Ačkoliv se všeobecně mluví o úpadcích tradičních autosalonů (a dost možná na tom něco pravdy bude), letošní ženevský autosalon ukázal, že to není tak hrozné. Exponátů rozhodně není málo a především zde najdete všechno možné. Jak běžné modely, tak různé speciality. Letos je například k vidění hned několik moderních variant starých ikonických vozů. My jsme si blíže prohlédli čtyři. Začneme zvolna.
Elektrická Isetta alias Micro Microlino
Na to, abychom se mohli posadit do tohoto vozítka, jsme museli čekat rozhodně déle, než při prohlídce specialit typu Ruf SCR nebo znovuzrozeného Stratosu. Design modelu Microlino prostě poutal pozornost. Zejména fakt, že se do něj nastupuje zepředu. Jde o malý elektromobil, který se na ženevském autosalonu představil už minulý rok coby prototyp, teď dorazila finální verze.
Za projektem stojí jistý Wim Ouboter ze Švýcarska. Ten už má na svědomí malé koloběžky (a projekt to je velmi úspěšný), takže se rozhodl rozšířit svůj byznys o nový produkt. Jak nám osobně vysvětlil, vývoj modelu Microlino si financuje sám, přičemž do projektu je zapojená celá jeho rodina. Výsledný automobil je dlouhý pouze 2435 mm, široký i s bočními světly 1500 mm a vysoký 1459 mm. Interiér pojme dva pasažéry a nabídne zavazadlový prostor o objemu 300 litrů.
Doporučujeme: Vision E není první elektrická Škoda. Přečtěte si příběh Škody Eltra a Shortcut
Design nápadně připomíná vozítko Isetta. „Rozhodli jsme se pro návrat k ‚bubble cars‘ z padesátých let, protože celá tato koncepce je velmi praktická. Auto je tak malé, že bude parkovat kolmo k chodníku, a díky vpředu umístěným dveřím na chodník tedy rovnou vystoupíte,“ vysvětlil Wim Ouboter. Technickou stránku a nakonec i výrobu má na starost italská společnost Tazzari. Moderní Isettu pohání elektromotor s parametry 15 kW a 110 Nm, přičemž na výběr budou dvě verze akumulátorů. Ty levnější (8 kWh) zajistí dojezd 120 km, dražší provedení (14,4 kWh) ujede až 215 km. Nejvyšší rychlost je omezena na 90 km/h. Elektromotor je u zadní nápravy, kterou pohání přes převodovku převzatou z Renaultu Twizy.
Popravdě, nastupovat do auta předem je hodně nezvyklé. Navíc by se hodilo, kdyby bylo možné dveře otevřít více, jenže tomu brání tyč řízení. Interiér je minimalistický a nevyniká žádným úchvatným zpracováním. Čelní dveře pak přinášejí ještě jednu nevýhodu. Boční sloupky jsou neobvykle široké.
Micro Microlino se bude prodávat přes internet. Už teď společnost registruje přes pět tisíc objednávek. Nejvíc ze Švýcarska, Itálie a Německa. V rámci licenční výroby by se Microlino mělo dostat do celého světa. Základní cena je 12 tisíc eur, za verzi s delším dojezdem zaplatíte o tři tisíce víc. Produkce bude zahájena letos v létě.
Jaguar XJ6: Divize SVO se zase předvedla
Dobře si pamatuji na moment, kdy se mi dostal do rukou článek anglických kolegů z magazínu Evo, kteří barvitě popisovali svezení se znovuvyrobeným Jaguarem E-Type Lightweight. Podle fotek i podle popisu bylo jasné, že si odborníci z historické části divize SVO dali velmi záležet na každém detailu. Aby ne, když auto stálo 35 milionů korun. Moc jsem Angličanům záviděl možnost řídit takový stroj. I proto mě na stánku Jaguar tolik zaujalo XJ6, o které se postarala stejná divize automobilky Jaguar Land Rover.
Jaguar vzal model XJ6 Series III z roku 1984, který důkladně zrenovoval a dále vylepšil. Vůz vznikl speciálně pro bubeníka skupiny Iron Maiden Nicko McBraina a je součástí oslavy 50. výročí modelu XJ.
