• Výborný motor
• Podvozek schopný vyžehlit i rozbitou okresku 
• Kombinace manuál/zadokolka/samosvor 
• Dynamika na rozdávání 
• Naprosto čitelné chování 
• Pro zapálené řidiče skvělý stroj

–

• Všechna chvála je na nic, protože se tahle verze už nevyrábí
  

Na úvod jedno malé varování. Přečtení tohoto testu by vás mohlo naštvat. Zejména pokud se řadíte mezi ty, kteří řídí především pro radost.

Byla neděle, velmi pozdě odpoledne. Kdykoliv jindy bych se tou dobou věnoval nějaké bohulibé činnosti týkající se rekonstrukce domu, uklízení dílny nebo bych vůbec doma nebyl, protože tu neděli šel ostrý jižní vítr a bylo dvacet stupňů. Ideální podmínky pro windsurfing. Tentokrát ale muselo vše stranou. Provoz pomalu opadával a já cítil neodolatelnou potřebu ještě jednou sednout do té modré věci parkující na dvoře a jet se projet někam na okresky. Proč? Odpovědí je hned několik. Protože šestiválec, protože zadokolka, protože samosvor a hlavně, protože manuál.

BMW M140i vypadá na pohled celkem obyčejně, ve skutečnosti je to ale výborný řidičský nástroj. Zejména v testované konfiguraci spojující šestiválec, pohon zadních kol, manuál a samosvorný diferenciál

Sakra, fakt si nevzpomínám, kdy jsem naposledy řídil něco se znakem BMW, kde do prostoru mezi sedadla netrčel joystick, ale klasická řadicí páka. Když si člověk vybaví nedávný „bobří“ koncept BMW, když si vše zasadí do kontextu násilné propagace elektromobilů, nelze se ubránit dojmu, že řídit BMW s manuálem a velkým spalovacím motorem je příležitost, která by se nemusela opakovat.

Vypadá obyčejně 

Ano, ta modrá věc nese přesné označení BMW 1 (F20). Nebudeme se zdržovat obvyklými úvody. Tohle auto se představilo už před sedmi lety, takže ho patrně každý dobře zná. A každý určitě ví, čím je unikátní. Žádný jiný podobně velký hatchback na trhu dnes nenabízí pohon zadních kol a šestiválcový motor. U Audi dostanete maximálně pětiválec, všude jinde na vás čekají čtyřválce, v lepším případě s pohonem všech kol. Jenže BMW 1 má tradiční koncepci. Podélně uložený motor, převodovku vystrčenou do kabiny a vše končí na zadní nápravě. Tenhle recept je radostí i starostí zároveň. Řada 1 je díky tomu ve své třídě naprosto unikátní, ale zároveň také docela těžká, uvnitř relativně malá a samozřejmě drahá. To je u běžných civilních verzí spíše na škodu. Zejména tehdy, když jsou zákazníci schopní na takové auto nasazovat sněhové řetězy dopředu. Ale u sportovní verze M140i je to recept slibující dokonalou zábavu.

Přečtěte si také:

BMW řady 1 dostalo ještě jeden facelift, než přejde na pohon předních kol

Tu ovšem na první pohled dost možná nepoznáte. Jak se tak dívám na M140i parkující před domem a osvícenou krásně měkkým světlem zapadajícího slunce, nemohu si pomoci. Výjimečnost vidět není. Jasně, velká kola, velký výfuk (ten je z programu M Performance a stojí 25 tisíc za sportovní tlumič a 13 tisíc za karbonové koncovky), ale to je vše. Odemknout si musím klasicky zmáčknutím dálkového ovládání a interiér nenabízí nic extra zajímavého.

Podélně uložený motor je u hatchbacku řady 1 důvodem tradiční siluety připomínající botu. Kapota je nezvykle dlouhá a kabina je posazená hodně vzad. Pokud chcete, i na tento vůz lze koupit něco z programu M Performance. Třeba karbonové koncovky výfuku nebo samosvor

Tedy alespoň ne na pohled. Když se posadíte za volant, poznáte, v čem je hlavní síla BMW M140i. Okamžitě splynete s autem. Sedačky vás příjemně obejmou, volant s tlustým věncem si můžete nastavit do ideální polohy, řadicí páka je pěkně při ruce a pedál plynu pro změnu blízko brzdy. To aby bylo možné sázet efektní meziplyny. Všechno je takové přirozené, přehledné a nerušivé. V koncentraci na řízení vám nebrání vůbec nic a tak to má být.

