Škodovky se na domácím českém trhu těší neutuchající oblibě a je jedno, jestli se bavíme o popularitě nových vozů, nebo jestli se podíváme na trh ojetin, kde přeci hledá své „nové“ auto zhruba čtyřikrát více lidí. Vozy domácí značky Škoda se zkrátka těší velkému zájmu.
Jistě, čas od času se zrovna nějaký model nebo vybraná motorizace nesetká s takovým pochopením, případně je primárně určena pro jiné trhy (už kvůli daňovým či jiným předpisům), ale domácí zákazník si vždycky tu správnou škodovku najde. Snažili jsme se dát dohromady desítku těch ojetých škodovek, které dokáží oslovit zájemce z různých příjmových skupin.
10. Škoda Felicia 1.3 MPI
Jestli chcete něco, co se dá pořídit za dvacet tisíc, mohla by být zachovalá Felicia poměrně solidní volbou. Jistě, není to žádná hitparáda z hlediska stylu, dynamiky, bezpečnosti a komfortu, ale na popojíždění mezi vesnicemi vlastně pořád plně dostačuje a skromný jedinec nic víc ani nepotřebuje.
Obrovskou výhodou jsou velmi levné díly, snadné opravy a skutečnost, že vám Felicii pomůže spravit kdejaký garážový kutil. Hledejte auto, které není extrémně napadené korozí. Bude to trochu oříšek, ale s Felicií se dá vždycky něco udělat, aby aspoň další rok do příští technické jezdila. A pak zase... A tak to jde pořád dokola.
Pro lidi s velmi omezeným rozpočtem představuje Škoda Felicia asi nejjednodušší cestu k relativně spolehlivému a levnému autu. Dlouhodobé provozní náklady má opravdu nízké a není tu žádné extrémní riziko. Své dva nebo tři poslední roky si vždycky odpracuje se ctí. není divu, že si k ní někteří vytvoří dokonce i citové pouto.
9. Škoda Fabia 1.4 MPI
První generace Fabie stojí za zlepšenou image automobilky Škoda především na západoevropských trzích, kde se lidé ještě před dvaceti lety škodovkám smáli a říkali si o nich vtipy. První Fabia je bytelná, bezpečná a dobře navržená. Její konstrukční jednoduchost je ale bonusem pro někoho, kdo hledá ojetinu za zhuba padesát tisíc.
Klasický motor 1,4 l s rozvodem OHV je pozůstatkem z dob Felicií a Favoritů. Mechanicky drží, jenom je potřeba investovat. Těsnění pod hlavou už pravděpodobně někdo měnil, potom nějakou dobu vydrží. Stejně tak řetězový rozvod vačky se pořeší jednou po 250 000 km a pak už máte klid. Chce to jen měnit každých 10 000 km olej a každé dva tři roky chladící kapalinu.
Hledejte kus bez koroze a bez tuningu a raději se smiřte s chudou výbavou. Airbag řidiče dostanete vždy, posilovač řízení také (kromě verze Junior). Jediným rizikem je právě elektromechanický posilovač, jehož repase vás může přijít na deset tisíc. Ale bez něj se dá také žít, jen se trochu nadřete.
8. Škoda Fabia I Combi 1.4 16V
Fabia první generace dostala v posledním tažení (od dubna 2006 do prosince 2007) povedený motor 1.4 16V o výkonu 59 kW, najdete ho pod výrobním kódem BUD. Je to zásadně modernizovaná jednotka, která se dostala i do Octavie a druhé generace Fabie. Když si pohlídáte výměnu řemenových rozvodů každých 90 000 km, tenhle motor vydrží a bude jezdit mimo město do šesti litrů.
Už navíc nemá problémy se spotřebou oleje a dynamicky na první generaci Fabie bohatě stačí. Do hatchbacku se nedával a sedan není moc praktický. Hledejte tedy kombi z roku 2007. To je poslední ročník, takže všechny dětské nemoci už byly tou dobou u jedničkové Fabie dávno vychytané.
Nechtějte ale přestavbu na LPG, tenhle motor má i na obyčejný benzín dostatečně rozumné provozní náklady. Plyn mu sebere cennou dynamiku a můžete mít problémy se startováním. Nezapomeňte také měnit každých 12 až 15 000 km olej, zejména u kusů s vysokým nájezdem.
7. Škoda Octavia I 1.9 TDI
Tohle je česká stálice a není se čemu divit. První verze klasického tédéíčka s rotačním čerpadlem jsou neuvěřitelně bytelné motory a dokonce se i vyplatí investovat do jejich velké generálky. Jejich robustnost a vidina dlouhodobého levného provozu stojí za každou korunu a pokud snad budete chtít tohle auto prodat, svou hodnotu si zaručeně udrží.