Doporučujeme: Jaguar XJR 575 předvádí, že stárnout se dá s grácií. Svezení je v něm pořád výborné
Celkem odborníci divize SVO vylepšili, předělali nebo vyměnili čtyři tisíce dílů, což zabralo zhruba 3500 hodin práce. Na první pohled zaujmou jiná světla nebo nárazníky. Ty byly vyrobeny speciálně pro tohle auto tak, aby pasovaly na rozšířené blatníky ukrývající drátěná kola s pneumatikami o rozměru 235/45 R18. Vůz má snížený podvozek, takže dostal ještě nižší siluetu, než jakou měly sériové verze. Vzadu najdete dvě dvojité koncovky výfuku a na dveřích kliky a zpětná zrcátka ze Series II. Interiér dostal čalounění červenou kůží a moderní prvky typu dotykové obrazovky. Technici Jaguaru zároveň vylepšili odhlučnění. Hnací sílu produkuje šestiválec o objemu 4,2 litru, osazený dvěma karburátory z Jaguaru E-Type.
Výsledek vkusně kombinuje historii s moderními doplňky. Vše je podrženo naprosto precizním zpracováním. Oficiální cena přestavby není známá. Neoficiální odhady hovoří o tom, že pouze přestavba mohla vyjít na nějakých 5,5 milionu korun.
Věčná škoda, že se tohle auto objevilo na stánku Jaguaru v podstatě jen na chvilku první den. Druhý den ženevského autosalonu už si ho asi bubeník Nicko McBrain odvezl, takže jsem si ho nemohl ještě jednou důkladně prohlédnout. Každopádně právě tento exemplář ve mně vzbudil téměř nejvíce sympatií ze všeho, co bylo letos k vidění. Více už byl jen zelený Ruf, ke kterému se dostaneme vzápětí.
MAT, alias nový Stratos, alias převlečené Ferrari
Projekt znovuzrozené Lancie Stratos není žádnou žhavou novinkou. O tomto automobilu se píše od roku 2010. Původně mělo jít o výrobu vozu postaveného na základech Ferrari F430 Scuderia, což ale italská automobilka zatrhla. Letos v Ženevě byl nový Stratos k vidění znovu, tentokrát ve finální podobě. Hlavní otázkou tedy bylo, na čem společnost Manifattura Automobili Torino (MAT) svůj supersport nakonec postaví. Odpověď nás překvapila.
Obnovená legenda bude pořád vycházet z Ferrari F430 (případně z F430 Scuderia), nic se nezměnilo. Tedy až na to, že lidé ze společnosti MAT nehovořili o novém Stratosu jako o svém produktu, nýbrž jako o přestavbě, která se Ferrari ale vůbec nijak netýká (až na to, že auto základ z Ferrari využívá). Vše má probíhat tak, že si zákazník obstará svůj exemplář F430, případně si ho nechá sehnat (ale za to zaplatí peníze navíc), vůz bude následně odstrojen a dostane novou kompletně karbonovou karoserii připomínající Stratos. Zdá se to být vlastně úplně snadné. Tím spíš, že proces přeměny údajně trvá pouze čtyři až šest týdnů.
Doporučujeme: Ferrari 488 Pista teď už oficiálně. Posílilo o 50 koní a zhublo 90 kg
Základní verze se technicky příliš nezmění. Jisté blíže nespecifikované úpravy se týkají převodovky a motoru, který má mít výkon zvýšený na 600 koní. MAT ovšem přidá také verzi Rally a Safari s dále upraveným podvozkem a dalšími vylepšeními pro jízdu mimo zpevněné komunikace.
Nový Stratos je zajímavý zejména kvůli designu. Uvnitř to je (alespoň podle vystaveného exempláře) spíše závodní stroj, kde se na krásu moc nehraje. Nicméně italská společnost zákazníkům samozřejmě vyjde maximálně vstříc. Kromě jiného si mohou připlatit za karoserii s odhaleným karbonem, která se představovala právě v Ženevě. Lidé z MAT vidí svůj Stratos jako konkurenta pro speciality Singer nebo Ruf a jako svou výhodu uvádějí fakt, že vznikne pouze 25 kusů. Cena je ovšem astronomická. Minimálně zaplatíte v přepočtu zhruba 14 milionů, jenže pouze za přestavbu. Potřebné Ferrari není v sumě zahrnuto.
