Hosté i personál Grand Hotelu Kempinski ve Štrbském Plese jsou na vnější znaky blahobytu zvyklí. Podnik vzniklý z rozsáhlé rekonstrukce historických budov Jánošík, Kriváň a Hviezdoslav je oblíbenou destinací českých i slovenských miliardářů. Dílem díky tomu, že nákladnou rekonstrukci financovala skupina J&T. Dílem díky dostupnosti letiště v nedalekém Popradu, kde se to o zimních víkendech jen hemží bizjety s registracemi začínajícími na OK a OM. Naše výprava nicméně i v tomto na bohatství uvyklém prostředí přitahuje značnou pozornost. Není totiž obvyklé, aby si na jednom místě dala dostaveníčko prakticky kompletní modelová řada nejvěhlasnější z věhlasných automobilek, britské Rolls-Royce Motor Cars.
Akci Rolls-Royce Winter Drive organizuje pro potenciální zákazníky a zástupce vybraných médií pražské zastoupení značky ve spolupráci s její středoevropskou centrálou, která sídlí v Mnichově v prostorách mateřské skupiny BMW. Cílem je předvést v praxi, že i přes absenci moderních výstřelků jako je pohon všech kol obstojí vozy Rolls-Royce s grácií i v podmínkách, do nichž se běžný miliardář dnes už neodváží jinak než v obřím SUV „ve čtyřkolce“. Což je tak trochu jádro pudla a zjevně i jeden ze skrytých motivů pro uspořádání takové akce, ačkoliv nahlas zde o něm nikdo nehovoří. Ani symbol automobilového majestátu totiž není imunní vůči rozmarům trhu. Jenže připravovaný Rolls-Royce Cullinan, největší, nejluxusnější a nejdražší SUV světa s očekávanou základní cenou okolo půl milionu eur bez DPH, se nezačne prodávat dříve než za rok. A do té doby je záhodno nenápadně připomenout klientele, že se nemusí ztrapňovat na horách v něčem tak obyčejném jako Range Rover nebo si nedejbože místo Rolls-Royce objednat Bentley Bentayga.
Doporučujeme Test Bentley Bentayga Diesel: O smyslu bytí
„Vozy Rolls-Royce mají tradiční pohon zadních kol, ale díky některým specifickým vlastnostem se na sněhu a ledu řídí stejně nenuceně jako kdekoliv jinde,“ přesvědčuje nás Andy McCann, vrchní instruktor školy profesionálních řidičů Rolls-Royce. Něco na tom je. Dlouhá, těžká auta s jen rozumně širokými pneumatikami nacházejí příslovečnou pevnou půdu pod nohama jaksi samozřejmě. Při zastavení a opětovném rozjezdu v kopci pracuje protiprokluzový systém přesčas, ale z pohledu řidiče se vlastně nic dramatického neodehrává. Jen počáteční akcelerace je velmi pozvolná, než se v rychlosti okolo 30 km/h zadní pneumatiky trochu chytnou a vůz začne zrychlovat normálně. O zbytek se pak postará adaptivní pneumatické pérování v kombinaci s vyspělým stabilizačním systémem. Nenucenost je slovo, které vystihuje pocit z jízdy opravdu výstižně.
Jízda v koloně po zasněžených tatranských silničkách je chvílemi až kýčovitě romantická. I proto si automobilka vybrala právě Tatry a ne třeba Švýcarské Alpy. „Zkuste si uspořádat něco podobného na přeplněných silnicích v okolí Svatého Mořice,“ vysvětluje Frank Tiemann z oddělení pro styk s veřejností. Pro nás je to zároveň jedinečná příležitost porovnat jednotlivé modely Rolls-Royce – zatím bez vrcholného Phantomu, jehož druhá generace teprve míří na trh.
Zástupci značky jsou velmi hrdí na relativně mladou řadu Black Badge, což jsou dynamičtější varianty běžných modelů. Liší se černými detaily exteriéru včetně legendární sošky Spirit of Ecstasy (známé též jako „Emily“) na masce chladiče, tužším naladěním podvozku, výraznějším zvukem a v případě kupé Wraith také zvýšeným výkonem přeplňovaného dvanáctiválce. Můžeme-li však z pozice prostých publicistů posloužit spotřebitelským doporučením, opovažujeme se vyslovit názor, že plavná důstojnost standardního naladění lépe koresponduje s étosem značky a přitom nesnižuje ovladatelnost vozu nebo jistotu řidiče v míře, která by stála za zmínku.
Doporučujeme: Všechny články o vozech Rolls-Royce
Platí to jak pro kupé Wraith, tak pro limuzínu Ghost, která se vyrábí i ve variantě s prodlouženým rozvorem. A dokud jsme v tom kacířském rozpoložení, pojďme snížit šance, že se ještě někdy nějakým Rolls-Roycem svezeme, dalším skandálním postřehem. Patříte-li mezi chuďase, vězte, že pokud jde čistě o jízdu, schopnosti na silnici, cestovní komfort a technologie, váš obyčejný služební Mercedes třídy S na tom není o nic hůř než tyto extrémně vzácné a drahé vozy. Což by vás ovšem nemělo zarazit. Běžné „prémiové“ limuzíny velkých německých značek v sobě zahrnují vždy to nejlepší, čeho je automobilový průmysl v daném okamžiku schopen, a Rolls-Royce nepoužívá u řady Ghost žádná specifická technická řešení.
Pneumatický podvozek s adaptivními algoritmy, natáčení zadních kol, osmistupňová samočinná převodovka ZF, to všechno je de facto standard sedanů vyšší třídy. Čímž zároveň neříkáme, že jízda s Rolls-Roycem postrádá auru výjimečnosti. Dosahuje se jí ale jinými cestami. Výhledem přes dlouhou kapotu, na jejímž konci vytyčuje ikonická soška směr jako čelen na plachetní lodi. Vysokým posazem za tenkým, velkým volantem. Hmotností a dlouhatánským rozvorem, které dávají reakcím vozu neuspěchanou důstojnost. Zpracováním interiéru, kde co vypadá jako kov, je většinou opravdu kov, koberce jsou jemné a silné jako v zámeckých komnatách a nad hlavou vám svítí „hvězdné nebe“, tvořené stovkami diod zasazených do černého potahu stropu. A samozřejmě i pouhým vědomím, že řídíte stroj značky, jejíž roční produkce se stále počítá v nižších jednotkách tisíc kusů.
A je to tak v pořádku. Přinejmenším v posledních několika dekádách výjimečnost vozů Rolls-Royce nikdy nevycházela z technického náskoku, ale právě z exkluzivity a pak také z programu zakázkových úprav Bespoke. Každý Rolls je do značné míry originál. Proces konfigurace vozu trvá i celé měsíce a zákazník se během něj může naporoučet v podstatě cokoliv. Od unikátního odstínu laku přes exotické materiály interiérových dekorů až třeba po zakázkovou karoserii. Což už je trochu extrémní, nicméně reálný příklad. Tomu odpovídají i ceny. Ceník je v podstatě irelevantní. Modely řady Ghost se v průměru prodávají asi za osm milionů bez daně. Za své peníze získáte automobil výjimečný nikoliv technikou nebo jízdními schopnostmi, ale zpracováním. Vlastně trochu něco jako vaše vlastní pojízdné umělecké dílo, artefakt na kolech. Na rozdíl od obrazu nebo sochy s ním ale můžete vyrazit i v zimě na hory.
Původně vyšlo v týdeníku EURO