• Maserati 3500 G.T. je s trochou nadsázky výsledkem bídy, která na značku v padesátých letech přišla

  • V té době přišel nápad nabídnout luxusnější cestovní automobil zaměřený na bohatou klientelu

  • První model Maserati (Tipo AM101) vyráběný ve větší sérii vyvinul Giulio Alfieri

Já vím, to přirovnání je až strašidelně nepatřičné, ale nemohu si pomoci. Usazen ve světlých sedadlech spíše decentních rozměrů a zbaven nutnosti používat bezpečnostní pásy, protože tu žádné nejsou, nemám vlastně moc na výběr. Tak nějak podvědomě se chytám rozměrného madla na palubní desce, které mi připomíná… Odpusťte, ale fakt mi to připomíná tramvaj. Jenže tým kolem šéfinženýra Giulia Alfieriho ve druhé polovině padesátých let dobře věděl, proč takovou věc do interiéru instaloval. Maserati 3500 G.T. sice mělo oslovit movité zájemce o vůz, se kterým budou v patřičném luxusu zdolávat velké vzdálenosti, ale italská značka tou dobou také za sebou měla úspěšné působení v motorsportu. A duši závodníka toto Maserati vážně nezapře.

Tím spíš, když za volantem sedí někdo jako Roman. S velmi sympatickým nadhledem se proplétá pražským provozem ve vyloženě italském stylu, jako kdyby řídil nějaké úplně obyčejné omlácené auto. Když se konečně dostaneme na více otevřené silnice, dá svému nádhernému kupé pořádně napít. Zvuk řadového šestiválce nabere grády a ručička rychloměru vyrazí s nečekanou lehkostí vstříc vcelku vysokým hodnotám. Na nich se občas drží i při průjezdu zatáčkami se stejnou vervou, s jakou se já držím toho poctivého madla. Na přelomu padesátých a šedesátých let to muselo být něco. V realitě současného světa je to hotová pohádka.

První z rodu „velkosériových“

Důvod vzniku tohoto modelu ale zas tolik pohádkový nebyl. Skoro by se dalo říct, že Maserati 3500 G.T. je výsledkem bídy, která na tuto značku v padesátých letech přišla. Ačkoliv závodní vozy slavily úspěchy a zároveň se stavěla civilní auta odvozená od těch závodních, finančních prostředků se nedostávalo. Proto přišel nápad nabídnout luxusnější cestovní automobil zaměřený na bohatou klientelu. Stalo se tak v roce 1957, kdy mimochodem Juan Manuel Fangio získal s vozem Maserati 250F mistrovský titul v seriálu F1. První prototypy se představily už na jarním ženevském autosalonu 1957, sériová výroba byla zahájena ještě koncem roku. Nejrychlejší zájemci se dočkali začátkem roku následujícího.

Interiér je jedním slovem nádherný. Masivní madlo před spolujezdcem zde má své opodstatnění
Stylový přístrojový štít je stejně jako zbytek palubky lakován v barvě karoserie

První model Maserati (Tipo AM101) vyráběný ve větší sérii vyvinul Giulio Alfieri. Karoserii obstarala společnost Carrozzeria Touring, přestože v úvahu připadala ještě varianta od karosárny Allemano, což byl mimochodem ten druhý prototyp vystavený na ženevském autosalonu. Model 3500 G.T. dostal trubkový rám s hliníkovými panely karoserie. Výsledná konstrukce byla velmi lehká a zároveň pevná. Odtud pramení označení Superleggera, hrdě vystavené na kapotě. Hliníková karoserie je zároveň potenciálním zdrojem velikých starostí. Jak mezi řečí zmiňuje Roman, v případě nehody jsou karosářské díly prakticky nesehnatelné. To je dobré vědět.

