Dacia Duster opět bohatým bere a chudým dává (první jízdní dojmy)

Pokud bychom žili za oceánem, dalo by se říct, že příběh Dusteru a potažmo celé automobilky Dacia je ztělesním amerického snu. Zatímco ještě v roce 2004 továrna nevyrobila více než 100 000 nových aut, dnešní produkce už se povážlivě blíží milionu. Jen v České republice se od roku 2012 prodalo 22 000 nových Dusterů, což z něj činí nejprodávanější model Dacia, nápadné množství vozů lze potkat také ve Francii či Španělsku. Pod sesterskými značkami Renault a Nissan se však objevuje doslova po celém světě, konkrétně ve 44 zemích!

Ačkoliv Dacia mluví o druhé generaci, my bychom mohli nazvat Duster hodně velkým faceliftem

Jen v Česku se za posledních pět let prodalo 22 tisíc Dacií Duster

Důsledně dodržovaný recept na úspěch vychází ze zdravého selského rozumu. Jeho smyslem je nabídnout zákazníkům za co nejvýhodnější cenu co nejkvalitnější praktické auto, které si poradí v terénu a nabídne dostatek prostoru posádce i zavazadlům. Zbytečná je proto obava z hybridní verze či autonomního řízení. Dacia Duster si bere to nejosvědčenější, co rodina koncernu Renault nabízí.

Doporučujeme: Kompletní technická data ukazují, že příchod nové Dacie Duster je změnou k horšímu

Novou Dacii Duster lze stejně dobře zvát „hodně velkým faceliftem“.  Jeho výhodou je na první pohled okamžitá identifikace se starším provedením. Stejně jako u první generace je autorem jednoduchého, ale řízného designového konceptu mongolský návrhář Erde Tungaa, který mimochodem čtyři roky žil a studoval v České republice.  Hlavní identifikační znaky zůstaly zachovány, na první pohled je ale patrná změna proporcí a rozmístění jednotlivých prvků, jejímž smyslem je navození dojmu větší robustnosti. Duster je tedy zdánlivě velmi podobný svému předchůdci, žádný díl karoserie však není zaměnitelný, větší sklon má třeba také čelní sklo.

Interiér je na rozdíl od exteriéru úplně nový a velmi povedený. Palubní deska působí hodnotně na pohled i na omak a sedadla jsou mnohem lépe tvarovaná než dříve

Na rozdíl od zevnějšku je tu však z gruntu nový interiér a rovnou dodejme, že velmi povedený. Papírově sice ubylo pár milimetrů na šířku, subjektivně je ale vnitřek stále velmi vzdušný a prostorný. Nesmírně důležitou změnou jsou nově tvarovaná rozměrnější sedadla, jejichž neforemnost byla u předchůdce hojně a po právu tepána. Teď jsme ani po 200 kilometrech neměli vpředu pocit nějakého nepohodlí. Názornou ukázkou toho, jak přece jen lze uplést kvalitní bič z něčeho ošklivého a zapáchajícího, je nová přístrojová deska. Podobně jako v případě zevnějšku auta se designérům podařil stvořit nadčasový a funkční celek, na pohled i omak neporovnatelně kvalitnější od staršího modelu. Z výbavových prvků přibylo do vyšších výbav startovací tlačítko, v terénu zase přijde vhod systém čtyř kamer snímající problematická místa okolo auta (3D obraz jako Nissan však Dacia vytvořit neumí). Vítané je rovněž přidání dvou airbagů do sériové výbavy, Duster jich tedy nyní má šest. Zůstává levná, leč šikovná navigace TomTom s dotykovým ovládáním, nově je k mání automatická klimatizace (jednozónová) s hezkými kulatými ovladači a lá Alfa Romeo. Trochu úsměvně působí neobratné naroubování loketní opěrky na řidičovo sedadlo. Údajně přibylo také 27 litrů odkládacích prostor. Velikost kufru se prakticky nezměnila, je však velký rozdíl, máte-li provedení 4x2 nebo 4x4 – zatímco dvoukolka pojme slušných 475 litrů, terénnější varianta pouhých 408. Přístup je trochu limitován vyšší nakládací hranou, aspoň se ale nepraštíte hlavou o víko, i když měříte přes 190 cm.