Je zajímavé, že tyhle Octavie pořád stojí okolo 100 000 korun, zatímco srovnatelný model s jiným motorem se prodává zhruba za čtyřicet. Pokud ale včas měníte olej, k motoru 1.9 TDI se chováte slušně a necháváte ho servisovat u zkušeného odborníka, vydrží klidně milion kilometrů. Možná i víc.
Jedinou citlivou věcí jsou rozvody, respektive jejich seřízení při výměně každých 90 000 km. Tuhle práci svěřte jen někomu, kdo má potřebné vybavení a šikovné ruce. Když se o auto budete starat, opravdu vydrží a dlouhodobě zvládne jezdit za čtyři a půl litru na 100 km.
6. Škoda Fabia II 1.4 16V
Druhá generace Fabie sice vypadá jako pařez, ale z hlediska užitných vlastností jí v podstatě není co vytknout. Benzinová atmosférická čtrnáctistovka představuje naprosto dostatečný pohon s rozumnou spotřebou a náklady. Jenom u starších kusů nezapomeňte každých 90 000 km vyměnit řemenové rozvody, ať máte klid.
Sice vás to vyjde i s dalším servisem na deset až dvanáct tisíc korun, ale to je spolu s výměnami oleje po 15 000 km nebo jednou za rok prakticky jediný zásadní výdaj, který vás čeká. Jinak to jen jezdí a jezdí a jezdí. Pozor ještě na podvozek. Klepající tyčky stabilizátoru vyřešíte za tisícovku, horní uložení tlumičů se také opravuje jen jednou kolem 100 000 km.
Z hlediska dlouhodobých nákladů je tahle benzinová Fabia asi nejrozumnější volbou na trhu. Všechno na ni seženete levně a kazí se vzácně, nikoli pravidelně. Vlastně se nekazí skoro vůbec, když jí dáváte, co potřebuje. Je to auto k neutahání. Škoda jen, že unavené a obouchané kusy už začíná napadat koroze.
5. Škoda Fabia II 1.6 16V AT
Šestnáctistovka je hlučnější než motor 1.4 16V a vezme si osm litrů, ale do našeho seznamu ji dáváme kvůli šestistupňové automatické převodovce. Samočinné řazení získává na popularitě a především poskytuje svobodu pohybu lidem, kteří řadit nechtějí nebo ze zdravotních důvodů nemohou.
Fabia druhé generace s šestistupňovým automatem je výborná volba, nic lepšího v cenové relaci 100 až 140 000 korun nekoupíte. Šestnáctistovka má řetěz, který se výjimečně přihlásí o slovo po zhruba 120 000 km, ale to se týká především podtáčených manuálů. U automatu kupodivu řetěz i po 150 000 km pořád drží a závady nevykazuje ani samotný automat s hydrodynamickým měničem, pokud v něm každých 60 000 km vyměníte olej. Je smutné, že tuto výbornou převodovku nahradil koncern VW poruchovým sedmirychlostním DSG. Ale to víte, tabulkové emise...
Obecně je ve Fabii II dost místa, výhled z auta je perfektní, seženete na ni všechno a vždycky ji dobře prodáte. A osm až devět litrů vám bude ve městě žrát každý automat. Díky dlouhé šestce si verze s automatem řekne mimo město o šest a půl až sedm litrů na 100 km, což je paradoxně asi o půl litru až litr méně než manuál s krátkou pětkou. U jednašestky ještě pozor na spotřebu oleje, značí přetahované servisní intervaly a neurvalé zacházení.
4. Škoda Rapid 1.2 TSI
Ačkoli měl motor 1.2 TSI zpočátku špatnou pověst kvůli kazovým řetězovým rozvodům, koncern VW na něm pracoval a nakonec se ho podařilo vylepšit. Jenže zatímco u Octavií a Fabií musíte pátrat, jestli už má odolnější řetěz a přestavbu na novější řešení, v Rapidu dostanete zesílené provedení rozvodů vždycky. To je obrovská výhoda.
Rapid je i konstrukčně jednoduchý a snadno se servisuje. Svou primitivností trochu připomíná první generaci Fabie. Pro někoho, kdo tohle auto nafasoval místo hodnotnější Octavie, to možná byla špatná zpráva. Ale pro kupující ojetiny, kteří řeší provozní náklady ze svého, je to zpráva rozhodně dobrá. Stačí jen dodržovat základní servisní zásady, jako je výměna oleje nejpozději po 15 000 km nebo citlivé zacházení za studena, a Rapid s motorem 1.2 TSI vydrží hodně.
Z hlediska dlouhodobých provozních nákladů je tento motor patrně nejlepší volbou, neboť oproti dieselu 1.6 TDI nemá výrazně horší spotřebu (pokud ho nehoníte stošedesátkou po dálnici) a nehrozí obrovskými jednorázovými investicemi (DPF pro 1.6 TDI stál svého času přes čtyřicet tisíc korun a i nyní, po zlevnění dílů, pořád vyjde výměna na zhruba třiadvacet tisíc). Z tohoto trochu opomíjeného vozu by se mohl stát postupem času bazarový trhák, po kterém bude sháňka.
