O systémech autonomního řízení slyšel už asi každý. Hlavním smyslem těchto prvků je především zvýšení bezpečnosti silniční dopravy, a to paradoxně tím, že budou na řidiče technicky vzato klást o poznání méně požadavků, než na co byl až doposud zvyklý. Jejich počet se navíc nadále zvyšuje, a tak nad vozem postupně přebírají kontrolu. Mezi průkopníky této nové filozofie patří ty největší světové automobilky, svou špetkou do mlýna ovšem přispívají i někteří čeští zástupci.
Ačkoliv jste si to možná v daném okamžiku zrovna neuvědomili, s největší pravděpodobností máte nějaký ten prvek autonomního řízení ve svém autě zabudovaný i vy.
Mezi takové systémy lze totiž zařadit ať už jakékoliv varovné signály, které automobil vydává ve chvíli, kdy například jedete příliš blízko za jiným vozem, nebo přímo software, jenž je od počátku nastaven tak, aby učinil automatický zásah do řízení, hrozí-li bezprostřední riziko kolize. Kromě nich ale do této skupiny spadají též asistenční prvky typu automatického parkování, udržení vozidla v jízdním pruhu, hlídání mrtvého úhlu ve zpětných zrcátkách a celé řady podobných vychytávek. Ty pak lze všechny zahrnout pod magickou zkratku ADAS, která vychází z anglického Advanced Driver Assistance Systems, což by se dalo přeložit jako pokročilé asistenční systémy pro řidiče.
Avšak ještě před tím, než jsou všechny tyto „vymoženosti“ na vozidlo instalovány, je potřeba prověřit, zda plní to, pro co byly navrženy. A právě tehdy se hlásí o slovo i tuzemská pobočka firmy TÜV SÜD, jejíž vedení se rozhodlo investovat do nákupu nových technologií, které umožní některé výše zmíněné bezpečnostní prvky důkladně otestovat. A to v souladu s náročnými požadavky zákonných předpisů (EHK OSN) i protokolů některých renomovaných spotřebitelských organizací, jakou je například EuroNCAP.
K těmto účelům společnost využívá zázemí na letišti v Mnichově Hradišti. Aktuálně se zde TÜV věnuje testování systémů autonomního brzdění nebo držení jízdního pruhu. Celý testovací systém je nicméně plně mobilní, a tudíž je možné jej přepravit přímo k zákazníkovi, respektive na takové místo, které si pro účely testů zvolí on sám. A jak takové testování vlastně vypadá?
Na první pohled možná trochu kuriózně. K testům se totiž využívá maketa automobilu vyrobená z měkkého materiálu, která je připevněna na pojízdnou robotickou platformu. Ta je pak schopná pohybovat se rychlostí až 100 kilometrů v hodině. Pakliže by testované vozidlo vybavené řídícím a pedálovým robotem do tohoto „cíle“ narazilo, obejde se vše víceméně bez následků, neboť platforma byla navržena tak, aby váhu vozu vydržela.
V bezpečí budou i cyklisté
V TÜV SÜD Czech každopádně myslí i do budoucna, a proto budou následovat další investice. Díky nim pak bude možné otestovat mimo jiné systém pro sledování cyklistů v mrtvém úhlu zrcátek odbočujících nákladních automobilů, což je jeden z požadavků na moderní vozy, který obsahují nově vznikající evropské předpisy. Počítá se však také s testy autonomního brzdění na křížovkách.
Ať už se řadíte mezi příznivce, či naopak zatvrzelé odpůrce těchto systémů autonomního řízení, jedno jim upřít nelze, a sice že svůj účel plní. Pokud jste již měli tu čest se o tom přesvědčit na vlastní kůži, dost možná jim - v tom lepším případě - vděčíte za to, že ušetřily vaši peněženku od zbytečných výdajů na potenciální opravu vašeho vozidla. A pokud jste s nimi do kontaktu ještě nepřišli, doufejte, že tomu tak zůstane i nadále. Mějte totiž na paměti, že se pořád technicky vzato jedná pouze o jakýsi systém „poslední záchrany“. Jakkoliv se může zdát, že postupně přebírá kontrolu nad celým vozidlem, a že se v důsledku toho role řidiče čím dál víc zmenšuje.