Retro: Ford Escort RS Cosworth (1992)

Vždy rád vidím, když nějaké kultovní auto uteče hrobníkovi z lopaty tím, že se najde někdo, kdo se ho ujme a vdechne mu nový život. Příběh se šťastným koncem prožívá i tento bílý Cosworth.

Historie bílého Cosworthu se začala psát v Belgii, kde byl vůz prodán jako nový v roce 1992. Původnímu majiteli rozdával spoustu radosti, až jednoho dne přišla rána, sice ne moc velká, ale rána. Auto bylo opraveno a jezdilo dál do doby, než bylo odloženo tzv. do kopřiv. Tam začala zvesela působit škůdkyně jménem koroze. Ta vzhledem k nepříliš dobré antikorozní ochraně Fordů z 90. let neměla s plechy příliš mnoho práce. Jednoho dne se ale na auto usmálo štěstí a bylo prodáno do Čech, kde se k němu dostal už současný majitel Petr. Ten kvůli novému přírůstku dokonce uzpůsobil a dovybavil svoji garáž.

Monumentální zadní křídlo podědil Escort po ostré Sieře

Automobil čekala kompletní renovace, na jejímž začátku bylo očesání karoserie, zbavení se všech izolačních materiálů a koupel speciálním tlakovým čištěním. Odhalená místa po korozi čekalo vyvařování. Svářečky se chopil sám majitel, stejně jako stříkací pistole v případě lakování spodku karoserie. Odborníkům přenechal velké lakování a repase mechanických komponent. Motoru se ujal mistr Matoušek, převodovky a diferenciálů zase pan Holan. Mezitím majitel objednal potřebné díly u anglického specialisty na Fordy. Nakonec nastala finální fáze projektu – nastrojování vozu. To byla práce opět pro majitele Petra spolu s druhým panem Matouškem, který vypomohl zejména s elektrikou. Po více než roce a půl od zakoupení vyjel Cosworth z garáže ve stavu, jaký vidíte na fotografiích.

Na vzhledu a aerodynamice auta není co vylepšovat, na to mysleli už pánové v továrně

Ústřední součástkou celého auta je motor. Bavíme se o rané sérii, tedy o provedení s velkým turbodmychadlem, konkrétně Garrett T35. Výkonové parametry sériového agregátu, tj. necelých 230 koní při tlaku 1,3 bar, nejsou nijak závratné, pokud se na ně budeme dívat optikou dnešních standardů. Druhá série motorů YBP, vyráběných od roku 1994, byla osazena menším turbem a Ford použil vlastní řídicí jednotku namísto předešlé Weber-Marelli. Papírová hodnota výkonu byla menší jen o nějaký ten koník. Přínos menšího turbodmychadla spočíval v kratší prodlevě odezvy motoru na sešlápnutí plynového pedálu.

Přečtěte si také:

Retro: Lotus Omega ve své době zastínil BMW M, Mercedesy AMG i Ferrari

Přeplňovaným Fordům, a modelu RS Cosworth obzvlášť, nelze upřít jednu věc – tyto nadupané vozy vyvolaly v Británii hotové tuningové šílenství dávno před příchodem ikon jako Subaru WRX STi a Mitsubishi Evo. Potenciál motoru Cosworth je v podstatě nekonečný. Ostatně důvodem jeho vzniku bylo závodní nasazení. Odborníci na Fordy se shodují, že se sériovými vnitřnostmi a turbodmychadlem se dá výkon našponovat k hodnotám mezi 350 a 400 koňmi. Další porci výkonu už nepřenese přes zuby přední diferenciál. Ford Escort RS Cosworth byl vyroben tak, že do sériového vozu stačilo namontovat bezpečnostní klec, závodní sedadla a mohli jste vyrazit začít závodit.

Agregát řady YBT je známý velkým potenciálem k nenáročnému zvyšování výkonu

Petr motoru svého Escortu dopřál péči mistra Matouška. 340 koní je zhruba o 110 víc než v sérii

Petr svému Fordu dopřál závodní těsnění pod hlavou, větší vstřikovače paliva a pochopitelně odpovídající naladění řídicí jednotky. Výsledkem by mělo být, zatím neodbrzděných, 340 koní s tím, že turbo teď tlačí až 1,8 baru. Sériová spojka by takový nápor dlouho nevydržela, a proto byla nahrazena silnější od AP Racing. Majitel neponechal nic náhodě ani v případě podvozku a brzd. Jeho Escort teď krotí brzdy HiSpec se šestipístkovými třmeny na přední nápravě a potřebnou jistotu během rychlé jízdy zajišťuje nastavitelný podvozek od britského výrobce G.A.Z. Pomyslnou třešničkou na dortu je nerezový výfuk.

