Na úvod bychom si měli ujasnit pojmy. Škoda 120 je obchodní označení jedné motorizace, celá modelová řada čtyřdveřového sedanu vyráběného od roku 1976 do roku 1990 se správně jmenuje Škoda 742. Ale, vlastně ani nevíme proč, se pro poslední škodovku s motorem vzadu vžilo označení „stodvacítka“. Možná proto, že nejvíce exemplářů bylo právě ve verzi Š 120.
Škoda 742 vydržela ve výrobním programu od roku 1976 až do roku 1990. Jediná velká modernizace se udála v roce 1983
Základ nabídky tvořil model 105 S, provedení 120 GLS bylo nejluxusnější a nejvýkonnější možné. Po modernizaci přišly verze 130, 135 a 136Nový model se začal rodit na počátku 70. let dvacátého století, kdy se již vědělo, že dvě odlišné modelové řady nebudou. O projektu luxusnějšího vozu s motorem vpředu a pohonem zadních kol jsme již psali nedávno v samostatném článku:
Doporučujeme: Retro na neděli: Škoda 720 mohla být „BMW východu“. I tu pohřbili komunisté
Konstruktérům tak vlastně nezbylo nic jiného než zásadním způsobem modernizovat vozy Škoda 100 a 110. Ačkoli se již začalo uvažovat o koncepci „vše vpředu“, na kompletně nový projekt nebyl po fiasku s modelem Škoda 720 dostatek prostředků. Vědělo se tedy, že bude nejjednodušší přepracovat stávající koncepci, aby odpovídala moderním požadavkům na bezpečnost, dynamiku a komfort.
Vývoj vozu vycházel z projektu Škoda 727 z roku 1972, což byl vlastně prototyp pozdější modelové řady a již nesl většinu později použitých konstrukčních prvků. Karoserie byla hranatější, což odpovídalo tehdejším trendům, ale pro automobilku byl přínosem především jednodušší výrobní postup a menší počet dílů. To mělo zaručit levnější a rychlejší výrobu.
Základem pozdějšího sériového provedení Š 742 se stal prototyp Škoda 727. Vycházel z konstrukce dřívější „stovky“
Základní koncepce karoserie se od prototypu příliš nezměnila. Vůz byl vyvíjen s ohledem na moderní bezpečnostní normyProtože se s vozem počítalo i pro export na „západní“ trhy, byl vůz vyvíjen podle platných nebo i chystaných norem Evropské hospodářské komory. Šlo především o jednotné požadavky na pasivní i aktivní bezpečnost. Vůz prošel deformačními testy a například exportní kusy dostaly samonavíjecí bezpečnostní pásy (u modelu GLS standard od roku 1979). Standardem byl bezpečnostní sloupek a hřídel volantu a třeba také palivová nádrž přesunutá dozadu.
Jelikož se vycházelo ze stejné koncepce a také použitá pohonná jednotka byla prakticky převzata z dřívějšího typu Š 100/110, byla již v srpnu 1976 spuštěna montáž ověřovacích sérií. V roce 1976 vznikly necelé čtyři tisícovky kusů, výroba se naplno rozjíždí v roce 1977. První model je charakteristický kulatými předními světlomety a oválnými zadními svítilnami.
Doporučujeme: Retro na neděli: Kolik stála auta v Československu před čtyřiceti lety?
Model Škoda 105 používal řadový čtyřválec OHV o objemu 1046 cm3 o výkonu 33,1 kW (45 k) v 4800 min-1 a točivém momentu 72,8 Nm v 3000 min-1. Model Škoda 120 měl motor převrtaný na 1174 cm3, výkon 36,7 kW (50 k) v 5000 min-1 a točivý moment 82 Nm v 3000 min-1. Oba motory vyžadovaly olovnatý benzín s oktanovým číslem 90.
Pro exportní trhy měly vozy Škoda několik kuriózních zvláštností vždy v závislosti na legislativních požadavcích cílového trhu
Dvoudveřové kupé Rapid (nebo též Garde) je o poznání vzácnější. Sedanů vzniklo přes dva miliony, kupé necelých 45 000 kusůUž v roce 1977 přichází výkonnější provedení Škoda 120 LS a luxusnější 120 GLS. Motor 1,2 l posílil na 40,5 kW (55 k) v 5200 min-1 a 85,5 Nm v 3250 min-1. Škodovka s ním uháněla až 150 km/h, ale potřebovala benzín s oktanovým číslem 95. Modely LS dostaly také prodloužený stálý převod z 4,44 na 4,22, pozdější „úsporná“ verze LE měla stálý převod dokonce 3,90.
