Kouzlo bohaté sklizně: Zkusili jsme, jak se řídí moderní kombajn

Zatímco v dekádách před sametovou revolucí bylo téma žní celospolečenskou záležitostí mimořádného politického významu, v posledních letech potichu vyšumělo kamsi do kategorie „samozřejmost“. To není nostalgie, to je fakt. Kdo však jsou ženy a mužové, jimž dnes můžeme děkovat za chléb náš vezdejší, a s jakou technikou pracují? Hledat odpovědi na tyto i mnohé jiné otázky jsme se vydali přímo do terénu.

Moderní kombajny si při cestě po silnici žací ústrojí tahají za sebou na přívěsném vozíku

Na silnici zabere kombajn oba pruhy, jeho předvoj by mělo tvořit vozidlo označené oranžovým majáčkem

Tak jako v mnoha jiných případech panují také o životě zemědělců značně zkreslené a romantické představy inspirované snad ještě bratranci Veverkovými a jejich ruchadlem. Realita je ale mnohem prozaičtější a právě období žní je toho nejtypičtějším příkladem. Hospodářství pana Valenty v Měrunicích v Ústeckém kraji nedaleko Loun je jedním z těch desítek vesnických podniků obhospodařujících okolní úrodné lány. Zdánlivý nepořádek na rozlehlém dvoře někdejšího JZD tvoří především nejrůznější zemědělská mechanizace od valníků, přes traktory, rozličné připojitelné příslušenství až po kombajny.

„Potřebujete je jen tři týdny v roce, ale málokterý zemědělec se bez nich dnes obejde,“ naráží Radovan Svoboda z dealerství firmy Claas z nedaleké Rané na typickou skutečnost, že moderní kombajn je pěkně drahým špásem. Byli jsme domluveni na devátou, ale na pole se zatím nejede. „Jednomu z našich dvou kombajnů nefunguje nějaká hydraulika na liště“, informuje nás dcera majitele hospodářství. Máme tedy zatím unikátní možnost prozkoumat celý kombajn, neboli sklízecí mlátičku, pěkně zblízka.

Přečtěte si také:

Galerie: 10 fascinujících traktorů, kvůli kterým se budete chtít stát zemědělcem

Vezmeme-li to odpředu, je alfou a omegou všeho rozměrná žací lišta, která může mít na šířku sedm, ale třeba také přes dvanáct metrů, běžně to dnes bývá okolo devíti. Jen pro srovnání – někdejší východoněmecké kombajny Fortschritt mívaly v nejlepších specifikacích záběr lehce přes sedm metrů. V celé šířce lišty je v pohybu klasická řada ostrých zubů podsekávající klasy obilí v předvolené výšce. Uťaté stvoly jsou odsud pomocí průběžného šneku hnány do středu, odkud je šikmý dopravník vyveze přímo k mláticímu bubnu.

Základním prvkem kombajnu je klasická žací lišta s dlouhou řadou ostrých zubů. Mívá různé šířky, zcela běžné jsou dnes devítimetrové lišty

Kombajny značky Claas však používají ještě předřazený, tzv. urychlovací buben s jednotlivými výstupky, který vstupující materiál rovnoměrněji rozprostře a zachytí až 30 % zrn hned v úvodu procesu. „Výhodou tohoto patentovaného řešení je, že nepotřebujete takový výkon motoru kombajnu pro pohon hlavního mláticího bubnu, neboť materiál do něj už přichází předpřipravený,“ upozorňuje pan Svoboda. Pod samotným mláticím bubnem bývá různě velká mezera podle druhu sklízeného obilí. Vymlácené zrní padá do sběrného koše pod bubnem. To jsme ale, obrazně řečeno, teprve v první třetině kombajnu. Je zřejmé, že mláticí buben nevymlátí z obilí veškeré zrno, úroda proto putuje do další fáze, kde se buď vytřasadla nebo u modernějších a dražších kombajnů rotor postarají o zbytek zrna, které se zatím z klasů nepodařilo dobýt. Na konci řetězce čeká drtič, měnící vymlácené klasy na řezanku, která je rozmetávána za kombajn zpět na pole.

