Jak vidno, Pulp Fiction není pro vývojáře Kawasaki ani v nejmenším kultovní snímek. S ohledem na tužby trhu a trendy doby se pustili do resuscitace legendární Kawasaki Z1 a jako druzí z velké japonské čtyřky přilili benzin do retro ohně.
Můžete namítnout, že kromě Suzuki, od které se podobná pseudoretro kreace očekává v nejbližších dnech, se oživování slavných modelů minulosti věnují všechny velké japonské továrny. Jenže Yamaha na to jde z opačného konce a do své úspěšné směsi míchá mnohem více „neo“ než „retra“, Honda zase svůj mix ředí přesně opačným způsobem (CB1100EX/RS), a tak se zdá, že zatím jediná Kawasaki trefila zcela vyvážený poměr 50:50. Do sezony 2018 (dostupnost již od listopadu 2017) tak přivádí zpět notoricky známé a impozantní finesy modelu Z1 (1972) včetně pořád více opouštěné čtyřválcové řadové konfigurace. Neokoukaný look Z1 je navíc obohacen o výtečnou moderní techniku v Česku beznadějně vyprodaného modelu Z900, který ve srovnávacích testech předběhl konkurenci o hezký kousek. Už jenom pro tento fakt se vyplatí nové „Kawě“ věnovat náležitou pozornost. Vše totiž zatím nasvědčuje tomu, že půjde o skutečně přelomovou syntézu klasiky s modernou, po které se v showroomech prodejců jenom zapráší. Přivítejte neoretro Kawasaki Z900RS.
Motor: Klidnější a hutnější
Čtyři válce v řadě, 948 cm3, DOHC, 16 ventilů, 82 kW (111 k) při 8500 a 98,5 Nm při 6500 otáčkách a základní vzdělání nabyté u nakedu Z900. Tolik curriculum vitae agregátu Z900RS. Po bližším ohledání je ale patrné, že ani tady se nešilo horkou jehlou. Jednotka rozhodně po vzoru Z900 nebude žádný lenoch, přesto se zapracovalo na celkovém zklidnění dárcovského motoru a zhutnění jeho projevu. Inženýři koncentrovali točivý moment do nižších otáček, použili odlišný profil vaček, pohráli si se sáním, snížili kompresní poměr na 10,8:1 a setrvačníku na klikové hřídeli přiložili o 12 % více hmoty než u Z900.
Doporučujeme: Test motocyklu Honda CB 1100 EX – „Cruiser“ pro nás ostatní
Pracovalo se i na snížení mechanického hluku, stejně tak na omezení nechtěných vibrací, jež eliminuje vyvažovací hřídel. Nezapomnělo se ani na vizuální dojem – na hlavě válců přibylo decentní žebrování a litá hliníková víka jsou vyvedena v černém laku. Přepočítávání neunikla ani šestistupňová převodovka (delší převod), která spolupracuje s hi-tech spojkou se servem a anti-hoppingem. Kawasaki se také pyšní pečlivým laděním zvuku dvouplášťového výfuku 4-do-1, jehož čistá výsledná designová podoba vzešla z 20 variant (výfuk se čtveřicí koncovek po vzoru Z1 jako jeden z mnoha doplňků očekáváme brzy).
Rám a podvozek: Zapomeňte na rok 1972
Zapomeňte na rok 1972, tady se hraje současná hudba. Hlavní nosný prvek tvoří lehký trubkový rám z vysokopevnostní oceli se změněnou geometrií (kratší stopa 98 mm, úhel hlavy řízení 65°), která zároveň zajištuje uvolněnou jezdeckou pozici se sedlem ve výšce 835 mm. Za soudobé jízdní vlastnosti je zodpovědný také podvozek, sestávající z přední 41mm USD vidlice (zdvih 120 mm) s nastavitelným předpětím, útlumem i odskokem a ze zadního horizontálně uloženého monoshocku (zdvih 140 mm). Ten je přepákováním spojen se zadní hliníkovou vidlicí, která váží pouhých 3,9 kg, a lze u něj plynule nastavit předpětí a odskok. Pohotovostní hmotnost „Zeda“ se díky jeho konstrukci podařilo stlačit na hezkých 215 kg.
Elektronika: Arzenál drátků od dob Z1 notně nabobtnal
Na palubě „eresa“ najdeme vypínatelnou kontrolu trakce KTRC nastavitelnou ve dvou módech. První z nich přitom umožní i rozumná akcelerační wheelie. Systém kontroluje signál ze senzorů na kolech každých pět milisekund a v případě potřeby upravuje zapalovací časy, dodávku paliva i vzduchu.
Doporučujeme: Test BMW R nineT Scrambler – Retro nejen na asfalt
Svícení a blikání zajišťuje baterie LED diod v uhlazeném designu a veškeré údaje o stroji včetně zařazené rychlosti, stavu paliva, teploty nebo třeba dojezdu či ukazatele ekonomické jízdy nabízí dvojice analogových přístrojů doplněná o inverzní LCD displej. Ať žijí ručičky!
Kola a brzdy: Pastva pro oči
Černě lakované sedmnáctky s leštěnými bočnicemi a paprsky imitujícími klasický drátový výplet obouvají pneumatiky Dunlop GPR-300 v rozměrové konfiguraci 120/70 vpředu a 180/55 vzadu. Moderní techniku reprezentují také brzdy. Vpředu operuje dvojice 300mm kotoučů a radiálních monoblokových čtyřpístků Tokico, jež kontroluje radiální brzdová pumpa Nissin. Zadní kolo pak krotí 250mm kotouč a obligátní jednopístek Nissin. ABS od stejného dodavatele přirozeně nechybí.
Převzato z časopisu MOTOCYKL