• Výjimečně povedený motor, který má všechno: divokost, vychování i charakter

• Neodolatelné nutkání k lumpárnám

• Po modernizaci lépe fungující odpružení

• Velice vstřícná cena

–

• Levnější provedení detailů

• Na výlety ve dvou to moc není

• Oproti konvenčním naháčům omezená přesnost řízení

Když se v roce 2013 objevila v nabídce Yamahy jako průkopník dnes již tisíckrát dokola omleté „temné strany Japonska“, působila jako zjevení. Prapodivná stavba křížící supermoto s nakedem na podvozku s o chlup vyššími zdvihy a se vskutku neokoukaným designem. Hlavní trumf MT-09 se však ukrýval v sošném rámu, odlitém z hliníku. Řeč je přirozeně o řadovém tříválci CP3 s přesazenými ojničními čepy. Už tehdy (stejně mi to přijde jako včera) to byl příklad toho, jak stavět motory, které milují být navrknuté a rozezpívané do pořádných otáček, zároveň ale dobře fungující i v těch nejnižších. Použitelnost napříč celým pásmem, točivý moment neustále k dispozici a to celé opentlené neoposlouchaným zvukovým doprovodem.

I po vylepšení podvozku se u MT-09 projevuje drobné motardově-nakedové schizma, jehož vinou je snížená především přesnost řízení

To by jí šlo: Potentní motor v kombinaci s ideální hmotností pod 200 kg neustále pobízí k podobným taškařicím!

Schizofrenie způsobená křížením supermota a naháče se projevila nejvíce na podvozku, který u první generace úplně přesně nevěděl, čím chce být víc – zda nezbedným supermotem, se kterým klidně seskočíte schody, nebo jistým nakedem, jenž pokrájí všechny zatáčky na Dubé s milimetrovou přesností. Yamaha prostě musela daň za univerzalitu a průkopnickou myšlenku chtě nechtě odvést. Ovšem poučila se a s modelovým ročníkem 2017 přispěchala (no, po čtyřech letech…) s faceliftem, jenž většinu z výše uvedeného trápení vyřešil, nebo se o to alespoň pokusil.

Ladičky ladí

Především si polepšily přední vidlice, které dostaly vyspělejší specifikaci „vnitřností“. Pořád zde panuje drobné motardově-nakedové schizma, jehož vinou je snížená především přesnost řízení. Nicméně co do komfortu je „nuladevítka“ mezi středněobjmovými nakedy na absolutní špičce. Svůj podíl na tom má i vylepšené sedlo.

Nový quickshifter funguje ukázkově, ale jen směrem nahoru. Meziplyny při podřazování neumí

Koncovka Akrapovič z nabídky příslušenství nechá vyniknout atraktivní zvuk divokého tříválce

MT-09 prokoukla, i co se designu týká. Přední světlo z Avie letělo na smetiště a místo něj se nastěhovaly dva kompletně ledkové světlomety s hodně naštvaným výrazem. Velmi šik a moderní je i zadní, na kyvce uchycený blatníček (jen by se mohl při jízdě kapku méně třepotat).

Doporučujeme: Test Yamahy MT-07 2018 – Jako facka!

Skvělým rozhodnutím bylo osazení rychlořazení alespoň směrem nahoru. Systém funguje vzorně a na možnost bouchnout tam vyšší kvalt pod plynem a bez spojky (od 2300 otáček a 20 km/h) vás upozorní zelená kontrolka na přístrojovce – ne že byste se kolikrát nelekli, že máte ve sto padesáti zničehonic zařazený neutrál… Při podřazování sice nepomáhá elektronika jako u některé konkurence, ale zážitek zásadně zlepšuje nová asistenční spojka s antihopem a lehoučkým ovládáním – už žádné nepříjemně zablokované zadní kolo!

Kam s ním?

MT-09 je jedním z těch ideálních všeumělů pro každý den. Nenechá vás na holičkách při proplétání se městem za pracovními povinnostmi, při popracovním ventilování stresem zkroušené duše ani při delší cestě s bagáží a spolujezdcem na dovolenou (pravda, pasažérovy stupačky jsou hodně vysoko a po delší porci kilometrů mohou celkem vyčerpat). Motor má dostatek síly a pořád po vás chce, abyste se neflákali a tahali za plyn, podvozek pobere naprostou většinu středoevropských okresních cest s grácií a nechá vás si i čas od času pořádně zaskotačit.

Brzdy navzdory archaické axiální pumpě snad z prvního Fazeru i pitomým gumovým hadicím ubrzdí i to, co byste rozhodně neukecali. Navíc samotné pořízení funglovky a její následný provoz vás nepřinutí poddat se lichvě. Suma sumárum má tenhle balíček solidně našlápnuto k tomu, aby plnil české garáže jako houby po dešti Řáholec!

Verdikt

„Emtéčko“ díky decentním technickým i vizuálním zásahům zase o kousek víc dospělo. Podvozek se chová lépe a díky naštvanému výrazu už celý bike nepůsobí tak komiksově (a komicky) jako dříve. Drobná cukatura jinak brilantnímu motoru zůstala, jeho fun factor ale drobnou nectnost spolehlivě přebije… A ten zvuk slovinského trojraňáku!

Cena testovaného motocyklu: 239 990 Kč

Foto: Jiří Šimeček

[su_hello-bank-calculator]