Pohon strojů Claas zpravidla obstarávají naftové motory Mercedes. Tento má výkon 431 kW

Do vstupního portálu dopravníku, ústícího do mláticího mechanismu, ruku strčit nechcete...

Ještě se ale musíme vrátit k cestě samotného zrní. To putuje z vytřasadel na síta, odkud ventilátor vyfukuje ven plevy (obal zrna) a zrní je šnekovým dopravníkem přemisťováno do zásobníku, který ho zpravidla pojme mezi 9000 a 11 000 litry. Jakmile je zásobník plný, výsypníkem se během několika málo minut celý náklad ocitne na vedle jedoucím valníku.

Směr jízdy se v manuálním režimu koriguje tradičním volantem

Z joysticku je možné ovládat nejdůležitější pracovní funkce

Martin se vybavuje svačinou, kofolou a šortkami, mydlí sklo pro dobrý výhled a hurá na pole. Představovali jsme si mnohahodinovou jízdu rychlostí svižné chůze za autem s majáčkem, ale chyba lávky. Dnešní kombajny jezdí s přehledem bezmála čtyřicítkou, takže pět kilometrů k žírnému lánu zdoláváme jen o trochu pomaleji než osobák, cestu nám razí traktor s valníkem a majáčkem. K řízení kombajnu vám sice stačí řidičský průkaz skupiny T, každý stroj ale vyžaduje poměrně dlouhé a náročné proškolení, než může nováček vyrazit na pole bez instruktora – přece jen nejde o nic menšího než o zrní... Na kraji pole odpojujeme přívěsný vozík se žací lištou, který jsme dosud pro průchodnost silnicí vlekli za sebou, a kombajn si lištu pomocí Tomášova nacvičeného grifu sám „obuje”. Ještě seřídit choulostivé laserové senzory na hlídání řádků a můžeme zahájit seč.

Přečtěte si také:

Zetor budoval socialismus u nás, ale také kapitalismus v USA

Uvelebuji se na sedačce vedle „strojvedoucího”, který co chvíli musí korigovat směr jízdy volantem, případně upravovat parametry mláticího procesu na přehledném displeji. Sledovat na něm lze všechno možné od spotřeby paliva přes  posekané hektary, mapování výnosů, vlhkost, ztráty atd. Můžete zde také kombajn nastavit pro konkrétní druh obilí. Záhy se ukazuje, že laserové pomůcky nám dnes nepomohou, o to více koncentrace vyžaduje práce řidiče. Ječmen, který dnes zpracováváme, je jednou z našich nejběžnějších plodin – samozřejmě vedle pšenice a s oblibou propírané řepky. „Když se při jejím pěstování a sklizni dodržují předepsané postupy, není pravda, že by její přítomnost na polích byla nějak škodlivá,” upozorňuje dcera pana Valenty. Inteligentní systém dnešních kombajnů umí celý proces maximálně optimalizovat tak, aby ztráty byly co nejmenší. Ztrátami se obecně rozumí rozdíl mezi množstvím materiálu useknutého žací lištou a zrním, které se z obilí podaří vymlátit.

Do zásobníku v horní části kom- bajnu se zrní dostává šnekovým dopravníkem ze sběrné- ho koše pod vytřasadly. Rozsekané zbytky klasů jsou spolu s plevami rozmetány po poli

Za nějakých 400 metrů je zásobník na zrní plný a po boku se nám objevuje traktor s valníkem, kam se zrno bleskově přesunuje. Jakmile je i valník plně naložen, vydá se drahocenný náklad přesypat do nedaleké sýpky. Tam už čeká paní šéfová, která pomocí vlhkoměru překontrolovává kvalitu zrna a tím potažmo i jeho cenu na trhu. „Když déle prší, z potravinářského obilí se stává obilí krmné,” přidává známou pravdu prodejce zemědělské techniky pan Svoboda z firmy Agrall.

Sklizeno bychom v potu tváře měli, pro zemědělce ale práce nikdy nekončí. Je třeba podmítnout, zorat, pohnojit, zasít, hnojit...