Řada automobilek přechodu na elektromobilitu využila k řádnému vylevnění svých modelů. Honda na to, jako obvykle, šla úplně jinak. A s vysokými ambicemi.
Sama automobilka nepopírá, že Honda e je tak trochu výkladní skříň. Možná proto, že firma nezachytila nástup elektromobility v úplném počátku, nebo možná kvůli přípravám na přerozdělování trhu, které v této souvislosti nastane. A v nových časech bude mít lepší startovní pozici ten, o kom se bude více mluvit. Na to je okatý elektrovozík připraven dobře.
Už jeho design totiž polarizuje, někoho okatý vzhled nadchl, jiného spíš naopak, ale lhostejný není nikomu. Rovněž diskuze o parametrech se rozhořely už dlouho před premiérou, nejčastěji byl skloňován dojezd, který podle předběžných údajů měl poněkud zaostávat za konkurencí. Ti poučenější mluvili i o nových funkcích, o nichž ale nikdo nevěděl nic zcela určitého.
Jenže osobní setkání nastolilo úplně jiná témata k diskuzi. Honda e totiž jako první malý elektromobil překonala šok z revoluční změny pohonu a zamýšlí se nad tím, komu a k čemu vlastně budou ekologická vozítka sloužit. A rovnou nabízí alternativu, kterou jsme tu mezi méně než čtyřmetrovými sériovými elektromobily ještě neměli: Důraz na radost z jízdy a špičkové technologie.
Začíná to výkonem. Už základní model e nabízí 136 koní, výkonnější e Advance za příplatek 77 000 Kč (zahrnující i několik prvků extravýbavy) pak 154 k. To jsou na necelých 3,9 m dlouhé auto slibná čísla. Pokračujeme pohonem zadních kol a končíme špičkových podvozkem se čtveřicí závěsů McPherson, tedy řešení známé z výkonných sportovních speciálů.
A technologie? Honda e jako vůbec první auto nahradilo vnější zrcátka kamerami sériově (Audi e-tron je nabízí za příplatek). Dalším světovým primátem, tentokrát mezi čistými elektromobily, je možnost nouzově nabít jiný elektromobil přímo na silnici prostřednictvím 230V palubní zásuvky, schopné přenést až 1500 W. Honda rovněž vyvinula vlastního elektronického asistenta, schopného prostřednictvím hlasových povelů plnit i poměrně sofistikované pokyny. Ten je stále on-line a učí se, v čemž bude muset podle prvních zkušeností ještě nějaký čas pokračovat. Ostatní příjemnosti typu nejmodernějších bezpečnostních asistentů či autonomního parkovacího asistentu sice už známe, ale z vyšších tříd. Zde jsou navíc z velké většiny v základní výbavě.
Malá elektrohonda se snaží připomínat konvenční auto. I přesto, že rozložení poháněcího řetězce je všechno jiné, jen ne tradiční. Elektromotor s výkonovou elektronikou u zadní nápravy, pod podlahou velký akumulátor a vpředu nabíječka s měničem napětí. A tradiční je vlastně i prostorové řešení: Vzadu zavazadelník, velikostně odpovídající malým autům, čtyři překvapivě prostorná místa v kabině a pod kraťoučkou kapotou naskládané agregáty, vzhledově dokonce připomínající spalovací motor. Chybí jen maska chladiče, vnější zrcátka, rámy bočních oken a naopak přebývá originálně umístěný nabíjecí konektor pod separátním průhledným krytem uprostřed kapoty. Tam je k němu ze všech stran dobrý přístup, jen vysokonapěťové kontakty, trčící vzhůru vstříc dešťovým kapkám vyvolávají otázky, na něž Honda jistě má odpověď.
Zvolený koncept má svá omezení, zejména v praktičnosti, avšak netřeba věšet hlavu. Honda totiž za několik týdnů představí novou generaci Jazzu rovněž v plně elektrické verzi. A ten nabídne naopak měřitelných výhod na rozdávání. Už proto, že bude o 10 cm delší. Nechybí DC rychlonabíjení až zhruba 60 kW či AC, bohužel jen jednofázové, jako u většiny konkurentů, tedy zhruba 7,5 kW. Honda však nabídne zároveň celou paletu alternativních nabíjecích možností počínaje wallboxem, přes připravovaný systém Ubitricity dobíjení ze stojanů veřejného osvětlení až po inteligentní systém Moixa, umožňující zapojit baterii v autě do ostrovních energetických systémů.
Papírových výhod je však vždy přehršel, důležité je vzít do ruky hardware (v tomto případě ještě pořád starý dobrý volant) a vyrazit. To nám sice zpočátku komplikoval účinně zklidněný (rozuměj nekonečnými omezeními, zákazy a kruhovými objezdy zpomalený) provoz v okolí přímořské Valencie, nakonec ale na pár kilometrů tamější pustou polopouští, propletenou nepochopitelně kvalitními silnicemi, rovněž došlo. A tam se teprve ukázalo, zač je toho loket. Parádně naladěné mini, jemuž těžiště účinně snižuje v podlaze umístěná trakční baterie a řízení nekazí setrvačnost hnacích hřídelí, umí v zatáčkách téměř kouzlit. Vyvážení hmotnosti mezi nápravami v poměru 50:50, laškování s limitem, ostré vracečky i rychlé přechody z plných brzd do plné akcelerace v ostrém oblouku, nic z toho nebyl problém. K tomu okamžitá reakce na plyn bez nutnosti řadit a zábavu za volantem klidně označujeme adjektivem nevídaná. Škoda jen poměrně rychle mizejícího proudu, takhle by se dalo řádit celé dny.
A teprve pak jsme si uvědomili, že sedíme v autě určeném do města. A skutečně, nadprůměrný výhled všemi směry (včetně kamer s ptačí perspektivou), vynikající rejd s poloměrem otáčení 4,3 m a jiskrná dynamika umožňovaly vítězit i nad divokým španělským velkoměstským provozem. K tomu libůstky v podobě bezrámových oken a konfigurovatelných 12,3“ displejů, zabírajících prakticky celou palubku a umožňujících proměnit interiér mj. v parádně ozvučené kino se širokoúhlou obrazovkou. Jen tužší pérování se 17“ koly se cítí lépe na kvalitních klikatých okreskách, než městských výmolech. Na to má ale Honda odpověď; silnější verzi si lze vybrat za stejnou cenu na 16“ či 17“ kolech. A slabší obouvá šestnáctky vždy.
Honda už zveřejnila ceník, první kousky dorazí v polovině roku. Startovní cena 899 900 Kč sice vypadá děsivě, avšak pouze na první pohled. Když si odmyslíme dotované spartánské trpaslíky Škoda Citigo a Renaut Zoe s nesrovnatelně chudší výbavou a slabším motorem, nikde nepořídíte levněji, minimálně pokud si naporoučíte srovnatelnou výbavu a výkon. Honda e totiž momentálně nemá na trhu přímého konkurenta, tak je pouze na ní, jaké si nastaví podmínky a jak se jí podaří přesvědčit zákazníky. Automobilový trh v každém případě čeká zpestření.
Foto Václav Nývlt a Honda