Dobře maskovaný unikát

Na zmáčknutí startovacího tlačítka zareaguje motor radostným naskočením doprovázeným hutným šestiválcovým zvukem. Hned víte, že je pod kapotou něco trochu jiného než plug-in hybridní přeplňovaný tříválec. Jakmile ale úvodní zvýšený volnoběh opadne, M140i už se příliš o slovo nehlásí ani svým zvukem. A to ani s příplatkovým výfukem. A tak za decentního bručení opouštíme naší vesnici nedaleko od Prahy a míříme na okresky, kde lze očekávat slabší provoz.

Dobrá příležitost připomenout základní parametry. Přeplňovaný řadový šestiválec o objemu tří litrů disponuje výkonem 250 kW (340 k), točivým momentem 500 Nm a schopností vystřelit malý mnichovský hatchback z nuly na 100 km/h za 4,8 s. To jsou solidní čísla, ale je fakt, že dnešní hatchbacky s motorem vpředu napříč a s pohonem všech kol umí to samé. Audi RS 3 zvládne dosprintovat na 100 km/h dokonce za méně než čtyři sekundy.

Řadový přeplňovaný šestiválec o výkonu 340 koní umí s malým BMW pěkně zahýbat a zároveň nabízí příjemně hutný zvuk

Uvnitř nečekejte žádné výstřelky. Vše je dokonale jednoduché, praktické, přehledné a nerušivé. Opravdu auta potřebují obří dotykové obrazovky?

Vlastně se dá říci, že alespoň na papíře co do dynamiky BMW M140i asi i trochu zaostává za současnou konkurencí, ale jsou tu i jiné zajímavé vlastnosti. Třeba podvozek. Sice se bavíme o sportovním autě navíc postaveném na osmnáctipalcových kolech s poměrně nízkými pneumatikami, ale na záplatovaných okreskách nebo dokonce na retardérech si počíná tenhle hatchback naprosto skvěle. Žádné zbytečné natřásání, žádné obrovské rázy od kol. Ano, když se chce, tak to opravdu jde. I když je tenhle podvozek všeobecně tužší, není nekomfortní.

A při klidné jízdě se nemusíte obávat spotřeby. Přepravit se z jednoho místa na druhé za osm litrů není vůbec těžké. Tedy pokud se budete ovládat a nebudete zbytečně vytáčet motor. Zejména v ostrých přehledných zatáčkách, kde umí M140i na dvojku zcela přirozeně demonstrovat, co ta maskovaná unikátnost tradičně uspořádaného hnacího řetězce znamená v praxi.

Malý vůz, který baví ve velkém 

Ještě nebyla řeč o jízdních režimech. M140i nabízí pouze Eco Pro (to jsem upřímně nezkoušel), Comfort, Sport a Sport+. Žádný Individual se nekoná, stejně jako se nekonají široké možnosti různých kombinací, jako to má třeba současná M5. Vadí to něčemu? Ani náhodou. Pro pěkné svezení stačí přepnout Comfort na Sport+, který přiostří reakci na plyn a omezí zásahy stabilizace. Po cestě ještě potkávám hned tři kruhové objezdy a neodolám. Delší stisk čudlíku DSC znamená definitivní konec přítomnosti elektroniky a následné mírné obroušení zadních už tak obroušených plášťů coby rozehřátí před následným okreskovým úprkem.

Přečtěte si také:

Test BMW M5: Neuvěřitelný expres, který nemá chybu

Už v nízké rychlosti jsou zřejmé dvě věci. BMW M140i v téhle konfiguraci je nádherně čitelné. Nejsem žádný specialista na drifty, ale tohle konkrétní auto nabízí takový přísun informací, že jsem se velmi rychle osmělil. Většinou není potřeba ničemu pomáhat, stačí poslat motor nad čtyři tisíce, kde má reakce podobné atmosférické jednotce a zábava může začít. Tady je umocněná tím, že máme k dispozici manuál.

BMW M140i opatřené příplatkovým samosvorným diferenciálem nemusíte k přetáčivým smykům příliš přemlouvat. Auto je navíc skvěle čitelné. V rychle projížděných zatáčkách je hodně cítit, jak vnější zadní kolo tlačí vůz do oblouku

Z kruhového objezdu mizíme s M140i v lehkém přetáčivém smyku. Na dvojku motor nabírá s přibývajícími otáčkami na elánu a roztáčí se až na sedm tisíc. Trojka a znovu. Možná je opravdu faktem, že podle exaktních dat M140i zas až taková raketa není, ale to, co předvádí v praxi, je pro okreskový provoz více než dostatečné. Nažloutlé stromy rychle vytvoří souvislou rozmazanou kulisu. Před zatáčkou ostřejší brzda, přeřazení s meziplynem, dvojka, efektní výjezd a vzhůru vstříc další rovince.

Přečtěte si také:

Test na pondělí: BMW M550i xDrive M Performance

Jezdit bokem je jen jedna přirozenost M140i. Tohle auto má ve svém rejstříku dovedností ještě druhou možnost, a sice čistou stopu. A tam je v zatáčkách neuvěřitelně rychlé. Třeba taková táhlá zatáčka jetá pod plynem na trojku. Z pozice řidiče vyloženě cítíte, jak pracuje samosvor, jak vás vnější zadní kolo tlačí do oblouku a když ještě trochu přidáte, auto se stočí do zatáčky pouze za pomoci plynu. A když přidáte ještě o něco více, dostaví se malinkatý drift, kdy do další rovinky vystřelíte s pěkně vytočeným motorem. Po nedotáčivosti samozřejmě není ani památky.

Na tyhle hodně rychle jezděné oblouky si už ale bez stabilizace netroufám. Přece jen jsme s testovací M140i bez újmy přežili téměř celý týden. Druhý den mám auto vrátit a podobné závěrečné jízdy jsou vyloženě ideální příležitostí, jak ještě na poslední chvíli něco rozbít. Jenže ono není potřeba stabilizaci hned vypínat. Stačí režim Sport+, kde jsou zásahy elektroniky posunuté tak, abyste si ve výsledku mohli užít přesně takovou jízdu s lehkým přetočením na výjezdech. Když to přeženete, stabilizace zasáhne, ale dá se celkem rychle přijít na to, jak reagovat, aby elektronika zůstala v klidu. A řízení? Není co dodat. Je to pouze další dílek do skládačky dávající dohromady řidičsky perfektní stroj. Stejně jako manuál. Přesný, i když řazení není úplně sametové.

Padla tma...

...a já objel nemalou část Středočeského kraje. Většinou v režimu dva-tři-dva, zatáčka, tři, dva. A tak stále dokola.

Všechno to do sebe dokonale zapadá. Téměř letní počasí, nízké podzimní slunce, téměř opuštěné okresky, trocha adrenalinu, zvuk vytočeného šestiválce, nějaký ten drift. Zkrátka parádní nedělní večer, který završil moc příjemný týden strávený ve společnosti výborného auta. Co na tom, že jde o výběhový model. Ne nadarmo se říká, že to nejlepší přichází na konec.

Závěrečný večer byl parádní, ale nakonec vše ukončila jízda už po tmě v koloně neuvěřitelně pomalu se posouvajících aut. Jako kdyby to byl symbol toho, že je potřeba se rozloučit. M140i s manuálem už nekoupíte. Nebude to navíc dlouho trvat a z řady 1 se stane předokolka. Bohužel...

Má M140i nějaké chyby? Nemá. Vyčítat bychom mohli třeba málo místa ve druhé řadě, jenže tahle „nevýhoda“ je přímým důsledkem zvolené koncepce pohonného ústrojí. V podstatě na všechno, co by se vám potenciálně nemuselo líbit, existuje snadná odpověď. Vynikající jízdní vlastnosti. To platí jak o vyšší cenně, tak třeba o ne úplně nízké hmotnosti. Šestiválec přece něco váží, že ano.

Přečtěte si také:

Test BMW 440i xDrive Gran Coupé: Když je z čeho vybírat

Skutečná nevýhoda existuje jen jedna. BMW M140i s manuální převodovkou, pohonem zadní nápravy a samosvorným diferenciálem si už jako nové neobjednáte. Zazvonil zvonec a pohádky o krásném nedělním okreskovém svezení zalitém zapadajícím sluncem je konec. Nastala temná realita, což výsledné dojmy trochu kazí. Případní zájemci musí doufat v to, že se někde objeví skladový exemplář, jinak už je k dispozici jen automat. Ten je sice také dobrý, ale pro zapálené řidiče takový požitek nenabídne.

Takže teď přišla ta správná chvíle, kdy se můžete naštvat. Kdo za to může??? Evropská unie? Ano, určitě EU a její emisní limity. Pravda to je ovšem pouze částečná. Mohou si za to také zákazníci samotní. Už dlouhou dobu platí, že u podobných aut dává naprostá většina reálných kupců přednost automatu, takže u BMW nemají mnoho důvodů k tomu, aby v nabídce drželi provedení, které průměrné emise pouze zhoršuje (například u BMW M2 80 % zákazníků volí automat a dokonce i v případě řady 1 obecně tvoří automat 60 % prodejů). Technicky samozřejmě není problém vyrábět i nadále manuál, ale musí o něj být zájem, což není.

BMW M140i v testované konfiguraci je pro mne osobně nejlepší auto, jaké jsem řídil za hodně dlouhou dobu. A upřímně mne bavilo více než plnokrevná M2. Je to rychlý a zábavný automobil, který není přemotorovaný, nesmyslně rychlý ani přehnaně drahý. Je vážně velká škoda, že BMW M140i s manuálem muselo skončit a že velmi pravděpodobně s další generací už podobný stroj vůbec nepřijde, neboť základem bude předokolka.

Důvod takové změny chápu, ale stejně mě to mrzí. Tohle auto je příliš povedené na to, aby muselo odejít do důchodu. Jestli tedy uvažujete o podobném automobilu, přestaňte číst a běžte nějaké shánět. V případě manuálu je deset minut po dvanácté a ani u M140i jako takové, tedy s automatem, mnoho času nezbývá. Další M140i už dost možná bude něco na způsob Mercedesu-Benz A45 AMG. Zaručeně bude strašlivě rychlé, ale o ty unikátní vlastnosti, které máme tak rádi, téměř jistě přijde.

Cena testovaného vozu: 1 180 400 Kč
Cena včetně příplatkové výbavy: 1 421 368 Kč +  96 917,40 Kč za příplatky z programu M Performance

Bonus: Naměřená dynamika a velikost interiéru

BMW M140i v testované konfiguraci s manuální převodovkou a samosvorným diferenciálem není v první řadě o dynamice v přímce, ale rozhodně je zajímavé vědět, jak přesně na tom tento model je. Při měření jsme se na slibovaných 4,8 s nedostali a to ani tehdy, kdy jsme přeřazovali z dvojky na trojku až nad 100 km/h. Nicméně s přibývající rychlostí elán automobilu příliš neuvadá, což je dobře vidět i z naměřených hodnot doplněných o srovnání s Focusem RS a Golfem R (s manuální převodovkou).

Focus je v první fázi rychlejší. Důvody jsou tři. Má (respektive měl) Launch Control i pro manuál, převodovka má kratší převody než ta v BMW a hlavně je to čtyřkolka. Nejlépe jsou tyto rozdíly viditelné v grafu níže. Ve vysokých rychlostech poslední Focus RS dražší mnichovské konkurenci nestačí. Golf R je zde jen pro zajímavost. Vůz je od prvních metrů pomalejší (a navíc v době testu měl zapůjčený exemplář notně opotřebovanou spojku).

V grafu dobře vidět, že Focus RS (modrá křivka) je v první fázi rychlejší zejména díky přítomnosti pohonu všech kol a systému Launch Control. BMW M140i (červená) mu ale ve vyšší rychlostech ujede. Golf R (zelená) na tuto dvojici nestačí

A konečně zcela pro zajímavost tabulky vnitřních rozměrů, kdybyste se přece jen rozhodovali také podle toho, co se do vašeho nového sportovního vozu vejde: