• Nový Duster je mnohem blíže normálním SUV než první generace 
• Jednoduchá ergonomie, solidní prostor v interiéru 
• Vypadá opravdu dobře 
• Nabídne i chytré detaily – třeba zakrytý prostor mezi
  sedadlem a středovými tunelem, kam běžně padají drobnosti 
• Terénu se rozhodně nebojí 
• Nízká pořizovací cena 

–

• Fakt, že je Duster relativně levný, lze pořád snadno poznat 
• Poměrně vysoká spotřeba při jízdě po dálnici 
• V zimě nám zamrzalo víčko nádrže a namrzalo čelní sklo zevnitř 
• Podvozek by mohl být komfortnější 

• 
• 
• 

Dalších 64 fotografií

Přibližně čtyři měsíce nám v redakci dělala společnost Dacia Duster s naftovou patnáctistovkou, manuální převodovkou a pohonem všech kol. Podnikli jsme s ní různé věci a nakonec jsme ji jako každé dlouhodobé auto museli vrátit. Těch několik málo měsíců ukázalo, že Duster sice pořád má své mouchy pramenící především z nízké ceny, ale jinak je tato druhá generace v mnoha směrech daleko lepší a pro běžné silniční použití podstatně přijatelnější než původní model Dusteru.

Protože jsme si auto přebrali do testu na přelomu roku, kdy k nám ještě nedorazily exempláře po menším faceliftu z loňského roku, který znamenal úpravu naftového motoru a jiných drobností, testovali jsme v zásadě ojetinu. Náš vůz totiž měl stále ještě pod kapotou původní dieselový agregát bez vstřikování močoviny. Ten aktuálně už v nabídce nenajdete. Nahradila ho jednotka 1.5 Blue dCi, která se kromě nižší produkce emisí může pochlubit také vyšším výkonem (80 kW/109 k vs. 85 kW/115 k). S příchodem novější verze se ale současně zvýšila pořizovací cena.

Přečtěte si také:

Dacia Duster 1.5 dCi 4x4 v dlouhodobém testu: Uvidíme, jak moc se nová generace zlepšila

Jenže to nic nezměnilo na skutečnosti, že Duster je pořád pro zájemce o naftové SUV vybavené pohonem všech kol mimořádně lákavou nabídkou. Ono totiž to navýšení ceny nebylo nijak dramatické. Za testovanou výbavu Prestige s naší motorizací byste ještě loni na podzim zaplatili 448 900 Kč, teď stejný vůz najdete v ceníku s cenou od 463 900 Kč. Příplatků mnoho není a když, tak za rozumné ceny. Nejdražší je metalický lak za 13 900 Kč a čalounění kombinací kůže/koženka za 12 000 Kč. Vše ostatní jsou tisícikorunové položky. Takže i když se takříkajíc rozšoupnete, do 500 tisíc se bez problémů vejdete. A jiné podobné naftové SUV této velikosti s podobnou výbavou za půl milionu prostě nekoupíte.

 
Chcete si vyzkoušet nejnovější vozy Kia? Projeďte se na testovací jízdě zcela zdarma.

Daň za nízkou cenu z dlouhodobějšího pohledu 

U levných aut obvykle platí, že věci, které v ceníku vypadají stejně jako u konkurence, stejně nefungují. Je to také případ Dacie Duster. Pravda, v ceníku uvidíte navigaci, multimediální systém, vyhřívání sedadel nebo hlídání mrtvého úhlu. Nicméně do toho, co známe třeba od koncernu Volkswagen, mají co do funkčnosti tyto prvky výbavy docela daleko. Navigace nabízí jen velmi základní grafiku a v našem případě pouze podklady pro ČR. (Tohle ale berte jen jako informaci pro zajímavost, protože spolu s novým dieselem přišel do nabídky také vylepšený multimediální systém, který jsme zatím v praxi neviděli.). Vyhřívání sedadel funguje v režimu zapnuto/vypnuto, k dispozici je jen jeden vstup USB pro dobíjení telefonů. V případě používání Bluetooth handsfree si volající opakovaně stěžovali na to, že mi nerozumí. A u hlídání mrtvých úhlů jsem měl častokrát pocit, že se kontrolka ve zpětném zrcátku rozsvěcuje se zpožděním.

