřekvapil, ale jen proto, že jsme ho čekali. Písmena GT nejsou v názvu nejrychlejší Optimy jen tak. Na volných úsecích německých dálnic i v pátečních kolonách okolo Mnichova řidiči hodně uleví – většinou solidně fungující – adaptivní tempomat v kombinaci se systémem udržování v jízdním pruhu. Vím, že většina motoristických novinářů se těmto moderním pomocníkům stále ještě brání, o širší veřejnosti nemluvě. Já je ale používám rád, zvlášť na monotónních úsecích nebo v hustém provozu, kdy udržování směru nebo odstupu žádnou řidičskou rozkoš tak jako tak nepřináší.

Solidním komfortem nás na dlouhé cestě potěšila i sedadla Optimy GT. Jsou sice tvarovaná sportovně, ale výraznější bočnice při jízdě nijak nepřekážejí ani netlačí a čalounění je tuhé tak akorát, aby ani po mnoha hodinách za volantem nebolela záda. Nebýt výraznějšího valivého hluku od širokých pneumatik, nebylo by cestovním kvalitám našeho bílého kombíku vlastně co vytknout. V levém pruhu německé dálnice i v klikatých alpských serpentinách Optima nezapře, že ji vyvíjeli evropští inženýři pro evropské řidiče.

Určitě si prohlédněte i navazující galerii, najdete v ní desítky dalších fotografií přírody a techniky, se kterou jsme se na Hochalpenstraße potkali