Škoda prakticky pro každý modelový rok přinesla několik drobných inovací. Například v roce 1981 dostaly vybrané verze oválné světlomety, přišly halogenové žárovky, verze 120 už měla i posilovač brzd, změnila se konstrukce klik dveří a začala se používat bezpečnostní palivová nádrž.
Největší modernizace se udála v roce 1983, kdy přišel modernizovaný model s označením M. Snadno se pozná podle nové přední masky s velkými hranatými světlomety a novým designem zadních světel, který byl převzatý z modelů GLS a Garde (dvoudveřové kupé). Rozšířil se rozchod kol o 135 mm vpředu a 110 mm vzadu. Vozy dostaly také nové nárazníky odpovídající evropské normě.
Modernizace z roku 1983 přinesla širší rozchod kol a nový design přední části. Takto model vydržel až do konce výroby
Automobilka Škoda prakticky každý rok připravila drobnou modernizaci, většinou se jen doplňovala bezpečnostní výbavaMění se ale i karburátor, nová je spojka, přichází jiný typ řízení (přesnější hřebenové místo maticového) a především se modernizuje systém mazání, který má zvýšit spolehlivost a prodloužit servisní interval. Standardně se začaly montoval samonavíjecí pásy vpředu a vyhřívané zadní okno, model GLS dostal modernější zadní nápravu.
Doporučujeme: Škoda 1203 se často rozbila už cestou z Mototechny. Alternativa nebyla
V roce 1984 přišel model Škoda 130 L s motorem o objemu 1289 cm3. Výkon byl 43 kW (58 k) v 5000 min-1 a točivý moment 97 Nm v 2850 min-1. Následné modernizace se týkají především bezpečnostních prvků nebo povinné výbavy, aby odpovídaly aktuálním normám (zadní mlhovka, blinkry v blatnících, použití nehořlavého materiálu v interiéru a podobně). Jelikož prvně přichází pětistupňová převodovka, vyžádalo si to změnšení palivové nádrže na 37 l.
V roce 1987 přichází verze 135 a 136 s motory z moderního Favoritu. Verze 136 měla výkon 46 kW a točivý moment 100 Nm, bylo to nejsilnější provedení celé modelové řady. Pro exportní trhy dostaly verze 135 a 136 dokonce vstřikování paliva, na našem trhu zůstal karburátor. Motory přechází na benzín s oktanovým číslem 91 (120 a 135) nebo 96 (136).
Závodní verze Škoda 130 LR a LA byly poměrně úspěšné především v rallye. Vycházely z nich dokonce prototypy pro potřeby Ministerstva vnitra
Kabriolet MTX Škoda Rapid byl určen pro export do Německa a je to již porevoluční záležitost. Automobilka s ním neměla prakticky nic společnéhoV roce 1988 nabíhá moderní Favorit, končí výroba verzí Š 105 a Š 130 a nově se objevuje verze Škoda 125 s pětistupňovou převodovkou a motorem ze „stodvacítky“. Výroba byla definitivně ukončena v roce 1990. Celkem bylo vyrobeno 2 020 250 čtyřdveřových sedanů a 44 634 dvoumístných kupé. Ještě o více než deset let později byla tahle modelová řada nejobvyklejší auto na českých silnicích podle počtu registrací.
Doporučujeme: „Favorit vypadal na pořádný průšvih,“ vzpomíná konstruktér Petr Hrdlička
Pro Škodu 742 a příbuzné kupé 743 byly charakteristické velmi specifické jízdní vlastnosti. Postupně se automobilce podařilo tendenci k přetáčivosti omezit, ať už použitím modernějšího řešení podvozku a pneumatik, či nastavením. Přesto si vrozenou charakteristiku auto uchovalo. Spousta lidí se na Škodě 742 učila řídit, případně to bylo jejich vůbec první auto, které buď podědili v rodině, nebo si ho koupili za první našetřené peníze.
Kdo se na staré stodvacítce učil řídit, získal velmi cenné návyky a naučil se auto vnímat nejen očima, ale především citem v řízení a lidově řečeno „v zadku“. Ne snad, že by poslední škodovka s motorem vzadu dělala automaticky z lidí lepší řidiče, ale každý za jejím volantem pochopí, že se s autem musí pracovat a získá absolutní respekt k rychlosti. A také velmi rychle přijde o svůj pocit nezranitelnosti a nadřazenosti, který některá moderní auta v řidičích probouzejí.