Redakční Duster se během čtyř měsíců podíval na hory, jezdil po silnicích i v různém terénu

Právě možnost bezstarostně jezdit s Dusterem všude je to, co se nám na autě líbilo asi nejvíc

Jenže cílové skupině značky Dacia to asi vadit nebude. Vždyť ještě donedávna její modely nemohly mít ani tempomat nebo automatickou klimatizaci, což už dnes Duster samozřejmě nabízí. Méně nároční klienti tyto detaily Dacii rádi odpustí právě kvůli nízké pořizovací ceně, nebo si je vůbec do auta nekoupí. Navíc třeba navigaci a multimediální systém v dnešní době bez problémů zastane chytrý telefon.

Daň za nízkou cenu se ovšem projevila i v jiných ohledech. Během zimy nám pravidelně namrzalo čelní okno zevnitř a zamrzal zámek na víčku nádrže, což se nikdy u žádného z našich dlouhodobě testovaných vozů provozovaných ve stejném režimu jako Duster nestalo. Stejně jako se nestalo, že by třeba palivoměr přestal ukazovat stav nádrže. Inu někde se nízká cena projevit musí.

Přesto je to pěkné a téměř silniční SUV

Druhá generace Dacie Duster působí spíš jako facelift té předchozí. Zákazníkům se původní vzhled líbil, nebyl tedy důvod ho měnit. Já takové rozhodnutí chápu. Duster opravdu vypadá dobře a především na první pohled vůbec nepůsobí jako nějaký chudý příbuzný v bohatě obsazené kategorii SUV. Mnoho na tom nezmění ani pohled do interiéru. Jistě, jsou tu plasty a základní čalounění není nic luxusního, ale vše působí bytelně, odolně a nerozbitně. Navíc během jízdy nic nevrže, a to ani v terénu.

Kabina je sice jednoduchá a rozhodně není luxusní, ale nabízí solidní ergonomii a bytelné zpracování. V okolí řidiče chybí uzavíratelná odkládací přihrádka a zamrzí třeba pásy bez možnosti výškového nastavení

Ergonomie se mezigeneračně zlepšila o několik světelných let, což jsme už zmiňovali ve starším redakčním testu. Po čtyřech měsících za volantem to můžeme pouze potvrdit. Mé vysoké postavě by se sice hodilo posunout sedadlo řidiče ještě nepatrně víc dozadu, ale i tak jsem si našel pozici za volantem, která mě nijak neomezovala. Všechny ovladače jsou při ruce a displej multimediálního systému daleko lépe na očích než u první generace.

Duster nabízí uvnitř solidní prostor. V podélném směru není místa úplně na rozdávání, ale čtyři cestující se vejdou bez větších potíží. Protože jde o poměrně vysoký vůz, potěší nabídka místa pro hlavu. Toho je vpředu i vzadu na rozdávání.

Přesné údaje týkající se vnitřního prostoru najdete v dřívějším klasickém testu:

Přečtěte si také:

Test Dacia Duster 1.5 dCi 4x4: Podruhé a daleko lépe

Kabina má ve srovnání s první generací mnohem lepší odhlučnění. Duster za to sice zaplatil zmenšením prostoru uvnitř, protože vnější rozměry se v rámci mezigenerační obměny prakticky nezměnily. Nejde však o nic podstatného a možnost jezdit po dálnicích v rychlostech kolem 130 km/h, aniž by uvnitř byl přílišný hluk, za to rozhodně stála. Speciální pochvalu si zaslouží ještě „jednoduše chytrý“ detail v podobě kusu látky mezi přední sedadly a středovým tunelem. Zakrývá malou mezeru, kam vám zpravidla při jízdě z kapsy zapadne telefon a pak se špatně dostává ven. V Dusteru se to nestane.

Jen je škoda, že uvnitř není větší množství přihrádek. Uzavíratelná je jen ta před spolujezdcem, případně můžete využít šuplík pod sedadlem spolujezdce. Vše ostatní zůstane okolnímu světu na očích. Třeba klíče si sice můžete odložit na středový tunel, ale nejbezpečnějším místem pro jejich odložení jsou držáky nápojů, kam si logicky pak už ale nápoje nedáte. Nicméně jak jsme se přesvědčil sám během čtyřměsíčního soužití, i s tím se dá žít.

Dynamika stačí, spotřeba může být vyšší 

Duster nikdy nebyl autem, ke kterému bychom vzhlíželi s nadějí, že nám nabídne sportovní svezení. Z tohoto pohledu parametry dnes už bývalé patnáctistovky (80 kW/109 k, 260 Nm) bohatě stačí. Jak přesně na tom je agregát v praxi, to jsme v rámci dlouhodobého testu prověřili na brzdě:

Přečtěte si také:

Dacia Duster 1.5 dCi 4x4 na brzdě: Jak vysoký výkon má starší motor bez močoviny?

I druhá generace má spíše kratší převody, což akceleraci prospívá. Alespoň pocitově. Reálná naměřená dynamika ale logicky takhle v tabulce nenadchne. Jak už jsme si ovšem řekli, Duster je všechno, jen ne vůz pro zájemce o sportovní auto:

Když budete chtít, s naftovým Dusterem rozhodně nebudete brzdou provozu, a to ani na dálnici. Jenže právě v rychlostech kolem 140 km/h se už motor dostává do vysokých otáček. To v kombinaci s vyšším odporem vzduchu znamená i vysokou spotřebu. Klidně okolo osmi litrů. Protože právě v takovém režimu jízdy strávil náš Duster nejvíce času, skončil výsledek dlouhodobého testu na hodnotě 7,5 l/100 km. Pokud zvolníte, klesne spotřeba i k pětilitrové hranici.

Jízdně Duster představuje solidní kompromis mezi autekm do terénu a silničním SUV. Komfort jízdy trochu trpí efektními sedmnáctipalcovými litými koly, jinak podvozek s přehledem zvládá i rychlejší jízdu. Manuální převodovka je přesná a řízení takové, aby cestování s Dusterem nijak nekazilo.

S touto Dacií lze lze zkrátka bez potíží vyrazit na delší výlety, jako třeba na otočku do Krkonoš obhlédnout pásovou verzi stejného modelu:

Přečtěte si také:

Dacia Duster ACF: Kam nevyjede běžný Duster, tam vyjede Duster na pásech

Opravdu dlouhý výlet, řekněme dva tisíce kilometrů, jsme také měli v plánu, jenže vlivem nepříznivých okolností na něj nedošlo. Duster měl jet na autosalon do Ženevy. Protože jsem si ale nedlouho před tím pochroumal při sportu kotník a Duster ještě asistované řízení nenabízí, na tuto akci nedošlo. Ale nebojte, vynahradíme vám to. S jiným (benzinovým) Dusterem pojedeme už brzy na Sardinii. Tedy pokud si předtím zase něco neudělám.

Rozepisovat se o terénních schopnostech Dusteru by asi bylo zbytečné. Jednak proto, že Duster v minulosti už mnohokrát dokázal, co všechno dovede. Ale i kvůli tomu, že u nás potkáte tento model velice často v místech, kde by mu stačily zhruba třetinové schopnosti. I tohle auto si zkrátka lidé kupují jako klasické silniční SUV.

Líbí se mi, ale nekoupil bych si ho 

K Dacii Duster delší dobu chovám jisté sympatie. Líbí se mi design, stejně jako možnost vyrazit do poctivého terénu. Pro aktuální druhou generaci to platí dvojnásob, protože vypadá ještě lépe než dříve, uvnitř to už je klasické osobní auto a ve své výbavě může mít třeba asistent pro sjíždění prudkých svahů. Přestože ty čtyři měsíce byly všeobecně příjemné, asi bych si Duster nakonec nepořídil.

Důvod je prostý. Osobně jezdím v takovém provozu, kde terénní schopnosti Dusteru, které jsou stále jeho hlavní výhodou, jednoduše nevyužiji natolik, aby mi výsledek kompenzoval některé v úvodu zmíněné mouchy pramenící právě z terénního zaměření vozu a nízké pořizovací ceny. Ačkoliv druhá generace jezdí daleko lépe, pro silniční provoz vždycky budou lepší auta, která jako čistě silniční vznikla. Duster není běžný crossover, ale pořád tak trochu off-road. Z určitého úhlu pohledu je to výhoda, z jiného zase nevýhoda.

Jak jsem říkal ve videodojmech (video najdete v úvodu článku), pro mě by byl asi sympatičtější třeba Renault Captur. Nicméně jestli se vám Duster líbí, proč ne. Funguje dobře a stojí málo. A jestli jezdíte často na hory, případně jestli na horách přímo bydlíte, nebo máte nějakou chatu s horší přístupovou cestou a nechcete utrácet za auta typu Škody Karoq, která jsou prostě drahá, pak není co řešit.

• 
• 
• 

Dalších 64 fotografií