Kdo někdy vyrazil autem za hranice České republiky, zjistil, že v řadě jiných zemí existují pravidla odlišná od těch našich. Mnoho z nich ulehčuje každodenní život motoristům, aniž by způsobovalo dopravní problémy. Přitom naopak pohledem české legislativy jsou to v některých případech i přestupky. Přinášíme výběr pravidel, která mohou nejednoho našince v zahraničí zaskočit, ale možná i mile.
1. Stopka ze všech stran
Jedno ze základních pravidel, které se budoucí řidiči v autoškolách učí, je přednost zprava. Možná je to překvapivé, ale v mnoha zemích vůbec nemají představu o tom, co to znamená. Místo toho řeší křižovatky značkami, čímž se vyvarují zapomnětlivých jedinců. Zajímavou možností je také značka STOP ze všech směrů křižovatky. Říká se jí 4-way STOP nebo all-way STOP a funguje v USA, Jihoafrické republice, Namibii, Austrálii a dalších obvykle anglicky hovořících státech.
Pravidlo je to jednoduché – první jede ten, kdo přijel do křižovatky jako první. Na stopce proto zastavíme tak jako v Česku a rozhlédneme se po křižovatce. Pokud na ní nikdo není, jedeme dál. Jinak pouštíme toho, kdo byl před námi. Samozřejmě, situace se komplikuje s přibývajícím množstvím aut. Jenže všechna zastavila a rozjíždí se pomalu. Je proto snadné vypozorovat, kdo jede a komu tedy dát přednost. A pomalým rozjezdem také projet.
2. Stopka místo semaforů
Toto pravidlo je se stopkou ze všech stran spjato, ale zároveň by šlo třeba i v Česku aplikovat bez ní. Pokud na světelné křižovatce vypadnou semafory a rozbliká se jen oranžové světlo, řidiči k ní musí přistupovat tak, jako by to byla křižovatka se značením all-way STOP. A je jedno, že jeden směr má tři pruhy a je „na oko“ hlavní a vedlejší používá jen jeden pruh.
Toto pravidlo poskytuje určitý komfort těm, kteří se připojují z méně frekventované silnice. Všimněte si, že v Česku neexistuje, ale lidé se v takovém případě mnohdy pouští ze zdvořilosti. Najdou se ale i tací, kteří se svého práva přednosti na hlavní vzdát nechtějí s myšlenkou: „jen si počkej, já mám přednost a tak to bude vždycky!“ Připojující se řidič pak musí jen prosit a doufat, nebo také čekat do aleluja.
3. Odbočení vpravo na červenou
Toto pravidlo je známé hlavně z USA – pokud na křižovatce svítí červená, je možné odbočit vpravo v případě, že se řidič zachová jako na stopce - tedy zastaví se, rozhlédne a pokračuje. Takové řešení značně urychluje dopravu a známé ho i v jiných státech. Třeba v sousedním Německu ho nahrazuje symbol zelené šipky umístěný na sloupu semaforu.
Dalo by se namítnout, že v Česku máme semafory vybavené světelnými zelenými šipkami. Ty ale nejsou všude a často se tak stojí naprosto zbytečně. Jejich funkčnost je mnohdy diskutabilní. Nezřídka se stává, že zhasnou jen proto, aby se o dvě sekundy později rozsvítila zelená na velkém semaforu. Způsobují tak chaos.
4. Otáčení na světelné křižovatce
Vyloženě českou anomálií je zákaz otáčení se na světelné křižovatce, zatímco na té bez semaforů to jde. Řidiči tak často padnou do pasti a jsou pokutováni za manévr, který je v zahraničí naprosto běžný. Je pravda, že na některých křižovatkách by byl nebezpečný, ale to se řeší značkou „zákaz otáčení“, kterou tu a tam třeba v Německu najdeme.
Proč je vlastně otáčení na semaforech zakázané? Teoreticky by řidiči mohli blokovat auta za sebou, pokud by čekali na uvolnění protisměrného pruhu. Takové potíže lze občas vidět v zahraničí, ale není jich moc. Řidiči se mohou otáčet i v křižovatkách, kde svítí samostatná šipka doleva. Tato možnost pak ušetří nervy i zbytečně najeté kilometry, když místo otočení o 180 stupňů musí český řidič pokračovat třeba „cik-cak“ o několik křižovatek dál.
