Německý parlament znovu schválil upravený model mýtného pro německé dálnice. Původní verze z roku 2015 totiž byla kritizována členskými státy EU za to, že je diskriminační pro cizince. Nový model se v principu ale příliš neliší. Jedná se vlastně o kompromis vyjednaný s Evropskou komisí, která rovněž „diskriminační“ mýto kritizovala.
V čem byl (nebo stále je) problém? Jde o to, že zatímco zahraniční řidiči zaplatí za používání dálnice stejnou sumu jako Němci, řidičům z Německa se následně suma mýtného odečte od poplatků a daní, které musejí platit v Německu kvůli registraci a provozu vozidla. Ve výsledku tak pro ně bude dálnice „zdarma“. Majitelé vozů s nejnižšími emisemi CO2 dokonce dostanou zpátky víc, naopak ti s vozy s vyšší spotřebou méně. To je jedna z novinek.
Doporučujeme: Sedm „zločinů“ proti bezpečnosti a plynulosti provozu, které nikdo netrestá
Výše dálničního mýtného se má odlišovat právě podle emisí CO2 a objemu motoru používaného vozidla. Základní sazba je od 2,5 eur po 25 eur za deset dnů, následuje 7 až 50 eur za dva měsíce a roční mýtné může stát až 130 eur (asi 3500 korun). Nemůžeme si ale odpustit polemiku nad tím, zda má rozdělování poplatku podle vypouštěných tabulkových emisí smysl.
Podle našeho názoru se zase jedná o další trest pro chudší motoristy za to, že provozují starší auto s vyšší nominální spotřebou paliva, jakkoli je realita úplně jiná. Například při německém dálničním tempu (podle průzkumu ADACu jezdí němečtí řidiči na neomezených úsecích průměrně 136 km/h) se skutečná spotřeba od té tabulkové (měřené aktuálně do 120 km/h v normě NEDC) brutálně liší.
Návrh na mýtné kritizuje německá opozice a článské státy EU. Podle opozice povede dálniční mýto k tomu, že se tranzitní doprava přesune na silnice nižšího řádu a do měst, což způsobí komplikace, zvýší nehodovost a také zhorší životní prostředí.
Doporučujeme: Komentář k novele bodového systému — Více peněz, co nejméně správního řízení
Jakkoli nám může občasnou cestu přes Německo do oblíbené motoristické prázdninové destinace nutnost koupě dálniční známky prodražit a zkomplikovat, shledáváme právo Němců rozhodnout si o tom, co se svými dálnicemi udělají, jako zcela legitimní. Dokonce i to, že je fakticky zpoplatní pouze pro zahraniční motoristy, by se dalo pochopit. Němci si je totiž už jednou zaplatili z daní a poplatků, zatímco zahraniční motorista daně odvádí v jiné zemi do jiného rozpočtu. Následné přerozdělování v rámci EU už nezohledňujeme.
Spíše nechápeme rozdíl mezi tím, jak se projevuje na dálničním provozu auto s vyššími emisemi proti tomu s nižšími. Obě zabírají stejně místa. Obě mají vyšší spotřebu, než jaká je ta udávaná. A především – oba řidiči zaplatí skutečnou „daň ze spotřeby a emisí“ u čerpací stanice v podobě povinné spotřební daně z paliva.
Spíše se připojujeme ke kritice německé opozice, že zavedení mýtného přiměje některé motoristy z nižších příjmových skupin nejezdit po dálnici. Své auto s horší homologovanou spotřebou budou provozovat po silnicích nižšího řádu a ve městech. A to se pak na zlepšení životního prostředí asi neprojeví, když bude auto neustále akcelerovat, brzdit a popojíždět, případně stát se zapnutým motorem někde v koloně v obci. Německé dálnice jsou také statisticky bezpečnější, takže cílem by mělo spíše být dostat provoz na ně než z nich.