Ruf SCR: Automobilové porno s velkým P
I vzhledem k tomu, jak prezentovala společnost MAT svůj Stratos, bylo celkem logické, jak představoval Richard Sekula zastupující na ženevském stánku Ruf nové SCR. „Cílová cena je zhruba 16 milionů korun“, odpověděl bez váhání na otázku, kolik bude tohle na první pohled upravené Porsche stát. Jenže vzápětí odpověď rozvedl. „Vím, není to málo, ale když uvážíte, kolik stojí některá konkurence, není to tak špatné. Tohle není žádná přestavba, tohle je od základu nový automobil. Je to stoprocentní Ruf“, upřesnil a následně ukázal na rám nasazený na karbonové vaně, který jsem předtím zcela přehlédl. Proto jsem položil otázku na téma technického základu zeleného exempláře.
Ruf SCR není žádné převlečené Porsche, je to skutečně zcela nový stroj. S Porsche 911 964 má na první pohled shodný pouze design, nicméně pod karbonovou karoserií známých tvarů se skrývá konstrukce kombinující karbon a titanové trubky. I zavěšení push-rod je zcela odlišné, stejně jako čtyřlitrový atmosférický boxer doplněný o manuální převodovku a samosvorný diferenciál na zadní nápravě.
Doporučujeme: Singer a Williams vytvořili toto fascinující Porsche 911. Na cenu se neptejte
Ruf slibuje výkon 345 kW (510 k) při 8270 ot./min, vrchol točivého momentu dosahuje 470 Nm. Auto přitom váží pouze 1235 kg. Jak rychlý nový Ruf je, to dostupná technická data neříkají, leccos však naznačuje tachometr cejchovaný do 360 km/h. Samozřejmě nechybějí keramické brzdy (vpředu o velikosti 380 mm, vzadu mají 350 mm) a kovaná devatenáctipalcová kola s centrální maticí.
Interiér je velmi jednoduchý, ale také dokonale zpracovaný. Richard ubezpečuje, že takhle vypadá jen vystavený exemplář, reálná auta budou zejména uvnitř více odlišná, protože bude záležet na zájemcích, co si vymyslí. Možné je de facto všechno. Právě v interiéru jsou vidět některé detaily, které má tento Ruf společné s modely Porsche. Jde o starší díly. Porsche je už nevyrábí, takže pocházejí od jiných dodavatelů.
Ruf SCR roku 2018 bylo auto, které mě na letošním ženevském autosalonu okouzlilo nejvíc. Jak takhle postavený vůz, ještě navíc okořeněný snahou omezit elektroniku na nejnutnější minimum, asi může jezdit... Už po cestě zpět do Prahy jsem se smířil s tím, že to zřejmě nikdy nezjistím. Zjistí to ti, kteří mají na účtu oněch šestnáct milionů, ale i ti si budou muset počkat.
Doporučujeme: Video — Srovnání nového Porsche 911 GT3 a Ruf CTR na Ringu vám vezme dech
Vystavený Ruf SCR měl pouze přilákat pozornost. Zájemci se mohou hlásit, pracovníci společnosti je po autosalonu kontaktují a po zaplacení zálohy jim bude rezervován jejich exemplář. Výroba ovšem začne nejdříve koncem příštího roku. Podle Richarda spíše v roce 2020, kdy by také měla být první auta hotová. Samozřejmě nepůjde o masovou výrobu, ale na rozdíl od Stratosu zde není předem stanoven limit. Richard Sekula odhaduje, že 50 exemplářů Ruf udá bez nejmenších problémů. Na druhou stranu jich ale nevyrobí 200, aby si všechna auta zachovala exkluzivitu.
No nic, já si dám do kalendáře poznámku, abych v roce 2020 kontaktoval Ruf s dotazem na testovací jízdu. Za zeptání člověk přece nic nedá.