Maserati MilleMiglia je poctou klasickým závoďákům s trojzubcem ve znaku

Pod kapotu instaloval Giulio Alfieri řadový šestiválec o objemu 3,5 litru, který od svých závodních předků v čele se speciálem F1, modelem 250F, převzal mnoho technologií. Vybavený je rozvody DOHC, blok i hlava jsou vyrobené z lehké slitiny a každý válec využívá pro zapalování dvě svíčky. Na straně spolujezdce trůní tři dvojité karburátory Weber, čtyřstupňovou manuální převodovku dodávala německá společnost ZF a veškerý potenciál motoru proudí na zadní nápravu Salisbury. Od roku 1961 byla k dostání také verze GTI, vybavená systémem vstřikování od společnosti Lucas. To se mimochodem objevilo také třeba u monopostů Lotus nebo Jaguarů pro Le Mans. V roce 1960 se pak začal montovat pětistupňový manuál, na přání si zájemci mohli pořídit také třístupňový automat. Původní verze nabízely výkon 164 kW (223 k) a vrchol točivého momentu 344 Nm. Exempláře opatřené vstřikováním byly o trochu výkonnější (175 kW/238 k) a současně měly nepatrně nižší spotřebu. Místo čtrnácti na sto výrobce udával o litr méně. Jdeme se projet?

Ještě malý moment

Design jen tak přeskočit nemůžeme. Maserati 3500 G.T. na českých silnicích určitě příliš často nepotkáte. A jestli ano, pak ho zaručeně nepřehlédnete právě kvůli tomu, jak vypadá. Nízké kupé s dlouhou kapotou sice trochu připomíná Aston Martin DB4, což ale nic nemění na skutečnosti, že to je ztělesněná elegance přelomu padesátých a šedesátých let. Zajisté není náhoda, že právě tento konkrétní exemplář vyhrál v roce 2012 na Concours d’Elegance Chateau Loučeň cenu pro nejlepší poválečný automobil. Pro úplnost, jedná se o výrobní číslo 101-258. Na světlo světa přišel Romanův automobil 11. listopadu 1959 a za svým prvním majitelem zamířil do Francie. Po stránce mechaniky je vůz stále původní. Během svého života dostal jen nový lak karoserie.

Řadový šestiválec navazuje na motor z monopostu Maserati 250F. Nechybí zdvojené zapalování, rozvody DOHC a tři karburátory Weber
Čtyřstupňový manuál naznačuje původ z rané fáze výroby. Teprve později dorazila pětistupňová převodovka

Temně červenou najdete také v interiéru, a to nejen na dveřích, ale i na palubní desce. Za tenkým volantem se schovávají dva velké přístroje a tři menší. Ty ukazují teplotu vody, tlak oleje a stav paliva. Sledovat teplotu vody se hodí zejména při pomalejším popojíždění, kdy se celkem velký motor nestačí chladit. Řešení představuje naprostou klasiku – pustíte si topení. Roman upozorňuje, že v takových chvílích pak začne být uvnitř opravdu teplo, protože kromě topení samotného se umí pěkně ohřát i práh na straně řidiče. V něm je totiž schovaný výfuk. Maserati 3500 G.T. si zkrátka více než pomalé popojíždění žádá větší rozlet, ideálně na dlouhých trasách. Jako správné gran turismo má luxusní kabinu, symbolickou druhou řadu sedadel, ale zato velmi objemný zavazadelník a pod ním ukrytou nádrž na pěkných 80 litrů.

Pohodlný rychlík

Po focení, popojíždění a všemožném prohlížení nastává čas na obligátní otázku, zdali mohu vyměnit to „tramvajové“ madlo za volant. Odpověď ve stylu „no jasně“ je přesně to, co v podobných chvílích chcete slyšet. Následuje upozornění na spojku zabírající až úplně nahoře a můžeme jít na to. Výhodou podobných aut je fakt, že vlastně nevyžadují ani od současného řidiče žádné kompromisy. Trochu kompromisní je možná sezení, zejména pokud jste vysoké postavy. Volant se tak tak vejde do klína, hlavou už se dotýkáte stropu, páčky pod volantem jsou roztomile tenké a brzdy nejsou tak úplně ostré, jak byste možná čekali. A samozřejmě chybí pásy. Na druhou stranu převodovka je krásně přesná a motor má elánu na rozdávání. Ačkoliv sedíme v autě starém přes šedesát let, pořád v dnešním provozu patří k tomu rychlejšímu.

Zadní sedadla jsou vyloženě symbolická. Vadí to snad někomu?
Jako správné cestovní GT má toto Maserati velký zavazadelník a pod ním nádrž na 80 litrů paliva

V nízkých otáčkách zní šestiválec, v našem případě opatřený trojicí karburátorů Weber 42DCOE3, trochu jako diesel, ale sbírá se snadno a rychle. Někde kolem tří tisíc se definitivně probudí. Ve stejné chvíli se ovšem probudí také vzpomínka na zmínky o těžko opravitelné karoserii. Jsem proto až příliš opatrný. Když mě Roman odrazuje od brzdění před přejezdem, fakt se mi nechce ho poslechnout.

Krásná Alfa Romeo 2600 Sprint byla v 60. letech postrachem mafiánů

Pravdou zůstává, že podvozek je spíše měkčí a koleje v něm zmizí jak nic. Jasně, vždyť už jsme si řekli, že je to luxusní cestovní GT. Po mém usazení zpět za madlo si ještě dáme hodně rychlý průjezd několika táhlými zatáčkami. Těžko říct, kolik jsme v nich jeli, ale bylo to dost na to, aby na mne tohle auto udělalo velký dojem. Jak je na jednu stranu pohodlné, tak si na druhou stranu nechá líbit velice svižné tempo. A tak to u těchto cestovních kupé má být.

Necelé dva tisíce

O Maserati 3500 G.T. se mluví jako o prvním sériovém vozu této značky, jenže ve skutečnosti počet vyrobených kusů nebyl úplně vysoký. Čísla se podle různých zdrojů liší, nicméně samo Maserati uvádí 937 vyprodukovaných exemplářů s karoserií kupé v provedení GT a dalších 441 kusů vybavených motorem se vstřikováním paliva (GTI). Kromě kupé existoval rovněž Spyder, s rozvorem náprav zkráceným o 10 cm. V jeho případě bylo tentokrát u společnosti Vignale vyrobeno 204 kusů GT a 56 GTI. Celkově jsme tedy pořád hodně pod hranicí dvou tisíc kusů. Kromě standardních variant vznikaly na základech 3500 G.T. také různé další speciality od společností Frua, Bertone nebo Moretti.
Dnes už víme, že luxusní gran turismo značku Maserati od neslavného konce zachránilo. Což je dobře, protože po 3500 G.T. následovala řada dalších neméně zajímavých strojů. Fakt se těším, až se do nějakého z nich zase posadím. I kdyby to mělo být jen na spolujezdce za nějaké jiné „tramvajové“ madlo.

Fotografování proběhlo v zámeckém areálu Ctěnice. Děkujeme.

Foto: Jiří Šimeček


Maserati 3500 G.T. (1959)
MOTOR & PŘEVODOVKA
Typ: řadový šestiválec, uložený vpředu podélně
Zdvihový objem (cm3): 3485
Největší výkon (kW (k)/ot.min-1): 164 (223)/5500
Točivý moment (Nm /ot.min-1): 392/5500
Převodovka čtyřstupňová manuální
ROZMĚRY & HMOTNOSTI
Délka x šířka x výška (mm): 4680 × 1760 × 1300
Rozvor náprav (mm): 2600
Hmotnost (kg): 1400
DYNAMIKA & SPOTŘEBA
Nejvyšší rychlost (km/h): 215
Zrychlení 0-100 km (s): 7,4
Spotřeba (l/100 km): 14
Za volantem Maserati 3500 G.T. (1959): Velkolepý začátek
Ohodnoťte tento článek!
5 (100%) 2 hlas/ů

PŘIDAT KOMENTÁŘ: