• Prostorná karoserie (jako u ostatních Kodiaqů)
• Vynikající odpružení a tlumení na české silnice
• V porovnání s většinou škodovek na českém trhu vcelku dobrá standardní výbava
• Velmi dobrá přední sedadla (ale chtělo by to nastavitelný sedák)
• Přesné řízení
• Sladění motoru s převodovkou
• Zmínili jsme už podvozek?

–

• Nepřesvědčivý pseudokarbon
• Nepřesvědčivý „dynamic sound boost“
• Nepřesvědčivé divadlo na Nürburgringu
• Šetření na nesprávných místech (ale ne na podvozku!)
• Vibrace motoru za studena
• Sterilní projev motoru za tepla
• Debaty o tom, jestli si zaslouží loga RS

• 
• 
• 

Dalších 51 fotografií

Zaslouží si označení RS? Téma, na které jste v souvislosti s Kodiaqem RS už mnohokrát narazili a nevyhneme se mu ani v tomto testu. Protože pro vnímání modelu je naprosto stěžejní. Patříte-li k těm zasvěceným fanouškům sportovních aut, pro které písmena RS znamenají „Renn Sport“, „Rally Sport“ a podobně, nepochybně vás jejich přítomnost na dieselovém rodinném SUV bude dráždit ještě víc než na takto označených Fabiích nebo Octaviích, které – bez urážky – také nejsou těmi nejostřejšími tužkami v penálu ostrých hatchbacků. Lidem, kteří ta auta opravdu kupují, to je ale jedno. A my pro dnešek důrazně doporučujeme zapomenout na tyto reminiscence. Jakkoliv k nim nemalou měrou přispěla i samotná Škoda rozpačitým „rekordem“ z Nürburgringu. Když se totiž oprostíme od potřeby vidět ve Škodě Kodiaq RS něco, čím není, spatříme to, čím opravdu je. Totiž výborně fungujícím autem.

Z vnějšího pohledu je Kodiaq RS téměř k nerozeznání od varianty Sportline

S Kodiaqem Sportline má RS společný body kit i černé detaily exteriéru

Protože jste už určitě četli první dojmy Lukáše Dittricha a nejspíš i trilion dalších článků, víte, že nejrychlejší Kodiaq se příliš neliší od výbavové linie Sportline. Převzal od něj exteriérový paket sportovního vzhledu, černé detaily karoserie, sportovní sedadla, interiérové dekory v (pohříchu nepřesvědčivé) imitaci karbonového vzhledu i tříramenný sportovní volant.

Nejrychlejší Kodiaq má pod kapotou biturbo variantu motoru 2.0 TDI, naladěnou na 240 koní a 500 Nm. Motor sériově pohání všechna kola přes dvouspojkovou sedmistupňovou skříň DQ500 a mezinápravovou spojku

Za příplatek 138 tisíc (oproti Kodiaqu Sportline 2.0 TDI 140 kW DSG 4x4) dostal Kodiaq RS rozšířenou standardní výbavu s adaptivními Full LED světly, virtuálním kokpitem, adaptivními tlumiči DCC a audiem Canton. Navíc jsou zde červené švy uvnitř, loga RS všude možně, 20“ kola Extreme a červené brzdiče s většími zadními kotouči. Pokud jde o techniku, dělají Kodiaq RS Kodiaqem RS v podstatě jen dvě věci. Motor 2.0 TDI bi-turbo a specificky naladěné odpružení i (adaptivní) tlumiče.

Jedním z mála jasných identifikátorů Kodiaqu RS jsou 20" kola Extreme a červené brzdy

Pravá koncovka výfuku je koncovka výfuku jen v uvozovkách

Než se ale pustíme do ježdění, prohlédněme si ještě chvíli interiér. Samostatný test Kodiaqu na webu kupodivu zatím nemáme. A protože dřív jsme testovali jen sedmimístný model, navíc s jinak tvarovanými sedadly (porovnání s Tarracem a jinými konkurenty zde), neuškodí podívat se na vnitřní prostor. Jen ho nemáme moc s čím porovnat. Jediný model, který v podobné cenové hladině nabízí podobnou kombinaci techniky, dynamiky a velikosti, je Volkswagen Tiguan Allspace R-Line se stejným motorem, převodovkou a pohonem všech kol. Ten mimochodem začíná na 1 314 900 korunách. A v naší databázi zatím také chybí.