5. Neomezená rychlost
Ano, Německo je se svou neomezenou rychlostí na dálnicích evropskou výjimkou. Bez limitu se jezdí ještě mimo obce na britském ostrově Man nebo donedávna na rovné Stuartově „dálnici“ v Austrálii. Ve všech těchto místech není nehodovost větší a jízda nebezpečnější. Ukazuje se totiž, že řidiči se zde neřítí bezhlavou rychlostí a rovnou nepadají do hromadných hrobů na dálničních odpočívadlech. Místo toho jednoduše jednou tak, jak jim to vyhovuje, aniž by je trápil strach z policejních represí.
Existují i studie, které dokládají, že neomezená rychlost je ve skutečnosti bezpečnější než omezená. Příkladem je takzvaný Montanský paradox. V tomto americkém státě na čas zrušili maximální povolenou rychlost na dálnicích. Lidé jezdili jen zhruba o 10 procent rychleji. Pak limit znovu zavedli a nehodovost na dálnici stoupla.
6. Tolerance alkoholu za volantem
Pokud jde o toleranci alkoholu za volantem, je pro řadu Čechů tabu. Zřejmě kvůli neustálému tlaku policie a některých médií vnímají byť jen nepatrné množství alkoholu při jízdě za extrémně nebezpečné. Rádi na to poukazují klasickými frázemi: „Když povolíte Čechům jedno pivo, dají si mnohem víc.“ Nebo: „Až vám přejede opilý řidič na přechodu dítě, budete mluvit jinak.“
Jenže Česko je se svou nulou ve světě v menšině. V EU existují pouze další tři další země, které nedovolují ani kapku alkoholu, a všechny jsou z bývalého východního bloku. Ve světě jsou to Rusko, vybrané postsovětské republiky a muslimské státy. Nejčastěji rozšířeným limitem je 0,5 promile. To je dostatečná tolerance k tomu, aby byli stíhaní opravdoví opilci za volantem a lidé, kteří si dají pivo k obědu a pak na něj zapomenou, nemuseli být perzekvováni.
7. Policejní kontrola jen v případě přestupku
„Dobrý den, pane řidiči. Vaše doklady prosím, silniční kontrola,“ slyšel už nejeden šofér zastavený policií, aniž by spáchal jakýkoliv přestupek. Tu a tam se dokonce uspořádá i akce, při které policie zabarikáduje tříproudou silnici přes Nuselský most a kontroluje každého, kdo tudy projíždí. Tím je Česko podobné rozvojovým zemím, kde jsou policejní check-pointy běžné a mnohdy u nich nechybí ani ozbrojení vojáci.
Co si ale vzít inspiraci třeba zase z USA, kde policista může kontrolovat řidiče jen v případě, že spáchal dopravní přestupek? Jiný způsob kontroly je považován za neústavní a řidiči se proti němu i brání často úspěšnými žalobami. A zatímco vyrazit na české silnice je spíš loterií, kdy řidič nemůže ovlivnit, zda ho policie zastaví nebo ne, americký šofér ví, že když pojede slušně, nikdo ho obtěžovat nebude.
8. Žádné placení pokut na místě
Zajímavý systém řešení přestupků mají v Jihoafrické republice. Policisté na místě nesmí přijímat hotovost, čímž by se měla ztížit možnost úplatku (úplatky ale samozřejmě existují, policisté si někdy říkají o stovku nebo dvě „na svačinu“). Místo toho vystaví policista platební příkaz, se kterým přestupce zajde na poštu. Tedy pokud s ním souhlasí. Pokud nesouhlasí nebo zapomene, dostane předvolání k městskému soudu, kde může postup policie rozporovat (obdoba našeho správního řízení).
Co se ale stane, když se k soudu nedostaví? Je na něj vydán rozkaz k předvedení. Při následující policejní kontrole se tak může stát, že policisté dotyčného na místě „sbalí“ a předvedou k soudu, kde proběhne zrychlené řízení. Případné pokutě neunikne ani turista. Když nezaplatí a odcestuje ze země, strhne mu peníze z karty autopůjčovna.