Vůbec nic nového naopak nepřináší pohled pod kapotu, který přímo ztělesňuje příhodný konzervativní styl značky. Duster tedy můžete mít buď s atmosférickým benziňákem 1.6 SCe (115 k) a to i v provedení na LPG, dále s malým turbobenzinem 1.2 TCe s výkonem 125 koní a konečně se dvěma variantami osvědčené naftové patnáctistovky (90 a 110 k). Pozitivem jistě je, že ke všem těmto motorům s výjimkou slabšího dieselu můžete mít pohon 4x4, šestistupňový klasický automat je naopak výsadou nejsilnějšího dieselu. Krátce jsme tuto kombinaci vyzkoušeli a musíme konstatovat, že jde o velmi dospělou a funkční kombinaci, kterou trochu ruší pouze hodně ryzí klapot dieselu. Stejná verze motoru s manuálem je naproti tomu klasický dělník vhodný i do náročnějšího terénu, o čemž vypovídají hodně krátké převody – třeba jednička zjevně supluje chybějící redukci a na silnici ji vůbec nemusíte používat, na druhou stranu ve 130 km/h už šestka točí přes 3000 otáček, samozřejmě s odpovídající hlukovou clonou… Když odhlédneme od ceny (která zatím není známa), je naftový pohon pro Duster s pohonem 4x4 každopádně nejvhodnější motorizací. I přes zmíněné neřesti, způsobené účelným převodováním, umí běžně jezdit pod šest litrů, verze s automatem jen o málo více. Auto je s tímto motorem příjemně hbité a v terénu oceníte newtonmetry navíc. Pro verze se znakem náprav 4x2 se zase nejpříhodněji jeví oturbená benzinová dvanáctistovka, která je neporovnatelně kultivovanější a potěší hladkým tahem od nízkých otáček. Trochu vrtkavá je však její spotřeba. Když se mírníte, vejde se do 6,5 litru, pokud ale koním trochu popustíte uzdu, rázem jedete za devět. Nejslabší atmosférickou jednotku jsme k dispozici neměli.

Ve verzích s pohonem 4x4 zvládne Duster v terénu víc než kterýkoliv přímý konkurent

Konstrukce podvozku stále vychází z minulé generace Nissanu X-Trail

Konstruktéři sami přiznávají, že podvozek Dusteru nedoznal žádných změn a de facto tak stále odpovídá minulé generaci Nissanu X-Trail. Na funkční věci to ale nic zásadního nemění, zejména na 16“ kolech (doporučujeme!) je Duster stále velmi pohodlný, jen díky novému elektrickému servu s progresivním účinkem budete jízdu trochu jinak vnímat. U dvoukolky s benzinovým motorem jsem měl pocit, že auto po silnici trochu „honím“ neboť bylo třeba častých jemnějších korekcí, naftová patnáctistovka byla klidnější. S lehkým benzinovým motorem ale auto zase ochotněji zatáčí a vůbec působí svižněji. Co se zlepšilo plošně, je kvalita odhlučnění interiéru zejména od podvozku a aerodynamického šumu vzduchu, vrcholné výbavy už nabídnou i takové vymoženosti jako je hlídání mrtvého úhlu.

su_note note_color="#c4c4c2"]

Doporučujeme: Dacia Duster není novinka. Rumunský offroad toho jména jezdil už v 80. letech

Když si odmyslíme ne úplně porovnatelné Suzuki Jimny a Ladu Niva, nemá Duster mezi obyčejnými esúvéčky konkurenci zejména v terénu, jak jsme se přesvědčili na náročné trati v kamenolomu. Příznivé nájezdové úhly, solidní křižitelnost náprav i světlá výška 21 mm a funkční pohon všech kol stačí k tomu, že rumunská novinka zvládne mnohem víc než nějakou rozbahněnou polňačku. Jak už jsem ale předesílal, příhodnější je do těchto podmínek naftový pohon.

Závěrem můžeme říct, že Dacia Duster se o své zákazníky rozhodně bát nemusí. Nový model si drží osvědčené kvality původního návrhu a cizeluje některé dřívější nedostatky, což se týká především interiéru. Produkce a dobré prodeje v rozvojových zemích jsou jasným důkazem životaschopnosti a odolnosti. Pozitivní je ale především to, že si Dacia na nic nehraje a nestylizuje Duster, do něčeho, čím není. To je dnes málo vídaný přístup a nelze mu než zatleskat.

Převzato z časopisu AUTO7