Prostornost Kodiaqu samozřejmě dnes už nikoho nepřekvapí, takže ji nemusíme detailně rozebírat. Zaměřme se raději na dojem. Skvěle tvarovaná sedadla (co do vzhledu i funkce) s výrazným červeným dekoračním prošíváním výrazně oživují jinak trochu ponurý interiér. Na středovém panelu se sice objevují lesklé lakované plochy, ale třeba kovový (nebo alespoň opět lakovaný) vzhled výdechů ventilace by pro celkové vyznění palubní desky udělal rozhodně víc než ty velké rádobykarbonové plochy, které naživo působí mnohem laciněji než na fotkách.

Volant i sedadla se velmi podobají těm ve Sportline, mají však výrazné červené prošívání a samozřejmě i loga RS. Dekorační plochy imitující karbon jsou vyrobeny z hladkého lesklého plastu, který naživo působí lacině

„Virtuální kokpit“ neboli digitální přístrojový panel má svébytnou grafiku s výrazným černo-červeným barevným motivem a šikmým řezem písma. Vypadá to dobře, ale k čitelnosti stupnic hlavních ukazatelů zvolené řešení úplně nepřispívá.

Kodiaq RS je standardně vybaven „virtuálním kokpitem“. Toto je sportovní mód zobrazení, další módy najdete v galerii

Sedadlům by prospěla nastavitelná délka sedáku. Jsou ale pohodlná a trup vedou dobře. A také dobře vypadají

Při prohlídce auta několikrát narazíte na někdy trochu nepochopitelná úsporná opatření, v lidové slovesnosti obvykle vysvětlovaná „koncernovou režií“. Kromě už zmíněných rámečků ventilačních otvorů je to třeba nenastavitelná barva ambientního osvětlení. Těžko si také představit, že by analogický model Volkswagenu v této cenové a výkonnostní hladině neměl nastavitelnou délku předních sedáků. A senzory bezklíčového odemykání jsou nepochopitelně pouze na předních dveřích. U tak velkého auta za tolik peněz je to ostuda.

Přečtěte si také:

Srovnávací test: Škoda Octavia RS 245 vs. VW Golf GTI Performance vs. Seat Leon Cupra

Ostudu si Kodiaq RS naštěstí neutrhne, když přijde na to podstatné, na jízdu. I když, jak se to vezme. Troufám si hádat, že v recenzích i u části zákazníků bude doplácet na příliš harmonicky fungující podvozek, podobně jako se to v době jeho příchodu na trh stalo současnému Mondeu. Lidé, kteří odvozují sportovnost podvozku od ustavičného poskakování, nervozity, neppodajnosti a přenášení drobných vzruchů od nerovností do karoserie, nevyhnutelně při krátké seznamovací jízdě vyhodnotí podvozek Kodiaqu RS jako měkký. On tak totiž působí. Nedupe, netluče, v běžném tempu na delší terénní vlně si občas dovolí pod hmotou karoserie lehce poklesnout v kolenou. Zkrátka dělá to, co se od podvozku jaksi čeká, totiž filtruje nerovnosti.

České silnice plné nerovností všeho druhu jsou nepřekonatelnou výzvou i pro drahá auta luxusních značek. Kodiaq RS se na nich ale cítí jako ryba ve vodě

S Kodiaqem RS jsem jezdil několik dní po rozbité Praze i po děravých okreskách za ní, v civilním tempu i velmi nešetrným způsobem. A ani jednou – raději to zopakuji, ani jednou! – jsem se nedočkal takového toho ostrého nakopnutí, se kterým musí majitelé velkých prestižních SUV na drahých pneumatických podvozcích počítat několikrát za den. Pérování Kodiaqu RS je zjevně nejen perfektně utlumené, ale také osazené kvalitními dorazy. I po dlouhém skoku ve vysoké rychlosti si auto sedne zpátky na silnici jako do peřinky:

Přečtěte si také:

Videodojmy: Škoda Kodiaq RS

Ano, po skoku. S Kodiaqem RS se dá po českých okreskách jezdit tak, jak by se s takovým autem prostě jezdit nemělo. Možná by to mělo být dokonce ilegáln… Jo, vlastně. Řekněme, že jsme slyšeli od kolegů z jiné redakce, že kdybyste tedy jezdili s Kodiaqem RS po českých okreskách tak, jak by se s ním jezdit nemělo (Což byste pochopitelně nikdy neudělali! Rozumíme vám, nás by to taky ani nenapadlo), tak tedy v takovém čistě teoretickém případě byste zjistili, že ten zdánlivě měkký podvozek ve skutečnosti funguje úplně parádně, na horizontu nebo v kompresi zkrotí svislý pohyb karoserie v jednom jemném, ale naprosto efektivním pohybu, i v rozbitých zatáčkách zachovává přesnost ovládání a pro řidiče je vždy perfektně čitelný. Říkali kolegové. A ještě dodali, že tohle je po delší době škodovka, u které měli pocit, že její podvozek je naladěný přesně pro ně. Že ji ladil někdo, kdo jezdí podobným stylem po podobných silnicích a má podobné představy o tom, jak má auto fungovat.

Podvozek se na první dobrou tváří poddajně, velmi účinně však krotí pohyby karoserie v zatáčkách i při přejezdu nerovností. Tuhost tlumičů lze samozřejmě přizpůsobit volbou odpovídajícího jízdního režimu. Brzdy nejen dobře brzdí, ale také se dobře dávkují – což je částečně opět zásluha správně fungujícího podvozku

Fakt je, že po stránce handlingu není Kodiaq RS nijak hravý. Stejně jako většina ostrých koncernových modelů kromě seatů Cupra. Což je ovšem v pořádku. Stabilita a netečnost k pokusům vynutit rychlejší stáčení okolo svislé osy prudkými přenosy váhy se k povaze Kodiaqu hodí. Navzdory písmenům RS je to přece pořád „jen“ rychlé rodinné auto s dobrým odpružením a dieselovým motorem. Který mimochodem také není úplně zlý. Jeho největší – a vlastně zásadní, protože právě kvůli ní působí Kodiaq RS navzdory objektivně schopnému podvozku unylým dojmem – nevýhodou je absence charakteru.

V rámci jízdního režimu Individual lze zvolit mimo jiné míru umělého „vylepšení“ zvuku motoru. Kodiaq RS může očividně znít i ekologicky

Systém ESC (vpravo dole) má i benevolentnější režim ESC Sport, ve kterém nechá auto po silnici lehce sklouznout, než zasáhne

Škoda se to pokusila vylepšit vibrační membránou umístěnou vzadu u výfuku. (Nikoliv přímo v něm.) Nejhlasitější je v režimu Sport nebo Individual, kde ji můžete samostatně deaktivovat. Zvenku to působí ještě docela dobře, ale v uších řidiče se nepříliš výrazné bručení zezadu střetává s dieselovým vrčením zepředu, a dohromady to nijak hezky neladí. Určitě nepomáhá, že nežádoucí složky hluku a vibrací zde nejsou utlumené tak důkladně jako třeba v některých Audi – v této konkrétní zástavbě zní tento konkrétní diesel prostě jako diesel. A za studena přenáší citelné vibrace do sedačky.

Práci ale biturbodiesel odvádí, jak se sluší a patří. Díky sekvenčnímu přeplňování táhne prakticky od začátku plnou silou a v oblasti nejvyššího výkonu se drží až do 4500 otáček, jak jsme to viděli na brzdě:

Přečtěte si také:

Změřili jsme Škodu Kodiaq RS na brzdě: Má opravdu 240 koní?

V kombinaci s tradičně přesnou a rychlou převodovkou DQ500 to Kodiaqu RS dává dostatečnou převahu dynamické suverenity, aby obhájil svoji existenci vedle slabších verzí. Naměřená dynamika nijak oslnivě nepůsobí a při plné akceleraci si i z místa řidiče říkáte, že to nijak extra nejede.

Ale upřímně řečeno, při sportovní jízdě od zatáčky k zatáčce zanechává motor mnohem přesvědčivější dojem. Je řízný, ochotný, s chutí do vyšších otáček. Tedy na to, že jde o dieselový čtyřválec. Kodiaq RS je zkrátka z těch aut, u nichž motor slouží jako prostředek, který umožňuje vytěžit z podvozku vysokou průměrnou rychlost mezi dvěma body bez ohledu na stav silnice nebo počasí. Emoce ale sám o sobě nezjitří, úsměv nevykouzlí, k projížďce jen tak vás nezláká.

V grafu si můžete prohlédnout přibližné srovnání akcelerace Škody Kodiaq RS (červená) se Škodou Octavia RS TDI 4x4 s převodovkou DSG. Pro zajímavost je zde také Škoda Superb 2.0 TSI (206 kW), kterou reprezentuje zelená křivka. Právě tenhle Superb je historicky nejrychlejší model Škody, ale znáčky RS paradoxně nikdy nedostal

Ale kdo by se jezdil s rodinným SUV jen tak projet, že ano. No, třeba já, když má tak schopný podvozek. Ale je zřejmé, že z pohledu cílové skupiny je koncept „jet se projet na okresky za město“ nepochopitelný až lehce úchylný. Cílová skupina se totiž vývojově nezasekla v patnácti letech s knížkou „Horký volant“ pod peřinou a mokrými sny o ježdění „powerslidem“, takže si dokázala najít pořádnou práci v pořádném korporátu, a teď si může dovolit pořádné rodinné SUV. Proto ji bude spíš zajímat, jestli není ten biturbo motor na dálnici moc hlučný (není, při sto třiceti točí 2100 otáček) a jestli moc nežere (8,5 l na sto; karoserie SUV v kombinaci s automatem, čtyřkolkou a relativně velkými koly přece jen znamená docela velké jízdní odpory).

A ještě by možná rádi věděli, co to bude jejich korporátního zaměstnavatele stát. Kodiaq RS vyjde na 1 189 900 Kč. Jenže ani tato verze nemá ve standardu položky jako elektricky ovládané víko kufru (10 000 Kč nebo 13 600 s bezdotykovým ovládáním), vyhřívané čelní okno (5900 Kč), sadu pro komfortní telefonování (13 700 Kč) a ani to bezklíčové odemykání se snímači jen na předních dveřích (7500 Kč). A dokonce ani malý kožený paket s řazením na volantu! I za tuto vymoženost musíte u nejrychlejšího a nejdražšího Kodiaqu se sportovními ambicemi zaplatit tři tisíce navíc. O asistenčních systémech nemluvě. Kodiaq RS v plné náloži tak stojí spíš 1,4 než 1,2 milionu.

Škoda Kodiaq RS: Verdikt

Mediálně to nejrychlejší verze Kodiaqu nebude mít snadné. Bude kritizována za nedostatek emocí a za to, že to není „pravé RS“, ať už to znamená cokoliv. Ve skutečnosti nabízí přesně to, co od ní budou reální zákazníci chtít a očekávat. Dostatečný dynamický náskok oproti nižším variantám stejného modelu, bohatou výbavu a na první pohled viditelnou skutečnost, že jde o vrcholné provedení – proto ta loga RS, jiný smysl v nich hledat netřeba. Fantastický podvozek, to je takové „velikonoční vajíčko“ od podvozkářů z týmu doktora Hrdličky – skryté překvapení, které by tam vůbec nemuselo být. Zákazníci jeho přednosti nikdy nerozpoznají a ty dvě třetiny novinářů, kteří „testují“ auta ježděním do práce a po výletech, také ne. Kodiaq RS je jeden z těch vzácných případů, které dokazují, že když se to umí, nejsou jízdní komfort a jízdní vlastnosti protiklady, ale dvě strany stejné mince.

Cena testovaného vozu: 1 189 900 Kč
Cena testovaného vozu včetně příplatkové výbavy: 1 370 500 Kč

• 
• 
• 

Dalších 51 fotografií