Retro: Škoda 1203 oslavila 50. výročí. Svezli jsme se několika zajímavými variantami

Husákovy děti vozila do porodnice, zásobovala je rohlíky a rodiče doprovázela na cestě poslední. Škoda 1203 z roku 1968 na čtvrt století ovládla drobnou komerční, komunální i záchranářskou přepravu, v bývalém československu ji znali doslova všude. A zároveň se jí vysmívali, byla prý pomalá, hlučná, udrncaná, užraná a kdovíco ještě. Právem?

Vyráběných verzí bylo dost. Kromě těch známých například speciály pro policii, spojaře, veterinární službu, báňské záchranáře či opraváře. Ve stadiu prototypu zůstal pohon na LPG

Příběh Škody 1203 je smutným mementem komunistického plánovaného hospodářství. Začal skvěle: Ministerstvo automobilového průmyslu zadalo vývoj tunové trambusové dodávky již v roce 1955, tedy v době, kdy měla na světě jen tři konkurenty. V prosinci téhož roku dokončili v Mladé Boleslavi projekt a Vrchlabí, které již vyrábělo užitkové verze Škodovek, se zkraje roku 1956 vrhlo na stavbu prototypu. Minibus Š 979/I vznikl v září na podvozku Škody 1201 a zdobily jej jednoduché linie se zárodkem tvarů budoucí sériové verze, do jejíhož vzniku zbývalo velmi spletitých 12 let.

Ovládací a kontrolní prvky pocházely z dobových osobních Škodovek, především z typu 1000 MB

Záchranářské speciály měly palubní radiostanici a ovládací pult majáku a vnějšího amplionu

Druhý, větší a honosněji tvarovaný prototyp s vysoko umístěnými světly (která oslňovala ostatní řidiče) vznikl o půl roku později a byl rovněž vybaven slabým motorem 1.2 OHV (který se, ač posílen, dožil sériové výroby), umístěným před přední nápravou. To bylo v připomínkovém řízení vytknuto, proto třetí prototyp z července posunul motor mezi přední sedadla, kde už zůstal. O dva měsíce později vznikl furgon a v březnu 1958 pak další minibus, s motorem 1.5 z vojenských prototypů Babeta (jako jediný se zachoval a stojí v muzeu Škody Auto). Ještě téhož měsíce však vláda celý projekt zamítla.

Hasičský speciál DVS12L s čerpadlem na výsuvných ližinách vznikal v Karose Vysoké Mýto úpravou kombi COM. Má tvrdší zadní péra a výstražné zařízení Tesla AZD 500

Místo něj byl zadán vývoj zmodernizovaného stejšnu Š 1202. Kdosi prý rozhodl unifikovat novou dodávku s tehdy chystaným projektem zadomotorové Škodovky. Pokus naroubovat dodávku na subtilní podlahovou plošinu byl předem odsouzen k zániku. K němu došlo už v červenci téhož roku, příznačně nikoliv v automobilce, které se nikdo neptal, nýbrž opět kdesi na vládě. Historická šance vyrobit první tolik potřebnou velkou dodávku na východ od Aše se ­ovšem rozplynula (předběhly nás NDR, PLR i SSSR) a svět si musel nadále vystačit s Citroënem HY, Volkswagenem Transporter a Fordem FK 1000 (předchůdce Transitu).

Kempové provedení vzniklo v 87 kusech. Vyrábělo se v Trnavě na základech sanitky a má naopak měkčí pérování

Interiér kempového speciálu ubytuje celou rodinu. Nechybí kuchyňka se sporákem, teplovodní topení, výsuvná střecha a 220V přípojka

Takže Vrchlabí v roce 1959 otevřelo nový projekt Š 997 a rok 1960 spatřil první prototyp. Jenže v roce 1961 byl projekt, již hluboce rozpracovaný, opět změněn. Tentokrát kvůli Agromobilu, tedy univerzálnímu přepravníku pro zemědělství a armádu s pohonem všech kol, s nímž se měla dodávka technicky sjednotit. Znovu se (opět marně) vyžadoval motor 1.5 a nakonec zůstalo u 13 prototypů Agromobilu (dva se mihly ve filmu Kdyby tisíc klarinetů z roku 1964). Hned v roce 1961 vznikl podle upravených požadavků prototyp minibusu, již podobný finální dodávce. Objevilo se také označení Š 1203. Celý projekt zašel samozřejmě na chybějící finance.

