- Je prostorné a pohodlné
- Mívá bohatou luxusní výbavu
- Seženete ho i se sedmi sedadly
- Udržovaný diesel 2.4D/D5 si bude držet cenu
- Na servis je trochu levnější než německá konkurence
–
- Starý diesel bez DPF se hledá těžko
- Zážehové verze mají závratné provozní náklady
- Zpracování je laciné, neodpovídá očekávání
- Choulostivý podvozek je nevhodný pro jízdu v terénu
- Bývalí majitelé zanedbávají servis (převodovka, AWD)
Velké SUV Volvo XC90 přišlo na trh v roce 2002 a rázem se stalo miláčkem trhu. Image bytelného a bezpečného švédského vozu prostě láká. I přesto, že do skutečné bytelnosti mělo Volvo XC90 vždycky daleko. Ani v oblasti bezpečnosti na tom nebylo výrazně lépe než konkurence. Nabízelo se ale za dobré peníze, je prostorné a praktické a také pohodlné.
Doporučujeme: Audi Q7 3.0 TDI vs. Mercedes-Benz GLS 350d - Duel mastodontů
Není tedy divu, že vydrželo ve výrobě až do roku 2014. To je zhruba o čtyři roky déle, než jaký bývá obvyklý životní cyklus podobných aut. Nyní jeho výroba dále pokračuje v Číně. U nás už koupíte pouze novou druhou generaci. Pro mnoho lidí je první generace Volva XC90 lákavá jako ojetina. Jak ale vybrat nejvhodnější kus a na co si dávat pozor?
Jako příklad typického bazarového Volva XC90 nám poslouží model D5 z roku 2006. Na test jsme si ho půjčili v Auto ESA. Testované auto mělo najeto 174 400 km a prodejce si ho cenil na 330 000 korun. Ceny se samozřejmě odvíjejí od historie, celkového stavu a motorizace. Nejlevnější Volva XC90 koupíte asi za 120 000 korun, diesel se dá sehnat za 160 000 korun. Přesto se pod 250 000 korun špatně shání exemplář, který by nepotřeboval větší investice. Hezké a mladší auto pořád stojí přes tři sta tisíc.
Doporučujeme: Ojetiny? Velký přehled všech vozů
Za „Němci“ v kvalitě detailů zaostává
Od Volva XC90 soudný člověk neočekává dynamické svezení. Je to přece 2200 kg těžká „krabice na kolech“, která má sloužit především jako rodinný přepravník. Podle toho se chová i na silnici. S BMW X5, Mercedesem ML a dokonce i s Audi Q7 se rozhodně svezete lépe. Řízení je pomalé, neurčité a nikdy v auto nezískáte potřebnou důvěru. Svědčí ustálená a klidná jízda, nikoli vymetání zatáček na oblíbené okresce.
Nicméně místa je ve Volvu XC90 dost. Můžete mít i sedmimístnou verzi a ani s prostorem v kufru to není špatné. Design XC90 maskuje jeho skutečné rozměry. Zejména ve městě a podzemních garážích poznáte, že tohle je gigantické auto. Bez parkovacích senzorů se pořádně zapotíte a když pak zatlačíte SUV do mezery mezi Octavii a Fabii, bude o drobrého půl metru vyčnívat. Do města si radši kupte něco menšího.
Nejvíce ale na XC90 nezamrzí neochotné řízení a podvozek, ale laciné zpracování. Zatímco konkurenční Q7 nebo X5 vypadají i po letech uvnitř pořád relativně dobře, desetileté Volvo působí jako špatně udržovaný Citroën nebo Dacia. Interiér vrže a skřípe, plasty jsou uvolněné a jednotlivá tlačítka si žijí vlastním životem. A nebyl to problém jednoho testovaného kusu. tTen byl naopak na poměry XC90 ještě v nadprůměrně dobré kondici.
Podvozek často na konci životnosti
Smířit se musíte i s omezenými schopnostmi v terénu. Volvo XC90 je určené především na silnici a i když uježděnou polní cestu zvládne, na brodění se bahnem není. Podvozek má omezenou světlost a navíc není dostatečně robustní. XC90 je vlastně jen trochu přizvedlé silniční Volvo. Proto důkladně zkontrolujte, jestli podvozek nevykazuje známky nadměrného poškození z terénu. Napoví stav zakrytování podvozku a jednotlivých částí zavěšení.
Většina ojetin vyžaduje aspoň nějaké investice do zavěšení, neboť podvozek Volva docela trpí. Dělá to především velká hmotnost vozu, která klade na jednotlivé komponenty značné nároky. Všechno se dá samozřejmě řešit a cenově jsou na tom práce a díly trochu lépe než u premiové německé konkurence. Reálná životnost zavěšení a uložení náprav je maximálně 200 000 km. Pak už to chce důkladnou generálku.
Slabým místem je i pohon všech kol. U XC90 je řešen mezinápravovou spojkou. Spousta aut má zadní spojku dávno nefunkční a výměna není zrovna levná. Vyzkoušejte to při testovací jízdě tak, že najedete předními koly na mokrou trávu nebo štěrk a zkusíte se co nejrychleji rozjet. Pokud se přední kola bezmocně protáčejí, čeká vás investice do opravy.
Doporučujeme: Test ojetiny – Audi A6 generace C6 má silné stránky, ale i nemálo rizik
Velmi záleží na tom, co konkrétně se pokazí. Mezinápravová spojka (nejčastější závadou je poškozené čerpadlo) se dá opravit za šest až deset tisíc korun. Většinou stojí za poškozením opomíjení výměn oleje. Do roku 2006 mělo Volvo spojku Haldex druhé generace. U té zlobívá elektronika – řídící jednotka nedostane informaci, že se protáčejí přední kola. Až od roku 2006 mělo Volvo XC90 Haldex, který zadní kola připojoval ihned při rozjezdu preventivně. Tam pak často odchází celková mechanika vlivem prostého opotřebení.
Nezapomínejte na olej v převodovce a Haldexu
Ve spojkách a rozvodovce je dobré vyměnit olej každých 40 000 km nebo nejpozději jednou za dva roky. Volvo XC90 nemá extra naddimenzované díly. Proto je zkrácení intervalu výměny náplně to nejlepší, co můžete udělat. Stejně ale počítejte s tím, že většina majitelů se bude zkrátka držet servisního plánu. Říkat lidem, že náplň v převodovce nebo rozvodovce je doživotní, platí jen tehdy, pokud kalkulujete životnost na 100 000 km a pak chcete, aby si u vás zákazníci koupili díl nový za několik desítek tisíc korun.
Největší rizika:
- Napínák řemenu pomocných agregátů motoru 2.4D/D5
- Praskající vložky válců a blok u motoru 2.5 T (u XC90 spíše vzácně)
- Celkové opotřebení mechaniky motoru 3.2 R6/T6
- Opotřebení převodovky (mechanické i automatické)
Na co si dát pozor:
- Stav podvozku, převodovky a mezinápravové spojky
- Servisní historie (kdy se dělaly rozvody, náplně v převodovce?)
- Nefunkční navigace a klimatizace
Totéž platí pro automatickou převodovku Aisin. Kvůli umístění motoru vpředu napříč už nezbylo místo pro pořádnou robustní skříň. Kompaktní automat tedy pracuje – zejména u výkonnějších motorizací – na hranici svých možností. Navíc prakticky nikdo po 60 000 km nevymění v Aisinu olej a pak se diví, že po překročení 100 000 km začne převodovka vypovídat službu. Manuál také není samospásné řešení. Spojka vydrží málo a samotná přesnost řazení a životnost mechanické převodovky je diskutabilní. Trochu stranou pak stojí verze XC90 T6, která měla standardně čtyřstupňový automat od GM. Nebrat!
Nejvíce převodovce, rozvodovce a mezinápravové spojce škodí přečipování motoru, typicky dieselu. Raději investujte do údržby. Motor se bez výměny oleje nejpozději po 15 000 km neobejde.
A tím se dostáváme k pohonným jednotkám. Benzinové motory asi nestojí za úvahu. Spotřeba je šílená a ani servis se neprovádí zrovna snadno. Řadové šestiválce se potýkají po větším nájezdu se spotřebou oleje. Přeplňovaný pětiválec trpí na praskající vložky válců a stěny mezi válci. Osmiválec od Yamahy je docela spolehlivý, zajímavý a mívá méně najeto. Servisně je to ale peklo. Dává zabrat automatu i pohonu všech kol a pod 14 litrů na 100 km se s ním prakticky nedostanete. Pokud ale najezdíte málo, vůz má naprosto jasnou servisní historii, nemáte v plánu ho „hodit do plynu“ a jste ochotni se starat o celý systém pohonu, možná je právě osmiválec z benzinových motorů nejjistější volba.
Diesel si na opravy aspoň vydělá
Nejrozumnější volba do Volva XC90 je samozřejmě diesel. Bohužel už dnes sotva narazíte na verzi D5 120 kW plnící Euro 3, která by byla ve stavu nevyžadujícím investice. Verze Euro 3 neměla vířivé klapky v sání ani filtr DPF. Servisně se jedná o nenáročný motor. Dnes ale mívá značně najeto, reálně se blíží k hranici půl milionu kilometrů. Navíc komu funguje a kdo do něj investoval, ten si takové auto zase nějaký ten rok nechá. Není důvod ho prodávat, pokud slouží.
Doporučujeme: Test ojetiny – Land Rover Freelander II se terénu nebojí
Ani pozdější instalace naftového pětiválce nejsou špatné. Jenom se postupně přidaly filtry pevných částic a další ekozáležitosti, které zvyšují rizikovost. Důležité je měnit olej po 15 000 km a dávat si pozor na rozvody. Hlavní řemenové rozvody jsou na tom ještě dobře. Jejich životnost je solidní (doporučujeme u ojetiny měnit po 90 až 120 000 km), ale problémem může být napínák řemene pomocných agregátů. Někdy to celé upadne a nic víc se nestane. Jindy s sebou ale napínák vezme i hlavní rozvody ventilů. Motor se pak potká. Může se to stát už po 80 000 km.
O dieselu ale můžeme aspoň říci, že si při spotřebě 8 až 9 litrů na své případné problémy „vydělá“. Chce to jen pečlivě dodržovat servisní plán, tankovat kvalitní naftu a nečekat od motoru dynamické zázraky. A hlavně nečipovat, to celé soustavě pohonu neudělá dobře. Zajímavé mohou být také verze D3 a D4 montované od dubna 2010. Jsou to podladěné verze vznětového pětiválce 2,4 l. Takové modely mají pouze pohon přední kol. To ovšem nemusí vadit, odpadají problémy s Haldexem po větších nájezdech. A s více než tunou hmoty nad přední nápravou Volvo XC90 problémy s trakcí rozhodně nemá.
Výběr se tenčí, ale pořád se ještě vyplatí hledat
Volvo XC90 má pořád co nabídnout, ale zásoba bezproblémových aut se pomalu zužuje. Naftová klasika z doby před filtry pevných částic se už stává reálně nedostupnou. Buď končí ve šrotu jako totálně unavený kus s téměř milionovým nájezdem, nebo si naopak majitelé motor vydržují a neměnili by ani za pověstné zlaté prase. Na výkupu by za něj dostali maximálně sto padesát tisíc. S takovou si v kategorii velkých sedmimístných SUV nic lepšího nevyberou.
Nezbývá než hledat mezi mladšími kusy, u kterých se lacinější provedení interiéru a podprůměrně dimenzované díly podvozku ještě tolik neprojevují. Počítejte s tím, že šesti- až osmiletá auta, o která je největší zájem, se pořád pohybují kolem 400 000 korun.
Volvu XC90 dělá z dlouhodobého hlediska dobře pravidelný servis a opatrné zacházení. Vyhněte se náročným terénním vložkám, stanovte si spíše konzervativní servisní plán (15 000 km nebo jeden rok) a nezapomeňte se starat o spojku, převodovku a pohon všech kol. Pak bude XC90 sloužit dobře a spolehlivě.
[su_hello-bank-calculator]