Lada Niva se začala vyrábět už v roce 1977. V našich končinách jde o populární model, a to nejen kvůli seriálu Návštěvníci. Nivu můžeme bez problémů potkat i v současnosti a dokonce je stále možné si tento automobil pořídit jako nový. Od sedmdesátých let samozřejmě prošel postupnou modernizací, zahrnující například instalaci vstřikování paliva a některých prvků komfortní výbavy, třeba klimatizace nebo elektricky ovládaných oken. Základ však zůstává stejný.
Nabízí se otázka, jak je možné, že se i v roce 2021 takové auto vůbec prodává, a především: Kde se berou zákazníci, kteří tento prehistorický stroj upřednostní přes nejmodernějšími produkty automobilového průmyslu? Odpověď je prostá. Ne vždy je poslední výkřik techniky výhodou. Věřte, nebo ne, i dnes najdete místa, pro která nic lepšího než Niva v podstatě neexistuje. Jedno takové jsme nedávno navštívili.
Nonstop v akci
Asi už jste pochopili, že zájemci o Ladu Niva (přesněji řečeno Ladu 4x4) se rekrutují ze zákazníků se specifickými potřebami. V našem případě jde o společnost Securitas, která provozuje flotilu těchto vozů v rámci ostrahy severočeských hnědouhelných dolů. Problémem je totiž jejich velikost. Ten, který jsme navštívili (nemůžeme přímo říci, který to byl), má rozlohu zhruba 6 x 6 km. Obehnat celý areál plotem by teoreticky možné bylo, jenže důl se v průběhu času mění. Těžba se přesouvá, jinde zároveň probíhá rekultivace. Plot by byl problematický také z pohledu pohybu zvěře. Reálnou ostrahu tak má na starost soustava kamer a termokamer, které sledují dispečeři. V terénu se pak pohybují hlídky – a právě ty zde jezdí v Ladách Niva.
Pro ostrahu našeho konkrétního dolu je využívána flotila čítající celkem šest exemplářů. Dva jsou v provozu, čtyři v záloze. Automobily pohybující se v terénu jsou využívané především ve chvílích, kdy dispečer zpozoruje na kamerách něco podezřelého. Následně zamíří na dané místo hlídky, aby situaci prověřily.
Jak říká Pavel Gregor, vedoucí dispečinku a výjezdu společnosti Securitas, často jde o zvířata. Někdy ale do dolu zabloudí také turista, případně jde o nezvané hosty, kteří do dolu vniknou úmyslně. Třeba za účelem focení místních rypadel. Je fakt, že třeba takové KU 800 je skutečně monstrózní stroj. V praxi to znamená, že dvě Nivy objíždí své trasy po dole neustále. Střídají se pouze posádky.
Provoz v hnědouhelném dole je velmi náročný. Panuje zde vysoká prašnost, když zaprší, všude je jemné bláto
Rypadla jsou skutečně působivé stroje. Na fotce je menší KU 300. Občas do dolu vniknou nadšenci, kteří si tyto stroje fotíPodmínky rozhodně nejsou lehké. Kromě toho, že jde o téměř stoprocentní provoz po nezpevněných cestách, tu v létě panuje v některých místech až extrémní prašnost. Zejména v okolí rypadel je vše pokryté jemným prachem, nákladní automobily nebo rovnou důlní dampry dokážou i při pomalé jízdě zvednout obrovské množství prachu. Posádky pak řeší, jestli větrat, nebo i v horkém počasí raději zavřít okna.
Protože zde jezdí daleko větší stroje než Lada Niva, je potřeba se vypořádat s hlubokými vyjetými kolejemi. Na jiných místech je pro změnu vysušený povrch velice tvrdý a plný ostrých nerovností. V zimě se vše přemění v bláto a když jede posádka prověřit nějakou situaci, občas prostě musí do terénu mimo hlavní cesty. Podle Pavla Gregora za těchto podmínek najedou Nivy denně i 300 kilometrů.
Kolik vydrží?
Dvě Nivy se pohybují v terénu do té doby, dokud je nezastaví nějaká porucha. „Obvykle je na začátku problému poškozená manžeta, která následně způsobí zničenou poloosu. Často odchází také klouby nebo čepy,“ říká Pavel Gregor. Závady se tedy většinou týkají dílů podvozku, který místním provozem trpí nejvíce. Odhadem se tak stane po ujetí šesti až osmi tisíc kilometrů. Následně zamíří poškozený vůz do servisu a na jeho místo nastupuje jeden ze čtyř, které byly do té doby v záloze.
Základem ostrahy dolu je dispečink. Pokud se na kamerách objeví něco podezřelého, jedou se na místo podívat hlídky v Ladách Niva
Flotila hlídkujících Niv čítá šest kusů. Vpravo je nový exemplář, matné auta na fotce jsou starší. Služba končí po ujetí zhruba 200 tisíc kilometrůProvozované Nivy jsou sériové. Mezi speciální výbavu patří pouze přední ochranný rám, GPS (aby mohl dispečer sledovat polohu auta), terénní pneumatiky a střešní nosiče s přídavnými světlomety. Automobily jsou rovněž upraveny pro pohon na LPG. Tím výčet výbavy v podstatě končí. Například klimatizaci zde nehledejte, taková věc by pouze působila další potíže. Hlavní roli hraje jednoduchost a v konečném důsledku cena oprav.
Právě ta je jedním z hlavních důvodů, proč Securitas v hnědouhelném dole Nivy provozuje. „V minulosti jsme tu zkoušeli třeba Rangery a Jeepy Cherokee. Kdysi dávno dokonce i Hummery,“ říká Pavel Gregor. Žádný z těchto vozů se tolik neosvědčil. Obrázek o přesných důvodech dává starší analýza společnosti Securitas, porovnávající náklady na pořízení vozu a na servis. Ta pracuje kromě Nivy a Rangeru také s Toyotou Hilux a VW Amarok.
Zmíněné porovnání nákladů je z roku 2013. Tehdy stála Niva zhruba o polovinu méně než vybraní soupeři a hlavně servis představoval co do ceny poněkud jinou dimenzi. Třeba takové tlumiče v případě Nivy vyšly na 3200 Kč, u Rangeru to bylo hned 15 tisíc a u Toyoty ještě o pět tisíc víc. Násobně dražší byl třeba i výfuk (Niva 3700 Kč, Ranger 24 tisíc, Hilux 20 tisíc) a další díly.
Dnešní ceny už budou jiné, na výrazně nižších nákladech u Nivy se ale nic nemění. Protože jde o násobně nižší částky, vůz se pořád vyplatí, i když by zmíněné terénní pick-upy patrně vydržely v náročném provozu přece jen o něco déle. Pro zajímavost, náklady na měsíční údržbu a opravy jedné Lady Niva provozované společností Securitas v rámci ostrahy všech dolů, které má na starost, činí pouze 8300 Kč. Vysloužilé Nivy jsou po vyřazení nabízené k prodeji. Občas si je i nějaký nadšenec koupí.
Z pohledu běžného zákazníka je Lada Niva dávno přežitá. Jezdit s ní v běžném provozu je bez přehánění za trest. Najdou se lidé, kteří to nechtějí slyšet a budou se s vámi hádat, ale jde většinou o nadšence nebo pamětníky, kteří mají Nivu rádi (nic proti tomu). Z pohledu specifického terénního využití je ale zajímaví, že se od těch sedmdesátých let pořád nic lepšího nenašlo. Tolik terénní muziky za tak málo peněz ani dnes nikde jinde neseženete.