Přečtěte si také:

Škoda 1203 se často rozbila už cestou z Mototechny. Dnes slaví padesátku

Kromě zdržení a finančních ztrát tím vznik dodávky utrpěl další ránu. ČZM Strakonice se měl zúčastnit jako subdodavatel motorů a převodovek. Po smetení projektu ze stolu pak Škodovka horko těžko sháněla výrobce motoru. Projekt tím byl opět odložen. Nicméně vývoj napůl divoce pokračoval. Napřes­rok vznikl prototyp moderní sanitky, vyvíjené s lékaři. Konec roku pak přinesl ukončení vývoje. Začal neméně bolestivý proces schvalování, přípravy dalších verzí (pick-up ani chladírenská verze z roku 1963 se do výroby nedostaly, naopak prototyp potřebného pohřebáku vyjel až v roce 1966) a především přípravy výroby.

Sanitka v nouzi odvezla až tři pacienty. Její legendární rychlost a komfort sloužily jako přirozená selekce. Převoz přežívali jen silní. Lékař seděl na výklopné sedačce vpravo

Vrchlabí byla kvůli stavbě boleslavské továrny zamítnuta investiční výstavba, někdejší karosárna byla de facto manufakturou. A stále chyběl výrobce motoru a převodovky. Nakonec vláda rozhodla je vyrábět v Boleslavi, kde měli svých starostí dost. Definitivní řešení našla v Trnavě v bývalé smaltovně. Ta se zapracovala na výrobě náprav pro Pragu V3S, posléze se přeorientovala na produkci motorů. Samozřejmě s kvalitativními výkyvy kvůli nedostatku odborníků. Přesto se počítalo s přesunutím výroby celého auta.

Přístrojovka a spínací skříňka ze Škody 105 pochází z roku 1978, stejně jako přemístěné ovladače

V retroautomuzeu Strnadice uvidíte i pohřební speciál, valník a na 200 dalších aut a motorek

Naposledy plánovaný termín zahájení produkce v roce 1965 se posunul o tři roky. Nakonec se rozběhla v kapacitně nevyhovujícím Vrchlabí. Motor zůstal u kubatury 1.2, po modernizaci však nabídl 49 koní. To bylo málo už v době vzniku, přesto se patnáctistovky dočkala „razdvatrojka“ až v roce 1985. Na dvouokruhové brzdy čekala jen 12 let...

Přečtěte si také:

Retro: Škoda Felicia vznikala ještě za socialismu. Dodnes mnohým spolehlivě slouží

Škoda 1203 byla zastaralá už při premiéře, a tak se továrna snažila modernizovat. Vždy se stejným výsledkem. Neuspěl pokus o silnější motor a dvouokruhové brzdy v roce 1970 (Š 777), neprošla ani moderní, větší karoserie Š 778 s vlečenou zadní nápravou z roku 1972. U ledu později skončil rovněž prototyp zcela nové dodávky s předním pohonem, plánované pro výrobu v novém bratislavském závodě BAZ. V roce 1974 se výroba přestěhovala do Trnavy a přišla modernizovaná Š 776 s vylepšeným motorem a interiérem. Větší změna nastala až v roce 1985: zmizel antiaerodynamický kšilt nad čelním oknem, příď dostala oválné světlomety a motor konečně vyrostl na 1.5.

Při psaní jsme čerpali z knížky Jana Králíka Škoda 1203, historie, vývoj, technika, jiná provedení z nakladatelství Grada (2010)

V roce 1993 došlo na návrat kulatých světlometů, lepší interiér a vylepšený motor s katalyzátorem kvůli Euro 1. O dva roky později přibyly boční posuvné dveře a v roce 1997 diesel 1.9. A v roce 1999 přišel konec. Vlastně ne úplný, pan Jirouš ze Žacléře pokračoval v kusové výrobě. Zájemců prý měl dost…

Foto: Martin Mičánek