Osobně je mi velmi sympatické, že se všechny změny ukrývají pod povrchem a na první pohled není nic vidět. Nakonec i původní hliníková kola Petr zachoval, pouze je nastříkal do stejné barvy jako karoserii. A nazul do patřičných pneumatik, konkrétně Yokohama Advan Neova AD08. Na vzhledu a aerodynamice auta ostatně není co vylepšovat, na to mysleli už pánové v továrně. Taktéž v interiéru zůstalo vše při starém, snad jen ten budík s tlakem turba je zde navíc.

Nezbytným doplňkem verze Cosworth je malá kaplička s voltmetrem a tlakoměry turba a oleje

Představu, jak takový znovuzrozený Cosworth jezdí, jsem si udělal na zakroucené silničce poblíž Prahy. Standardním sedadlům není co vytknout, stejně tak tříramennému volantu, který padne skvěle do ruky. Spojka vyžaduje zpočátku trochu více soustředění, ale nic, na co bych si musel dlouho zvykat. To spíše převodovka je taková humpolácká. Dráhy řazení jsou dlouhé a ne zcela přesné.

Za to, že toto auto není pro slečinky, vděčíme motoru. Nakonec ono je to vlastně celé o motoru. Starosvětský přeplňovaný agregát dostál své pověsti beze zbytku. Do 3000/min podává výkon srovnatelný s atmosférickou šestnáctistovkou, pak se velké turbodmychadlo konečně roztočí a začnou se dít věci. Připadám si jako baron Prášil vystřelený na dělové kouli. Na rovinkách se dostavuje euforie, v zatáčkách jsem opatrnější. Auto nabízí svůj výkon stylem „všechno, nebo nic“. Na třetí a čtvrtý rychlostní stupeň je síla motoru nepřekonatelná.

Přečtěte si také:

Retro: Ford Escort byl v zahraničí legenda rallye, u nás žádaná bazarovka

Je sice dost možné, že při přímém srovnání by nás jakýkoliv moderní dvoulitr spráskal jak špinavého psa, ale nad tím teď nemám čas přemýšlet. Na krátké rovince podržím motor do maxima. Sleduji pohyb ručičky otáčkoměru k hodnotě 6000/min a zároveň vnímám ten mocný zátah. Na úzké cestě lemované stromy mám pocit, že doslova letíme. Pak přijdou ke slovu brzdy a následuje série zatáček. Podvozek a semislicky odvádí skvělou práci. Chování auta je čitelné a nezáludné, ale fyzikální zákony platí i zde. Zatímco já se při průjezdu zatáčkami snažím o čistou stopu, majitel nám předvedl i trochu té přetáčivosti.

Až na přídavný ukazatel tlaku turba Petr při renovaci zachoval originální stav interiéru

Escort RS Cosworth má rozdělení čtyřkolky 33:67 ve prospěch zadní nápravy. Zásluhou krátkého rozvoru je Escort velmi obratným – nebál bych se říct hyperaktivním – autem. Nemám osobní zkušenost se Sierrou RS Cosworth, nicméně vzhledem k jejímu delšímu rozvoru se domnívám, že u ní bych podobný pocit hyperaktivity asi nepocítil. Připomínám, že Escort RS Cosworth je postaven na zkrácené platformě Sierry a s běžným Escortem má pramálo společného.

Z řízení mám rovněž velmi dobrý pocit, i když zpětné vazbě Delty HF Integrale Evo se to nevyrovná. Právě s dobovým konkurentem od Lancie mohu srovnávat. To mi však dochází až zpětně, protože během jízdy veškerou mou pozornost vyžaduje motor. Je poměrně těžké ho udržet v optimálních otáčkách a nalézt určitý rytmus při rychlé jízdě. Mě toto auto však baví. Ta nedokonalost a neomalenost přísunu výkonu je doslova opojná. Cossie vám nedá nic zadarmo, za jeho volantem se musíte snažit a to je něco, co na starých autech nepřestávám milovat.

Text: Tomáš Čanda
Foto: Robert Onisko