3. Škoda Octavia II 2.0 TDI CR
Druhé generace Octavie je solidní model, ale už toho za sebou bude mít hodně. Přesto by se dal ještě najít solidní kus po modernizaci s motorem 2.0 TDI a vstřikováním common-rail. Na rozdíl od verze PD jsou vstřikovače spolehlivější a u verzí s filtrem pevných částic už regenerace problémy nedělá (pokud je auto mechanicky v pořádku). Za modernější motor Euro 5 (ano, ten, co podváděl emisní testy) bez vířivých klapek v sání a se spolehlivějšími (a na opravu levnějšími) vstřikovači si však připlatíte.
A protože Octavia patří v rámci koncernové politiky mezi modely „nižší kategorie“, nemá motor vyvažovací hřídel, takže odpadá riziko náhlého selhání mazání vinou opotřebovaného unašeče olejového čerpadla, což postihuje starší šestnáctiventilové dieselové Superby, Passaty a vozy Audi, jakkoli to u verze TDI-CR už není takový strašák jako u TDI-PD. Hledejte Octavie s kódem motoru CFHC. Tam se nemá prakticky co rozbít.
Pohlídejte si, aby servis při první výměně rozvodů pořešil choulostivé uchycení napínací kladky v hliníkovém bloku. Pak už platí jen zásadní poučky jako kvalitní nafta, olej po 15 000 km a opatrné zahřívání a dochlazování. Verze 2.0 TDI-CR už také tolik neničí dvouhmotové setrvačníky. Vyhněte se ale načipovaným autům, výkon 103 kW byl pro tenhle motor akorát, verzím 125 kW (v modelu RS) až podezřele často praskala hlava. A ještě jeden bonus. Pokud nechcete řadit, k dvoulitru bylo vždy solidní DSG se šesti rychlostmi s mokrými spojkami. Stačí každých 60 000 km měnit olej, pak funguje výborně. Po 250 000 km je už nicméně často zralé na generálku.
2. Škoda Octavia III 1.6 TDI
Třetí generace Octavie se i s dieselem dostala v bazarech pod hranici 300 000 korun a za 250 000 koupíte solidní kus s pěknou výbavou. A ceny dál klesají (už i na 200 000 Kč), jak je aut na trhu dostatek. Jenom počítejte s tím, že levné auto bude mít nakrouceno přes 200 000 km, ale to nic neznamená. Motor 1.6 TDI se prozatím ukazuje jako spolehlivá jednotka, pokud se o ni majitel řádně stará.
Oproti dvoulitrům má ale motor 1.6 TDI CR ještě jednu nespornou výhodu. V kombinaci s pětistupňovým manuálem MQ250 má věčný pevný setrvačník. Sice trochu zaduní při rozjezdu, ale přežije všechno. Jediným slabším místem jsou citlivější vstřikovače, takže nedojde na vesnici autobus nebo traktor. Chce to kvalitní aditivovanou naftu.
Pokud se pak necouráte jen po městě, DPF se stačí regenerovat a ani po 250 000 km o něm vědět nebudete. Bohužel právě vadný DPF u utrápených služebáků s opožděnými výměnami oleje, který vás bude stát zhruba 25 tisíc korun, je záležitost, kvůli které se jinak solidní motorizace nesetkala s dostatečným pochopením.
1. Škoda Octavia II RS 2.0 TFSI
Když chcete rychlé svezení se škodovkou, nejjistější je právě druhá generace Octavie RS ještě s motorem 2.0 TFSI. Zatímco diesel 2.0 TDI-PD 16V je pastí a dírou na peníze, benzinové ereso je mnohem spolehlivější. Pohonná jednotka patří do starší konstrukční řady EA113, takže má ještě řemenové rozvody, které stačí jednou za čas vyměnit.
Praskající skříň turba už zřejmě někdo řešil, každopádně to stojí za investici. Motor 2.0 TFSI sice potřebuje k optimálnímu chodu Natural 98, ale pokud toho nenajezdíte hodně, dá se to vydržet. Navíc dobře snáší čiptuning až někam k 250 koním. Pak ale pozor na spojku a také na to, aby stíhaly brzdy.
Spolehlivá je i šestistupňová převodovka DSG, pokud se v ní pravidelně měnil olej každých 60 000 km. Nicméně s manuálem je tohle naprosto jistá volba. Na rozdíl od naftového RS by také to benzinové nemuselo mít najeto tři sta tisíc. Chtějte ale auto bez tuningu, ovšem takové budete dlouho hledat. (Naposledy aktualizováno 20. září 2018)