Test Ford Kuga Hybrid AWD: Správný čas na nákup?

Někdy se to sejde. Pouhé dva dny potom, co se šedivá Kuga Hybrid vrátila z redakčního parkoviště zpět k Fordu, představila automobilka dlouho očekávanou modernizovanou podobu. Načasování nás možná trochu zaskočilo, samotný facelift ale ne – Ford Escape, americké dvojče Kugy, jezdí v nové podobě už od loňska. Využijme tedy tuto recenzi jako příležitost podívat se, jaké aspekty Kugy nejvíce potřebovaly změnu a zda je lepší čekat na nový model, nebo si se zajímavou slevou vybrat z nabídky skladových vozů ve stávajícím provedení.

Jednou z věcí, které se po faceliftu pro českého zákazníka nezmění, bude nabídka pohonných jednotek. Už teď se totiž Kuga u nás (na rozdíl třeba od Německa) prodává bez dieselových motorů. Na výběr máte 1.5 EcoBoost o výkonu 110 kW/150 k, prodejně extrémně úspěšný plug-in hybrid a pak testovaný full-hybrid, který jako jediný nabízí možnost pohonu všech kol. 

Oba hybridy mají stejný technický základ. Tvoří jej atmosférický čtyřválec o objemu 2488 cm³ s Atkinsonovým cyklem, spřažený s elektromotorem prostřednictvím „power-split“ planetové převodovky (tzv. e-CVT). Zatímco ale v plug-in hybridu je 97kW elektromotor napájen z externě nabíjitelné 14,4kWh baterie, full-hybrid má elektromotor o výkonu 92 kW a 1,1kWh baterii. 

Stejně jako se toto řešení podobá hybridnímu systému Toyoty technicky, připomíná jej i svým jízdním projevem. Hybridní Kuga se ve většině situací rozjíždí tiše na elektřinu, v městském provozu zhasíná spalovací motor velmi často a když potřebujete předjet, vytvoří souhra benzínového a elektrického motoru uklidňující dojem bezpracné síly. Kultivovanost je na vysoké úrovni. 

Řadový motor se čtyřmi velkými válci a kompresním poměrem 13:1 nemůže z principu nikdy běžet zcela sametově, ale konstrukce hnací soustavy i odhlučňovací opatření vás od jeho nechtěných projevů téměř zcela izolují. Podle mého soudu lépe než v toyotách se stejnou koncepcí pohonu. Ford si také dal velmi záležet, aby hybridní pohon nepůsobil při akceleraci dojmem trápeného skútru. Závislost otáček motoru na změnách polohy plynového pedálu zde více odpovídá tomu, na co jste zvyklí z běžných aut.

SUV, v případě testované výbavy Graphite Tech navíc na širokých 19” kolech a s pohonem všech kol, pochopitelně nebude jezdit po městě za čtyři litry ani s hybridním pohonem. My jsme za týden dosáhli průměrné spotřeby osmi litrů. Ovšem v podmínkách, kdy bere osm litrů i běžný dvoulitrový diesel – mráz a provoz tvořený z poloviny dálnicí a z poloviny ranním a večerním ruchem hlavního města. Delší cestu rozumným tempem zvládnete pod šest litrů.

Slabší, ale svižnější

Stejně jako žádný paralelní hybrid ani hybridní Kuga příliš neexceluje v levém pruhu (německé) dálnice nebo při delší sportovní jízdě, kdy hybridní soustava prostě nemá jak pomoci a po většinu času se tak s provozní hmotností 1,7 tuny pere jen poměrně skromných 200 newtonmetrů spalovacího motoru. Ford nicméně slibuje u modernizované Kugy Hybrid dramaticky lepší zrychlení z nuly na 100 km/h – 8,3 vs. 9,5 s, přestože maximální rychlost zůstává na stejných 196 km/h a celkový výkon hnací soustavy je dokonce mírně nižší, 135 namísto 140 kW. Souběžný nárůst povolené hmotnosti přívěsu z 1500 na 2200 kg naznačuje zásadní konstrukční změny v power-split převodovce, bližší technické podrobnosti však zatím neznáme.

Z hlediska jízdních vlastností Ford žádný velký skok vpřed neohlašuje, ale není ani zapotřebí. Chápeme čtenáře, kteří nejsou fanoušky značky a věčnými chvalozpěvy automobilových novinářů na jízdní vlastnosti fordů se cítí unaveni, ale ani tady nemůžeme jinak. Přesnost řízení, způsob stáčení okolo svislé osy ve středně rychlých zatáčkách a tradičně excelentní práce pérování a tlumení při svižné jízdě na nedokonalém povrchu patří i v případě Kugy k nejlepším v segmentu. Inspirovat by se mohl nejeden prémiový model.

