Ministerstvo dopravy reaguje na náš článek: Měření rychlosti v omezeních na D1 smysl má, protože hlavním cílem prý není snížení počtu nehod

  • MDČR nesouhlasí s naším nedávným článkem o přínosech úsekového měření na D1

  • Měření má údajně smysl, protože hlavním cílem není snížení počtu nehod. Kamery mají primárně přimět řidiče k tomu, aby „jezdili bezpečně podle předpisů“

  • Na jiném místě svého vyjádření ale ministerstvo říká, že měření přináší snížení rychlosti až o 20 km/h a zároveň snížení počtu nehod, zejména u těch těžkých a smrtelných. Na D1 to však není pravda

  • I přes ministerské „uvedení věci na pravou míru“ stále platí, že bezpečnostní přínos kamer nelze prokázat

Nedávno jsme zveřejnili článek, který se podrobně zabýval dopady úsekového měření na dálnici D1. Na počátku stál fakt, že podobně jako dříve Dan Ťok i současný ministr dopravy obhajuje rychlostní kamery přínosem v oblasti bezpečnosti. „Odborné studie potvrdily snížení rychlosti a zvýšení bezpečnosti v měřených úsecích. Jeden neukázněný řidič v případě nehody zdrží tisíce ostatních,“ prohlásil Vladimír Kremlík začátkem září. Jenže pokud si pod pojmem „zvýšení bezpečnosti“ představíme pokles nehod nebo jejich závažnosti, jednoduše to není pravda:

Jak je to s nehodovostí na měřených úsecích D1? Kamery žádný přínos nemají, potvrzuje to i studie MDČR

Ministerstvo dopravy nenechalo článek bez odezvy. Což je na jednu stranu vítaná změna. Ještě nedávno měl tento úřad ve zvyku raději nic nekomentovat a naše dotěrné dotazy na různá témata ponechávat bez odpovědí. Tentokrát jsme se ale dočkali rozsáhlé písemné reakce, kterou úřad zveřejnil na svém webu v rubrice „Na pravou míru“. Doporučujeme si ji celou přečíst, abyste věděli, o čem je řeč.

„Bezpečná jízda podle předpisů“ jako hlavní důvod měření

Ačkoliv reakce ministerstva neuvádí na pravou míru žádný z našich závěrů, za pozornost rozhodně stojí. Hned v úvodu nás mezi řádky obviňuje z toho, že chceme, aby se nedodržovala pravidla silničního provozu a podsouvá nám názor, že rychlejší jízda v uzavírkách bezpečnost zvýší. Nic z toho náš článek neříkal. Pouze rozporoval přínos měření z pohledu bezpečnosti, což je hlavní argument používaný pokaždé, když se někde instaluje další sada úsekových radarů. A bezpečnostní přínos podle našeho názoru nelze vyjádřit jinak než počtem nehod. Za tím si pevně stojíme.

Úředníci MDČR na to zjevně mají odlišný názor: „Co však je skutečným cílem úsekového měření? Přimět řidiče k tomu, aby v opravovaných úsecích jezdili bezpečně podle předpisů, a to se podle výsledků projektu prokazatelně povedlo,“ píše ministerstvo dopravy. Pomiňme teď otázku, jestli náhodou předpis, jehož plošné porušování nemá žádný vliv na nehodovost, není nadměrně restriktivní a neměl by být zrušen. Nechme stranou i stále nevysvětlenou záhadu, proč ministr vůbec mluvil o bezpečnosti, když teď najednou jde prý hlavně o dodržování předpisů. A podívejme se ještě jednou na věcnou část tohoto tvrzení. Existují nějaké konkrétní argumenty, které by dokazovaly, že řidiči začali „jezdit bezpečněji podle předpisů“ díky kamerám?

Ministerstvo uvádí, že studie prokázala snížení rychlosti po zavedení úsekového měření o 5 km/h. Zde ale vyvstávají dva problémy, jak jsme ukázali už v původním článku. Stejná studie totiž říká, že před zavedením úsekového měření byla průměrná rychlost 80 km/h. Pokud je tedy opravdu cílem přimět řidiče jezdit podle předpisů, pak vlastně nebyl důvod nějaké měření instalovat! Druhým problémem jsou data, ze kterých tvrzení o snížení rychlosti vychází. Autoři studie použili údaje z flotily zhruba 40 tisíc firemních vozidel, přičemž 80 % z tohoto počtu byla auta o hmotnosti nad 3,5 tuny. Ministerstvo tudíž fakticky neví, jaký reálný vliv na snížení rychlosti měření mělo. Může se pouze domnívat na základě faktu, že zpomalily velké automobily, které ale už před zavedením měření limit 80 km/h podle oficiální studie dodržovaly.

Jaká bude nadcházející zima na D1? „Kalamitní sníh“ už by tentokrát nikoho překvapit neměl

Přesto jsou podle ministerstva celkové zkušenosti s měřením pozitivní. „Snížení rychlosti až o 20 km/h, snížení nehodovosti až na polovinu (nejvíce u smrtelných a těžkých nehod), výrazný pokles míry překračování rychlosti. To vše potvrzuje, že provozování úsekového měření rychlosti má očekávaný vliv na snížení rychlosti i nehodovosti,“ píše se v závěru oficiálního vyjádření. Protože je tento závěr velmi zavádějící, dovolili bychom si ho uvést na pravou míru pro změnu my.

Na pravou míru: Argumenty schází 

Ministerstvo zjevně nemá dost argumentů na to, aby dokázalo vyvrátit pochybnosti o přínosu úsekového měření na D1. Proto v závěru svého vyjádření přechází k obecné argumentaci podporující měření jako takové, čímž ale vyvolává dojem, že se to týká také situace na D1.