VIDEO: Ford Kuga Hybrid AWD

Zdroj: YouTube

Zvláštní pochvalu pak vyslovujeme za odezvu brzdového pedálu. U hybridů s rekuperačním brzděním to často bývá slabé místo, ale už dlouho jsme neřídil auto, ve kterém by se brzdný účinek dávkoval tak precizně a s tak jasnou odezvou do chodidla jako v této Kuze. Vycizelovat by naproti tomu zasloužily zásahy ESC. A pokud je pro vás každodenní komfort v městských rychlostech důležitější než jistota a zábava ve svižně projížděných zatáčkách, odpusťte si sportovní odpružení ST-Line i velká kola.

I stará vypadá k světu

Vizuálně je Kuga stále poměrně atraktivní, ovšem oním zaobleným, neeagresivním způsobem, který je v Evropě populární spíš na jih od Alp než v prosperujících zemích na severu. S faceliftem proto Kuga dostane hranatou masku po vzoru modernizovaného Focusu a poněkud zamračený výraz, dosažený změnou linie kapoty a tvaru světlometů. 

Co je však významnější, modernizace alespoň částečně napravuje nejslabší stránku stávající Kugy – totiž interiér. Nejde o funkčnost. Ergonomicky je vše v pořádku a výborná je rovněž prostornost na obou řadách sedadel. Kabina však působí lacině a nemoderně, zejména kvůli vzhledu ovládacích prvků na středové konzole a na dnešní dobu už malému, jen osmipalcovému displeji s morálně zastaralým systémem Sync 3. Pro úplnost dodejme, že obraz je jasnější a ostřejší než na zdánlivě stejném displeji v předfaceliftovém Focusu.

V modernizované verzi už najdeme „uklizený“ středový panel a gigantickou obrazovku o úhlopříčce 13,2 palce neboli 34 cm se čtvrtou generací systému Sync, která přináší modernější grafické prostředí a nové funkce. Slíbená (bohužel příplatková) sedadla s certifikací AGR také možná nabídnou lepší vedení než sedadla v testovaném voze, z nichž navzdory zdánlivě sportovnímu tvarování vypadává levé stehno už ve středně rychle projížděných pravých zatáčkách. Sedadla jsou vůbec u Fordu zvláštní téma. Někdo jejich pociťovanou tvrdost nemůže vystát, ale fakt je, že z hlediska stability páteře a únavy na delších cestách je to takhle správně.

Sousedovo auto vám děkuje

Uvidíme, zda facelift přinese nějaký posun i ve vnímané kvalitě materiálů. Lacině působící knoflíky na středové konzole zmizí, to už jsme si řekli. Zatím můžeme jen hádat, zda stejný osud postihne i tvrdé plasty na zadních dveřích nebo nepříliš luxusní obložení zavazadlového prostoru. Příjemné naproti tomu je, že pod podlahou zavazadelníku zbylo místo pro rezervu. K nezaplacení jsou i plastové ochrany hran dveří (možná by se jim mělo říkat spíš „chrániče laku vedle stojících aut“), které se automaticky vysunou při každém otevření. 

Mimochodem, Ford s tím přišel dřív než Škoda, z jejíchž vozů nejspíše tento praktický prvek znáte. Objektivně nedůležitý, ale sympatický detail jsou také oba typy konektorů USB na středové konzole, A a C pěkně pod sebou. Přestože pár stovek za nové kabely je v kontextu pořízení nového vozu prkotina, z praxe víme, že lidé přikládají typu vstupů USB v autě podivuhodnou důležitost.

Jaký je tedy verdikt – nasednout do stávající Kugy, nebo počkat na novou? My bychom počkali, novinky nám připadají zajímavé a významné. Pokud ale nepotřebujete ke štěstí velký displej, nevyužijete zvýšenou hmotnost přívěsu a třeba vylepšený adaptivní tempomat s brzděním do zatáček byste stejně nepoužívali, je právě toto mezidobí před fyzickým příchodem už oznámené nové Kugy ideální příležitostí nakráčet do dealerství a sdělit, že si milostivě vyberete z nabídky skladových vozů, pokud vám prodejce nabídne zajímavou slevu ještě nad rámec toho, co si najdete sami na internetu. Divili bychom se, kdybyste odešli s nepořízenou.

---

---