Jaká je skutečnost? Studie zpracovaná k vlivu úsekového měření na D1 mluví o snížení průměrné rychlosti jen o 5 km/h (80 vs. 75 km/h), nižší počet nehod se prokázat nepodařilo (a navíc podle MDČR vlastně ani není snížení počtu nehod hlavním cílem měření) a smrtelné nehody se až na naprosté výjimky v opravovaných úsecích, respektive na dálnicích obecně, nedějí.

Zkušenosti ze zahraničí jsou pěkná věc, ale jak známo, lidé jsou různí, což platí také o vozovém parku, hustotě provozu, silniční infrastruktuře a bezpočtu dalších faktorů, v nichž se jednotlivé evropské země mnohdy značně liší. Pro zajímavost, zkušenosti ze zahraničí se používají jako argument jen tehdy, když se to hodí. Cokoliv, co v zahraničí ukázalo na nezávadnost zvýšení rychlosti nebo nedejbože zrušení nulové tolerance alkoholu, se naopak důsledně ignoruje, popřípadě usilovně popírá.

Studie úsekového měření z českého prostředí chybějí. Výjimkou je pouze jedna více než deset let stará práce z obce Miličín. Neexistující české podklady byly ostatně jedním z důvodů, proč vznikla zde diskutovaná studie nová hodnotící stav na D1. A ta pozitivní vliv úsekového měření na nehodovost nepotvrdila. Naše vlastní analýza (viz původní článek) pak jasně ukázala, že počet nehod v žádném ze sledovaných měřených úseků neklesl a struktura jejich příčin se zásadně nezměnila. Zejména nepoklesl počet nehod způsobených vysokou rychlostí, protože k takovým nedocházelo ani před zavedením úsekového měření. To jsou nezvratná fakta.

Pokud ministerstvo chtělo uvést věci na pravou míru, pak můžeme konstatovat, že se to příliš nepovedlo. Naopak svými úhybnými manévry potvrdilo náš závěr, že žádné přesvědčivé argumenty o bezpečnostním přínosu úsekového měření na D1 v ruce nemá.

Ministerstvo dopravy reaguje na náš článek: Měření rychlosti v omezeních na D1 smysl má, protože hlavním cílem prý není snížení počtu nehod
Ohodnoťte tento článek!
4.5 (90.77%) 117 hlas/ů

5 KOMENTÁŘE

  1. Samozřejmě je účelem výběr peněz z pokut, ale to se nikomu přiznat nechce. A všude, ne jen na D1. Jaká bezpečnost – kde jste to slyšeli, co vám to nalhali…

  2. Pořád mě uniká souvislost s placením dálniční známky, když po této komunikaci musím jezdit rychlostí nepřesahující 80 km/h (samozřejmě né po celém úseku dálnice je toto omezení). Kdy dojde ke snížení ceny za dálniční známku v poměru úseky 130 km/h a 😯 km/h

  3. Nechápu jak Ťok autor pohádek o D1 mohl tak dlouho na MD vydržet a když slyším to blábolení mluvčího pana Musíme to opravit, chce se mi *lejt. Cestáře zaskočí první vločka jako vždy a kolony budou zase. Mezi Prahou a Brnem by měl být bezplatný úsek pseudodálnice.

  4. Milé ministerstvo, není to nic než buzerace občanů s cílem vybrat co nejvíce pokut. Proč jsou třeba v Praze kamery na průtazích po 50 metrech?

  5. Tak rozsáhlá odpověď na odpověď je celkově velmi hloupá a používá velmi hloupé argumenty. JE PRAVDA, že kamery na D1 mají pozitivní vliv na chování VĚTŠINY řidičů tuto dálnici používajících. Vidím to každý týden kolem sebe. To, že měříte změnu chování pouhým počtem nehod či úmrtí, je hloupé. Změna v chování znamená především omezení počtu rizikových jevů a zde je vliv kamer naprosto neoddiskutovatelný. To, že snížení počtu a závažnosti rizikového chování na D1 vede k lepší psychické pohodě většiny řidičů je rovněž mimo diskuzi. Vidím to každý týden kolem sebe. To, že kamery suplují (nebo doplňují?) práci dopravní policie, je také pravda. Policie je na D1 téměř neviditelná a nepotírá porušování dopravního zákona a rizikové chování mnoha řidičů. Nechrání jedny proti druhým a svou nečinností podporuje prohlubování války na D1. Kamery myslím že dost účinně chybějící činnost polici nahrazují. Jistě, ne zcela, ale jejich přítomnost je citelná. Blbci a vrazi sice nezmizeli z D1 zcela, ale jízda v opravovaných úsecích je prokazatelně klidnější a s mnohem nižším počtem excesů. K dalšímu zvýšení účinnosti psychologického vlivu kamer by přispělo, pokud by státní úřady a příslušní úředníci konečně dokázali vymoci včas pokuty od zahraničních řidičů. Pozoruji, že právě oni – i přes jejich nižší počet na D1 než je počet řidičů s tuzemskou RZ- jsou mnohem více neukáznění (porušují dopravní zákon) a bezohlední. Jistě i proto, že se o nějaké kamery na D1 nemusí kvůli neschopnosti domácích úředníků starat.
    Uvítám, pokud články autorů Autobible budou příště objektivnější a nebudou podporovat u řidičů to, co lze nazvat nízkým pudem. Pudem nadřazenosti, arogance a domnělé superiority.

PŘIDAT KOMENTÁŘ: